PetrPan2

Začal to Ingmar Bergman se svým Pramenem panny, Wes Craven tomu dal podstatně béčkovější háv a pak už se jen remakovalo o stošest... Asi nejbrutálnějším klonem je House in the Middle of Nowhere z roku 2004. Last house on the left z roku 2009 je asi tak někde uprostřed...

Elle, která je ve vysokém stupni těhotenství zmizí jednoho večera beze stopy. Podezřejí jsou dva: úchylák a šeredná zrzka. Detektivům vedeným Ellinou prsatou sestřičkou Carrie bude trvat 80 minut než na to přijde... Vám to zabere 2 až 5 minut v zavistlosti na pozornosti, kterou této kriminálce budete věnovat.

Posledních deset minut mě celkem pobavily... bohuže celou hodinu předtím sledujete partu lupičů, kterak v horách diskutují o počasí :o(

Snímek o rodince buranů, která unáší hezký holky (že by inspirace snímky Roba Zombieho?) a ty potom nutí, aby spolu navzájem bojovaly na život a na smrt. Vítězka má pak "právo" být znásilněna hlavním členem klanu. Není to úplný odpad, je to jen další laciný, nepovodený rádoby horor, který se snaží vydělat na tom, že se vněm mlátí prsatý krasavice. Zatímco však Rob Zombie se vykašlal alespoň na ta nejstupidnější klišé tohoto žánru, Durham se jim v Bloodlines ani nepokusil vyhnout. Děj je prostý, prsatici chytnou, prsatice uteče, prsatici chytnou, prsatice uteče, prsatici chytnou, prsatice uteče... závěrečné titulky... jo a do toho se občas perou holky mezi sebou :o)

Sériový vrah vraždící ženy pravítkem (konkrétně kovovým trojuhelníkem) a nuda, nuda, nuda... lesbičky a vyšinutý Franco Nero v epizodní roli :o(

Film nejprve začne tím, že nějaký chlap v ženských hadrech běhá po městě a vraždí jednu ženskou za druhou, pak ho chytí a začnou úvodní titulky... zbytek... vlastně celý film už potom nijak se začátkem nesouvisí. Vypráví o dvou bankovních lupičích, kteří někde v poušti narazí na čtyři holky a začne souboj kdo z koho...

Chujovina až na půdu, typická laciná mýdlová opera typu Esmeralda, Divoký Anděl a pod... tentokrát, ale v ruské produkci... dávám hvězdičku za tu blonďatou kočku (Yelena Koriková)...

Stáhnul jsem, viděl jsem, smazal jsem a ještě teď je mi špatně... Dobře mi tak, nemám koukat na takové úchylárny... Pokud se potřebujete zbavit hodně dotěrné přítelkyně (přítele), pozvětej ji (ho) na romantickou večeři, pusťte mu tento film a hodně hlasitě se smějte... po půl hodině přítelkyně (přítel) uteče, zahodí mobil a přestěhuje se do Jížní Ameriky...

Bez Hastingse, Jappa a slečny Lemmonové to už není ono :o(

To jsem se takhle jednoho večera nechal vylákat na japonský poetický snímek o lásce dvou důchodců s českým názvem "Anděl přijede na kole" (vážně se budu muset do budoucna víc soustředit na to co mi ty ženské vlastně říkaj a nenechat se oklamat jejich úsměvem)... No dál... takže dva japonští důchodci v Kyotu... babča pomalu umírá (má chronickou atrofii svalů nebo něco takového) a dědovi se zase příliš nedaří v obchodě, páč vyrábí obřadní kimona a ty už v 21. století nejdou tolik na odbyt... Dědula chodí každé ráno do parku ke studánce pro vodu a tam potká mladého studenta, který rád předvádí kouzelnická čísla... zaplatí mu, aby babču trochu rozveselil a společně se všichni spřátelí... student dostane stípko na studium v americe a rozhoduje se zda jed a splnit si sen nebo zůstat v Kyotu se svou dívkou... Ačkoliv jsem nešel na tento snímek s velkým nadšením, objektivně musím uznat, že film byl opravdu moc dobrý... přesně jak se píše v obsahu... prostý tklivého sentimentu a afektovaného ždímání emocí... žádné potoky slz a do extrému hnané srdcerivné scény... Dokonce jsem se chvílemi i zasmál... a to asijské poetické snímky nemám rád.