Oasis: Supersonic

Hurá. Pro jednou tu máme dokument, který nevznikl jako posmrtná pocta zesnulým ani jako naopak úlitba těm, kteří byli během života opomíjeni. Supersonic je sondou do let, kdy říct o čemkoliv cokoliv v muzice nebo kdekoliv jinde ještě automaticky neznamenalo konečnou. A ti, co vám na pozadí filmu vypráví, se toho drží dodnes. Bezpodmínečně největší deviza filmu. Nechat si příběh kapely vyprávět od samotného Liama, Noela a potom dále i příslušníků rodiny a kamarádů. Je to zážitek k nezaplacení. Mimo to, že společně s videy „domácí výroby“ jde o nezklamávající srandu, tak se díky jejich postřehům dozvíte o tom, jaké to bylo být Oasis daleko víc, než kdy vyčtete z internetu. It's just rock 'n' roll. (05.11.2016)

Velmi se mi líbila forma zpracování. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl lépe zpracovaný hudební dokument. Od vynikajících animací až po poutavá domácí videa. Příběh je rovněž vystavěn dost kvalitně a po nějaké půlhodince se v kapele orientuje i člověk, který o ní slyšel poprvé jako já. Dost mě překvapilo, že se členové kapely dožili dnešku, vzhledem k jejich způsobu života. Od hojného užívání drog až po menší šarvátky uvnitř kapely. Důvod, proč jsem se u dokumentu trošku nudil je velice prostý. Tato kapela mi prostě není sympatická. Od nezajímavých členů až po nezajímavou hudbu. Za celou dobu zazněly 3 pěkné písničky. Jsem rád, že jsem byl obohacen o nové informace o slavné kapele, ale vlhkost v kalhotkách či erekci v trenclích přenechám jiným. (29.03.2017)

Ten koncert v Knebworth parku jsem kdysi slyšel v přímém přenosu na Radiožurnálu. A nejde odhlížet od toho, že s velkou slávou přichází velká odpovědnost a že to, co je pro někoho sranda v nočním klubu, se hůř vysvětluje milionům lidí, včetně dětí a jo, bavíme se o drogách a bavíme se o tom, že ta najlepší alba co znám vzešla od lidí, co jim neuměli říct ne a ne vždycky to dopadlo dobře. Producenty dokumentu jsou mimo jiné Liam a Noel a svým neřestem se nevyhýbají, ale ani to pro ně není téma. Udělali světová alba, nejen ty dvě, složili písničky, které si zpívají a hrají si je miliony lidí po celém světě a při tom se nikdy nenechali vyleštit a napomádovat. O tom to je, že v té bundě a v tom svetru zlanařili na svou stranu statisíce lidí a zaslouženě, protože Noel je výjimečný písničkář a Liamův hlas se nedal zaměnit. Supr sestříháno, ozvučeno, mělo to spád, skvělý dokument. (03.03.2018)

Shoutout môjmu sebazapreniu, nechala som si to ako odmenu a bola to teda pekelná motivácia. Neviem čo povedať, neviem ako to povedať, Gallagherovci sú pre mňa veľmi špeciálnou a intenzívne osobnou záležitosťou no a do tejto zabŕdli aj oni sami, čo bolo cool, už som nemala emóciu len z toho čo Noel napísal a naspieval, ale aj z toho čo hovoril. Pôvodný plán bol preplácať komentár textami, ale kto by si ich už čítal bez hudby a osobitého významu... Namiesto toho ocením krásny kvalitný vizuál, luxusné audio z koncertov a dokonalý prestrih pesničiek. A tiež to, že o Don't look back in anger nepadlo veľa kecov, lebo o nej bolo narozprávané už dosť. Pre nefanúšikov a ľudí, ktorí o nich nemajú šajnu, bude asi dosť náročné pochopiť sfetované a zhúlené reči, čo ale nemusí byť na škodu, primárne sú Oejsis aj tak o niečom úplne inom. (Dala by som si to do topky, ale potom by niektorí ľudia uhádli, že ja som ja... muhahaha!) (12.11.2016)

Je zachycena šílenost kapely z vnitřního pohledu. Dokument nabízí nostalgické ohlédnutí na skupinu, která si užívala velký úspěch přes vlastní problémy s drogami a s nefunkčností kapely. Kapela měla také koncert v Praze. Mě nějak nikdy neuchvátili, přestože rockovou hudbu poslouchám. Na špičkové úrovni to je, ale zdá se mi to takové utahané. Navíc loni jsem se v Manchesteru stavil na koncert do slavného klubu Manchester academy a setkal jsem se s fašistickou ochrankou (tři fašouni a bachařka). (10.05.2020)