Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (699)

plakát

Obchodník s deštěm (1956) 

Matně si vzpomínám, že jsem ten film viděl kdysi dávno jako malý kluk. Nemohl jsem tomu pochopitelně rozumět. Po repríze po cca 50i letech bych řekl spíše zklamání než nadšení. Možná že vydržím podívat se na něj ještě jednou, ale to bude asi tak vše. Na některé jiné filmy se naopak dokážu dívat stále dokola. Určitě jsem několik těch nejoblíbenějších viděl i 50x. Na celé té psychologické podívané mi nejvíce překážela hlavní hrdinka. V době natáčení 49i letá. V dialogu o sobě mluví jako o prostém děvčeti - to už se mi zdá na tu dějovou konstrukci opravdu moc. Hlavní zápletka - žena která má "zůstat na ocet" = strašná katastrofa, v očích celého okolí něco neodpustitelného. Dnes, v době genderové korektnosti by byl režisér feministkami rozcupován na kusy. Ale hlavně ten "dívčí" strojený profesionální úsměv. Přišel mi jako jedna velká neupřímná dolarová atelierová křeč....

plakát

Jana Eyrová (1972) (seriál) 

Dal bych i pět hvězdiček, ale těch cca 6 let navíc Marty Vančurové oproti románovému věku Jany Eyrové je tady už na závadu. Pokoušel jsem se shlédnou i anglický stejnojmenný film, v něm tvůrci hlavní roli obsadili herečkou věkově na rozhraní puberty a dospělosti, to bylo sice věrohodnější, ale celkové zpracování se mi vůbec nelíbilo. Seriál prostě časově spadá ještě do období černobílé (rané nebo pozdně rané) televizní inscenační tvorby a v ní se tyhle věkové přešlapy vyskytovaly hojně. Ovšem oproti "študákovským" dvěma protektorátním filmům, v nichž septimány hráli už pokročilí třicátníci, je tohle ještě docela v pořádku.....

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Je to prostě trochu náročnější podívaná. Nic pro příznivce rychlého amerického akčního braku s pyrotechnickými kousky. Pomalejší, celé krásné skoro jako ty Ameliiny oči....

plakát

Po strništi bos (2017) 

Po Lídě Bárové jsem se po roce a půl zase vypravil do kina. A zatím co u "Lídy" jsem byl spíš příjemně překvapen (vzhledem ke zdrcujícím kritikám, které uvedený film provázely), u "Strniště" jsem byl dost zklamán. Dalo se na to dívat, to jo, ale celé se mi to zdálo takové přeplácané, udělané prvoplánovitě na efekt s do očí bijící ambicí "správně" vysvětlit historické souvislosti, některé projevy statečnosti a charakteru až přiliš vystavené na odiv. Jak ten pejskem s kočičkou vařili ten dort, tak tam Svěrákové vrazili klukovskou partu (hlavní hrdina dobrý, ostatní méně) - proč chtěl Žampach dát Edovi přes držku jsem nepochopil, zlého strýce, šablonovitého dědečka s fajfkou (Tříska se mi v té roli vůbec nelíbil), až kýčovitě charakterního pana učitele (nikdo ho kupodivu neudal), (snad až příliš) mladičkou krásnou maminku, odboj, vysílačku, Vlasovce, vyhnané Němce s návodem jak se dívat na divoký poválečný odsun, kradoucí Rudou armádu, na znásilňování a schovávání žen bohužel nepřišlo aby byl ten obraz úplný. No a tu trapnou scénu zpívajícího tatínka v otevřené kadibudce měli tvůrci nabídnout spíš Troškovi do nějakého Kameňáku 8... Ten zlý pes ten dost sežral a byl potrestán bolením břicha. Mě sice po shlédnutí nic nebolelo, ale špatný dojem zůstal....

plakát

Poslední relikvie (1969) 

Film bych považoval za velmi cenný hlavně v historickém kontextu. Na některé slabé momenty příběhu (zvláště zmrtvýchvstání hlavního hrdiny) bych pohlížel shovívavě. Je to především estonský film a sovětským schvalovačům se asi taková proticírkevní agitka líbila natolik, že v ní i nechali na tu dobu neuvěřitelně odvážnou erotickou scénu. Je samozřejmě s podivem, že po přeplavání řeky si potřebovala usušit šaty pouze hlavní hrdinka, nikoliv už její partner. Velmi se také povedla ústřední píseň - v českém podání Karla Černocha obzvlášť. Představitelka hlavní role - oči jsem na ní jako kluk v kině mohl nechat. Akorát mi není jasné, jestli ten klášter na obzoru pár set metrů za tím kamenným křížem je nebo není kulisa. Asi ano.....

plakát

Co je doma, to se počítá, pánové... (1980) 

Slabší volné pokračování "prvního dílu". Úplně stejný dojem jak další diskutující: Jak kluk jsem se v kině výbornému filmu, dnes se už nepřinutím se na tuhle normalizační slabotu podívat....

plakát

Valerie a týden divů (1970) 

Velmi náročná, těžká podívaná. Taková eroticko-romanticko-hororová alegorie. Poprvé na několikrát. Podruhé bych to už asi nezvládl (nakonec jsem to "dal" i podruhé a naráz). Škoda, že hlavní představitelka časem zapadla a nenatočila toho víc. Možná (podle amerických vzorů) se vzhledem ke skutečnosti, že jí bylo v době natáčení 14 roků dočkáme i nějaké soudní žaloby za psychickou újmu, že se ve filmu objevila nahá...

plakát

Ženy v ofsajdu (1971) 

Dost dobře nerozumím tomu, proč má tenhle film tak nízké hodnocení. Natočen v blbé době, s malou nadsázkou popisuje mikrosvět fotbalu v časech, kdy prvoligoví rozhodčí měli ještě svoje civilní povolání. Ani náznak politiky. Vzhledem k tomu, co tehdy mohlo přes "Poučení z krizového vývoje" projít - skvělý film. Dnes ovšem genderově naprosto nekorektní. Paní rozhodčí je diváky zesměšňována, ať jde k plotně. Třetí gól Interu, nemůžu si pomoci, byl podle televizního záznamu regulérní - míč byl celým objemem za brankovou čárou...

plakát

Katera (1981) (TV film) 

Něco na způsob "jak pejsek a kočička vařili dort". Dali tam skoro všechno - lásku, zklamání, ľudovú hudbu, tanec, zpěv, vlastenectví, krásnou slovenskou přírodu, rozkvetlé louky... Výsledkem otřesný kýč, silné kafe i na mě, člověka prolezlého folklorními festivaly....

plakát

Země a lidé (1970) 

Při sledování mě mátla ta církevní procesí. Nemyslím si proto, že by to byl snímek přímo na normalizační objednávku. Spíš dozvuk tání konce 60. let a že po natočení šel rovnou do trezoru.