remy

Paul v drsnym módu, vyklepaný Harkonneni a smutné oči Zendayi. Dunomriavky.

Zatim těžce promarněnej potenciál zajímavýho konceptu… a jestli to bude upadat tímhle způsobem dál, tak Dobrýmu ránu asi brzo řeknu Dobrou noc! :) Prušinovský je pod tim podepsanej, dokonce sám o sobě v tomhle díle mluví, ale cejtit z toho fakt moc neni. Dycky Br... radši MOST!

Případ zatím úplně netáhne, na štěstí to táhnou fajn herci a interakce jejich postav. Poněkud přízemnější, civilnější a tak trochu posmutněle říkám, že zatím i méně zajímavá detektivka od tvůrce, jehož zamotané mysteriózní detektivky žeru. Že bych se - jako třeba v případě Labyrintu - třásl na další díl, říct úplně nemůžu.

Z Johna Wicka mi nikdy nespadla čelist. Připadá mi scénáristický líný a stereotypní.  Akčním scénám se hrozně moc věcí musí podřídit - včetně scénáře. A čtyřka jde podle mě v tomhle ohledu nejdál. Na tuhle hru jsem nikdy úplně nepřistoupil. Ona akční stránka je pořád strašně super, ale tak trochu se mi už okoukává. Choreograficky je úžasná, jen mi trochu schází dynamičtější zapojení práce s kamerou - jako jsou pohyby kamery, práce s úhly atp. Navíc bych byl možná radši, kdyby tam těch přestřelek, bitek a mlácení (a že jich je tam fakt hodně) bylo méně, ale bylo tady více highlightů - ve čtyřce bych ze všech asi nejvíce vypíchnul předfinále na schodech, které je zpestřené nemilosrdným deadlinem (který se tady teda moc neřeší, ale co už:) Možná tak trochu paradoxně si na čtvrtém pokračování téhle akční série nejvíce cením a nejsilnější mi připadá v tom, že 1.) v sobě má minimálně jednu postavu, která není jednorozměrným záporákem, ale někým, jehož osobní motivaci lze porozumět a za 2.) že se mu poměrně dobře daří budovat napětí (i přesto, že víte, jak se to celé za moment semele) včetně komornějšího finále, které právě zužitkuje divákovo možné "porozumění" zmiňované postavě z bodu č.1.

Kulervoucí a strhující akční sekvence, rafinovaně vystavěný, chytrý a překvapivý scénář. Tak přesně to sedmé Mission: Impossible postrádá. Bavil jsem se, ale vyjma úplného finále jsem si ani jednou neřekl wow. Poslední díly byly mnohem chytřejší, hravější a vlastně i stylisticky poutavější.  Tohle mi připadá jejich tak trochu slabší odvar. Pořád to ale jako fajn špionážní akčňák bez problému obstojí. Už ale míň jako další přírůstek do vtahující série Mission: Impossible. Lehké zklamání.

Je to epic, ale to je prd platný, když je to ve vyprávění nesoustředěný až běda. Skáče se tu od desíti k pěti, budování a vedení příběhu je tristní a to vede k tomu, že to emociálně prakticky nefunguje v žádné rovině. Když si tady postava něčím projde, tak jí to absolutně nevěříte, protože z toho necítíte žádný dopad na ni, a tím pádem ani na vás. Působí to leckdy až komicky. Dramaturgicky fakt skoro průser.

Jsem v šoku, jak mě tentokrát Nolan vlastně skoro vůbec nestrhl. A jak moc mě nebavil. Nejvíce na mě Oppenheimer zapůsobil jako psychologické drama - pasáže, které nahlíží do Oppenheimerovy duše, do jeho svědomí, jsou ale zastíněny vyšetřovacími pasážemi, které mi v druhé polovině filmu po jeho jistém vrcholu přišly vyloženě úmorné a útrpné. Nolan není Tarantino ani Sorkin, ale hrozně by jím chtěl být - není ani tak strhující, ani tak zábavný. Když jsem na chvíli rezignoval, těžko se mi naskakovalo zpátky. Tenet jde divákovi sice méně na ruku, nicméně je pro mě ve svém celku zajímavějším filmem. Audiovizuálně je Nolanova novinka samozřejmě skvostná a má několik zapamatovatelných epických momentů. Jen mě to celé více spíš nezajímalo, než zajímalo. Každopádně jsem otevřenej případnýmu přehodnocení po druhém zhlédnutí. Momentálně bych ale radši dostal úpal než na to jít hned znova. 6/10

Je to pecka. Teda od půlky. Od chvíle, kdy se příběh stane pro Milese Moralese osobní a zároveň osudový pro všechny ostatní, nabere druhý animovaný Spider-mam vražedné tempo a neskutečné grády, ze kterých nepoleví až do závěrečných titulků. Je to našplaná, strhující jízda, ze které je cítit, že jde opravdu o hodně. A nepamatuju si, kdy jsem podobný pocit zažil u animáku. Jen dodám, že k tomuhle stylu animace mam zvláštní vztah. Když se na něj naladím a soustředím, dokážu si to mega užít. Když ne, je to pro mě dost utrpení.

Srdcervoucí Endgame pro Strážce Galaxie se za mě bohužel nekoná. Nejlépe ždíme emoce Rocketova flashbacková linka, které je na konci docela hezky využito. Ale jinak? Nic moc zapamatovatelného. Na poslední vesmírnou štaci s touhle partou po hříchu málo napětí a osudovosti. Škoda, že ti nahoře neměli větší koule to utnout radikálnějš.

Nejlepší díl od jedničky!