Sofius

Tohle je jeden z filmů mého dětství a mám proto na něj "osobní vazbu". Jasně že triky jsou hodně zastaralé, také dialogy jsou občas dost patetické, ale ta atmosféra se filmu prostě nedá upřít ani po 35 letech. Pokračování Wrath of the Titans (2012) má třeba triky "velkolepé", ale zato až tak moc, že mi je milejší se dívat na tuhle starou školu než nevázanou počítačovou zběsilost. Tohle je ještě film, kde muži byli muži a ženy byly ženy. Andromeda zde je opravdová "princezna" se vším všudy, zatímco ve Wrath of the Titans (2012) představuje bohužel dnes už typickou fantasmagorii bojovnice/vojevůdkyně ve výstroji válečníka, kterou nikdy v řecké mytologii nebyla a v řecké historii ani být nemohla, jen to dnešní politicky korektní manipulátoři nedokážou pochopit. Z dnešního pohledu je Clash of the Titans (1981) silně nekorektní a nevyvážené a právě to nečekaně filmu přidává body jako náplast za ztráty utrpěné technickým zpracováním a televizní výpravou.

Nemohu se zbavit pocitu, že v označení filmu vedle "povídkový, komedie, drama, thriller" chybí i "horror". V mnohých případech si tu totiž lidé vzájemně kuchají vnitřnosti a usekávají části těl, jen to nedělají fyzicky, ale psychicky. Co se týče označení "komedie", černě vtipná (a tedy i trochu zábavná) mi přišla pouze první letecká povídka a pak už to šlo kvalitativně pořád jen dolů, kdy některé byly vyloženě na "tuhý finální produkt látkové přeměny", což v případě povídky třetí, platí nejen obrazně. Druhým světlejším momentem byla pro mě bouračková povídka s mladým viníkem nehody a následnou snahou o nastrčení obětního beránka, což byl druhý vtipný moment celého filmu a to je na označení "komedie" docela málo. Celkově na mě film působil jako smutný obraz své doby, kdy i "antibiotika přestávají působit" a tak se zkouší možné-nemožné, aby to zabralo. Kdy diváci-pacienti už úplně přestávají reagovat i na hodně silné podněty a tvůrci-lékaři vytáhnou to úpně nejsilnější, co ješte mají a přes riziko spousty negativních vedlejších účinků to prostě použijí. Film je pro mně velké zklamání a je to škoda hlavně proto, že film působí opravdu profesionálně, herecké výkony jsou skvělé a film je "technicky" výborný. Co strhává známky je "estetický" dojem. Celkový dojem a alespoň dvě hvězdičky zachraňuje pouze poslední svatební povídka, která jediná dává ještě šanci, že přes negativní vedlejší účinky, nový lék přece jen má i nějaké pozitivní indikace. Nepotřebují mít ve filmech "happyend". V mnohých filmech současnosti se happyendy dokonce neuváženě plýtvá, ale tak depresivní panoptikum psychopatů v jednom filmu opravdu vidět nepotřebuji a ani nechci.

Pro mne osobně asi nejlepší Jackieho "americký" film a skvělé až nečekané překvapení na sklonku kariéry. Obecně se mi velmi líbí Jackieho asijská produkce, zatímco na jeho hollywoodské tvorbě mi vždy kazil požitek nějaký rušivý element a výsledný film zůstal tak nějak na půli cesty. Zde mi jeho parťák, Johnny Knoxville, pasoval do dua mnohem více než Chris Tucker či Owen Wilson a oba na mě působili sehraně, výborně se doplňovali. Při sledování filmu jsem se ani na chvíli nenudil, pořád se něco dělo a když to vezmu jako oddechovou komedii, kde se nějaká ta scénaristická drobnost promine, film je velmi pestrý a přitom kompaktní. Když ke skvělému spádu děje připočtu ješte jeden z vrcholů filmu, Jackieho nonšalantní pěvecký výkon, nemůžu jinak než plných 5 hvězd. Tohle se prostě musí vidět a ani trošku podivný závěr není dost špatný na to, aby moje hodnocení srazil na 4. Film oceňuji především jako komedii, co se týče choreografie soubojů, Jackie už má viditelně nejlepší léta dávno za sebou, ale upřímně, až mi bude 62, chtěl bych být tak fit jako on. PS: Potěšilo mě i malé cameo Richarda Nga. (Uff, odvážil jsem se to jméno skloňovat, i když nevím, nevím...) A nejsem si jistý, jestli ta cameo scéna s urnou neměla nějaký skrytý význam, jelikož to celé působilo trochu jinak, než zbytek filmu. PS2: Tak jsem ten skrytý význam asi odhalil. Musím se pochválit, že mám dobrý "čuch". :-) Po druhém shlédnutí jsem si všiml, že celý film je věnován Kwok Hung Chanovi, kameramanovi, který se při natáčení filmu utopil.

Teprve druhy film, ktery si ode me zaslouzil "odpad!". Jestli tohle uvidi kravy v Hosticich, tak z toho prestanou dojit. Libovolny "Bollywood", libovolna "moderni ceska komedie", libovolny dil "Sturm der Liebe" pusobi jako nedostizne vzory, od kterych by se tvurci tohohle "dila" mohli ucit.

Zamyšlení nad tím, že hrubému nátlaku nelze ustupovat do nekonečna a pro zachování vlastní důstojnosti, některé principy již není možné překročit, "ať to stojí, co to stojí". Více než o klasický "eastern se souboji na meče", jde o drama volby mezi "rozumnou poslušností autoritě" a "nerozumným uděláním spravné věci", kdy v sázce je samotná existence nejen člověka, ale i celé jeho rodiny/rodu.

Filosofické a hluboce lidské vyprávění o snaze naplnit své poslání (Rudovous), které je ale potřeba nejprve najít (mladý nastupující lékař). To je hlavní, ale ne jediná, myšlenka filmu, který přes svoje tragické prvky, dokáže velice příjemně "zahřát". Pro mne osobně je Rudovous nejlepší Kurosawův film a i přes zasazení do historického Japonska a dobu svého vzniku, je jeho sdělení velice aktuální i dnes.

Zajímavé (a originální) spojení klasického (a neoriginálního) motivu pomsty ve stylu easternu s klasickou (a neoriginální) hudbou westernu, které ukazuje, že inovativní spojení klasických (a okoukaných) prvků může přesto přinést něco nového. Jde o dle mého názoru nejpestřejší Tarantinův film, kde se nebál kombinovat a experimentovat, takže kromě již zmíněného netradičního spojení prostředí a hudby, překvapí i vhodnou kompozicí hraní a animace. Bohužel, pestrost formy ale zasahuje i do "uvěřitelnosti" soubojů a tak někdy choreografie působí realisticky a jindy zase ne. Jako by chtěl Tarantino v tomto filmu obsáhnout vše, ale neměl k tomu dostatečný prostor.

Pro mne osobně jako fanouška westernů jde o veliké zklamání a s přehledem nejslabší Tarantinův film. Herci, kompletně všichni do jednoho, neskutečným způsobem přehrávají a podezřívám je, že jako přípravu k natáčení absolvovali několik lekcí od Jana Přeučila s Danem Nekonečným. V předchozích Tarantinových dílech herecky výrazný Christoph Waltz vždy našel správnou míru na dobré straně vkusu, ale zde jako by se jej pokoušeli napodobit všichni a přitom onu hranici překročili, takže jejich herecký projev se většinu filmu pohybuje v oblasti patosu. Přestože hudba Ennia Morriconeho dokáže "vždy" z průměrneho filmu udělat nadprůměrný a z podprůměrného alespoň průměrný, toto veskrze patetické divadelní představení už nezachrání ani originálni filmový soundtrack. V tomhle filmu se nepovedlo úplně všechno a Limonádový Joe v porovnaní s doslovně hroznou osmou působí jako seriozní psychologicky propracovaná studie do hlubin pistolníkovy duše.

Filosofický film o ničem menším, než je hledání smyslu života. Divákovi jsou představena důležitá témata relativně přístupnou formou, kdy už pouhá délka filmu předvybíra vhodné publikum, které je schopno a ochotno film zhlédnout. "Konzumenti", uvyklí na nekonečné seriály s krátkou stopáží, budou mít problém udržet pozornost po celou dobu, pokud vůbec vydrží až do konce. Mne osobně velmi zaujalo poselství, které se film snaží předat nejen svým obsahem, ale i formou, kdy vše spolu působí jako harmonický celek (scénář, hudba, kompozice, herci ...) Dances with Wolves se svou výpravností a důrazem na humanitu může, jakkoliv troufale to bude znít, rovnat s opusy Akira Kurosawy.