Steven47

Nevím, nakolik je to jen můj pocit, ale nová Mission: Impossible působí v několika momentech skoro až nudně. Série si vždy zakládala na akci, jenže tentokrát se mnohem více mluví. To by vlastně nemuselo vadit, kdyby však nešlo o pouhou snahu z banální zápletky udělat "něco víc" tím, že jsou dialogy dlouhé, ale taky trochu o ničem. Tenhle pokus v kombinaci s obřím množstvím vedlejších postav způsobuje to, že je děj nepřehledný a místy jsem se docela ztrácel a těšil se konečně na pořádnou akci. Ta se naštěstí dostaví, celá sekvence na letišti je skvělá, automobilová honička v Římě je místy lehce chaotická, pořád má však super tempo. Vrcholem je pasáž ve vlaku, a především její závěr. Takže ano, z tohoto pohledu se o zklamání nejedná a duo Cruise-McQuarrie nadále patří ke špičce žánru. Ústřední postavy navíc nadále baví a třeba Tom s Hayley mají fakt dobrou chemii. Ale tentokrát mi zkrátka to celkové pojetí nesedlo a tempo podle mě také není ideální. Sedmý díl se mnohem více spoléhá i na humor, který povětšinou funguje, působí však divně v kontrastu s tím, jak chce zbytek filmu být vážný až osudový. I přes osudovost ale překvapivě nedokáže vyvolat silnější emoce, i když se o to viditelně snaží. Ačkoliv předchozí řádky vyznívají možná dost negativně, hodnocení příběhu je u podobných snímků vedlejší dokud je řemeslně dobře odvedený a to nejdůležitější, tedy akci, dokáže prodat – a obojí nová Mise zvládá. Ve výsledku jsem se tak bavil, nicméně pouze částečně a spíše nárazově. 6/10

Přemýšlel jsem, jestli se k novému Indymu vůbec chci touhle formou vracet. Absolutně netuším, co se pokazilo, ale ten film je prostě bídný i bez ohledu na to, do jaké série patří. Příslušnost k ní pouze vše špatné znásobuje a dělá v konečném důsledku smutnějším. Vytratilo se původní kouzlo, pryč je i jakákoliv hravost či živelnost a já většinu času ani neměl pocit, že koukám na film s tím slavným archeologem, se kterým jsem vyrůstal. Mangoldovo uchopení nicméně nefunguje ani jako zcela syrové pojetí známé látky a výsledkem je tak jakýsi nevydařený hybrid, což škodí jak filmu, tak především samotnému hlavnímu hrdinovi. Humor absolutně mimo, postavy nesympatické, od otravné a afektované kmotřenky, přes nevýrazného záporáka až po Kraťase z Wishe. Ani samotný Indiana Jones mě často nebavil a to je zkrátka sakra špatně. Akce je přepálená, nezajímavá a nepřehledně střižená. Vše umocňuje stopáž přesahující dvě a půl hodiny, což je prostě moc. Spielberg očividně moc dobře věděl, proč se držet okolo 120 minut. Celá zápletka okolo artefaktu by nemusela být marná, v této formě je nicméně extrémně nezáživná. Snímek prakticky nikdy nedokáže nabrat pořádné tempo, je nudný a zdlouhavý. Nekoná se ani očekávaná rozlučka, protože na emoce prakticky není prostor a finále naopak působí strašně nuceně ve snaze vyvolat nostalgii, na kterou do té doby snímek až trestuhodně kašle. Potěšil snad jen nesmrtelný Harrison Ford a hudba Johna Williamse (byť i její využití mi přišlo místy zvláštní). Už tenhle omyl nechci nikdy vidět a budu předstírat, že se nestal. Tohle si Indy nezasloužil, jsem z toho smutný. 2/10

Krakenteena Ruby je generická a většinu času i nudná podívaná. Příběh je sice další variantou na stokrát ohrané téma, mnohem větším problémem však je nesourodost snímku. Krátká stopáž se promítá v roztěkanosti, kdy se nepřirozeně skáče z tématu na téma a z postavy na postavu, aniž by se cokoliv více prozkoumalo. Začne se u školní komedie, pokračuje přes podivné rodinné drama a končí u levné variace na superhrdinské bijáky. Závěrečný souboj tak působí všelijak, jen ne jako zasloužené vyvrcholení. Film lákal na změnu tradičního pohledu na mýtická stvoření, ta je ale naprosto irelevantní, protože se s ní skoro vůbec nepracuje. Zachraňuje to samotná Ruby, která je sympatická a projde si alespoň nějakým vývojem, a také mořská víla Chelsea, díky níž funguje určitá nejistota ohledně zápletky. Zbytek osazenstva je nicméně buď zbytečný, nebo otravný (v horším případě obojí - mrk na strýčka). Rád bych věřil tomu, že se vtipy pouze ztratily v dabingu. Škoda, že alespoň animace není stylová jako v nedávnem druhém Kocourovi, takhle vizuál totiž sice neurazí, ale zároveň není ničím výjimečný. Začátek působí svěže díky využití sociálních sítí a streamovacích služeb, postupně se toho však na sebe začne nabalovat tolik, že mi bylo úplně fuk, co se na plátně odehrává. Čekal jsem pohodovou komedii, dostal jsem nefunkční slepenec všeho možného. 3/10. Více zde

Technicky precizní, jeden slavný herec vedle druhého, lákavý koncept a výsledek? Film totálně o ničem. K čemu známé tváře, když většinu času nemají co hrát? Většina postav plní roli křoví a až na pár výjimek nikdo nemá pořádný charakter. Úvod vcelku jasně stanoví rámec divadelní hry, posléze však sledujeme v podstatě náhodný sled více či méně zajímavých dialogů, které občasně vystřídá scéna ze zákulisí. Buď mi absolutně unikl autorův záměr, anebo prostě jakákoliv promyšlenější zápletka a děj absentují. Několik scén je opravdu vtipných, ať už osobitým stylem humoru či svou absurditou, ale vzhledem ke stopáži nepovažuji pár úšklebků za velký úspěch. Místy je to celé dost zdlouhavé, takže jsem rád, že stopáž bez titulků má odhadem něco přes hodinu a půl, což je tak akorát, a snímek díky tomu nestihne být vyloženě úmorným. Musím nicméně ocenit práci s kamerou, především nápadité kompozice a promyšlenost každého jednotlivého záběru, ze kterých čiší perfekcionismus a cit pro detail. Po zhlédnutí traileru jsem však rozhodně čekal víc a myslím, že z toho nemusel být pouze na pohled hezký, ale v jádru naprosto prázdný film. 4/10

Nová Pixarovka je sice fajn, ale nemá čím překvapit a vlastně nedokáže ani výrazněji zaujmout. Animace je nepřekvapivě na vysoké úrovni a bonusem je zvolená stylizace, jež do celku přimíchává prvky kresby. Město srší nápady, je plné různých malých detailů a působí opravdu živě (nebo živelně?). Je nicméně škoda, že slouží spíše pro potřebu různých gagů, než že by se jeho fungování prozkoumalo do větší hloubky. Pokud se nepletu, tak je poprvé (v rámci Pixarovek) středobodem romantický vztah dvou postav, což je příjemné ozvláštnění. Vlhoš i Jiskra jsou sympatičtí a jejich postupné sbližování je milé i vtipné zároveň. Problémem je, že sází na ta nejohranější klišé, čímž značně snižuje možný emocionální dopad. To je příznačné pro celou zápletku snímku, jež působí dost obyčejně a i když nakousne třeba téma migrace, tak s ním nezvládá zajímavěji pracovat. Mezi živly tak plyne, plyne, občas nabídne fakt povedený fór či náznak emotivní scény, a najednou skončí. I když jsem si film ve výsledku celkem užil, tak ve mně takřka nic nezanechal a tipuju, že ho za pár dní vypustím z hlavy. 6/10

Od Flashe jsem velká očekávání neměl, a proto mě dost překvapilo, jak jsem se v první půlce bavil. Co bavil, měl jsem hned několik záchvatů smíchu. V jádru se jedná o strašnou blbost, která nicméně umně balancuje mezi trapností a skvěle nahláškovanou až ujetou komedií, díky čemuž nabízí v rámci žánru dost unikátní zážitek. Přispívá tomu i Ezra Miller, který je ve své dvojroli jednoduše geniální – opravdu nepřeháním. Akce je nápaditá a zručně natočená, jenže trpí na digitální efekty, které jsou prostě špatné. Jakože fakt hodně. Dokázal bych to nicméně odpustit, kdyby se celý snímek v poslední hodině nezačal postupně rozpadat. Objevují se logické nesmysly a z odlehčené jízdy se přepne do rádoby osudového módu, který jsem tomu jednoduše nevěřil. Stejně tak mě míjely různé pokusy o vyvolání emocí, protože mě většina postav vlastně nezajímala. I proto jsem závěrečný souboj i celé finále nijak neprožíval a bylo mi docela jedno, jak to dopadne. Možná je na vině i stopáž, která je na můj vkus zbytečně přestřelená. Rozuzlení samotné Flashovy linky je naštěstí zdařilé a celkově nemůžu říct, že by se film nepovedl. Je rozhodně jiný, než jsem předpokládal – jestli v dobrém nebo špatném slova smyslu už záleží na vkusu každého, já jsem tak někde mezi. 6/10

Audiovizuální orgasmus na druhou. Nečekal jsem, že mi dvojka sedne ještě více než první díl, ale stalo se. Jedná se sice o klasický sequel, kde je všeho víc, v tomhle případě nicméně „všeho víc“ znamená ještě nápaditější a rozmanitější animaci, ještě hlubší prozkoumání multiversu a ještě větší nálož odkazů, komiksových prvků a zkrátka všeho, co bylo na jedničce skvělé. A nejlepší na pokračování Spiderverse je, že stále nezapomíná na to nejdůležitější – příběh. Pořád se najde prostor pro dialogy, monology a celkově pasáže, kdy tempo zpomalí a řeší se vztahy a další běžné životní trable. Díky tomu film bez problémů zvládá vyvolat veškerou paletu emocí a já jsem i přes zběsilé tempo a relativně dlouhou stopáž nikdy neměl pocit, že jsem přehlcený. Ten balanc zkrátka funguje, protože divákovi na každé jednotlivé postavě záleží. V popředí je sice nadále Miles, ale mnohem více prostoru má tentokrát i Gwen (úvod s ní je skvostný), detailněji se představí i další spider-postavy a záporáci mají také parádně vykreslené životní osudy i motivaci. Mohl bych tu popisovat, jak jsem se radoval z každého pochyceného odkazu, jak jsem mnohdy v akčních scénách nestačil zírat, co tvůrci dokázali, či tu vypsat scény, kdy mi regulérně naskočila husí kůže. To bych tu ale byl fakt dlouho. Jestli mě něco trochu mrzí, tak je to finále, které tomu všemu nedá potřebnou tečku. Přesto mě však nechalo s otevřenou pusou civět do plátna. Nutně potřebuju pokračování. Ideálně hned. 9,5/10. Film roku? (EDIT: po druhé projekci měním na 10/10, problém s koncem mi už nepřipadá nijak zásadní, byť bych si dovedl představit utnout to o něco dříve)

Je mi trochu blbý zase psát, jak je Guy Ritchie skvělý. Letos už podruhé, v rozmezí ani ne půl roku. Ale co se dá dělat. The Covenant má sice pomalejší rozjezd, po nějaké půl hodině mě nicméně naplno vtáhnul, způsobem režisérovi vlastním. Perfektně natočená intenzivní akční pasáž geniálně využívající prostředí, která plynule přejde do survival thrilleru. Jake Gyllenhaal a Dar Salim skvělí, jejich chemie napříč filmem je parádní. Druhá půlka má odlišnou atmosféru a reflektuje jinou stránku života vojáka, aby se vzápětí opět vrátila do akce. Ta sice už není tak dobrá, zvlášť ke konci jí chybí potřebná gradace, místy působí až moc snadně, avšak pořád baví. Konec je emotivní a zároveň netěží z patosu, ale pouze ze vzájemného pouta dvou mužů. Ačkoliv je příběh jednoduchý, dokáže být opravdu silný svým tématem. To koneckonců podtrhuje hudba, která je minimalistická, a přesto naprosto pohlcující. Nejedná se o perfektní dílo, já jsem ovšem spokojený. 8/10

Je škoda, že se Disney u hraných předělávek většinou nesnaží pojmout známou látku odlišně a spokojí se prakticky s obyčejnou kopií. Proto u jeho live-action remaků vítám každou, byť pouze dílčí, změnu. Malá mořská víla jich naštěstí pár nabízí. Přidává například několik povedených písní k už tak kvalitnímu původnímu soundtracku. Ariel s Erikem spolu stráví podstatně více času, díky čemuž jejich vztah působí uvěřitelněji než v originále. I závěr je o něco emotivnější, ale zase ne o tolik, jak zřejmě tvůrci doufali. Sází totiž na příběhovou rovinu, která napříč snímkem působí dost nuceně. Najdou se i další drobnosti, ale vzhledem k tomu, že stopáž nabobtnala o nějakých 45 minut, je toho málo a rozhodně se nedá říct, že by novinka překonala animák z konce 80. let – spíše ho v několika ohledech dokáže pěkně doplnit. CGI je zdařilé, ačkoliv pasáže pod vodou bez světla nevypadají nejlépe a atmosféra celkově nepůsobí ani zdaleka tak kouzelně kvůli nevýrazné paletě barev. Herecké, potažmo hlasové, obsazení se povedlo a kromě trochu otravné Awkwafiny jsem s nikým neměl problém. Halle Bailey to bude mít u značné části publika těžké, její Ariel je nicméně výborná, a to jak po stránce zpěvu, tak herectví (především na souši jí role fakt sedla). Nová Malá mořská víla je nakonec lepší než jsem čekal, na druhou stranu však není více než pouhou alternativou ke slavnému animáku. Alternativou, která mě ale nijak neurazila a rozhodně má něco do sebe. 6/10

V některých momentech nejlepší díl série, v jiných zase nejslabší. Kdybych měl hodnotit jenom poslední hodinu, jak na mě emocionálně zapůsobila a co ve mně zanechala, bez rozmýšlení napálím 10/10. Jenže nemůžu opomenout první půlku, jež pro mě nefungovala ani zdaleka tak dobře. Kromě výborných flashbacků s Rocketem, které film hodně táhly, jsem měl pocit, že se trojka Strážců hledá, neví moc na co se soustředit a často ani nebaví. Pořád se najde několik skvělých momentů, ale ve srovnání s předchůdci jako by to nebylo ono. Nebo jsem měl prostě jen příliš vysoká očekávání (ještě aby ne, když tu svítilo hodnocení 90 %). Postupně si to naštěstí sedne a spěje k už zmíněnému finále, které nabídne snad všechno včetně geniální bitky v koridoru. Postavy, které si člověk za těch skoro deset let stihl zamilovat, se dočkají uspokojivého uzavření svých příběhů a naštěstí se nejedná na všech frontách o čistý happy end. O to silnější emoce však vyvolává a komu alespoň nezvlhly oči, tak buď lže, nebo nemá srdce. Dějových linek je možná až moc (Warlock), přesto se mi líbilo, že hned několik členů party se ukázalo trochu jinak (kromě Rocketa například Nebula, jež mi snad poprvé byla sympatická). Hudební podkres tradičně parádní a už teď vím, že soundtrack budu poslouchat příštích pár dnů pořád. Celkově se jedná o výborné zakončení skvělé série, která bude Marvelu (i mně) chybět. Mohlo to být ještě lepší, ale díky závěru si vlastně nemám důvod stěžovat. 8/10