J*A*S*M

Olympijská úroveň v disciplíně "vyvolávání pocitu hlubokého niterního neklidu". Dlouho jsem neviděl něco tak mnohdy krásného, přitom odpudivého a zneklidňujícího. A omlouvám se A24, že jsem ji neprávem podezíral, že vyprodukuje přímočarej válečnej blockbuster. Je to samozřejmě zase autorskej film jak řemen, přesně jak to máme rádi.

Zpočátku značně pozvolná, trpělivého diváka vyžadující žánrovka oplývající velmi sympaticky zlověstnou atmosférou, se lehce před půlkou promění ve sled autenticky děsivých scén. Úplně jsem si lebedil. Pak ale vyvrcholí jedna dějová linie a příběh se stočí trochu jinam, a člověk si najednou uvědomí, že sleduje něco ambicióznějšího a rozmáchlejšího, než si zprvu myslel. A v ten moment zalituje, že to sleduje s nepříliš kvalitními anglickými titulky, protože se v tom trochu ztratí :D Tak radím aktuálně počkat na lepší jazykovou podporu, určitě si to pak dám znova, abych dochytil pár detailů. I tak mám ale podezření, že od The Wailing tu lepší východní horor tohoto ražení nebyl.

Připadám si trochu jako exot, že evidentně všemi autenticky milovaný bizarní film hodnotím tak nízko, jak hodnotím, ale já to tam prostě nevidím. A to jsem Bobrům dával šanci nadvakrát! Poprvé před pár týdny vzdáno po 15 minutách s tím, že mě to asi trefilo ve špatné náladě, dnes napodruhé zvládnuto do konce, ale prostě ne. Nezasmál jsem se ani jednou, a ani mi není jasné, čemu jsem se smát měl. Když zhulíte teletubbies a oblíknete je do černobílé, tak máte zhulený černobílý teletubbies. Pořád jsou to teletubbies, nikoli nezávislý filmový masterpiece.

Velmi, velmi špatné. Překvapuje mě, že se tu hodnocení drží docela vysoko nad 50 procenty. Režijně sterilní a bez nápadů, scenáristicky bolavé (postavy tupé, pravidla zmatečná, zvrat dlouho dopředu čitelný). Baghead na mě působí jako amatérský film, jehož tvůrci někde vyžebrali přesně tolik peněz, aby mu dokázali zajistit aspoň jakž takž technicky obstojnou fasádu.

Výrazně lepší, než by člověk od nevyžádaného prequelu sedmdesátkové klasiky čekal. Nell Tiger Free navazuje na krasojízdu ze seriálového Servanta a Arkasha Stevenson se jako celovečerně debutující režisérka představuje v pozitivním světle. Stylově je První znamení mnohem výraznější než konkurenční řadové studiové horory. Největším problémem tak je, že má film coby přímý dějový předchůdce původního Omenu jasně vykolíkované hřiště a určené mantinely, v nichž může hrát. Možnost překvapení je značně omezená, byť nutno uznat, že i s takto rozdanými kartami se tvůrci snaží (např. vysvětlení toho, proč se záporáci o výrobu antikrista snaží, je za mne naprosto super).

Za mne nakonec úplně v pohodě, finální třetinou si snímek obhájí právo na existenci. Immaculate je ve výsledku ryze béčková blbina, byť se zpočátku tváří, že by mohla mít vyšší ambice. Jakmile jsou karty rozdány a vyloženy, tak se to rozjede docela intenzivně, přičemž v poslední scéně tvůrci zašli trochu dál, než bývá v hollywoodských filmech zvykem, za to palec nahoru. Řemeslně fajn, herecky fajn, lokace fajn.

Nový přírůstek do mého oblíbeného subžánru filmů, v nichž hlavní postava následkem nevysvětlitelného jevu ztratí jistotu bytí a musí se s tím nějak vyrovnat. Výborný nápad dokázali tvůrci i za málo peněz přetavit ve funkční biják, oplývající paranoidní atmosférou a stupňujícím se pocitem bezvýchodnosti. "Hororových" scén jako takových tu člověk moc nenajde, ale "horor" to je v jádru silnější a působivější, než drtivá většina čistokrevných žánrovek. První půlka lepší než druhá půlka, souhlasím s výtkami ostatních, že v závěru snímek ne moc úspěšně hledá, kam se sebou.

Film naplňuje to, co slíbil trailer - nenabízí ani o chlup víc, ani o chlup míň. Bezproblémově natočená, komediálně hororově krvavá vybíjená mezi partou kriminálníků a malou upírskou baletkou ve starobyle působícím rodinném sídle. Radost mi prakticky kazí pár věcí, které v podstatě plynou z toho, že duo Radio Silence už něco takřka totožného natočilo dříve (a lépe). Krvavá nevěsta zůstává nepřekonaná, když nabídla zejména sympatičtější a charismatičtější hlavní hrdinku a taky o něco nápaditější dějové motivy. Abigail je čtyři pětiny stopáže za divákem, který viděl upoutávku. Až v samém závěru se stane pár zvratů, které člověk nutně nečeká.

Sakra, byl jsem si takřka jistý, že budu nadšenější. Po zhlédnutí hype bublina docela hlasitě splaskla. Gró snímku je pastiš sedmdesátkových televizních pořadů, retro atmoška působí autenticky. Doufal jsem ale, že to bude reálně fungovat i jako horor. Bohužel, hrůzy je tu jen stopové množství. Dějově film ničím moc nepřekvapí, zvlášť s ohledem na těch pár úvodních vysvětlujících minut. A za mne tak trochu nepochopitelně a bizarně ani nedokáže dodržet svůj koncept, párkrát z něj vypadne. Ve výsledku tak "Late Night with the Devil" považuju maximálně za příjemnou, povšimnutíhodnou malou žánrovku. Za čímkoli zásadní dílo ani náhodou.

Tam, kde je John Wick jenom o vymazelné choreografii a pěkně nasnímané bombastické akci, přidává Monkey Man lidštějšího hrdinu s mně bližší motivací, živočišnost, neokoukané a atraktivní prostředí Indie, mystiku a podnětné sociální motivy (byť ty jen lehce nahazuje). Jo, v téhle podobě si "akčňák" užít dokážu. Audiovizuálně špička, fantastický režijní debut.