whitas

Po tomto filmu mi nějak scházel pocit, že jsem se právě dodíval na Akta X. Krom toho, že scénář nenaplnil očekávání fandů této série a zavrhl zápletku vystavěnou okolo paranormálních jevů mi vadilo často neospravedlněné jednání postav. Mulder má spoustu důvodů případ nevzít a prakticky nenabízí žádný, proč tak udělat. Přesto se na něj vrhne aniž by ho k tomu vedla nějaká motivace. Postavy se navíc nedrží svých rysů, na které jsme u nich zvyklí z minulosti. Ze scénáře mám tak pocit, že za sebe klade události tak, aby se vytvořilo jakési napětí, avšak neospravedlňuje důvod proč se tak děje, proč postavy dělají to co dělají. Zápletka filmu posouvá Akta X od žánru sci-fi směrem k hororu a přidává příliš psychologyzující pohled na vztah Muldera a Scullyové. Viděl jsem tak zcela něco jiného, než na co jsem se těšil.

Anténa nabízí mnoho filmových i mimofilmových odkazů, obecně je vnímaná jako pocta němému filmu. Inspirace německým expresionismem (např. Metropolis) či ruskou montážní školou (střídání černé a bílé obrazovky při střelbě ze samopalu kromě Sin city připomíná také Ejzenštejnovu rapid montáž, zpomalené záběry na holčičku, jak poskakuje na posteli zase evokuje zpomalené záběry sportovců v Muži s kinoaparátem apod.) je evidentní, ale určitě nelze celý film okleštit jen na takovýto výklad. Spojením prvků němého a zvukového filmu vznikají nové kvality - lidé slyší ale nemají co slyšet. Slova neexistují ve formě zvuku, zato jsou viditelná a hmatatelná. Stávají se věcmi, rekvizitami - zprostorovění slov - lidé mohou svá slova např. ukrýt do dlaně. Film splácává dohromady nejrůznější postupy, typy postav, způsobů vyprávění a celkové komunikace (vnitřní i vnější - s divákem), přesto velice dobře funguje jako celek, žije vlastním životem. Mimo tohle všechno je Anténa tak neskutečně fotogenický film, že by tam vypadal dobře snad i Paroubek. Možná mi učarovala ta točící se spirála, každopádně jsem tomuhle snímku podlehl, a rád.

Hlavními postavami jsou dva vzdělaní mladí kluci, poslaní na převýchovu do hor. Díky tomu že se řídí rozumem a ne citem, jak by se zmínil Balzac, pozmění život celé horské vesnice. Můžeme tak sledovat kontrast civilizovaně smýšlícího člověka ve světě nevzdělaných vesničanů, kteří se řídí pouze svými city. Sílu filmu nepochybně umocňuje nádherné prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Tento znak je ale mnoha čínským filmů podobný, viz. Cesta domů apod. Závěr měl snad raději zůstat otevřený.

Na české poměry slušný průměr, na světové poměry lehký podprůměr, ale celkově příjemná komedie. Humor balancuje na hranici vtipnosti a trapnosti. Kamera se výžívá v záběrech Pálavy natolik, že nikomu nepříjde divné, když vezou dědečka na pražské letiště směrem do Mikulova(který leží na hranicích s Rakouskem). Na debut poměrně slušné, ale příště by už to stačit nemuselo.

Je hezké, že se v Hollywoodu točí i filmy bez snadných problémů, amerických snů, které se vzápětí splní a klasických vztahových několikaúhelníků. Bratři jsou film postihující spoustu současných problémů americké společnosti, který jde svým tématem proti "růžovému realismu" většinové produkce. Ale bohužel jenom tématem, neboť film používá stejnou rétoriku jako "růžový" mainstream, proti kterému se vymezuje. Proto vyznívá tento snímek trochu do ztracena a jediné co si po projekci průměrný Američan řekne, bude: "Fucking Afghanistan."

Camino je velice inteligentní film, který nabízí velmi neotřele různé pohledy na otázku víry a náboženství. Zpočátku je zobrazen život mladé Camino jako jedna velká idylka, hlavní hrdinka vypadá jak z reklamy na zubní pastu a i náboženství se nejprve jeví jako rozumně fungující instituce. Později se však objevují nové kontexty, které samozřejmě staví náboženství do nového světla. Ani dogmaticky věřící matka už na konci filmu není tak sympatická, jak se na začátku zdálo. Pro mě největší překvapení 44th MFF KV.

Konfucius řekl - "Jestli chcete poznat nějakou kulturu, poslechněte si její hudbu." A tak začíná poznávání Istanbulu. Cílem je pořídit nahrávky co nejširšího hudebního spektra, většinou pocházející z "ulice". Umělci k tomu připojují své postřehy a názory a vzniká tak zajímavý náhled na Istanbulskou hudební scénu. Nečekal jsem že u toho vydržím víc než pět minut, ale tento předpoklad vzal za své velice brzy. Z hudby tak po dlouhé době čišela bezprostřední radost, um, emoce, zkrátka cizí kultura jako na dlani. Fatih Akim svou tvorbou celkově mění můj postoj k Turecku, které bylo pro mě bylo dlouhou dobu zemí, kterou bych navštívil snad až jako poslední.

"Film o Terezíně, který nacisti vyparádili pro komisi Červeného kříže, a o tom, jak ho viděla ta komise. Čekali koncentrák, a najdenou tohle. Docela lidské zařízení: lidé tu hrají divadlo, organizují koncerty, (...) děti zpívají ve sboru. Ten sbor skutečně existoval, a když odvedl svou práci před komisí, šel do plynu, děti i sbormistr." Alfréd Radok -------- Cenzůra ponechala z tohoto záměru ve filmu jen některé náznaky, těžko mohla v roce 1949 nechat Radoka, aby odhaloval zrůdnost ideologické propagandy. ------------- "S Hitlerovým jménem se mi vybavuje v mysli obraz: Děvčátko jako cukrová panenka podává Hitlerovi kytici divokých květů. Hitler se k ní naklání a laskavě se usmívá. Tenhle obrázek je spjat s vědomím, co nacismus znamenal, protože něco skrývá. (...) Kdo vidí jen Hitlera a holčičku s kyticí, nevidí vlastně vůbec nic." Alfréd Radok

"Prosím Vás lidi, nechoďtě na to!" Jenom když takovéto filmy nebudou vydělávat, nebudou se ani točit. Disaster movie je naprostý vrchol trapnosti drtivé většiny parodií z poslední doby. Ty samé vtipy se obehrávají pořád a pořád dokola, kde je tomu konec? Filmařům se tady daří pouze jediná věc a to je kvantita filmů a postav, které se film snaží parodovat. Bohužel kvantita je nakonec pro tvůrce zjevně důležitější než kvalita. Kdyby se ve filmu objevil Paroubek a kouřil by přitom Topolánkovi, vůbec by to nenarušilo běh filmu, ba naopak, bezproblémů by to do toho "děje" zapadlo. Film prakticky ani nemá žádný konzistentní příběh, děj skáče jen od jednoho nepovedenýho vtipu ke druhýmu. Co z toho plyne? Masová kultura je zkrátka obrovský organizmus, který se potřebuje něčím živit a který zároveň musí něco vylučovat. A Disaster movie je krásným příkladem takového exkrementu.

Na půl zábavné sci-fi a na půl sofistikovaná kritika rasismu, vykořisťování, mediální moci, dogmat, masového myšlení a touhy po penězích. Blomkamp si vyzkoušel hned několik filmařských postupů, začátek připomíná dokumentární film, konec zase válečnou řežbu. Dohromady tento guláš ale tvoří velice komplexní dílo.