jakub.uck

Pěknej nájezd, uspěchanej závěr.

Jsem jako starej pařez, kterym už nic jen tak nepohne - ale tohle mnou pohlo.

Ano, mohli jsme pro vás natočit samostatnou detektivní/mysteriózní/hororovou televizní sérii, a krásnou - umělý sníh, falešní sobi a potom nějaká ta vábnička pro fanoušky severských detektivek. Ale my jsme si řekli ne a udělali z toho novou řadu True Detective.

Tohle není True Detective.

Skvělý herecký výkon Sandry Hüller.

Je to fajn - ale pořád je to jen odvar z Jarmuschova Patersona.

Jedna z nejlepších finálních scén v dějinách quality TV. Postavu Oole Moonka považuji za scénaristický majstrštyk, který spolu s postavami Lorne Malva nebo V.M. Vargy tvoří výjimečnost celé značky Fargo. Finále 5. řady však v tomto ohledu ještě překračuje stereotyp toho, jak se ve Fargu s těmito postavami doposud pracovalo.

White Lotus v cronenbergovském pojetí. / CRONENBERGOVSKÉ PARADIGMA: Ze jména CRONENBERG se stává instituce. Zatímco v loňském roce představil David Cronenberg svůj pomyslný epitaf CRIMES OF THE FUTURE, syntetizujicí vše podstatné z jeho dosavadní tvorby, letos jeho syn Brandon pustil do světa svuj třetí film INFINITY POOL - jakousi cronenbergovskou variaci na White Lotus -, ve kterém jen potvrzuje, co již dokázal v o tři roky starším snímku POSSESSOR. Cronenbergovské paradigma je pro naši epochu stanoveno jasně: Přichází budoucnost, ve které se tělesnost jeví jako nevyčerpatelný zdroj možností a zločinům se meze nekladou. Perspektiva body horroru je na další generaci zajištěna.

Apokalypsa pro moderního člověka.

Zatímco ve vyzdvihování klasických horrorových motivů na vyšší filmařskou úroveň Ari Aster vyniká (Hereditary, Midsommar), při pokusu o více autorský a hluboký film, o kterém zřejmě uvažoval jako o svém opusu magnum, zcela selhává. Jinými slovy, Ari Aster tady narazil na svou autorskou (zejména scénáristickou) hranici a pokusil se natočit něco, na co prostě nemá.