PanJelen

Fantastická čtyřka etablovaných filmových kritiků v nejsilnější sestavě, by si zasloužila plný počet hvězd. Imf, takový slušný Mirek Dušín, Cival, sprostý hulvát, spíš vůdce kočičí pracky, intelektuál MrHlad a nakonec Rimsy, těžko zařaditelný nihilista a milovník jezevců, spolu tvoří skvělou chemii a jakmile nejsou spolu, jde to do háje. Karel, který se cpe do každého dílu to prostě nezachrání. Přesto, i tak jde o jedinečný filmový pořad, s lehce závadnou společenskou mluvou, který si nebere servítky a jejich odborné názory mě již několikrát zachránili od špatného kino zážitku. Děkuji.

To jsem se zase jednou nechal pořádně zlynchovat. Hlavní trýznitel David Lynch mi zase nedal spát celou noc. Kromě obvyklého zásahu do podvědomí, tentokrát zaměstnal i kůru mozkovou, která vytvořila několik různých interpretací, které jsem pak dlouhé hodiny vymýšlel a následně zavrhoval. Toto umělecké dílo vám nemusí dávat smysl, hlavně že dává smysl mistrovi. Jednotlivých vysvětlení je celá řada a na internetu se jich dá najít spoustu až z toho máte v hlavě guláš. Vytvořit si ale vlastní představu o ději je velice uspokojující a v tom je schované to největší kouzlo.

Já být velký Troll, já udělat dup, dup a vy malý dělat křup, křup. Je to prostě další Godzilla, jak ta z roku 1998, s nápadně podobnými scénami (zkoumání stop na začátku, krátkodobé sblížení s monstrem) jen bez té totální destrukce města. Uteklo to a dostal jsem další s rutinou natočené monstrum, bez kterého bych se v pohodě obešel.

Ruben Östlund očividně nemá rád vyšší společenskou třídu, kterou doslova zaplaví všemi dostupnými fekáliemi na palubě luxusní lodi. Dalo by se mluvit o vrcholu celého díla, ale je tam toho mnohem více. Ve Čtverci vystavil vykřičník v kosočtverci celé povrchní společnosti a tady jen zdatně pokračuje, ale ještě zábavnějším způsobem. Symbolika trojúhelníku je nejvíce patrná v rozdělení společnosti. Vyšší třída má hlavu v oblacích a neví, co se kolem opravdu děje, střední třída s jemnou nadřazeností zadává úkoly těm dole a ta třetí je jako neviditelná a dokud vše funguje není jí potřeba vůbec vnímat. Tyto společenské vrstvy se ale rychle promění při neočekávané události a managerka záchodů se stane nečekaně jejich královnou. Ruben Östlund také utne nelítostně závěr celého filmu a pokládá nám otázku, jestli by možná změna chování postav nevedla k pozitivnějšímu vyústění celého konce, který si stejně musíme domyslet sami. Za mě možná nejlepší film roku a po zralé úvaze dávám za plné, přece jen ve mě film dále rezonuje a to se mi často nestává.

Wednesday se všech straní, je správně nihilistická a dokud si nenajde kamarády a projevovat lidskost, je moc fajn. Pak ale značně vyměkne, přestane tak nekompromisně hláškovat o tom, jak například dostala k narozkám mrtvolu na pitvání a pak to kouzlo končí. Celou dobu jsem byl zaměřený jen na její postavu, protože detektivní zápletka mě vůbec nezajímala a bral jsem jí jen jako nutné zlo. Stejné pocity jsem zažíval i u posledních Stranger Things, kde jsem si říkal hezké, ale k hovnu a koukal kdy už bude konec. Obsah Wednesday by vystačil tak na dvouhodinový film a nemusel se tak natahovat. Jasný důkaz o tom, že už jsem starej a mám tak deset let zpoždění na to, abych si to užil. Budu tedy spravedlivý a dám za tři. Chápu, že nejsem cílovka a tohle se puberťákům prostě musí líbit.

Kouzelná romance aneb hledám malou koketu, co souzní se mnou v duetu. Takovou princeznu, co by mi vygruntovala byt a s písní pracantů, vydrbala mísu bych chtěl mít. I ty rozstříhané závěsy na šaty bych jí odpustil. Amy Adams je rozkošná princezna, kterou poslala krutá královna z animované pohádky do našeho světa, aby si nikdy nenašla lásku. Jak to tak bývá, najde se ale velice rychle. Nehorázně milá, moderní pohádka, které odpustím všechnu naivitu a klišé a uklízecí píseň znám už skoro nazpaměť. Nestydím se za to, že si jí na vánoce opět pustím. Jen ten konec s dračicí si mohli odpustit a bylo to tam jaksi navíc.

Pro někoho je romantickým kultem Láska nebeská, ale pro mě to bude O těle a duši. Neobvyklá love story, odehrávající se převážně na jatkách, nesází na klasický příběh o naivní lásce, je prostě naprosto jiná. Postavy si k sobě hledají cestu prostřednictvím stejného snu (kdy jsou jelen a laň v zasněženém lese) a tento sen se snaží naplnit i v reálném životě. Pozor, film obsahuje pár drsných scén a chápu, že pro slabší povahy to může být problém, ale pro milovníky jelenů (ke kterým jsem měl vždy blízko) se může jednat o to nejlepší co si pustit, když chcete vidět tak trochu netradiční příběh o lásce.

Pokud jste očekávali něco víc, než jen americké béčko, budete zklamaní. Dvě skupiny žoldáků se přetahují o bábu v lese. Ta jim několikrát za podivných okolností ze zajetí zdrhne, což působí až humorně. Postavy se náhodně objevují po lese, bojují spolu v nepřehledných a nezajímavých soubojích a Žižka svou vojenskou genialitu rozhodně neukazuje. Několikrát mě napadlo, co to sakra je a že bude lepší během filmu moc nepřemýšlet. Nejlepší bylo, jak se po bitvě schovají do jeskyně pár metrů od bojiště a jsou překvapeni, že je našli. Vlastně jsem si naplno užil jen poslední záběr na jezdectvo, které se válí z kopců. Takovou atmosféru jsem chtěl cítit od začátku. Budu velmi shovívavý, protože jsem opravdu nic jiného už podle ohlasů nečekal. Jsem rád že to vzniklo, ale dalo se z toho vytřískat daleko víc.

Hodinu trvající tíseň. Při vkládání předmětu do řitního otvoru mi s hlavním hrdinou do zpěvu moc nebylo. Ach, synku, synku to jsi zvoral, že jsi tohle natočil a ne málo.

Už je tady zas. A vážně ho nebrali, mysleli si, že je to všechno jen velká legrace a hra. Jenže nebyla a vystřízlivění může být značně bolestivé, stačí jen zažehnout plamen a historie se může opakovat. „Mě se nezbavíte, jsem vaší součástí vás všech, uvědomte si, že ne vše bylo špatné.“ Jak říká strýček Hitler, celkem vzato je pro mě situace vynikající v Německu i na celém světě. S tím, už se dá pracovat.