Beata.Stybro

Rowlingové předloha je skvělá, stejně jako všechny její knížky od geniálního Harryho Pottera přes Poslední místo až ke Strikovi. O to víc jsem se těšila na seriál. VB umí jak seriály, o to víc žánr detektivní. Seriál nezklamal, počínaje výběrem Cormorana a Robin, konče tím, že jsem tam viděla spoustu obrazů totožně, jako v knize. Herci hrají velmi dobře, nepřehrávají, hudba, kamera. Těším se na pátou knihu, stejně jako na pátý díl a jeho epizody.

Silný příběh, obrázek z jiného světa, o kterém tušíme, občas čteme nadpisy, filmařky naprosto zdařilý. Výborné herecké výkony nejen rodiny a samotného Williama. Plný krásných obrazů a správných emocí.

Dokumentární film Moje učitelka chobotnice (My Octopus Teacher) přenesl opravdovost do silného příběhu. Hlavní postavu ztvárnil Craig Foster (hraje sebe samého), zkušený kameraman, režisér, producent dokumentárních snímků o přírodě, který v době duševního vyhoření navázal netradiční vztah s divokou chobotnicí pobřežní. Poté přizval Pippu Ehrlich a zkušeného Jamese Reeda k napsání scénáře a k režijní práci. Kamery se chopil Rodger Horrocks. To, co společně vytvořili pod hladinou přílivů a odlivů, za doprovodu podmanivé i dramatické hudby od Kevina Smutse, nás zcela ponoří do jiného světa, z kterého odplujeme po hodině a půl zasnění a dojatí. Profesionalitu malého týmu dokumentárních filmařů vidíme v každém záběru. Uchopitelnost příběhu určená nejen pro odbornou veřejnost dokáže fascinovat i vnímavého běžného diváka.  Příběhem je klidný citlivě odvyprávěný rok skutečného života Craiga Fostera, který v době svého osobního i profesního útlumu volí každodenní potápění uvnitř chaluhového lesa pobřeží jižní Afriky.  Každý den se potápí na stejné místo, pouze se šnorchlem a v plavkách. Každý den vydrží pod hladinou déle a každý den sleduje dění v oceánu. Potkává pozoruhodného hlavonožce a vzniká mezi nimi neuvěřitelné pouto. Postupně s Craigem rozkrýváme soukromý život podmořského vysoce inteligentního tvora a společně s ním si vytváříme vzácnou vazbu. Žijeme jejich přátelství i dramata. Moje učitelka chobotnice, dokumentární film, terapie hlavního hrdiny, přináší informace, zkušenosti s osobním poznáním, emoce i usmíření. To vše na jediný nádech.

Byla jsem na Čonkinovi v kině, když do něj přišel a dlouho poté byl jedním z mích nejlepších filmů. Absurdita, laskavá hloupost kombinovaná s ještě větší hloupostí, vše jeden černý humor a tolik pravdy, skvělý scénář. Opravdoví herci, kamera, střih a režie. Všem jsem film tenkrát doporučovala. Jaké bylo mé překvapení, když se po téměř třiceti lety podívám na hodnocení filmu...Zapochybuji, třeba jsem byla mladá...a tak jsem na počest Jiřího Menzela po letech znovu pustila. Ano byla jsem mladá, některé scény byli už jen úsměvné, a ne k popukání jak často tenkrát....ale zbytek pocitu mi zůstal. Mám ten film ráda, pro kus Ruska, absurditu totality a tuplované hlouposti.

Film mě neurazil, film mě bavil, nečekala jsem nic, byla jsem jen zvědavá, jak si herci s rolemi poradí. Letos v zimě jsem četla "Václava Havla" od Pavla Žantovského, takže jsem byla připravená a vše bylo pro mě pochopitelné. Snad jen po filmu následovalo smutno, protože to, že Václav Havel byl a co byl byl zázrak se svými přednostmi i chybami a ten se jen tak zase nestane...konec filmu ve mě také umocňuje tíhu, do které se Havel dramatik pustil. Skvělé herecké výkony Viktora Dvořáka, Martina Hoffmana i Aňy Geislerové...dobrá režie, kamera, střih, obrazy.

Moc povedené jako celek.Jednak Alois Švehlík geniální, chvíli protivný, chvíli sympatický, rozporuplný, prostě plný tíhy - one man show. Protějšek Duy Anh Tran uvěřitelný v rámci role, která mi patřila. Velmi dobrá kamera, střih. Mělo to dynamiku - chvilku drama, chvilku komedie. Téma - scénář zajímavé. Netušila jsem, jak to skončí, doufala, že dobře a to je u většiny točených filmů vzácné. Konec ale odebere mému hodnocení jednu hvězdu...byl MOC rychlý...kamera klidně mohla projet pokoj, třeba až k západu sluníčka, či rušné ulici. Ale i tak film, co ve mě zůstal a stál mi za to ho komentovat.

Mám ten film ráda a čím dál raději. Není to jen o tom, že si dobu pamatuji a tvůrci se trefili. Má to spád, humor, drama, pokaždé brečím, šílím nad záchodovou mísou, cítím s chycenou rodinou na hranicích, se zklamáním z odhalením Čambory, mám chuť zařvat na pohřbu stejně jak hlavní hrdina - i když vím, jak to dopadne. Všichni (včetně kluků neherců), co tam hráli byli skvělí, skvělá hudba, kamera, střih...Chcete porovnávat s Pelíšky? Pelíšky jsou prostě Pelíšky, tohle je Občanský průkaz.

Do kina jsem šla s očekáváním amerického pohádkového kýče, přece Popelka je jen Šafránková...ale s dcerou, co se těšila jsem to přijala statečně.... Ale musím s radostí podotknout, že mě tohle zpracování "odzbrojilo" - 3x jsme brečela, dvakrát jsem měla husinu po celém těle, já stará matka. Byla to filmová podívaná, s krásnou hudbou, kostýmy, některé záběry byly jak z obrazů starých mistrů, skvělá kamera, uvěřitelní herci (ano černoch mě rušil, i když byl sympaťák, byl účelový, proto hvězdičku méně). Celá pohádka byla "odvážná a laskavá" s krásným poselstvím...v době kde laskavost a pravá odvaha nám většině chybí. Macecha úžasně ztvárněná Cate Blanchett a ve své podstatě i hrozivě pochopitelná.

Prostě nemůžu si pomoci dávám 5 hvězdiček...Premiéru jsem viděla s pětiletou dcerou v kině. Byly jsme u vytržení. Tolik krásných písniček se skvělými vtipnými texty, skvělí herci, kamera, kostýmy - spousta krásný obrazů a dobrých hlášek. To všechno v netradičním pojetí, které mi nevadí. Za týden jsme šli znovu a pak ještě jednou a pak to viděli už milionkrát a máme knížku, co jsme četli a zpívali a obě umíme všechny písničky, v autě dokola originál CD, dokonce Karkulku měla o 3 roky na školním vystoupení za svou třídu....A pak se narodila další dcera....jsou jí nyní 3 roky...Pohádky a filmy dostává po dávkách, nepřeháníme to a pečlivě vybíráme...a pak přišli Tři bratři...kromě Kukyho a Walliho je to film číslo jedna, pisničky zná už skoro všechny, nejraději hraje vlka (hned jak se ho přestala bát), miluje Matěje a Pepa je prý praštěný... Takže za mě tento film je skvost - má hloubku, obrazy, je hravý, vtipný, i trochu strašidelný...děkuji tvůrcům za moje dvě holky. "Lidičky věřte pohádkám, věřte i na ty boží mlejny. Ať láska navrátí se k nám a život není beznadějný..."

Na úvodní scénu, jen tak nezapomenu. Do poslední chvíle jsem se bála, že zastřelí babušku, ale bylo to v podstatě ještě hrozivější a absurdnější...Mnoho vynikajících scén, mrazivá hrůza a vztek na systém, lidskou hloupost opět celý díl.