Azurose

Potenciál zde byl - z prvotního dojmu že manžel opouští svou ženu za jinou, se postupně vyklubává na povrch pozadí událostí a vše není tak, jak to vypadá. Bohužel film tak nějak plyne po povrchu, opouštějící manžel se furt omlouvá a uklání, a opuštěná žena vrtá díru do podlahy ve svém domě. Ony jsou to všechno super myšlenky - v kontextu s japonskou kulturou - ale vše je vyhnáno do extrému a nic z toho není uvěřitelné. Na druhou stranu mě ten film zajímal - respektive si držel mou pozornost. Fakt mě mrzí, že je to místy too much, hrozně bych se chtěl podívat na nějakou “klidnější” verzi. [KVIFF 2024]

Synopse mě velice zaujala, a tak si film v mém programu našel místečko. To jsem ale ještě nevěděl, jak k smrti budu unuděn. Na ostrov přijíždí lékař s jasným cílem - vyléčit neznámou nemoc. Jenže ta nemoc není pro místní zas tak neznámá. Po nějaké době se lékař rozhodne poslat “otroky” z lůžek opět do práce jako formu léčby. Od té doby se příběh rozptyluje do několika směrů a ztrácí to hlavu i patu. Jediná postava mi nebyla sympatická - a to je pro film sakra problém. Tak jsem se alespoň podíval na tropickou přírodu a filmově se vzdělal, že i depresi a domino efekt lze hodit do škatulky s pojmem “neznámá nemoc”. [KVIFF 2024]

Tento snímek nedosahuje mind-blowing kvalit, ale ohromně mě nadchnul. A to z důvodu těžkého tématu zobrazeného prostřednictvím mladých protagonistů žijících v nelehkých podmínkách na venkově. Tento citlivý film vypráví o mladém klukovi, který ztratí otce a je nucen starat se o mladší sestru, přičemž rozvíjí vztah s mladou dívkou, protože má postranní úmysly na její farmě. Snímek nabízí prosté dění v prostém prostředí, ale s lehkostí a nádechem, který prostě hřeje u srdíčka. Mládí, sex, přátelství, bolest - to jsou prvky, které tento film obsahuje. Troufám si říci, že mi tento film na 58. KVIFFu přivodil nejsilnější pocity. [KVIFF 2024]

Tohle je snímek o ženském přátelství a snaze být více, než systém připouští. Dlouho mi trvalo si hlavní hrdinky oblíbit, ale stalo se, a s úžasem jsem sledoval, čeho jsou kolektivně schopné. Hudební institut pro ženy v 19. století je pro mě neprobádanou vodou, ale vlastně mé představy byly naplněny - a to, že je ovládán patriarchátem a ženy se budou pokoušet vzít osud do vlastních rukou. Nejedná se o žádnou světovou kinematografii, ale o snímek s přesahem a zajímavým tématem, přičemž je velice kvalitně zpracován. Moc cením propojení vážné hudby a hudby současné, taková kombinace se často neslyší - a ještě povedeně. Závěrem, Gloria! je moc milý film, jehož hlavní předností je feministické poselství. To já rád. [KVIFF 2024]

Sergio Caballero vytvořil autorský pseudo-dokument kombinující hranou akci a sekvence záběrů uměleckých děl. Oba světy jsou samotnými díly propojeny, a tak vzniká krátká experimentální odysea zasvěcená právě dvěma vystupujícím umělcům. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o náhodnou kombinaci scén, ale opak je pravdou - tento promyšlený snímek hýbe všemi smysly a vytváří rámec s uměleckou hodnotou. Hltal jsem každou minutu a náramně se bavil. Naštěstí tvůrci ví, že pomalé a nenarativní filmy diváky nudí, a tak vytvořili něco, co má pouze 66 minut, a tak není problém film pro méně zaujaté diváky film dokoukat. A zažili jste někdy film, který právě sledujete, ve filmu, který právě sledujete? Ne? Tak pokud tento snímek zhlédnete, tak už ano. [KVIFF 2024]

Režijní majstrštyk, který zaujme dechberoucím vizuálem a citlivým metaforickým příběhem. Měl jsem obavy, že celý film spadne do kýče, ale to se vůbec nestalo a film si celou dobu držel konzistentní úroveň. Metaforický květinový motiv je nečím, co bylo moc dobré kreativní rozhodnutí, a tak se divák ocitá v mysteriózním světě plných neznámých emocí a smyslů. Takhle se točí filmy! Obyčejné téma, ale ztvárněno inovativním a lákavým způsobem. [KVIFF 2024]

Audiovizuální lobotomie v podání Demi Moore a Margaret Qualley. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl a vsadím se, že ani neuvidím. Film kombinuje úžasnou kameru, nadupaný scénář a intenzivní zvuk. Celou projekci jsem proseděl se sluchátky v uších, abych si neodesl kromě velmi silné katarze i migrénu. Příběh na diváka hází jednu střelu za druhou, a tak jsem si užil něco přes dvě hodiny intenzivního zážitku. Tahle satirická podívaná by se měla promítat jen skupinám lidí, v jednom člověku by to nebylo ono. A kdyby se nadavovalo jednomu, lepší je, když se bude nadavovat všem. A to v tom nejlepším slova smyslu! [KVIFF 2024]

Pocitově jsem nadšený, objektivně moc ne. Film zahajuje zdlouhavý dialog u kuchyňského stolu, který byl ke konci opravdu úmorný. Po vtrhnutí dvou mužů do bytu už film dostává na slušných obrátkách a to byl moment, kdy měl film začal opravdu zajímat. Big thumbs up za to, že je film natočený “na jeden záběr” - to filmu skutečně prospívá. Tedy vyjma 5 minut dlouhého záběru na lustr. Kdyby byl film více rozvinutý a neměl v podstatě jen dvě tematické části, mohl by být na úrovni, která přesahuje filmy s podobnou tématikou. I tak se jedná o moc zdařilé dílko. [KVIFF 2024]

Já se tak těšil. A úplně zbytečně. Přehlídka NPC lidí na stopáži 70 minut. Z prvu jsem si myslel, že se film ponese v podobném nádechu jako filmy Kaurismäkiho, ale bohužel, Cabo Negro je prostě jen nepovedený film. Ve snímku se skoro nic neděje, a postavy jen leží nebo jí. Ještě že jen pan režisér tak laskavý a pro film zvolil relativně krátkou stopáž, která naše utrpení neprohloubila. Jednu hvězdu dávám za námět, a to jsem ještě velice velkorysý. [KVIFF 2024]

Drby nabízí nekorektní summit G7, ale s děravým scénářem a naprosto zbytečnými pasážemi. Je zajímavé, že i když na projektu pracovalo tolik áčkových tvůrců, vzniklo z toho něco, co tak moc pokulhává. Podle mě z toho mohli tvůrci vydolovat mnohem více, ten potenciál tam opravdu je. Jedinou motivací ke zhlédnutí je skvělé obsazení a satirově pojaté hororové prvky. [KVIFF 2024]