zdenny

Díky tomuto filmu vím, kdo to jsou Jenišové. A i z takovýchto důvodů je dobré sem tam nějaký film zkouknout. Samozřejmě je lepší podívat se do encyklopedie nebo na internet. To jsem ale udělal až potom, prostě bez tohoto filmu bych klíčové slovo „Jeniš“ vůbec neznal. K filmu: ten nám odkrývá kus hnusné nacistické ideologie a jejích barbarských činů. Co k tomu víc dodat? Být rád, že je to už za námi a hlavně vzít si ponaučení, aby se podobné nelidskosti již neopakovaly.

„Zoufalé manželky“ v trošičku jiném hávu. Poměrně rychle si člověk oblíbí hlavní ženské postavy a dále si může už jen tipovat, kdo že mohl v tomto prominentním městečku vraždit. Pokud jsem naťukl „Zoufalé manželky“ – tedy jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, nemusím ke kvalitě tohoto seriálu už nic dodávat. PS: Neustále jsem měl neodbytný pocit, že děj se odehrává v Austrálii. Možná proto, že Nicole Kidman je Australanka, spíš ale proto, že si tak nějak australské přímořské městečko představuji.

Kevinu Costnerovi tyto role sedí, je na ně dost charismatický. Celkový film mě ale až tak nenadchnul. Spíš takhle: U sportovních filmů začíná mé hodnocení zpravidla na třech hvězdách. A to z několika důvodů: 1) jsou inspirovány skutečnými událostmi, 2) pojednávají o vzácných lidských vlastnostech jakými jsou talent, píle, vůle a v neposlední řadě nezdolnost, 3) mají motivační charakter. Aby byl ale takovýto film na čtyři hvězdy, měl by mít něco, co mě chytí víc než uvedený základ. Každopádně je hezké vidět a vědět, že když člověk chce, tak má naději. I v zapadlém městečku, kde lidé skoro ztratili víru v něco víc než je jen otrocká práce na polích.

Will Smith tyto role prostě umí, on na to má ty oči. Film byl pěkný, příjemný a dojemný. Ano, v normálním světě by člověk důkazy o skutečném bytí oněch tří abstrakcí hledal, ve světě filmovém to není třeba. Jinak, ve filmu může divák vysledovat, že pomoc nepotřeboval jen otec, který přišel o dítě, nýbrž také všichni tři jeho kamarádi coby iniciátoři a organizátoři celé akce. A v tom je patrný půvab tohoto slzavého filmu.

Náhodná pohádka ve smyslu „přepínal jsem programy“ a zajímalo mě, jak se budou hlavní postavy postižené prokletími a kouzly proměňovat a vyvíjet. No a proměnily se v odpad. Takto dokombinovat námětově slušný potenciál dokáže fakt jen ignorant.

Z brožované knižní série „Denik Ostravaka“ jsem četl tu první. A velice jsem se bavil. Ve filmu z této nebylo ani zbla. Film je jen takovou vábničkou pro lidi, kteří si myslí, že jsou ostravští patrioti a jsou natolik blbí, že nepochopí, že vůbec nejde o to, aby zaplesalo Ostravákovo srdce. I přesto všechno jsem byl rozhodnut dát dvě hvězdy. Jenže když se do filmu (určitě ne náhodou) vloudila populistická havířská nota, spadlo mé hodnocení na hvězdu jednu. Jestli tuto blbost pro slabomyslné někdo hodnotí od tří hvězd nahoru, musí to být zaručeně havíř, který celkem dlouhou dobu neviděl sluneční svit. A jeho IQ je nižší, čím vyšší je jeho hodnocení. PS: Chytrákům, kteří si myslí, že se vyznají v severomoravských regionálních akcentech, bych dal na vědomí, že se v nich prostě nevyznají. Protože tak jako ve filmu se skutečně v určitých částech ostravského regionu mluví. Spíš je to patrné u starších lidí a v regionech, které mají geograficky blízko k Polsku.

Válka mezi biologickým a nebiologickým otcem o přízeň dětí a o výsostné postavení v jejich světě. Biologický má vše u prdele, ale je akční a je s ním zábava, nebiologický je suchar, ale zodpovědný a s výhledem do budoucnosti. Oni jsou dva a hvězdy coby hodnocení taky dvě.

Lehce zábavný film o jednoduchém instalatérovi ze zapadlé vesnice, kde Kuba Kohák byl největším lákadlem. Ale co já vím, poslední dobou se čím dál více dívám na české komedie (nebo alespoň úsměvné filmy). Asi to je věkem nebo co. Co se týče doporučení, tenhle opravdu jednoduchý film bych i přes dvě hvězdy doporučil. Ale jen pro zabití nudy nebo pro osvěžení jinak šedého dne. Divák nemá co ztratit.

Zde došlo k totálnímu střetu dvou rozdílných povah, dvou rozdílných pohledů na svět. Ke střetu, jehož vítěz byl jasný již v samotném počátku. Státní mašinérie a institucionalismus jsou totiž všemocné a ano, do jisté míry jsou schopné potlačit lidskou individualitu. Malinkou jiskérkou naděje byl indiánův „odchod“ – tedy symbol lidské svobody a nezávislosti. Film snad mohl i kritizovat tehdejší nelidské (nebo lépe řečeno institucionalizované) zacházení s psychicky nemocným pacientem, což bylo ilustrováno ve scéně, kdy si mladík poprvé v životě „vrznul“ a ,světe div se!, přestal koktat. Samozřejmě despotismus hlavní sestry zapříčinil opětovnou a nevratnou degresi mladíkovy psychiky. Dle mého soudu staví snímek proti sobě svobodnou lidskou mysl a despotický institucionalismus.

Perfektní obsazení, velice zlý, přesto charismatický záporák, temně napínavý děj, mysteriózní vraždy a dechberoucí závěr. Film, který by se měl vyučovat na vysokých školách coby vzor temného trhilleru.