Aligátor

Levnost a brakovost z toho přímo čpí, ale nemůžu tvrdit, že by mě zmutovaný krokodýlek původně spláchnutý do záchodu nepobavil. Nějaké okecávání tu je, ale děj se žene poměrně rychle kupředu a nabízí zubaté potvoře jídelní menu s různě podávanými chody, takže se kromě tmavého sežrání v kanálech dočkáme i aligátora rochnícího se uprostřed svatební hostiny nebo v rodinném bazénu, kde si smlsne na malém dítěti (což mě dost překvapilo). A navíc je tu sympaťák Robert Forster a kupa nadhledu, kdy krokodýl jakoby záměrně likviduje všechny záporné postavy. Je to blbost, ale docela poctivá a záměrná. (19.01.2018)

To,že malej aligátorek v kanálech zmutuje do délky 10 metrů je přehnaný,přesto bez tété absurdity by z filmu nic nebylo. Já se ho bojím ještě dnes stejně jako malej a žádnej úsměv ve mě nebudí. Dnešní zvířecí horory nedosahují kvality jako Aligátor,Červi,Čelisti. U těch jde o malovaný nedokonalý animace. Vzpomeńme si na Krokodýla Tobe Hoopera a řekněte mi kdo je víc smíchu a víc strašidelný. Aligátor je dobrá maketa přesně jako skutečnýho aligátora. Časi se měněj a s nimi i filmy a horory jdou pěkně sestupně dolů. Dnešní horory se pokoušej šokovat,ale ve skutečnosti se jen přeháněj v počitáčových efektech a nesmyslným střihem. Mě stačila maketa a atmosféra v kanálech. No a co. Tady to asi nikomu nevysvětlím. (09.05.2006)

Dobře, vidět to prvně teď, tak bych dala stěží jednu hvězdičku. Ale vzhledem k tomu, že jsem to viděla před nějakýma čtrnácti patnácti lety, a v té době se mi to vážně líbilo, tak nechám i nyní tři. Navíc představa, že něco, ať už je to aligátor, nebo cokoliv jiného, žije v kanalizaci, je přeci jen děsivá. (19.03.2005)

Vznik tohoto filmu z dílny béčkaře Lewise Teaguea byl pravděpodobně nevyhnutelný. Aligátor si pohrává s letitou, krajně ujetou fantasií, jejíž základ vychází z městského folklóru sedmdesátých let. Nevhodné dárečky v podobě desítek malých krokodýlů, vydaných napospas nezodpovědným dětem, končí rok co rok v útrobách nenasytných záchodů, kam je vhazují stejně nezodpovědní rodiče. Tam dole v kanalizaci tito mazlíčci vyrostou, zesílí a jako živé tanky kráčejí pod povrchem velkých amerických měst. No není to naprosto dokonalé? Subžánr takzvaných „animal hororů“ je charakterizován pouhými dvěmi pravidly. Středobodem příběhu je vždy nějaké zlé, splašené, přerostlé, nervózní, jedovaté či zmutované zvířátko, jež svůj nekonečný apetit ukájí požíráním nebohých civilistů. Druhým pravidlem je většinová debilita těchto filmů. Tedy snad s výjimkou Čelistí (1977), které celý subžánr definovaly a zároveň jeho veškerý potenciál vyčerpaly. Aligátor je hloupý film, ale jednou za dekádu se to dá přežít. Robert Forster je navíc velký sympaťák. Více. (20.03.2023)

Ak chcete natočiť film o obrovskom aligátorovi, ktorý terorizuje Chicago, mali by ste to urobiť presne takto - so zmyslom pre humor, ktorý trochu vyvažuje očakávané násilie. Scenár napísal John Sayles. Henry Silva robí perfektnú paródiu samého seba ako egomaniakálny Veľký biely lovec. Nech Vám neunikne graffiti v záverečnej scéne. Tento film bol pravdepodobne nevyhnutný. čo je na tom zaujímavé, je to, že im to trvalo tak dlho. "Alligator" je inšpirovaný jednou z najtrvalejších mestských legiend v tamtých rokoch: nespočet malých aligátorov, ktoré sú odovzdávané ako darčeky, keď sú ešte mláďatmi a ktoré sú neskôr spláchnuté do toalety, keď trochu podrastú... A tak tam dole, v stokách veľkých miest vyrastú do nevšedných rozmerov. Moje vlastné fantázie o stokách siahajú do starých televíznych seriálov ako napr "Honeymooners", s Edom Nortonom, ktorý bez dychu rozpráva Ralph Kramdenovej o netvoroch, s ktorými sa stretol na svojich denných patrolách pod mestskými ulicami. Ale Norton nikdy nestretol niečo také, ako aligátor v tomto filme. V najlepšej tradícii filmu "Jaws" je táto kreatúra gigantická, pažravá a neukojiteľná. Zje všetko (hlavne keď si uvedomíme, kde žije). Príbeh sa začína, keď aligátor žerie mŕtvych psov, ktoré použilo laboratórium na výskum rastového hormónu. Jeho telo reaguje na hormóny a preto je obrovský. V kanáloch sa začínnajú strácať ľudia. A tak sa newyorský policajt (Robert Foster) ide s kolegom pozrieť, čo sa tam deje. Aligátor kolegu zožerie. Ale Fosterovi nikto neverí. Tieto ranné scény vo filme sú pravdepodobne najlepšie, pretože útočia na podvedomie, keď sa bojíme byť zožraní aligátorom v kanále. Forster mihá s baterkou a aligátor uniká z pohľadu. Z pohľadu uniká často, zrejme preto, lebo bolo ťažké zobraziť ho v celej veľkosti. Vo filme je veľa falošných špeciálnych efektov, ako napr. keď aligátor prechádza skrz chodník, ale väčšinou vidíme iba jeho časti: jeho zlé zelené oči, veľký jazyk, či zuby. Hlavne zuby. Zápletka je absolútne štandardná: tento príbeh bol natočený už veľakrát. Máme tu malomyseľného starostu, ktorého zaujímajú iba voľby. Policajný šéf, taký ľudácky charakter, ktorý Forstera vyhadzuje, lebo nechytil aligátora, ale neskôr ho berie späť. Slečna vedkyňa, ktorá sa do nášho hrdinu zaľúbi a pomáha mu chytiť aligátora. Lotor, akože veľký lovec, ktorý má nahradiť Forstera v snahe chytiť monštrum. Všetci títo ľudia robia neskutočne stupídne veci, ako napr. chodia do tmavých alejí, alebo napájajú dynamit na fázu, kým sú ešte v kanále s aligátorom a dynamitom. Aligátor je na druhej strane dosť chytrý, keď dokáže chodiť po meste nevidený. V jednom zábere sa nachádza v prímestskom kúpalisku a o niekoľko sekúnd neskôr už je v centre mesta. Mám nápad: skúsme aj tento film hodiť do toalety a uvidíme, či nám tiež vyrastie niečo veľké a hrozivé. (26.09.2011)