zdenny

Slušná a zábavná policejní komedie typu „dva rozdílní policajti“ a kupa legračních scén vyplývajících z jejich vzájemné rozdílnosti. Komedie s Jackie Chanem jsou vždy zábavné a to díky choreografii akčních a kaskadérských scén. Druhý díl se nese v duchu prvního, což je dobře, protože tím neztratil na kvalitě.

Film nám ukazuje konflikt dvou názorů na životní směřování geniálního dítěte. Musím říct, že strýc nakonec udělal nejlepší možné a to, že dítěti skloubil ponechání si možnosti být dítětem, hrát si s vrstevníky, prostě užívat si dětství a všeho, co k tomu patří s možností rozvíjet svou genialitu v naprosto jiném světě. Dle mého názoru není přípustné vzít dítěti jeho dětský život. Na druhé straně – pokud má člověk výjimečný dar geniality, je dle mého názoru povinen tento dar využít ve prospěch společnosti, možná lidstva. Faktem ale zůstává, že zde se jednalo o jedno jediné dítě, kdežto v zemích třetího světa má klasické dětství (jak ho známe my na Západě) málokteré dítě. Je zde ale velice důležitý faktor, a to faktor západního vidění světa a reality. Když u nás vidíme v televizi „naše“ těžce nemocné dítě, bereme to jako neskutečnou tragédii a možná ukápneme i nějakou tu slzu. Když ale vidíme stovky a tisíce afrických dětí trpících hladem, je nám to tak nějak jedno.

Vyznělo mi to tak, že „musíš být vegetariánem, protože máš geneticky danou neutuchající chuť po krvi a lidském mase“. Aby to ale nakonec nebylo tak, že „buďme všichni vegetariány, protože máme přirozenou touhu po mase, jehož pozření nás činí víc živočišné a agresivní než zvířata“.

Tento film patří do kategorie působivých. Společně s „Talentovaným panem Ripleym“, „Dobrým Willem Huntingem“ anebo třeba „Vlkem z Wall Street“.

Chceš-li zajistit obyčejnému filmu diváckou přízeň, obsaď Marka Wahlberga. Nevím, zda se tato sázka na jistou vyplatila, vím ale, že k posílení americké hrdosti a pospolitosti to posloužilo. Téma islámských teroristických útoků je na elaborát, spíš je zajímavé všimnout si postřehů lidí, kteří v důsledku těchto útoků přišli buď o část svého těla, nebo o část své rodiny, nebo o obojí. Všichni svorně mluví o tom, jak je tyto tragické události spojily, jak zažívali jedno z nejlepších období života atp. atp. Chápu to, ale nevím. Musí se fakt stávat hnusné věcí, abychom si uvědomili, že můžeme držet pospolu? V posledních dvou letech se nám to vrchovatě plní. Někde něco bouchne, jinde najede náklaďák do lidí, onde zase jakýsi mohamedán pobodá pár lidí (většinou žen) a lidé udělají co? Sejdou se na náměstí a „semknou se“. Pokud nebudeme semknuti „předtím“ (tedy neustále), budeme se nuceně semkávat až „potom“. Nebude pak už pozdě na ušlechtilé lidské city? Jednou jsem řekl svému bratranci na pohřbu naší babičky: „musí někdo umřít, aby se sešla celá rodina?“.

S filmy, kdy se ze starých frajerů stávají frajeří mladí, se teď tak trochu roztrhl pytel. Morgan Freeman je jejich symbolem a sluší mu to. Je to totiž velká herecká legenda, kterou fanoušci nechtějí pustit k vodě. A on jim to na stará kolena plní. Stačí sehnat pár podobně smýšlejících herců a slušná komedie je na světě. Splní to dva hlavní cíle ve smyslu „zabití dvou much jednou ranou“ – 1) vydělají se peníze, 2) lidé vidí opět své nesmrtelné idoly v akci.

Tento film typu „příšera ve vesmíru“ měl dobrou atmosféru, dobrou hudbu a dobré efekty. Celkově tedy dobré tři hvězdy.

Možná trochu natáhnuté a místy lyrické. Sem tam ale neškodí si takový film pustit. Film kromě tragické životní ztráty řeší i vztah mezi strýcem a synovcem, jež na sebe nepříznivým řízením osudu zbyli. To mělo být také nosníkem tohoto filmu. PS: V mých myšlenkách zůstala scéna s hořícím domem a člověk, jenž přišel o všechno.

Matthew Mc Counaghey je většinou zárukou dobrého filmu. Napomáhá tomu jeho charisma a vzhled. Zde to ale určitě nestačilo. Film je o člověku, který má sice své zásady, má ale pořád prázdnou kapsu, má sice své vize, ale nemá práci a ani ji mít nechce. Vlastně se jen tak poflakuje a… surfuje. Má poznámka: koníčka mít můžeš, ale život není jen o bezstarostném hraní si.

Já bych to zase s tím srovnáním „S tebou mě baví svět“ tak nepřeháněl. Ten dřívější je kult (i když pro mě ne), ten nynější je jen vydařená letní komedie svým syžetem podobající se spíš „Rafťákům“. Podobnost je jen v tom, že spolu pár dnů tráví otcové se svými dětmi, ale i v tom, že jsou zde jasně pojmenované dva pohledy na výchovu dětí a na manželství vůbec – tedy pohledy mužský a ženský. A toto je u obou filmů zcela realistické. Rozdíl je v tom, že „S tebou mě baví svět“ lidé berou více vážně v přesvědčení, že nikdo nikdy u nás nebude schopen natočit něco lepšího. Co mě v tomto filmu nebývale štvalo, byli ti dva volové, kterým ujel stan. Byli tam naprosto zbytečně a jestli ne, tak jen proto, aby mě pořádně srali. Jinak herecké obsazení velmi dobré.