PanJelen

Moje babička, která v rámci akce pro seniory byla pozvána spolu s ostatními do kina, ať si trochu rozšíří svoje obzory a změní svůj zastaralý pohled na lásku a vztahy, mi řekla, že to musím také vidět. Nevím, jestli to bylo vhodně zvolené téma, ale slabší kusy už po úvodní milostné scéně stejně odešli a tak všichni přežili ve zdraví. Nemohl jsem dlouho ignorovat skutečnost, že je to prý kontroverzní a snad i lascivní a dlouho jsem neváhal. Oni tam skutečně hodně jebú, akorát si to pak moc vysvětlují a ty postelové dialogy mě uspávali. Podle něžných vzdechů se i zadní řada trochu přidala a překonala hranice lásky, ale otočit jsem se neodvážil. A tak jsem se naučil, jak si zpříjemnit lehce uvadající vztah a počkám si na využití v praxi, tak snad bude mít i ta druhá polovička trochu toho pochopení.

Jeden z filmů, který ve vás může vyvolat až úzkostné stavy. To z toho neustálého sledování hodinek, kolik ještě zbývá do konce. S hlavní hrdinkou necítím žádné sympatie a její komunikace s dcerou, připomíná starání se o právě narozené štěně. Ale jak se dozvídáme, nelze jí posuzovat podle toho co říká, ale co dělá. Je naprosto bezchybná v zabíjení, nejlepší z ročníku a nepřátele doslova vyzmizíkuje tak, jako by hrála Counter-Strike. Záporáci jsou taky nezajímavá jelita, tak to nemá zas tak těžké. Samotná akce připomíná parodii na nevydařená akční béčka a Jennifer Lopez selhává jako akční hrdinka a bylo by lepší zůstat u romantických komedií, kde její herectví tolik nebolí. Nestojí za vidění a ušetřený čas se vám vyplatí.

Skvělý dokument, který ukazuje krásy a především hnusy našeho světa, to vše prostřednictvím brazilského fotografa a průvodce Sebastiana Salgada. Pustošení země a snaha o její obnovu. Završení cyklu jedné generace a snaha předat svět dalším. Utrpení a lidská bída zachycená fotografiemi z kterých mrazí. Snaha pochopit svět, bez zbytečného moralizování, jen předkládání skutečností pro lidi, co možná nechtějí vidět. Klobouk dolů.

Jarňáky! Jarňáky! Jarní prázdniny navždy! Spring Breakers, postupně zraje jak víno. Ano, jako jiná, povrchní bytost, jsem si to pustil kvůli bikinám, to jistě potěší mé oko. Harmony Korine umí nalákat. Ale co jejich prázdné duše? Stává se ze mě intelektuál? Když zazní song slečny Britney Spears, krásného anděla, co kdy chodil po zemi a kolem tancují Pussy Riot s bouchačkama, tak takto jsem poznal svou citlivější stránku. Hypnotické snění o prázdninách čtyř středoškolaček se může zvrtnout a pokud včas neřeknete dost, můžete zde zůstat navždy.

Další recyklovatelný materiál se známými herci, sebrat a vyhodit a za rok třeba znova. Zápletka je naprostý brak a akční scény bych nejraději přeskočil. Hlavní dvojice naprosto bez chemie. Je to jen o tom, jak dobře má zastřižený vous Chris Evans a jakou večerní róbu si Anička vzala na sebe. Nic zásadnějšího jsem tam nenašel.

To se zase Netflix vytasil. Myslel jsem, že pochopil moje zrušení předplatného, ale pak jsem ho stejně vzal na milost. Po obnovení my to strčil přímo před zobák, je tam Jennifer Aniston, to musíš vidět člověče. A já vůl na to zase skočil. Oddechovka k žehlení? Nebo když mažete chleba dětem do školy, před úplným probuzením? To pak oceníte. Jednička na Netflixu proč? kvůli Sandlerovi to snad ne. O něco bolestivější, než jednička.

Kurte, jsi v pohodě? Jasně že jsem, kde jste našli tu mrtvolu? odpoví značně unaveným hlasem detektiv. Opravdu? a nechceš si vzít dnes volno? Ne, jak říkám jsem v pohodě! znovu odpoví pobledlý detektiv roztřeseným hlasem, těsně před nervovým kolapsem. Policista Kurt Wallander, živej mrtvej, často páchnoucí, co skoro nespí, když už, tak zásadně ne ve své posteli, vyšetřuje ty nejodpornější zločiny a jeho osobní život připomíná antickou tragédii. S jedinou lidskou spojkou jeho dcerou, nemůže najít společnou řeč a kolegové v práci, co aspoň trochu předstírají že existují, ho berou jako asociálního robota, co pracuje až do vyčerpání sil. Není to akční hrdina, po pár metrech se zadýchá a má mnoho slabin, ale není to žádný blbec. Samotné vyšetřování a pátrání po zločincích nijak zvlášť nevybočuje od zaběhlých kolejí detektivního žánru, ale postava Kurta Wallandera, co skvěle hraje Kenneth Branagh, je tak naplněná marností a beznadějí, že jí musíte přát úspěch nebo rychlý konec, ať už se proboha netrápí. Hvězda navíc, čistě pro hlavního hrdinu.

Když už jste si jednou zahráli tuto skvělou hru, jakkoli dobře zpracovaná filmová adaptace vám nedokáže nabídnout tak parádní zážitek, už jen proto, že s hlavními postavami ve hře strávíte podstatně více času a tak se vám vryjí více pod kůži. Na začátku jsem tedy spíše váhal, jestli si mám tento dobře známý příběh opět připomenout. První epizoda paráda, pořádně našláplá, která si udržuje tempo a téměř dokonale kopíruje super začátek tak jako ve hře. Druhá taky moc fajn, toulání se po městě, za každým rohem nebezpečí a se super scénou s Clickery. Pak nadšení rychle opadlo, téměř vše se začne vyprávět skrze flashbacky, které mnoho nového o dalších postavách neřeknou a spíše vás odtrhávají od ústřední dvojice, která by vás měla zajímat nejvíce. Občas jsem měl tak pocit, že právě kvůli častým odbočkám nezbývá tolik času věnovat se hlavním hrdinům a jejich vztahu a celý příběh tak působí uchvátaně a nemá čas odvyprávět cestu Joela a Ellie tak, jak by si zasloužili. Tvůrcům se podařilo narvat tak velký příběh na docela malou plochu a to se neobešlo bez kompromisů. Nejlepší film podle videohry? Asi ano, ale moc konkurence zrovna nemá. Proč se na to kouknout? První dvě epizody, bitva o Kansas City s Bloaterem a stále v jádru silný příběh.

Z jedničky si pamatuji především to, že nově ukázaný svět byl krásný a i když jsem se na modrásky nikdy emočně nenapojil, devastace přírody velkými stroji a zlými lidmi mi nebyla lhostejná. Po dlouhém odkládání jsem konečně nového Avatara viděl a jen se mi potvrdilo, že pod tím krásným audiovizuálním pozlátkem, je jen velmi průměrný příběh, bez pořádných emocí. Když vidím, že bude ještě Avatar 3,4,5 celkem mě to děsí. James Cameron raději ukazuje nekonečné krásy místní fauny, než aby nás seznámil důkladněji s postavami kolem Jake Sullyho a pak se snadno stane, že nevíte, jak se která postava jmenuje a zároveň je vám jedno co se s ní stane, protože dostala prostor spíše velká, zpívající velryba. Postavy zlých lidí jsou stejně stereotypní, bez charakteru a ani hlavní záporák, co se tváří aspoň trochu schopně, nezabrání tomu, že dostanou zase na budku a celý příběh se bude opakovat i v dalším Avatarovi, akorát třeba na poušti. A zas to bude trhák.

Nejpohodovější, prosluněná jízda i přes ten černý mráček na konci.. Uvolněnost, svoboda a toulání bez jasného cíle, radost z maličkostí. Rychlé přenesení letní nálady i na diváka v únoru, krása v jednoduchosti.