dawe04

Well, celosvětová šuškanda o návratu Ridleyho do formy trochu přestřelila, Scott mě pořád nepřesvědčil, nicméně ano, jde o jeho nejlepší film od Amerického gangstera. Marťan je dobře obsazený, technicky zvládnutý a plynulý film, který splňuje naprosto všechny dnešní předpoklady úspěšného hollywoodského blockbusteru: Hvězdný etnicky vyvážený casting pro brblaly, výborné efekty, hláškovací humor pro teenagery, návštěva Číny pro větší tržby, pár nereálných cool scén, které rádi odpustíme.Bohužel ale žádný znatelný dojem po zhlédnutí se nedostavil. 7/10

Odebírání z přátel nebude nikdy jako dřív! Názvem se to možná jeví jako vypatlaná ubercoolhipster věc pro dnešní gameplay-fb-youtube-insta-snapchat-skype generaci. Příběhově je však Unfriended kyberhoror, kterých už vnikly desítky a praní špinavého prádla na pozadí sebevraždy šikanované spolužačky taktéž. Forma, kterou ale snímek využívá, odkrývá fakt, jak levně a originálně se dají filmy díky dnešní sociální digitalizaci natáčet a zároveň konečně vrhá found footage za zenit. Hrdinové spolu komunikují přes známé sítě - skype, facebook, gmail... a vlastně nic jiného neuvidíte. Celý snímek vypadá vlastně jako obrazovka běžného středoškolského uživatele a musím říct, že ačkoli to klasickou filmařinu dost zjednodušuje a shazuje, svým způsobem je to fascinující. Unfriended vyžaduje divákovu 100% soustředěnost a pozornost, neb detaily pomáhají odkrývat zápletku - přestože ta je jasná snad už z traileru. Možná úplně první snímek, kterému projekce na plátně nebo televizi vyloženě škodí, doporučuji se při sledování přilepit na obrazovku notebooku.

Na purpurovém vrchu se v rukou vizionáře Del Torra zrodilo prazvláštní dítko, které odvážně vstoupilo do světa přestylizovaných pohádek a instantních teenage hororů. Proč zmiňuji zrovna tyto dva typy filmů ovládající pokladny kin? Crimson Peak je tak trochu obojí, ale v obou případech na to jde stokrát lépe. Del Torro chtěl vytvořit poctivý gotický příběh a chtěl tam všechno: ponurou atmosféru, starý viktoriánský dům, dobové kostýmy, romantiku, duchy, vraždy, intriky. A na všechno se postupným budováním příběhu a fikčního světa dostane. Aby bylo jasno - je to Del Torro - takže forma brutálně drtí obsah. Ne že by zde nebyl příběh, je a je také dost košatý, nicméně nejde o žádnou originální scénáristiku. Hrdinové jsou chytří/blbí podle potřeby, příběh se občas oddaluje a vytváří dost absurdní situace. Je zde ale dobře zvolena narace, která odkrývá karty všech postav poměrně brzy a divák je tak napínán, kdy hlavní hrdinka odhalí, co na ni ostatní kolem kují. Vše je přísně podřízeno technické stránce. A ta je přátelé fantastická. Purpurový vrch je výtvarně a designově neuvěřitelně hutný film, jehož jednotlivé složky se hltají po soustech. Famózní kostýmy, které by závidělo leckteré historické drama, úžasná práce se záběry a kamerou obecně, kombinace barev, hra světla a stínu - ta především vytváří jedny z nejstrašidelnějších sekvencí mezi áčkovými horory posledních let. Pár lekaček pečlivě budovaných, správný timming a hlavně úchvatný design panoptika příšer ,bývající neméně úchvatný dům. Vydatně pomáhají i herci, hlavně každá scéna s Jessicou Chestain je mrazivější než samotní duchové. Závěr je trochu překombinovaný a rozmělňuje předchozí pečlivě budovanou ponurost, nicméně pro fanoušky Del Torra povinnost, pro hororové nadšence, co očekávají trochu sofistikovanější strašení jakbysmet. A vlastně se tam najdou i milovníci červené knihovny.

Chuť na melancholickou artovku tenhle poeticky pojmenovaný snímek splnil na jedničku. A vůbec to není žádná nafrněná složitost, která by urážela "obyčejné" diváky. Příběh je rozdělen na tři dějství, které jsou logicky propletené, tu a tam jsou sice některé pasáže zbytečné a faktor náhody občas alarmující... ale podmanivá kamera, výteční herci v čele se stabilním Goslingem, Cooperem a dokonce fajnově hrající Evou Mendes všechno příjemně zastiňuje.

Viděno jako little kid, viděno znovu doplněno o úžasně večerní rozbor tématu a charakteristiky fikčního světa Mononoke. Strastmi zmítaný superkladný, věřící hrdina, feministická bojovnice za pokrok i zvířecí postavy barevnější než leckteré lidské charaktery hraných filmů, fantastické prostředí a stylistická stránka... Mononoke se potvrdila jako jedno z vůbec NEJÚCHVATNĚJŠÍCH animovaných snímků a příběhově o jeden z nejlepších filmů vůbec. Miluji ten svět, miluji ty kresby, zbožňuji ty hrdiny... Beze srandy. PS: Srát ultratrapné mimoně, nejkouzelnější vedlejší postavičky jsou Kodamas

Další přelomový snímek nejen japonské kinematografie, pro filmového fanouška povinnost jak z příručky. První setkání s Ghostem nebylo tak vřelé. Rozhodně je to výzva, jak po obsahové, hudební tak vizuální stránce, leč pro dnešní diváky je tu CGI vylepšená verze 2.0. Druhé setkání už byla čirá esence umění, která nejvíce rezonovala paradoxně v technomagické opojné scéně běžných záběrů nočního města. Inspirace Matrixu stojí za pozornost i dnes, neb devadesátkový strach z neznámého, technologie a ztráty identity je aktuální i dnes. Možná ještě aktuálnější.

O trošku méně geniální, jednodušší a přímočařejší bratříček letošní pecky Kingsman, ale i tak velice slušná řachanda s výtečným castingem - dokonce i Melissa a Jason tu mají výživné role a Rose si svoji snad první záporňačku výtečně dává.

Debut australského herce Joela Edgertona se nenápadně dostal do kin a nedostává se mu moc pozornosti. Přitom jde o dobře napsaný mrazivý thriller, kde se béčkový námět každou chvíli převrací naruby, obsahuje skvěle napsané a zahrané postavy, které nejsou pro tento žánr typicky černobílé. Jenže zas taky taková pecka to není, i přes překvapivé zvraty se bohužel pracuje se zavedenými proprietami až moc často.

Technicky zdatně natočené, dost možná nejlepší pokračování se skvěle napsaným, leč ne tolik originálním scénářem. Vídeňská opera, marocké potápění i honička - palec hore. Tom Cruise je se svým skvěle obsazeným týmem hnán do těch nejextrémnějších situací, abych z nich stejně extrémně, ale i geniálně elegantně vybruslil. Škoda, že se nad celou touhle poctivou prací vznáší lehce opar již/nedávno/někdy viděného.

Nejsem fanoušek Marvelu už hodně dlouhou dobu, přibližně od Ironmana 3, kde už to začalo pokulhávat, v Thorovi 2 se projevila šablonovitost zápletek a GoG a Avengers 2 už jen ten dojem umocnili, že cool hláškující hrdinové nedělaj dobrý film. No a teď je tu Ant-Man, první marvelácký kousek, který mohl zaujmout neotřelým hrdinou a přístupem. Na jednu stranu bohužel, je to pořád Marvel. Šablonovitý po xté viděný příběh, opakovaný humor, sluníčkové barvy. Na druhou stranu si ale Reed dokázal, s těmito k tržbám nekonfliktními nařízeními Marvelu, docela dost dobře poradit. Zaprvé, Paul Rudd je asi nejympatičtější Avenger ze všech. Není to žádný přemoudřelý génius jako Bruce Banner, není tak křečovitě uhláškovaný jako Tony Stark, ani to není tupá hora svalů jako Thor/Captain. Vůbec celý casting se dost povedl, včetně Michaela Douglase, EVangeline Lilly i Coreyho Stolla. Zadruhé, ta zmenšovací schopnost je natolik cool, že se s ní dají vyčarovat neuvěřitelně originální a zábavné scénky, viz celé finále, které se odehrává v dětském pokojíčku a je milionkrát efektnější, než celá závěrečná bitka Avengers 2. Zatřetí, humor. Je o třídu vtipnější, uvolněnější a přirozenější, než ve všech ostatních Marvelovkách. A konečně začtvrté, mravenci. Ti jsou prostě boží. Nejdřív raptor Blue, teď mravenec Anthony. Ant-Man je pořád ta marvelovská omalovánka, ale mnohem lépe uchopena. Pořád mě sice nepřesvědčil úplně o tom, že by kina potřebovala od Marvelu oddych a nechat pracovat dospělé (Ano, myslím DC), ale rozhodně krok sympatickým směrem. 7/10