J*A*S*M

Ti West znovu přesvědčivě fetišizuje hororový subžánr let dávno minulých, bohužel tentokrát s tím mám trochu problém, protože zrovna tenhle výsek hororu (osmdesátkový brak odehrávající se v ulicích velkoměsta) nepatří k mým oblíbeným. Asi bych byl subjektivně mnohem radši, kdyby v Maxxxine hrály výraznější roli prvky gialla, na které je v ní částečně zaděláno. Špinavý thriller s kouzelně dementním satanic panic twistem sice akceptuju, ale mou srdcovkou se nestane. A to i přesto, že je to v konkrétních momentech příjemně osvěžující, nekompromisní a ve vší té své demenci i pěkně vymyšlené, jednotlivé motivy do sebe smysluplně zapadnou.

Z toho mytologického motivu by se možná dalo něco zajímavého vykřesat, ale takhle, jak to leží a běží, je to bohužel naprosto debilní. Moment, kdy se dvě postavy hádají, jestli jim na dveře buší ztracenej manžel anebo příšeráckej shapeshifter, přičemž postava, která chce dveře otevřít, na dobře míněnou radu, aby bušícímu subjektu nejprve položila nějakou otázku, na níž zná odpověď pouze pan manžel, odvětí - nekecám - zmatené "Proč?", je jen jedním z mnoha, kdy jsem překvapeně pozdvihl obočí s tím, že mi asi uniká nějaká úroveň filmové nadsázky, na které se snímek veze. Protože tohle by přece nikdo vážně nenapsal, že ne. Druhý fejvrit moment pak nastává, když postavy najdou množství dokumentace, která by jim zcela evidentně mohla napovědět, co se reálně děje a jak se odtud dostat, a jedna z nich se znudeně otočí a pronese něco ve smyslu "no tak na tohle se koukat nemusíme".

Konceptuálně dobrý (i ten velmi neuspokojivej konec umím v tomhle ohledu ocenit), bohužel ale není moc zábava na to koukat. Gore ujde, ale je ho málo. Čekal jsem víc, a to i když jsem si před projekcí v komentářích přečetl, že ho je málo. :D Vizuálně film vypadá pěkně, dají se z něj jednoduše vytípat pěkné obrázky plně evokující atmosféru osmdesátkových slasherů, ale v pohybu je to většinu času takové nevzrušivé, bezemoční. Když dojde na nějaký dialog, zní to, jako by ho postavy četly na besídce z papíru.

Poučný příběh o tom, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala; zvlášť když jde o zázračný preparát, který si člověk hodlá aplikovat do těla. Zpočátku jsem měl trochu mrzení, že jsem ze strany režisérky nezaznamenal snahu budovat atmosféru a pokoušet se diváka strašit - namísto toho rozjíždí "jen" zábavnou přímočarou satiru. Jakmile se ale začne vnitřní psychologický boj mezi hrdinčiným chtíčem a racionální vůlí (vzpomněl jsem si živě na své pokusy zanechat kouření :D) projevovat i fyzicky, nabere Substance šílené grády. U toho filmu si člověk několikrát říká, že asi bude brzo končit, protože už se rozjel do měřítka, kam se ostatní horory dostanou vyloženě až ve finále... ale Fargeat pak vždy snímku do žil píchne další injekci body horor humusu a povznese tu jízdu o další level výš. Tahle ženská má koule. Trochu se divím, že to v Cannes dostalo zrovna cenu za scénář, protože ve finále si to dělá tak trochu co chce, pravidla fikčního světa jsou načrtnuta jen velmi volně. Čekal bych tedy spíš úspěch u diváků půlnočních projekcí než u kritiků, ale zázraky se občas evidentně dějí. Substance asi na konci roku nebude můj nejoblíbenější horor sezóny, vždy v tomhle ohledu upřesnostním seriózní hrůzu a děs, ale zároveň je třeba říct, že málokterý film má na sobě napsáno INSTANT CLASSIC takhle velkými písmeny.

Velmi kruté historické drama, které se přímo rochní v naturalistickém vyobrazení různých divných dobových rituálů a pověr. Nemůžu sám za sebe posoudit, nakolik je to zcela ukotvené v evropské realitě 18. století, ale teda potěš koště, co se tady před pár staletími asi dělo :D Hrdinku Agnes potkáváme v jejím rádoby nejšťastnějším dni v životě - když se provdává za sympatického tlouštíka Wolfa. Jenže brzy je jí jasné, že si budoucí život s ním vysnila v růžovějších barvách, než kam se reálně ubírá. Tmavá chatrč v lese není hotel Hilton a rybaření zrovna dreamjob. A co pak každodenní návštěvy otravné tchýně, která jí navíc vytýká, že ne a ne otěhotnět, když pravý důvod absentujícího těhotenského bříška spočívá v tom, že pan manžel by se stokrát raději - pokud by to tehdejší společenské konvence umožňovaly - "věnoval" kamarádovi z vesnice, než jí. Narůstající bezvýchodná frustrace zavede Agnes na velmi temné místo... Trochu jsem se bál, že se duo Fiala a Franz tímto filmem posunou zcela mimo hororový žánr, ale obavy byly liché. Des Teufels Bad sice není přímočará žánrovka, ale hrůzných výjevů a nepříjemných scén nabízí mnoho. A k tomu krásně odkrývá absurdity křesťanského myšlení, za to má u mě film vždycky bod k dobru.

Úvodní nájezd po krvi lačnících hororových fans je důvodem převládajících velmi nízkých hodnocení, no z dosavadních komentářů je patrné, že moc lidí ani nenavstřebalo, o čem I Saw the TV Glow vůbec je. Taky jsem asi očekával něco přímočařeji žánrového třeba ve stylu Candle Cove, ale musím říct, že alespoň trochu mnou tohle mučivé artové coming-of-age drama o "klukovi", který si nechce přiznat své pravé já, zarezonovat dokázalo. A v těch pár vzácných chvílích, kdy režisérka zabrnká i na hororové struny, to za mne bylo velmi funkční.

Kvalitní film, který ale nebyl natočen pro mě, tematicky i emocionálně mě úplně minul - a kdybych na něm nebyl v kině (díky za ČSFD projekci), asi bych ho do konce ani nedal. Neumím se naladit tak, abych v těch postavách viděl alespoň částečně sympatické svobodomyslné rebely. Pro mne všichni od začátku vyznívali jako nezodpovědní budižkničemové.

Zprvu jsem dal o hvězdičku víc, abych byl hodný na neurážející český pokus o slowburn horor/thriller, ale ne - trojhvězdí si nedokážu obhájit. Je to celé takové monotónní, unylé a ve výsledku nepřekvapivé. Něco podobně vypointovaného jsme všichni viděli už mnohokrát, přičemž cesta k tomu v těch lepších případech netrvala dvě hodiny a byla zábavnější. A vzhledem k tomu, jaké parády Peter Bebjak točí pro televizi, je na místě mít laťku očekávání výš.

Tomuhle filmu se zatím nedostalo moc pozornosti, ale rozhodně doporučuju si jej doplnit :) Nápaditě rozehraný sociální thriller, který postavy umně rozestaví na šachovnici do takových pozic, že je jasné, že konflikt nemůže mít dobré řešení. Hlavní herečka výborná, zdivočelí vesničani taky přesní. Líbí se mi, že film ani částečně neměkně nějakou romantizující představou v nitru dobrosrdečné chudiny (lůza je zde prostě lůzou, levicoví intelektuálové možná budou pohoršeni), ale zároveň dostatečně vysvětlí motivace a kořeny problému, v němž se záporáci ocitli.

Místní žánrové zařazení budí očekávání trochu jiného zážitku - výsledný film není ani moc akční, ani moc komedie, takže pozor. Mne ale příjemně překvapil. Originální nápad, hezky vymyšlený scénář, mega charismatické postavy (Glen Powell má opravdu pěkně rozjetou kariéru). Divácky velmi přístupný snímek, a přesto jsou z něj z každého políčka cítit Linklaterovy indie kořeny. PS: Shodou okolností jsem Hit Mana viděl ve stejný den jako české Manžele Stodolovi, a byl z toho tedy neplánovaně dramaturgicky velmi smysluplný dvojprogram :D