Tyler

Když jsem byl mladší bylo to jednoznačně za *****.Bohužel teď už sem starší :).Scénář se opravdu povedl.Hlavní trumfem filmu je ale samozřejmě výkon Jima Carreyho,kterému roli ušili přímo na tělo.

Film ve staromódním duchu (že by proto,že jde vlastně o remake? ),s odpovídající atmosférou,výpravou a hereckými výkony.Odpočinková podívaná.

Nielsen je magor a ve spoustě filmů mu to funguje. Ale některé už jsou dost přehnané a místy vyloženě trapné (viz "taneční scéna" obšlehnutá z "Pulp Fiction", to už nebyla ani parodie). Tohle je jeden z těch případů.

Americký prezident je bůh :-) !Ne,opravdu nevyjadřuju svoje politický názory,ale tahle hlava státu v podání Harrisona Forda si podobný označení zaslouží - jak jinak by moh vyřídit vskutku geniálního Gary Oldmana,že ?Perfektně natočený,správně přitažený za vlasy.

"Mr. Mulder, they´ve been here for very long, long time." - Deep Throat ; Pokud nějaký seriál dosáhl statutu celosvětového kultu, jsou to právě "Akta X". Výjimečný seriál, na jehož popularitě se dodnes vozí spousta dalších. Skvělé scénáře (+pár výjimek potvrzujících pravidlo), do detailu vypracované charaktery hlavních postav, které i přes nadpřirozené zápletky drží tenhle seriál pevně na zemi, charizmatičtí herci, slizký a tajemný Kouřící muž, spiknutí, mimozemšťané, akce a v neposlední řadě i humor...Je pravda, že se vzrůstajícím počtem řad se konspirační zápletky stávají možná až moc zamotanými a trošku nepřehlednými, ale to nic nemění na tom, že "mytologie" Akt X je výjimečná...Navíc vztah Muldera a Scullyové překračuje obvyklá klišé a je ve své síle a pevnosti dokonalost sama...Co se týká jednotlivých epizod, tak za vůbec nejlepší bych vybral "Memento Mori" a trojepizodu "Getsemany", "Redux I" a "Redux II". Ale osobní slabost mám pro víc dílů, seznam by byl dlouhý :). (psáno po zhlédnutí 6. série)

V rámci "mytologie" seriálu dokonalé dílo. Jako film sám o sobě však obstojí také na výbornou! Scénář Chrise Cartera zase jednou předčil moje očekávání, Rob Bowman se režírováním seriálu hodně vypracoval a když k tomu všemu připočtete ústřední dvojku s Martinem Landauem a Arminem Muellerem-Stahlem v zádech vychází skvělý film. Třešnička na dortu - scéna na chodbě...

Zbožňuju Akta X a vždy budu - jenže teď k nám dorazil nový, fanoušky (tedy i mnou) dlouho očekávaný film... Je to strašné. Bohužel bez legrace. Být jízlivý, musel bych napsat, že Chris Carter moc přemýšlí o vizích, nadějích, a hrozbách moderní medicíny, příliš diskutuje se svým knězem o úloze Boha, a navíc nakupuje u nejhoršího dealera ve městě. A přitom to začíná tak nadějně - přítmí kinosálu rozřízne legendární hudební motiv, během několika minut máme oba hrdiny pospolu, a po tom, co si s Mulderem smlsneme na pár slunečnicových semínkách, vyrážíme do terénu za knězem prohlašujícím se za médium (a bývalým pederastem) a agenty FBI, tradičně rozpolcenými v postoji k čemukoliv paranormálnímu. A tady se začíná všechno kazit. Důvod je jednoduchý - scénář. I kdybych svůj nadhled povznesl do nebeských výšin, příběh a pozadí celého případu to od nálepky naprosté blbosti nezachrání. Kdo viděl, ten ví, o čem mluvím. Ale to není všechno. Snad nejhorší na "Aktech X: Chci uvěřit" je zjištění, že prakticky nefunguje ani ústřední dvojice. Z Muldera se stala figurka slepě toužící uvěřit, ale tentokrát tato víra nevychází zevnitř. I na Davidu Duchovnym je znát, že Muldera tentokrát hraje z jakéhosi umělého přesvědčení, bez lehkosti, a ani typické foxovské vtípky ho nespasí. Scullyové daroval Chris Carter víc prostoru než jejímu partnerovi (malá odbočka - stejně si nezvyknu, že mezi těmi dvěma vznikl milostný vztah), přesto se i ona utápí v hrozivých dialozích a proslovech. Problém je prostě v tom, že se Carter snažil sdělit své obavy ohledně výzkumu a lékařského pokroku, medituje (především prostřednictvím Scullyové) nad tématy jako je osobní odvaha versus tlak okolí, naděje proti pochybnostem, boží vůle ve střetu s racionálnem, trest kontra vykoupení atd. Je toho hrozně moc, spojení všech těchto témat neumožňuje jít do hloubky ani v jednom z nich. A pokud je mám navíc vstřebávat prostřednictvím šustivých dialogů, prostých lidsky uvěřitelného rozměru, říkám "Děkuji, nechci!". A přitom Chris Carter uměl. Nedokážu pochopit, že člověk, který napsal tak emotivní, hluboce lidskou, myšlenkově plnou a přitom báječně tajemnou a v mytologii Akt X zásadní epizodu Memento Mori, mohl stvořit takový paskvil a zmrzačit svoje hrdiny. Je mi smutno. Chci věřit, že jsem tenhle film neviděl. P.S.: Poslední záběr v závěrečných titulcích musel být vtip... Musel. Prostě musel!

Podle mnoha ohlasů a recenzí měl být "Alexander Veliký" hodně špatný film a já velice zvažoval, jestli na něj vůbec jít...Po Fishkiho doporučení (tímto díky) jsem se do kina přece jen vypravil a v žádném případě nelituju! Protože "Alexander" je opravdu strhující film, jehož tři hodiny vám uběhnou jako voda...A může za to především Oliver Stone, neboť jeho vize Alexandra Velikého má silný náboj a po filmařské stránce se jí nedá prakticky nic vytknout. Stone z Alexandra udělal v podstatě obyčejného člověka, stravovaného vztahem k vlastní matce a otci, mladíka ochotného jít za svými sny a ideály až na konec světa. Člověka přesto nesmírně zranitelného, hledajícího smysl života a především lásku, člověka někdy prchlivého, zbrklého a pochybovačného...Přes tohle všechno Stone v žádném případě nedegraduje Alexandrův mýtus...A je pravda, že ztvárnit takhle nejdnoznačnou postavu nebyl lehký úkol, naštěstí Colin Farrell se ho ujal přímo bravurně. Podařilo se mu z polobožského hrdiny udělat velice neobyčejnou, ale přesto pořád lidskou bytost a já mu věřím každý pohled a každé gesto. Ve Stoneově snímku mělo na formování Alexandra veliký vliv dětství a není se co divit - na jedné straně výchova v duchu jednoty těla a mysli, postavení budoucího panovníka - na té druhé zničující vztah Filipa a Olympiady, který zákonitě vyústil v boj o syna, jeho duši a nepřímo budoucnost Makedonie a skoro celého "známého" světa. V mladickém věku se taktéž zrodil Alexandrův asi nejpevnější cit - láska k Hefaistionovi (ve výborném podání Jareda Leta), věrnému druhovi až do hořkého konce. Kontroverze, která se filmu díky vztahu Alexandr - Hefaistion dostala, je však podle mě naprosto zcestná - vždyť v určitých dobách antiky byl za nejčistší cit považován právě vztah mezi dvěma muži...Stoneův film nestojí na velkolepých bitevních scénách, i když i těch se samozřejmě dočkáme, je to spíš komorní pohled do nitra velkého muže a je vyprávěný takovým způsobem, že nemůže nudit. Osobně mě velice potěšila scéna, v níž tehdy malý Alexandr zkrotí Bukefala a dokáže tak, že v něm "něco" je...Ovšem největším Stoneovým trumfem je stejně herecké obsazení. O Farrellovi a Letovi jsem už psal, musím ale vyzdvihnout i Vala Kilmera v roli Filipa. Jeho podání krále, v němž se snoubí čest, statečnost a láska k synovi, na druhou stranu schopnost bez milosti zlikvidovat všechny, kdo by jej mohli ohrozit (včetně vlastního potomka) je velice silnou kombinací. Nejvýraznější postavou ovšem je a při vzpomínce na tenhle film vždy bude Olympias, Alexandrova matka - přímo skvostně zahraná Angelinou Jolie. To ona byla Alexandrovou femme fatale, ženou, kterou nikdy nedokázal úplně odvrhnout. Ženou, jež byla schopna pro syna obětovat cokoliv a kohokoliv... "Alexander Veliký" asi nikdy nebude patřit k hrstce vybraných historických klasik. Na jednu stranu je to škoda, z druhého úhlu pohledu vím, že své diváky, kteří jeho kvality ocení, si najde. A věřím, že s léty jich bude jen přibývat.

Na to jak je serál "boží",tak teda ve filmu moc nepředvedli.Alf už není tím pravým Alfem,a příběh je vůbec průměrný a zbytečně natahovaný.Proto se v něm ztrácí i těch několik opravdu dobrých vtipů.

Když jsem tenhle snímek zhlédnul poprvé,napadlo mě,že jde o docela originální nápad.Vraždícího aligátora jsem do té doby nikdy neviděl...:))) Takže se mi to docela líbilo.Napodruhé už jsem jen nevěřícně kroutil hlavou,co že je to za blbost bez špetky pořádného nápadu nebo humoru.Tenhle film se totiž bere moc vážně.