Oralfabet

Sofistikovaná, působivá romantika, která dokáže vykouzlit extrémně silné momenty, aniž by musela sklouzávat k melodramatu. Do paměti se mi to asi úplně výrazně nezapíše, ale užil jsem si to moc. Rozhovor o snění v korejštině byl krásnej. 8/10

Začnu zase povinným zhejtováním českého překladu názvu. Sám sice nevím, jak bych Dead Reckoning přeložil, ale určitě by šlo vymyslet něco o trochu originálnějšího než Odplata... No, k filmu samotnému... Dost podobný zážitek jako s posledním Wickem: Jo, místy je to fantastické a totálně strhující, ale pak se půl hodiny řeší absolutní nesmysly. Ta stopáž je prostě přehnaná (a to je to jen první část) a děj zbytečně komplikovaný na to, jak stupidní vlastně je. A když už je řeč o stupiditě, často jsem se smál ve chvílích, kdy jsem nejspíš neměl a Gabriel je asi nejmíň intimidating záporák, co jsem kdy viděl. Na druhou stranu, umělá inteligence je pro Toma Cruise, zastánce oldschoolových filmařských hodnot, v dnešní době asi celkem ideální protivník. 7/10

Hodně impozantní prvotina, která má styl, nebojí se pořádně přitvrdit a dokáže se divákovi doopravdy dostat pod kůži. Jednotlivé prvky sice v teorii nezní kdovíjak originálně, ale bratrům Philippouovým se podařilo je poslepovat dohromady tak, že z nich vyšel dost osobitý celek. U prvních seancí jsem byl fakt celkem nadšen, v druhé polovině nadšení lehce opadlo, ale vzhledem k střídmé stopáži jsem se stejně nestihl začít nudit, navíc úplně poslední záběr byl celkem perfektní. Jo a Sophie Wilde podává ve své první roli v celovečerním filmu extrémně silný výkon. Bratrům držím palce a jsem zvědav, s čím přijdou příště, řekl bych, že to bude stát za pozornost. 7/10

Moc dlouhý a zároveň moc krátký. Ale občas celkem sranda, a bitva u Slavkova je dost nářez. O historii se příliš nezajímám, tak nemůžu moc soudit, jak věrný to bylo. A je mi to dost jedno. 7/10

V dnešní době plné filmů sázejících na zavedené značky, zoufale se pokoušejících o uspokojení každého potenciálního diváka, si film jako tento, který se zjevně pokouší o naprostý opak, zaslouží respekt. Jo, je to přehnaně dlouhý a do sebe zahleděný, a dá se na tom kritizovat všelicos, ale ambice a filmařský talent Asterovi nikdo upřít nemůže, a já jsem prostě rád za každou tříhodinovou filmovou onanii, která se mi svým nespoutaným šílenstvím zapíše do paměti. Je to film pro zvrhlíky, kteří považují zvěsti o hromadných odchodech z projekcí a verbálních projevech znechucení z řad obecenstva za nejlepší možnou reklamu. 9/10

Moje vědomosti o Oppenheimerovi a vzniku atomové bomby byly před shlédnutím zcela minimální a film, který Nolan natočil není úplně běžnou biografií (což od něj asi nikdo ani nečekal), takže jsem se místy, obzvlášť ve třetím "výslechovém" dějství, trochu ztrácel. Ale zároveň má v sobě film díky Nolanově filmařskému mistrovství, dokonalé Göranssonově hudbě a Murphyho znepokojivě přesvědčivému výkonu od začátku natolik vtahující, pohlcující sílu, že jsem ani na chvíli neměl pocit, jako že má pozornost začíná opadat - ztrácel jsem se ve filmu, ale film neztrácel mě. Protože tohle je popravdě film, ve kterém bych se aspoň trochu ztrácet měl, jinak by to musela být ta nejzjednodušenější možná verze tohoto příběhu, a to nikdo nechce. Možná mě film dokonce přinutí si některé souvislosti do příště dohledat, abych z něj dostal ještě víc. Tenet měl taky něco do sebe, ale těší mě, že se tentokrát Nolan vydal úplně jiným směrem... I když trochu si s tím časem samozřejmě zase pohrát musel. Prozatím 9/10

Jako kdyby vám někdo velice poutavě, ale trochu příliš rychle vyprávěl krásnou, i když ultimátně trochu nevýraznou pohádku na dobrou noc. 7/10

Solidní epizoda, v níž se vrátí někteří staří známí, nic příliš pamětihodnotného, ale pořád slušná zábava. Už by to chtělo víc Mortyho, i když oproti Rickovi je jeho nový dabér zatím lehce nedostačující.

Heather Anne Campbell ztvrzuje pozici mé oblíbenkyně z řad současných scénaristů tohohle seriálu s úžasnou závěrečnou epizodou pro tuhle značně nevyrovnanou sérii. Solidní premisa, skvělá práce s postavami a silné emocionální jádro. Kdyby tak byla sedmá série takhle kvalitní celou dobu...

Tak nějak jsem po dvou úžasných epizodách v řadě očekával jednu slabší, ale to jsem sedmou sérii pěkně podcenil. Začala sice trochu nejistě, ale momentálně má naběhnuto zařadit se po boku těch nejsilnějších. Tvůrcům se tady podařilo najít nový, svěží způsob jak uchopit clip-show epizodu, a dost možná vytvořili tu nejlepší clip-show epizodu v historii celého seriálu. Někdo asi pořád dá přednost Interdimensional Cable epizodám poháněným Roilandovou opilou improvizací, a já pro ně mám rozhodně taky slabost, ale tady bylo prostě těch dvacet minut napěchovaných takovou porcí komediální geniality, že se s ní můžou ty ostatní jen těžko srovnávat. Oblíbené části po prvním shlédnutí: Morty jako loď, Churry, gun that shoots bad people a Space Jam callback. Ale na něco určitě zapomínám, bylo toho strašně moc. Popravdě je fakt obdivuhodný, jak dokážou po šesti sériích přijít s něčím takhle vtipným a nápaditým. Dokonalost.