Raven0

A to to začíná tak pěkně! Akční nářez se ale postupně zvrhne v utahanou nudu, plnou velkolepých proslovů o rodinné cti a přátelství... Špína a hnus středověku se také nedostaví, krev už vůbec, však by pak na to nemohli jít děti. Jako R-ková řežba by to šlo, ale takhle je to podprůměr.

Hodně laciná gangsterka, ze které podfinancování čiší z každého filmového políčka. Samotný příběh je vcelku zajímavý, ale zpracování je neohrabané, člověk se nedokáže vžít do hrdinů, herci nevědí, co hrát... Bída.

Tak trochu jiná, depresí a severskou melancholií skrz naskr nasáklá road movie. Kaisa neví co se sebou, cynicky přihlíží, jak se její otec upíjí k smrti. Celou rodinu však spojí nevyléčitelná nemoc matky. Najdou k sobě hrdinové nakonec cestu? Naleznou hodnotu svého života, lásku, poznání... Nebo se jen zřítí do propasti životní nudy a beznaděje?

Existuje duše? A zda ano, lze ji vypreparovat z těla, kamsi uložit nebo dokonce půjčit někomu jinému? A co je vlastně duše? Esence našeho já, našeho lidství? Zajímavé otázky, zajímavé odpovědi, ale průměrné zpracování a pomalé tempo.

Nádherný film, s hlubokým křesťanským podtextem. Krásné a dechberoucí obrazy jsou jen působivým pozlátkem, za kterým se skrývá širší a naléhavější odkaz. Film jsem chápal jako jakési vyznání, jako oslavu života. Kde bůh je připodobňován k otci (není to nutně náboženské vyobrazení, s podobným obratem přišel i Freud a mnozí další). Kdy otec není jen laskavý, ale dokáže být i krutý, pro jeho potomky nepochopitelný, avšak přesto si zahluhujicí lásku a uznání. Taktéž boha nelze pochopit, uchopit podle našich vědeckých měřítek... Můžeme v něj však věřit, milovat ho... Ač jsem ateista, film na mě hluboce zapůsobil. Chce to jen otevřenost, nebýt jen módním odrazem médií a jejich honu proti církvi... Jde o víru, ne o církev.

Co by se stalo, kdyby najednou v USA došel veškerý benzín? Zajímavý námět! Ale zpracování.. Ryze amatérská záležitost, kdy hodinu a půl sledujeme párek lidí, jenž se snaží přežít. Že se chovají hloupě a nelogicky asi nikoho nepřekvapí. Že celé budování postapokalyptické "atmosféry" se děje pomocí dlouhých záběrů na zasněženou krajinu a vybrnákáváním několika kytarových strun už trochu štve... Že je to točeno lacinou kamerou, sledujeme tragické herce a když dojde k nějaké akci, tak je to k smíchu... No, to už je moc. A nefunguje to ani jako psychologická studie dvou lidí v mezních situcích, opravdu ne.

Film o svobodě. O svobodě obnažené až na dřeň... O svobodě, která bolí.

Přepálený mišmaš. Tvůrci si sice hrají s všemožnými klišé, též se snaží šokovat... Ale trošku to asi přepískli. Vznikl nestravitelný guláš, který nedrží pohoromadě a je skoro až únavné všechno to vřeštění a pobíhání a hopsání sledovat.

Tento způsob humoru zdá se mi poněkud nešťastný. Stavět vtipné scénky na pubertálních výlevech a tělních tekutinách mi nikdy nepřišlo příliš zábavné. A tím, že po každém druhém slově musí zákonitě přijít slůvko "fuck" tomu také moc nepřidává. Nudil jsem se, nesmál jsem se. Horší vizitku si komedie asi odnést nemůže.

Pozapomenutý klenot 90. let. Na hektickou dobu 50. let, na všechen ten idealismus, ideologie, náboženství, vykonstruované politické procesy a celkově na děsivě temné období našich dějin je zde nahlíženo skrze malého chlapce a jeho dětský pohled na svět. Trochu zvláštní kombinace, ale ono to funguje. Tíživá atmosféra je prokládána zábavnými zážitky hlavního hrdiny. Již dlouho jsem se takto nedojal a zároveň nezasmál...