Lee_Bale

Největším problémem Barbie je bohužel scénář. Až na brilantní, zábavný a skvělých nápadů plný úvod jsem se nemohl zbavit pocitu, že z příběhu o ženě z dokonalého růžového světa, která se vydá do světa skutečného, by se dalo vytřískat mnohem víc. Samotný Barbieland je skvěle udělaný a hýří to v něm nápady, ale jakmile ho Barbie s Kenem opustí, film výrazně ztrácí tempo. S vtipy je to taky na pováženou; ani já, ani lidi v sále (který byl mimochodem narvaný k prasknutí) jsme se nesmáli tolik, kolik tvůrci zjevně zamýšleli. Problém jsem měl i se sdělením filmu. To je sice šlechetné, ale polovičaté a strašně kostrbatě podané. Místo toho, aby bylo poselství divákům předáno prostřednictvím příběhu nebo chování postav, tak se tvůrci rozhodli pro sálodlouhé a nudné proslovy, kdy si postavy prostě stoupnou před kameru a doslovně obecenstvu odrecitují, co si má myslet. Tak, aby to pochopili i ti nejvetší pitomci v kině. To všechno by se dalo snést, kdyby ten film nebyl tak ukrutně dlouhý. Stejně jako u většiny nedávných blockbusterů jsem měl dojem, že pokud by se půlhodina vystřihla, filmu by to jenom prospělo. Například linka s kravaťáky od Mattela mohla být vystřihnuta celá a na příběhu by to vůbec nebylo poznat. Barbie se dá shrnout snadno: skvělá režie a nedopečený scénář.

Tak jsem se po velmi dlouhé době rozhodl podívat na nový český film a musím říct, že to stálo za to. Příběh myši a lišáka, odehrávající se ve zvířecím nebeském očistci, je sice cílený primárně na dětského diváka, což s sebou nese jistou předvídatelnost, má však potenciál vzít za srdce i mnohé dospělé. Film je velice sympatický tím, že to není moderní popkulturní parodie, na které jsme zvyklí ze zahraničí (např. Shrek). Je žánrově mnohem bližší klasickým pohádkám, jež známe z dětství. Citlivě je zde dětem podáváno téma smrti, a to především skrze dvojici sympatických protagonistů, kteří se ve své naivitě a počáteční nevraživosti protloukají nebem, přičemž mezi nimi vzniká podivuhodné přátelství. Myš je ze začátku možná trochu moc otravná (to byl asi i záměr tvůrců), zato lišáka si oblíbíte okamžitě. Film vyniká už na první pohled svou vizuální stránkou, která je prostě nádherná a v pohodě snese srovnání třeba s animovanými filmy Wese Andersona. Zvířátka vypadají náležitě roztomile (nebo strašidelně) a čeští herci, kteří jim propůjčili své hlasy, podali skvělý výkon. Stop motion animace je krásně svěží a plynulá, pochválit musím také překvapivě melodickou orchestrální hudbu. Myši patří do nebe je skvělý počin a navzdory pár scénáristickým nedostatkům jej mohu doporučit každému, kdo je ochotný na chvíli opustit nudný a fádní svět dospělých a vydat se na pouť do fantasticky nápaditého zvířecího záhrobí.

Netradiční dokument bez jakéhokoliv vypravěče sestávající pouze z archivních záběrů NASA. Jen čas od času jsou slyšet záznamy dobových televizních zpráv doprovázené vizualizací letového plánu, které vysvětlují laikům, co právě posádka Apolla dělá. Přesto by se v tom mohli lidé neznalí kosmonautiky místy lehce ztrácet, těm bych spíše doporučil loňského Prvního člověka. Pro vesmírné nerdy ale povinnost a audiovizuální orgasmus, který je ještě více umocněn na velkém plátně.

Když jsem se před nedávnem rozhodl podívat se na Tři billboardy, čekal jsem nudný, rádobyfilozofický a do sebe zahleděný plk o ničem. Moje předtucha byla ještě umocněna tím, že získaly nominaci na oscara za nejlepší snímek - ocenění, které si v posledních letech spojuji především s nudou (a samozřejmě s politicky korektní rasovou a genderovou vyvážeností, kterou si Hollywood snaží vyžehlit nesčetná nařčení z rasismu a sexuálního obtěžování). Opak je ale pravdou! Tři billboardy jsou velmi dobře napsaným, výborně zahraným, emocemi nabitým a hlavně zábavným (!) filmem. Mají v sobě navíc několik zajímavých zvratů a vtipných dialogů; psychologie postav je rozpracovaná velmi dobře a soundtrack také není k zahození. Důvodem, proč hodnotím film jen za 4, je jistý, pro děj velmi důležitý hluboký duševní přerod jedné z postav (SPOILER), na který ale podle mě nestačí jen přečíst si dopis od mrtvého kolegy, byť sebeemotivnější. Jinak je to ale skvělá podívaná a je mi líto, že filmu vyfoukla oscara ta nudná sračka jménem Tvář vody. EDIT: Po důkladném uvážení jsem se navzdory výše zmíněnému nedostatku přece jen rozhodl udělit filmu pět hvězdiček. Zbytek filmu je tak skvělý, že se mi to zdálo trochu nefér.

Je fascinující, jak jsou na tomto filmu krásně vidět skoro všechny problémy dnešních blockbusterů. Příběh je naprosto tuctový a v podstatě vykradený z JP 2, většina tzv. "zvratů" je naprosto předvídatelná: např. všichni 3 hlavní záporáci na konec umřou, hlavní hrdina a hrdinka se do sebe samozřejmě zamilují a na konci si dají pusu, dobří dinosauři porazí ty zlé dinosaury atd. atd. Postavy (jak kladné, tak záporné) jsou naprosto nesympatické a sežráníhodné, herci neumí hrát, scénáristé neumí psát... Film nám navíc servíruje asi to nejzvrácenější a nejdebilnější morální "ponaučení", které si snad lze představit: než abychom zabili pár nebohých dinosaurů a museli se dívat jak chudáčci umírají, tak je radši vypustíme do světa a vyvoláme tak globální katastrofu. GENIÁLNÍ, hlavně že jsme všichni humanisti! Studio si tak nicméně vytvořilo půdu pro další kokotské pokračování, na které se nemyslící hordy popcorn hltajících imbecilů zase jen pohrnou. Pokud k těmto lidem nepatříte a film jste ještě neviděli, tak na něj proboha nechoďte a počkejte si radši na torrenty, protože jediný způsob, jak zabránit dalším takovým sračkám v jejich vzniku, je prostě na ně nechodit...

Tak jsem se po pár měsících konečně odhodlal napsat komentář k TLJ. Zprvu musím říct, že jsem se na nové SW velice těšil, přestože mě epizoda VII lehce zklamala až přílišným ohlížením se na starou trilogii. Měl jsem za to, že tvůrci vsadili na jistotu proto, aby uklidnili fanoušky a připravili si půdu pro pokračování, což se jim podařilo téměř na jedničku; Disney si tak mohl v osmičce dělat prakticky cokoliv. Je proto velmi smutné, že z tak dobře rozehraného příběhu s tak zajímavými a neotřelými postavami dokázal udělat takovou nebetyčnou frašku. Ať už je to zabití Snokea (asi nejzajímavější záporné postavy této trilogie), zbytečná a nudná dějová linka v kasinu, pitomé marvelovské „vtípky“ v každé druhé scéně, otravné nové postavy nebo nelogičnosti v příběhu. Tvůrci prostě ukázali, že jsou naprosto bezradní a neví, co si s novými SW počít. Výsledkem je tak film, po jehož skončení budete s láskou vzpomínat na starého dobrého George i s jeho parťákem Jar Jarem. PS: Jsem velmi zvědavý na epizodu IX!

Ridley se rozhodl, že než aby nechal vetřelčí ságu na pokoji nebo ji přenechal někomu jinému, tak ji místo toho zmrví na vlastní pěst. Covenant chce být na jednu stranu hororem ve stylu prvního dílu a na stranu druhou filozofickým rozjímáním o bohu a stvoření. Nejde mu však ani jedno a celek působí spíše trapně. Samotný vetřelec (mimochodem 100% počítačový), ze kterého šel v jedničce opravdový strach, je zde jen tupou mašinou, jejíž jediným úkolem je zmasakrovat posádku, na které vám ale vlastně nezáleží, protože postavy jsou velmi ploché, zaměnitelné a chovají se ještě debilněji než v Prometheovi. David, který má jako jediný z postav nějaký potenciál, je zbaven veškerého tajemství, které mu zbylo, a jeho motivace nedává příliš smysl. A mimochodem, čekali jste, že se dozvíte něco víc o inženýrech z Promethea? Jestli ano, tak se předem připravte na zklamání. To je vše, víc si z toho filmu nepamatuju.

Lepší než cokoli, co v posledních pěti šesti letech vypustil Pixar.

Film se sice jmenuje „Válka o planetu opic,“ válka tam ale je asi deset minut. Zbytek tvoří nudné, rádoby filozofické blábolení party opic, nesmrtelného Caesara, otravného opičího dědka a stejně otravné malé holky (proč tam vůbec byla?), která dokáže v pohodě projít hlavní branou přísně střeženého vojenského tábora bez povšimnutí (WTF?). Přidejte k tomu spoustu scénáristických nesmyslů, vojáky s muškou srovnatelnou s policajty ze Simpsonů + nemastný neslaný konec a vyjde vám jedno z největších zklamání roku. Mezi pár světlých bodů patří již tradičně skvělé efekty, výborný začátek a plukovník v podání Woodyho Harrelsona.

Christopher Nolan znovu dokazuje, že je nejlepším filmovým režisérem současnosti. Dunkerk je tak trochu jiné válečné drama, které se příliš nezaobírá postavami, ale spíše jen zobrazením jedné z mnoha epizod války, jejích hrůz i hrdinských činů těch, jenž v ní bojují. Skvěle napsáno, natočeno a sestříháno, je poznat, že režisér měl velmi přesnou autorskou vizi, tudíž má vše své místo v příběhu, nic neschází, ani nepřesahuje. Hudba Hanse Zimmera skvěle dotváří atmosféru a nenechá vás ani na chvíli vydechnout, místy je však na můj vkus až příliš monotónní a na samostatný poslech i celkem nezajímavá. To je ale snad moje jediná výtka k tomuto filmu. Dunkerk je jeden z nejlepších válečných filmů všech dob a pokud jste na něm ještě nebyli v kině, okamžitě tam vyražte, protože vidět ho na malém notebooku s reproduktory za dvě stě korun, by byla opravdu škoda.