Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Drama
  • Krimi
  • Komedie

Recenze (118)

plakát

Bullet Train (2022) 

Bullet Train se mi na první pohled jevil jako akční blbůstka, což ve své podstatě i je. Výsledek je nicméně natolik zábavný a povedený, že si mě tenhle projekt naprosto získal. A nebýt ne moc vydařené závěrečné sekvence, kdy je trošku cítit přetažená stopáž a snaha o velkolepost za každou cenu, neměl bych co vytknout. Film od začátku dává najevo, že se nebude brát moc vážně a humor na mě v naprosté většině případů fungoval. Dost tomu pomáhají i herecké výkony, mezi kterými snad nebyla jediná slabina. Musím vypíchnout dvojčata v podání Aarona Taylora-Johnsona a Briana Tyree Henryho, kteří mě bavili ze všech nejvíce. Ode dneška budu lidi popisovat výhradně s využitím lokomotiv z Mašinky Tomáše. Postavy jsou zapamatovatelné i díky stylovým flashbackům, které příjemně mění tempo filmu a postupně naznačují vzájemné propojení všech aktérů ve vlaku. Díky tomu je atraktivní i samotný příběh, který mě po celou dobu držel v očekávání, a na konci dobře zaklapne do sebe. Samotná akce je výborná, byť na konci postupně ubývá komornosti a závěr je místy CGI bordel. Kratší stopáž by snímku slušela víc, ale ačkoliv je finále slabší, pořád má své momenty (flashback lahve s vodou je geniální) a rozhodně mi nezkazilo nefalšované nadšení z celku. Nemám tedy problém napálit pět hvězd. 9/10 a (prozatím) překvapení roku

plakát

Černý telefon (2021) 

Černý telefon má v jádru zajímavý koncept, ale výsledný produkt bych ani nenazval hororem, jako spíš thrillerem s příměsí školního dramatu. Úvod hezky nastíní dobovou atmosféru a vztahy postav, ale napětí či nervozita z tzv. Drapáka se u mě nedostavily. Po únosu Finneyho se film dobře rozjede, nabídne několik intenzivních scén a s pomocí samotného černého telefonu využívá detaily, které nastínil na začátku. Souběžně s děním ve sklepě nicméně probíhá vyšetřování a odhalování, které působí strašně nezáživně a podle toho i na konci vyzní, ale to trošku předbíhám. Hlavním tahákem snímku je Ethan Hawke, který herecky nezklamal, ale to je tak vše. Jeho postavě chybí hloubka, chybí jí nějaký osobní příběh či motiv, prostě cokoliv. Ani o jeho maskách se nedozvíme nic a slouží tedy spíše jako efektní prvek bez reálného opodstatnění. Obecně těch nedotažeností a skulinek ve scénáři je požehnaně, od chování policie až po snahu hrdiny dostat se ze sklepa. Co určitě můžu pochválit jsou výkony všech dětských herců, zejména představitelky Finneyho sestry Gwen. Závěr poté neurazí, ale nikterak nenadchne, jelikož rozuzlení vsadilo na jistotu a rozhodně se s ním dalo více pohrát. Navíc jednání policie i náznaky z pohledu hrdinovy sestry se ukážou jako trošku zbytečné. Černý telefon tak funguje spíše v jednotlivostech, ale jako celek nedokázal naplno využít svůj potenciál. 6/10

plakát

Elvis (2022) 

S Elvisem mám v zásadě jediný problém. Ačkoliv je film jedna velká jízda, tak mi především v první půlce přehnaná stylizace a šílené tempo moc nesedly, protože jsem v tom spěchu nestíhal hlouběji proniknout do děje. Naproti tomu druhá půlka, za jejíž vrchol považuju první koncert v Las Vegas, je naprosto parádní. Dovedl bych si představit kratší stopáž především v první části. Jinak ale nemám vlastně co vytknout – teda až na občasné rapové úlety, které se naštěstí časem vypařily. Austin Butler předvádí neuvěřitelný výkon, jak pohyby, tak hlasem a jak na pódiu, tak mimo něj. S klidem si ho dovedu představit za pár měsíců se zlatou soškou v ruce. Velmi zdatně mu sekunduje Tom Hanks, který perfektně zahrál mazaného parchanta Parkera. Větší detaily Elvisova života jsem neznal, takže pro mě byl velkým tahákem i samotný příběh. Dalším důležitým prvkem filmu jsou koncerty, které mají neskutečnou atmosféru, čemuž pomáhá i nápaditá práce s kamerou a střihem. A k tomu si přidejte kvalitu hudby jako takové. Celkově je Elvis velkou poctou skvělému zpěvákovi, u které fakt můžu vyčíst pouze tu nesourodost první a druhé půlky. 8/10

plakát

Thor: Láska jako hrom (2022) 

Taika Waititi v Ragnaroku udělal z Thora hodně komediální postavu a čtvrtý díl v tomhle ohledu mnohé prvky ještě znásobuje. Říkám si však, jestli to nechtělo spíš trošku ubrat. Některé vtípky jsou skvělé, některé jsou slabší, ale mnohdy je nějaký komický prvek dost na sílu a až zbytečný. A to je škoda, protože snímek nabízí například naprosto skvělého záporáka s tváří Christiana Balea, který ač dostal relativně málo prostoru, tak se předvedl v nejlepším světle. Jenže zatímco pasáže s ním působí temně a vážně, tak na ně vzápětí naváže série gagů, což trošku tříští celý zážitek. Příběh je dost jednoduchý, ale s tím nemám vůbec problém. Vztah Jane a Thora na mě fungoval a během finále mi to emocionálně sepnulo – jak u Thora, tak i uspokojivé rozuzlení pro Gorra. Poslední scéna mi přišla trošku zvláštní, ale přestal jsem to řešit ve chvíli, kdy spustili Guns N‘ Roses. Hudební podkres je obecně fakt dobrý, zvlášť na začátku. Celkově jsem s filmem spokojený, Taika ho využil jako svoje hřiště, ale přišlo mi, že se místy utrhl ze řetězu až moc. Kdyby někdy místo pokusu o vtip zkusil zvážnět, pravděpodobně bych šel s hodnocením výrazně výše. Ačkoliv je humor jednou z devíz filmu, tak ho v mnoha ohledech strašně brzdí. 7/10

plakát

Rakeťák (2022) 

Pixar se rozhodl experimentovat a nadělil nám snímek, který se v mnoha ohledech vymyká zažité šabloně a stylu. Trailery mě hodně zaujaly, na film jsem se extrémně těšil, a nakonec ve mně převládají dost smíšené pocity. Rakeťák je rozmáchlá sci-fi jízda plná akce, u které si však podle mě tvůrci ukousli příliš velké sousto. Ačkoliv snímek nenudí, tak druhá půlka je výrazně méně zajímavá než ta první a místy se dost táhne a působí jednotvárně. Příběh je v jádru jednoduchý, ačkoliv se snaží vypadat složitěji. Na konci přijde zajímavý zvrat, který však pro mě překvapivě během chvilky vyšumí do prázdna. Co mě však mrzelo nejvíc, byla absence tradičního přesahu, a především chybějící známé Pixarovské srdíčko, díky kterému mě každý film dokáže dojmout. Na konci se dá mluvit o jedné scéně, kdy hrdina asi na minutu nakousne určité dilema, ale to je z nadstavby vše. Emoce taky moc nefungují i kvůli absenci nějakých zajímavějších a prokreslenějších postav – po Buzzovi je nejlepší robokočka, přeberte si to, jak chcete. Kocour Sox je nicméně neskutečně zábavný a při každé jeho interakci jsem se upřímně zasmál. Ve druhé polovině se však přidá pár vedlejších postav a nejednou mi přišlo, že humoru je až moc. Animace, jak už bývá zvykem, je skvělá. Líbilo se mi, že snímek působí nostalgicky, ale zároveň to divákovi necpe na každém rohu pod nos. Dovedu si představit, jak na tohle kouká v roce 1995 Andy z Příběhu hraček a po zhlédnutí chce ihned akční figurku. Nicméně jsem čekal víc. Pixar ve snaze vytvořit velkolepou vesmírnou podívanou pozapomněl na to, co je mu nejvíce vlastní, a i proto Rakeťák často ani nepůsobí jako projekt studia s lampičkou v logu. 6/10

plakát

Jurský svět: Nadvláda (2022) 

Jurský svět: Nadvláda zbytečného pokračování. Jo, takhle by ten název celkem seděl. Závěrečný díl dinosauří ságy se prostě nepovedl. Je to dlouhý, není to zajímavý, není to vtipný (Goldblum působil spíš trapně) a ani nostalgie nefunguje. Návrat původních herců působí na sílu a vlastně nemá žádné opodstatnění – místo Ellie Sattlerové dosaďte náhodnou bioložku a Alana Granta komplet vyškrtněte a nic se nezmění. Ani postavy z předchozích dvou dílů mě moc nebavily a můj zájem o ně značně poklesl. Napínavé scény tak nefungují nejenom z tohoto důvodu, ale i kvůli klišé provedení, kdy je vcelku jasné, k čemu daná scéna směřuje. Emoční scény na tom nejsou o moc lépe. Příběh je o ničem a „záporná“ postava je jeden z největších hlupáků, kterého jsem kdy na plátně viděl. K tomu se přidají klasické scenáristické berličky a „náhody“ a já se nestačil divit, jakou blbost vlastně sleduju. Hlavní zápletka je dost absurdní a vlastně kompletně vyšachuje dinosaury, ze kterých se stanou kulisy – opravdu marně jsem hledal onu nadvládu. A závěrečný „souboj“ snad nemohl působit více zbytečně. Filmu se nedá upřít pěkné zpracování, pár scén se povedlo, ale převládá pachuť a zklamání. Třetí díl bohužel ukázal, že už dvojka byla tak trošku navíc a série prostě neví kudy kam, a tak zkouší v novém kabátku podat již viděné. Zábavné to však není. 3/10

plakát

Stranger Things - Kapitola sedmá: Masakr v laboratoři (2022) (epizoda) 

Tohle je prostě naprostý orgasmus. To se nedá popsat jinak. Parádní závěrečné odhalení, které nejenom že krásně do všeho zapadá, ale slouží jako skvělé lákadlo na dvoudílné finále - ač jsem se tomu rozdělení divil, tak když už tu řadu rozdělit, tak mě nenapadá lepší pasáž, kde to utnout. Čtvrtá řada je nicméně zatím totální nářez. Poprosím jeden skok časem do prvního července, děkuji.

plakát

Top Gun: Maverick (2022) 

Neměl jsem jediný důvod předpokládat, že by se nový Top Gun nepovedl, už jenom díky té péči, která snímku byla věnována. Ani v nejdivočejších snech mě však nenapadlo, že to bude takový nářez. A to nejsem blázen do stíhaček. Tady však funguje naprosto všechno. Příběh vzdává hold původnímu filmu, a i když není nijak objevný, tak dokáže být neskutečně silný, především díky skvěle fungujícím postavám. Tom Cruise je božan a jeho Pete Mitchell už není jenom namachrovaný frajírek, což mu rozhodně prospělo. Ačkoliv je to jeho one man show, tak dostatečný prostor mají i postavy pilotů (Miles Teller je skvělý), velitelů a všech ostatních. Romantická linka tentokrát není středobodem filmu, a možná i proto na mě mnohem víc fungovala. Navíc Jennifer Connelly je zatraceně hot. A palec nahoru za Vala Kilmera. Akce je špičková, jakýkoliv trénink dokáže diváka pohltit a závěrečná sekvence mi rozpumpovala srdce až do nezdravého tempa. Technicky se jedná o naprosto precizní práci, vizuál i stylizace na výbornou a soundtrack je on point – jakmile jsem opětovně slyšel hlavní motiv filmu, tak jsem měl instantně husinu. Humoru bylo o něco víc, než bych potřeboval, ale proč řešit takový detail, když snímek nabídne naprosto nezapomenutelný zážitek? Závěr za zvuků písně Lady Gaga mě prostě odrovnal. 10/10

plakát

Vyšehrad: Fylm (2022) 

Co k filmu říct? Ujetá komedie, která si dává jediný cíl – pobavit. Jestli se to povedlo si každý musí posoudit sám. Já jsem si to nicméně náramně užil. A nejenom proto, že mám rád fotbal a tady je těch narážek fakt nespočet. Ten jinak ve své podstatě hloupý a fekální humor prostě dokáže člověka rozesmát, protože krásně zapadá do celkové atmosféry. Samozřejmě ani v žánru komedie nejde o bezchybné dílo, několik fórků mi přišlo dost na sílu, což ale vynahradily perfektní scény jako návštěva rodičů či večeře doma s matkou. Trošku navíc mi přišlo duo mafiánů, tam jsem se přinejlepším párkrát pousmál. Ale to je vlastně k postavám jediná výtka. Lavi je skvělý a jeho filmový syn je parádní herecká posila, strašně mě bavil a zároveň zajistil dost funkční finále. Agent Jakub Prachař či trošku „jednodušší“ manželka Šárka Vaculíková taky na jedničku. Ve druhé třetině mi přišlo, že film trošku ztratil drive, zvlášť v porovnání s dost našlapaným začátkem. Naopak konec mě mile překvapil, že zahrál, a to dost povedeně, na vážnější a emociálnější notu. Větší pecka, než jsem čekal, případnou dvojku si s chutí dám. 8/10

plakát

Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství (2022) 

Po nejnovějším Spidermanovi pravděpodobně fanoušci čekali, že Doctor Strange v nějakých ohledech ještě zvedne laťku. Já jsem byl v očekáváních hodně opatrný, a možná i proto jsem si to upřímně dost užil. Příběhově je to slabší. Zkratkovité, místy dost nahodilé a pokud nad něčím bude člověk delší dobu přemýšlet, tak se bude vynořovat více a více nedostatků. To nepochopitelné zkrácení je bohužel znát. Hlavním tahákem byl mnohovesmír, který se tu nezkoumá tak do hloubky, jak bych čekal. Camea potěší, ale o extra fanservice se nejedná. Akce je fajn, je tam jeden dost nápaditý souboj, ale některé bitky naopak působí strašně urychleně kvůli tomu, že jedna z postav je prostě až moc OP. Postavy obecně vlastně nijak nevyčnívají, Strange je prostě Strange a Wanda nepůsobila moc uvěřitelně. Musím však pochválit nováčka Americu Chavez, ta mě fakt hodně bavila. Co je však největší devízou tohohle filmu a důvod, proč jsem nakonec tak spokojený, je režie Sama Raimiho. Ten film je svůj a je to strašně znát. Celková atmosféra je dost odlišná, za což může už práce s kamerou a střihem. Navíc to opravdu má hororové prvky, a i když to nějak extra děsivé není, tak v rámci MCU to opravdu nejhororovější je. Na PG13 je snímek dost brutální, takhle nějak si představuju spojení „vyšťavit rating na maximum“. Suma sumárum, má to svoje chyby, mohlo a asi i mělo to být lepší, ale ve mně prostě pořád převládá pocit spokojenosti. 7/10