Jirkacek

Kolikrát jsem viděl slavnou českou komedii Jak dostat tatínka do polepšovny, to se mi při nejlepší vůli nepodařilo spočítat. Od jejího natočení roku 1978 v řece Moravě už protekly miliony hektolitrů vody a různé televizní stanice roztomilou komedii pouštěly do éteru tolikrát, že to fakt nejde. Ne. Prostě ne. A ani teď. Ne. Každopádně, vždy když se někde objeví a mám čas, nechám děj plynout a znovu a znovu se dobře bavím. Také se kochám krásnou krajinou Prachovských skal a také Hruboskalského skalního města. V obou lokacích se komedie natáčela, přičemž skála Dračí zub se ve skutečnosti jmenuje Skautská věž a stojí do dnešních dnů mezi Hrubou skálou a hradem Valdštejn. Tam se mi vždycky moc líbilo, stejně jako v okolí Sobotky a Českém ráji všeobecně. Možná proto se mi film líbil, ale své udělal geniální humor, který z komedie udělal klasiku všech klasik. Snímek Jak dostat tatínka do polepšovny je vlastně pokračováním jiné úspěšné komedie stejné autorské dílny režisérky Marie Poledňákové s názvem Jak vytrhnout velrybě stoličku, která se odehrávala v zimě na horách. Druhý díl se odehrává během letních prázdnin v nádherných lokacích naší země, protože po skončení školy hlavní tři hrdinové horolezec Luboš (František Němec), baletka Anna (Jana Preissová) a jejich osmiletý syn Vašek (Tomáš Holý), odjeli na kolech na venkov do Lubošovy rodné chalupy. Sice se to naprosto rozcházelo s představou maminky, která chtěla hlavně odpočívat, nejezdit tedy na kole, nevařit a nestarat se o domácnost, ale v zájmu rodiny vše zvládala. Co však klukům zakázala úplně, bylo lezení po skalách. A že jich v okolí chalupy bylo ! Každopádně příjezdem narušili totálně chod chalupy, kde bydlel ovdovělý Lubošův otec (Josef Karlík). Vašek byl šťastný, že má i dědu, zato Anna se zhrozilo, když uviděla dědovu kuchyň. Pro Vaška tím ale začalo opravdové prázdninové dobrodružství, s nímž Luboš trávil hodně času, ale také by byl chvíli rád s Annou o samotě. Moc se jim nedařilo, navíc děda trval na svatbě, ale na druhou stranu kryl před Annou lezení kluků po skalách, které zdolávaly při dopoledních nákupech v nedaleké vesnici. Jednoho dne Luboš dostal telegram, v němž bylo napsáno, že musí odjet na mezinárodní soustředění horolezců a nebude tak moci zůstat s Annou a Vaškem u dědy do půlky prázdnin, jak původně plánoval. Anna sice svolila ke svatbě, ale netušila, že přijde tak brzy a když se dozvěděla pravdu, čekalo ji další hořké zklamání, když kluky nachytala na vrcholu Dračího zubu. Idylka skončila a zbytek filmu se odehrál v Praze. I tak jsem se dobře bavil, když se všichni usmiřovali. Z dalších scének filmu mne zaujalo sjetí pošťáka (Petr Nárožný) na mopedu do rybníka, krásná historická hasičská stříkačka Máňa alias Praga Grand z roku 1920, kterou řídil zootechnik Vlk (Luděk Sobota) a na níž se vezl rostlinář Voves (Bronislav Poloczek) či horolezecké záběry. Ty natáčeli skutečně František Němec s Tomášem Holým, neboť oba prodělali asi týdenní výcvik pod vedením profesionálních instruktorů, kteří byli zároveň i odbornými poradci a při vlastním natáčení oba herce i jistili. Vrcholový záběr se sice natáčel na snadno přístupné vyhlídce, ale i tak měli můj obdiv. A nesmím zapomenout na písnička, kterou Luboš pustil z rádia a kterou také Vašek začal zpívat, Jmenuje Prachovské skály, pochází z dílny Ivana Mládka a není snadné se jí v hlavě zbavit. Co bychom se báli, na Prachovské skály, dudlaj, dudlaj, dá. Do Českého ráje cesta příjemná je, dudlaj, dudlaj, dá. Přestávám dudlat a začínám hodnotit. Suma sumárum, klasická česká komedie Jak dostat tatínka do polepšovny ode mne získala pět polepšených hvězdiček *****.

Francouzské komedie z dvacátého století podle mne patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii filmu mohl nabídnout. Mám je už od malička velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl Louis de Funès. Malý muž, ale velký herec mne nejvíce pobavil s kultovní četnické sérii, ovšem nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější herce, na rozdíl od Pierra Richarda či Gérarda Depardieu. Menší množství sympatií mi ovšem nezabránilo v tom, abych shlédnul mnoho jeho filmů a jedním z nich byl první díl četnické série s názvem Četník za Saint Tropez. Skvělou a dnes už klasickou komedii z roku 1964 jsem poprvé viděl v socialistickém kině někdy po 20 letech od natočení filmu, což v té době nebylo nic divného. Podruhé jsem prvního četníka shlédl v televizi, ale od té doby opět uběhlo mnoho času a tak abych tuto komedii správně ohodnotil a napsal zasvěcený komentář, rozhodl jsem na ni podívat znovu. V prvních černobílých minutách jsme se seznámili se snaživým strážníkem Ludovicem Cruchotem (Louis de Funus), který žil na venkově se svou dospělou dcerou Nicole (Geneviéve Grad) a jelikož zcela propadl svému povolání, byl povýšen a přeložen do přímořského města Saint Tropez. Již v barevné verzi jsme sledovali jeho příjezd, po němž ihned začal rozdávat pokuty a než došel na policejní stanici, udělil jich opravdu hodně. Zde se poprvé setkal s velitelem Gerberem (Michel Galabru), který vedl tým poněkud ospalých podřízených, mezi nimiž byli Merlot (Christian Marin), Fougasse (Jean Lefebvre), Tricard (Guy Grosso) a Berlicot (Michel Modo). Příjezd snaživého Cruchota jim z pohodové služby udělal vojnu, což nesli velmi nelibě, ale nadřízenému se nedalo nijak odporovat. Mezitím se půvabná Nicole snažila zapadnout mezi své vrstevníky, což se jí podařilo až poté, co se začala vydávat za dceru milionáře Fergusona. Netušila ovšem, že si vybrala loď party zlodějů, kteří do města nepřijeli za zábavou a které vedl šéf Harpers (Giuseppe Porelli). To způsobilo řadu nehod a nedorozumění, které starostlivý tatínek musel řešit a výrazně tak porušit své zásady, což se ukázalo jako velmi zábavné. Legrační byla také akce s nudisty, které se podařilo po náročném výcviku vyhnat z městské pláže. Nejvíce mne ale pobavila zápletka s ukradeným obrazem od Rembrandta a údiv zlodějů, když se Cruchot s dílem pod paží objevil před jejich lodí. Samozřejmě všechno dobře dopadlo a tak v druhém díle mohli četníci odjet do New Yorku. Z dalších rolí bych ještě vyzvedl rozpustilou řádovou sestru Klotildu (France Rumilly), pobavil mne také venkovan s traktorem (Fernand Sardou) či strážce jachty Lucas (Jean Droze). Nesmím zapomenout také na píseň Douliou-douliou Saint-Tropez, jejíž text napsal André Pascal a kterou nazpívala Geneviève Grad. Ještě teď mi zní v uších. Velmi vtipná a bláznivá komedie mne tedy pobavila i při třetím sledování a tak o mém hodnocení bylo vcelku jasno. Suma sumárum, klasická francouzská komedie Četník za Saint Tropez ode mne získala pět četnických hvězdiček *****.

Když jsem před čtyřmi lety viděl americký snímek z roku 2011 s podivným názvem Muži, kteří nenávidí ženy od režiséra Davida Finchera, byl jsem na dvě hodiny přikován k obrazovce a hltal události, které se v něm udály. Film se líbil na čtyři hvězdy, jen jsem nechápal, proč vůbec vznikl, kdy o dva roky dříve natočili Evropané ten stejný film s totožným názvem a dějem. A právě na originální verzi snímku Muži, kteří nenávidí ženy, kterou v roce 2009 natočily severské státy Švédsko / Dánsko / Německo / Norsko, jsem se s odstupem času rozhodl podívat. Měl jsem tak jednu výhodu a to, že jsem si děj nepamatoval úplně do detailu, takže jsem si jej užil podruhé a s jinými herci. Opět jsem si tak jako třešničku vychutnal naprosto překvapující závěr, kdy už se zdálo, že je vše vyřešeno, dokonáno a pak přišel zvrat a nečekané rozuzlení. Nicméně jsem opět musel přežít chození okolo horké kaše a pomalejší rozjezd, během něhož jsem strávil soud hlavního hrdiny novináře Mikaela Blomkvista (Michael Nyqvist), který byl odsouzen za urážku na cti, když zveřejnil nekalé obchody zkorumpovaného podnikatele Hanse-Erika Wennerströma (Stefan Sauk), což pár minut zabralo. Kašička se pod pokličkou ohřívala i s další postavou, kterou byla mladá a vysoce efektivní členka soukromé detektivní agentury Lisbeth Salanderová (Noomi Rapace), nespoutaná slečna s velkým škraloupem z mládí, které měla na těle tetování a piercing v obličeji a kdoví kde ještě, ale vidět byly jen ty na hlavě ! Každopádně nejen vizáží to byla zlobivá holka, takže další minuty utekly při sledování jejího nechutného znásilnění svým obtloustlým poručníkem Nilsem Bjurmanem (Peter Anderson) a následné pomsty. To jsem už věděl, že Lisbeth novináře Mikaela sledovala, když si její služby prostřednictvím advokáta (Ingvar Hirdwall) objednal Henrik Vanger (Sven-Bertil Taube). Tento bohatý průmyslník si poté Mikaela pozval na svůj ostrov na pobřeží Švédska, aby mu pomohl objasnit 40 let staré zmizení neteře Harriet (Julia Sporre). Vanger si totiž myslel, že ji někdo z členů podivné rodiny, které skoro celá žila na ostrově ve svých domech, tehdy zavraždil a její tělo ukryl tak dobře, že ji policie nenašla. Henrik reportérovi slíbil, že mu na oplátku dá informace o Wennerströmovi, které za několik let nashromáždil. Teprve tehdy, když Mikael souhlasil s hledáním Harriet, začal být film zajímavý, jakoby režisér zařadil druhou rychlost a ve filmové převodovce zapadla třetí rychlost, když Mikaelovi s pátráním začala pomáhat Lisbeth. A začaly se dít věci panečku, přeřadili jsme na čtvrtý rychlostní stupeň, takže na povrch vyplavaly staré vraždy a skutečně vyšlo najevo, že tím vrahem byl někdo z rodiny. No, vypadalo to, že skončíme na páté rychlosti, když se případ podařilo objasnit, ale opět přišla ta zmíněná třešnička a šestka zařazena. Na rozdíl od americké verze, se mi originální severská varianta líbila více. Nejzajímavější byl zhruba střed děje, ono hledání neteře a postupné odkrývání hrůzných skutečností, během něhož mi vstávaly chlupy po celém těle. Takže film to byl opravdu vynikající, sice se rozbíhal šnečím tempem, ale měl pochmurnou atmosféru, znásobenou zasněženou švédskou krajinou a to se mi na tom líbilo, čemuž odpovídá i mé hodnocení. Suma sumárum, evropská verze filmu Muži, kteří nenávidí ženy ode mne získala pět mužských hvězd *****.

Japonský seriál Imawa no Kuni no Alice jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, která jej uváděla pod názvem Alice in Borderland. Zaujal nás totiž krátký popis, který nám prozradil , že se mladík posedlý hraním videoher společně se dvěma kamarády ocitne ve zvláštní verzi Tokia, kde všichni musí hrát nebezpečné hry o přežití. Vypadalo to tedy hodně zajímavě a tak jsme seriál začali sledovat. Byli jsme vděčni za český dabing, který si myslím byl docela kvalitní a tím nám zjednodušil sledování dvou sérií, která měla každá osm dílů. Předešlu, že se nám líbila zejména ta první, což není žádným překvapením jako spíše pravidlem, ale ani ta druhá nebyla špatná. V první sérii z roku 2020 jsme se seznámili s trojicí kamarádů, která se po tajemném ohňostroji ocitla v opuštěném Tokiu a vůbec nechápala, co se stalo. Jednalo se o Ryōhei Arisu (Kento Yamazaki), mladíka bez práce posedlého hraním stříleček ve videohrách, jeho kamaráda a IT technika jménem Chōta Segawa (Yūki Morinaga) a barmana jménem Daikichi Karube (Keita Machina), kteří však byli záhy vtaženi do první hry. Jejich druh a obtížnost představovaly hrací karty, které hráči museli sbírat, tedy pokud hru přežili. Kdyby se her nezúčastnili, vypršelo by jejich několikadenní vízum a laserový paprsek z nebe by člověka zabil. Proto všichni lidé, kteří se v opuštěném města pohybovali, museli hry hrát, přičemž jich vždycky pravidelně několik zemřelo. Naši tři hrdinové naštěstí první hru zvládli a to zejména díky důvtipu Arisu, který zbytek hráčů dokázal vyvést ven z prvních vražedných místností. Jenže jak se v dalších hrách ukázalo, nebyli všichni tři předurčení k tomu, aby přežili. Docela mne to překvapilo, ale vzápětí se objevili noví hrdinové, kamarádi či spolubojovníci. Tou nejhlavnější byla horolezkyně Yuzuha Usagi (Tao Tsuchiya), která se prázdném Tokiu objevila krátce po smrti svého otce, kterého si hluboce vážila. V jedné z prvních her své síly spojila s Arisu a později mezi nimi přeskočila jiskra. Ve stejné hře se zamaskovaným střelcem se objevil tajemný, tichý a mazaný hráč Shuntarō Chishiya (Nijirō Murakami), o němž jsem nevěděl, co si mám myslet. Mladík a bývalý student medicíny se spojil s hráčkou jménem  Hikari Kuina (Aya Asahina) a společně se pokusili ukrást balíček karet, které nasbírali hráči na takzvané Pláži. Ještě se ale vrátím ke Kuině, což byla bývalá prodavačka oděvů Kuina a hlavně kluk, který změnil pohlaví, což jeho otec nepřenesl přes srdce a zřekl se ho, zatímco maminka ležela v nemocnici. Později se oba spřátelili s Arisu a Usagi, ale k tomu vedla trnitá a spletitá cesta. Na zmíněnou pláž po několika dílech dorazila Usagi a Arisu a setkali se zde s Agunim (Sho Aoyagi), silným bojovníkem a nejlepším přítelem Kloboučníka. Aguni ovládal ozbrojenou skupinu, která hrála také hry a počínala si v nich výborně, na druhou stranu se jich obyčejní obyvatelé Pláže báli. Kloboučník (Nobuaki Kaneko) desítkami hráčů obávaný dům objevil a pojmenoval ho Pláž, aby dal naději všem obyvatelům nové země. Hlavním cílem skupiny bylo posbírat všechny hrací karty dané hráčům za vítězství ve hrách a právě ty se pokusil ukrást Chishiya spolu s Kuinou. Postav v první sérii bylo daleko víc, ale snažil jsem se vyjmenovat ty nejdůležitější. Co se týče děje, tak nejzajímavější byly hlavně smrtící hry, které se od sebe hodně lišily a při jejichž vymýšlení bylo potřeba zapojit velkou fantazii. Hry mne bavily nejvíce, byly hodně napínavé a svým způsobem jsem obdivoval lidi, kteří je dokázali vymyslet. Přesto se tvůrci nevyhnuli hluchým pasážím, ale podařilo se mi je přežít. Mou pozornost také poutala skutečnost, jestli existuje z města cesta ven čili jaký je vlastně smysl her a co hráči dostanou za odměnu, pokud nasbírají všechny karty. Jak se na Pláži ke konci ukázalo, v první řadě hráči sbírali pouze karty s čísly a to si vynutilo pokračování a druhou řadu. Přesto jsem část odpovědí na moje otázky dostal, ale víc už prozrazovat nebudu. Málokterý seriál mne tak zaujal a už dlouho jsem se netěšil tak moc na jeho pokračování, čemuž odpovídá i mé hodnocení. Suma sumárum, první řada vražedného seriálu Alice in Borderland ode mne získala pět herních hvězd *****.

Japonský seriál Imawa no Kuni no Alice jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, která jej uváděla pod názvem Alice in Borderland. Zaujal nás totiž krátký popis, který nám prozradil , že se mladík posedlý hraním videoher společně se dvěma kamarády ocitne ve zvláštní verzi Tokia, kde všichni musí hrát nebezpečné hry o přežití. Vypadalo to tedy hodně zajímavě a tak jsme seriál začali sledovat. Byli jsme vděčni za český dabing, který si myslím byl docela kvalitní a tím nám zjednodušil sledování dvou sérií, která měla každá osm dílů. Předešlu, že se nám líbila zejména ta první, což není žádným překvapením jako spíše pravidlem, ale ani ta druhá nebyla špatná. Co se týče děje, tak nejzajímavější byly hlavně smrtící hry, které se od sebe hodně lišily a při jejichž vymýšlení bylo potřeba zapojit velkou fantazii. Hry mne bavily nejvíce, byly hodně napínavé a svým způsobem jsem obdivoval lidi, kteří je dokázali vymyslet. Přesto se tvůrci nevyhnuli hluchým pasážím, ale podařilo se mi je přežít. Mou pozornost také poutala skutečnost, jestli existuje z města cesta ven čili jaký je vlastně smysl her a co hráči dostanou za odměnu, pokud nasbírají všechny karty. Jak se na Pláži ke konci ukázalo, v první řadě hráči sbírali pouze karty s čísly a to si vynutilo pokračování a druhou řadu. Přesto jsem část odpovědí na moje otázky dostal, ale víc už prozrazovat nebudu. Málokterý seriál mne tak zaujal a už dlouho jsem se netěšil tak moc na jeho pokračování, čemuž odpovídá i mé hodnocení. Suma sumárum, seriál Alice in Borderland ode mne získal pět výherních hvězd *****.

Americkou komedii Krotitelé duchů z roku 1984 jsem poprvé viděl v kině za dob hlubokého socialismu a pamatuji, jak jsem byl z úrovně tohoto filmového díla nadšený. Moc se mi film líbil, pobavil mně a ústřední písnička se poté stala hitem. Pravda, takových dobrých filmů byla v socialistickém Československu jako šafránu, ale i tak by u diváků nějaké béčko nemělo šanci a Krotitelé duchů se rozhodně zařadilo mezi veleúspěšné počiny té osmdesátých let 20. století. Hrdiny komedie byli profesoři parapsychologie z Kolumbijské univerzity Peter Venkman (Bill Murray), Ray Stantz (Dan Aykroyd) a Egon Spengler (Harold Ramis), kteří se jednoho dne setkali newyorské knihovně s duchem. Vzápětí univerzitní děkan (Jordan Charney) zamítl jejich výzkum paranormálních jevů a propustil je. Trio si tak založilo vlastní firmu s názvem Krotitelé duchů a podařilo se jim sestrojit zařízení s jaderným pohonem k chytání a uložení duchů. Firma neměla moc velký úspěch do doby, než jim zavolala violoncellistka Dana Barrettová (Sigourney Weaver), kterou doma ohrožovalo démonické stvoření podobné psovi, které vyslovovalo slovo Zuul. Naši hrdinové se pustili do pátrání a Peter se neúspěšně pokoušel svést atraktivní Danu. Po chycení ducha v hotelu Sedgewick se nadpřirozená aktivita ve městě rychle zvyšovala a Krotitelé duchů se stali slavnými. Zároveň najali čtvrtého člena jménem Winston Zeddemore (Ernie Hudson), aby jim pomohl v práci, které měli najednou dost a dost. Klacky pod nohy jim házel inspektor Agentury pro ochranu životního prostředí Walter Peck (William Atherton), který se zajímalo jejich vybavení, ale Peter ho vyhodil. Postupně se kapacita úložiště duchů, které se nacházelo pod hasičskou zbrojnicí, blížilo ke 100% naplnění, ale duchů stále přibývalo. Peter se setkal s Danou a informoval ji, že Zuul byl polobůh uctívaný jako služebník boha ničení, který měnil tvary. Po návratu domů byla posedlá Zuulem a stala se Strážcem brány, a podobná entita se zmocnila jejího souseda jménem Louis Tully (Rick Moranin), z něhož se stal Pán klíčů. Následně se inspektor Peck vrátil s policisty a městskými pracovníky, aby nechal Krotitele duchů zatknout a jejich zadržovací jednotku deaktivovat, což způsobilo explozi, která uvolnila zajaté duchy. A tím začala závěrečná část skvělé komedie, která pak začala ještě více gradovat až do úplného finále, jehož se zúčastnil také panáček Michelin. Hostů na paranormálním večírku však bylo mnohem víc a jeden byl divnější, než druhý a třetí než ten čtvrtý. Film se mi tenkrát natolik líbil, že jsem si ho o 25 let později pořídil na DVD a podíval se na něj podruhé. Samozřejmě moment prvního překvapení byl už pryč, ale i tak se mi film líbil a ještě jsem mu jednu cípatou do vínku přidal. Suma sumárum, komedie Krotitelé duchů ode mne získala pět duchařských hvězd *****.

Seriál se zajímavým názvem Před vraždou jsme si vybrali z nabídky společnosti NETFLIX, aniž bychom předem zjišťovali jeho hodnocení zde na ČSFD nebo se do hloubky zajímali o čem vlastně bude. Prostě jsme si jej doma pustili a našeho rozhodnutí jsme vůbec nelitovali. Jak už to tak u seriálů a hlavně těch netflixových bývá, v prvním díle jsme se hlavně snažili seznámit s jednotlivými postavami a protože příběh byl veden ve dvou liniích, ukládali jsme si do paměti fakta, abychom si je mohli později spojit do jednoho celku. Vše začalo představením vězně v cele smrti, jímž byl Jefferson Grieff (Stanley Tucci), bývalý profesor kriminologie, který čekal v arizonské věznici na popravu za vraždu své manželky, které uřízl hlavu a schoval ji na neznámém místě. Jeho největším kamarádem ve vězení a dá se říci i jakýmsi společníkem, byl Dillon Kempton (Atkins Estimond), sériový vrah s fotografickou pamětí který působil jako Grieffův asistent. Ten byl totiž velice chytrý a do věznice za ním chodili lidé z venku, aby jim pomohl svým dedukčním myšlením najít zmizelé lidi či s jinými problémy, souvisejícím se zločiny, s nimiž si policie nevěděla rady. Tahle setkání nevadila řediteli arizonského vězení Caseymu (Dylan Baker), který schůzky rád pozoroval na kamerách ze své kanceláře. Jednoho dne za chytrým zločincem přišla novinářka Beth Davenportová (Lydia Dorothy West), aby o něm napsala článek, ale on ji odmítl. Jenže jen o pár desítek minut později se za ním znovu vrátila, protože měla strach o svou známou Janice Fifeovou (Dolly Wells), učitelkou matematiky, která v rodině anglického vikáře Harryho Watlinga (David Tennant) doučovala jeho dospívajícího středoškolského syna Bena (Louis Oliver). Novinářka ovšem netušila, že Janice zmizela právě v domě vikářovy rodiny, kam docházela Bena v neděli doučovat. Důvod jejího zmizení byl jednoduchý, ale zároveň bizarní. Učitelka totiž objevila flashku s dětským pornem, kterou vikář přijal od svého kostelníka Edgara (Mark Quartley), aby ji neobjevila jeho matka Hilda (Tilly Vosburgh). Nic netušící vikář flešku donesl domů a když ji náhodou Janice dala do notebooku a objevila její obsah, myslela si, že patří Benovi a chtěla jít na policii. To vikář a milující otec nemohl dopustit a zavřel nebohou učitelku do sklepa, kde ji přivázal a snažil se jí vysvětlit celé nedopatření. Jenže to bylo marné a tak vikář odjel za Edgarem, aby z něj vymámil přiznání, k čemuž se však mladík neměl. V noci se pak Edgar oběsil a za vikářem do jeho přijela policie. Mezitím se v USA Grieff snažil přijít na to, proč a kam Janice zmizela. Celý příběh tedy dostal naprosto bizarní rozměr a já byl zvědavý, jestli vikář raději učitelku pustí, nebo jestli ji najde ve sklepě Ben či manželka duchovního Mary (Lyndsey Marsal). Nebo dovnitř vtrhne policie ? Nebo u dveří zazvoní novinářka poté, co ji tam poslal Grieff ? Anebo to bude zcela jinak ? Možností bylo mnoho a jak se nakonec ukázalo, nejednalo se o žádný happyend. Ale podrobnosti si už nechám pro sebe, abych vás nepřipravil o skvělý zážitek při postupném vyšetřování případu. Rozhodně všem shlédnutí seriálu Před vraždou doporučuji, neboť se jednalo o chytrou detektivku se syrovým koncem, plnou paradoxů, nečekaných setkání a nešťastných náhod. Já byl z něj nadšený a tomu odpovídá i moje hodnocení. Suma sumárum, seriál Před vraždou ode mne získal pět předem zavražděných hvězd *****.

Když se v roce 1984 zrodil první díl slavné ságy Terminátor, byl filmový svět obohacen o nový svěří vítr. A když děj zaujal americké diváky, ty v socialistickém Československu naprosto ohromil a jedna kopie na videokazetách střídala druhou a tu zase pro změnu třetí a tak dál a tak dál. Z prvního dílu jsem osobně nějak nadšený nebyl, ale když se v roce 1991 objevilo pokračování s názvem Terminátor 2: Den zúčtování, nenechal jsem si jej ujít. Dvojka byla naprosto perfektní, což totálně popřelo zavedený filmový pořádek, podle něhož jednička bývá většinou nejlepší. V roce 2003 pak světlo světa spatřil třetí díl s názvem Terminátor 3: Vzpoura strojů. Tenkrát už zastaralé videokazety nahradil formát DVD s kvalitním českým dabingem a skvělým obrazem, což samozřejmě bylo skvělé, ale poněkud se vytratilo ono kouzlo, kdy se parta lidí sešla u televize a hltala akční scény s Arnoldem Schwarzeneggerem, přičemž bylo z videorekordéru slyšet svištění pásky. Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít pokračování legendárného Terminátora s číslem 3, který se odehrával 10 let od událostí v druhém díle. Sarah Connorová byla po smrti a její syn vyrostl v mladého muže, který se coural na motorce světem a nikde dlouho nevydržel. Činil tak proto, aby jej stroje z budoucnosti nemohly najít, pokud by se některý Terminátor opět objevil. A ono se tak skutečně stalo. Jedné noci se objevila nahá žena (Kristanna Loken), ze které se vyklubal nejdokonalejší typ Terminátora s označením T-X, který se rychle vydal hledat cíle, určené k likvidaci. V tutéž dobu zavolal generál Brewster (David Andrews) dceři Kate (Claire Danes), že s ní nemůže jít na večeři a vzápětí byl John (Nick Stahl) zraněn při autonehodě, a tak se vloupal na veterinární kliniku pro léky. Přistihla ho Kate, která se vrátila kvůli jedné ze svých zákaznic. Ukázalo se, že se znají ze školy, ale dřív než se cokoli stačil vysvětlit, vtrhla na stanici T-X a zabila zákaznici v domnění, že jde o Kate. Zjistila, že v budově je i její hlavní cíl John Connor, ale dřív než je stačila oba zabít, zachránil je starší typ Terminátora T-101 (Arnold Schwarzenegger). Potvrdil Johnovi, že byl vyslán, aby ho chránil, a zatímco John s Kate prchali, T-101 se pustil do boje s T-X. Kate zavoala na policii, ale její volání odposlechla T-X a vydala se po jejich stopách. Téměř je dostihla, ale znovu se objevil T-101 a vražedný záměr překazil za cenu úžasné pouliční honičky. Pak odvezl Johna a Kate z města. Cestou vysvětlil Johnovi, že soudný den byl jejich zásahem před deseti lety pouze oddálen a že nyní zbývají do vypuknutí jaderné války pouhé tři hodiny. Následovala další skvělá akce a střílení na hřbitově, z něhož se pak vydali za generálem, aby ho varovali před spuštěním programu Skynet, který měl následně zničit lidstvo. Jak to dopadlo, to si už nechám tradičně pro sebe, abych vás nepřipravil o zajímavý zážitek, ale mohu myslím prozradit, že tentokrát film neskončil úplně ideálně. Na třetím díle se mi nejvíce líbily veškeré automobilové honičky a scéna na hřbitově. Terminátor sice nebyl tentokrát tak vtipný jako ve dvojce, ale o legrační povídání se postarala dvojice Connor a Kate Brewsterová, kteří posléze měli mít spolu děti a stát v čele hnutí odporu. Závěrem komentáře bych ještě dodal, že dvojka byla podle mého názoru nejlepší z celé série, ale nemusíte s tím souhlasit. Teď už ale pojďme na hodnocení. Suma sumárum, film Terminátor 3: Vzpoura strojů ode mne obdržel pět vzpurných hvězd *****.

Když se v roce 1984 zrodil první díl slavné ságy Terminátor, byl filmový svět obohacen o nový svěří vítr. A když děj zaujal americké diváky, ty v socialistickém Československu naprosto ohromil a jedna kopie na videokazetách střídala druhou a tu zase pro změnu třetí a tak dál a tak dál. Z prvního dílu jsem osobně nějak nadšený nebyl, ale když se v roce 1991 objevilo pokračování s názvem Terminátor 2: Den zúčtování, nenechal jsem si jej ujít. Děj navazoval na první část. Sarah Connorová (Linda Hamilton) byla zavřená v psychiatrické léčebně, John Connor (Edward Furlong), který se mezitím narodil, prožíval svá školní léta v adoptivní rodině. Jednoho dne stroj Skynet vyslal do minulosti nový model terminátora, který měl tentokrát za úkol zabít samotného Johna Connora. Nový terminátor s označením T-1000 (Robert Patrick) byl založen na bázi tekutého kovu a jeho zničení tak bylo zase o poznání těžší. S jeho zabitím, jež se ve filmu nazývalo determinace, se musel srovnat starý typ Terminátora T-800 (Arnold Schwarzenegger), kterého kvůli tomu poslalo Hnutí odporu z budoucnosti. Když se robot v minulosti rozkoukal, což bylo mimochodem velmi zábavné, T-800 se spojil s Connorem i jeho matkou, aby úspěšně splnil svou misi. Zatímco v prvním díle se Sarah Connorovou pokusil zabít, v druhém ji chránil zuby nehty, tedy pokud by robot nějaké měl, ale bylo to pro něj zatraceně těžké, protože T-1000 byl prakticky nezničitelný. O mnoho snadnější bylo vysvobodit Sarah z blázince, kde ji držel nesympatický doktor Siberman (Earl Boen), ale ten zlý terminátor do sanatoria zamířil také, takže bylo o akci postaráno. Následně T-800 matce se synem vysvětlil, co přinese budoucnost, kterou dramaticky ovlivnil kybernetický génius Miles Dyson (Joe Morton), když sestrojil superpočítač Skynet, který v roce 1997 začal sám přemýšlet a vyvolal nukleární válku, aby zničil veškeré lidstvo. Po tomto zjištění se Sarah sama vydala za Dysonem aby jej zabila, ale i když se jí podařilo vniknout do jeho bytu, před zraky jeho syna a manželky to nedokázala. Pak přišel T-800 s mladým Connorem a hodný Terminátor Dysonovi dokázal, že přichází z budoucnosti a tak vědec souhlasil se zničením výsledků svého dosavadního výzkumu. T-1000 se o tom dozvěděl a snažil se své protivníky eliminovat. No a pak již nastala legendární scéna na konci filmu, v níž hrál důležitou roli tekutý dusík a žhavé železo. Podrobnosti si však už nechám tradičně pro sebe, abych vás nepřipravil o zajímavý zážitek, ale mohu myslím prozradit, že svět byl zachráněn. Ostatně jak by ne, když se v roce 2003 objevil v kinech díl s číslem 3. Zatímco z prvního dílu jsem nebyl kdovíjak unešený, dvojka byla naprosto perfektní, což totálně popřelo zavedený filmový pořádek, podle něhož jednička bývá většinou nejlepší. Líbil se mi humor, který se objevoval hlavně během konverzace mezi T-800 a mladým Connorem. Jejich hláška Hasta la vista, baby se zapsala mezi legendy filmového průmyslu, stejně jako Terminátor v podání Arnolda Schwarzeneggera. Závěrem komentáře bych ještě dodal, že dvojka je podle mého názoru nejlepší z celé série, ale nemusíte s tím souhlasit. Teď už ale pojďme na hodnocení. Suma sumárum, film Terminátor 2: Den zúčtování ode mne obdržel pět zúčtovaných hvězd *****.

Kdysi jsem viděl film Addamsova rodina z roku 1991, který na tehdejší dobu představoval něco výjimečného, jiného, něco co se odlišovalo od dosavadní tvorby stříbrného plátna. Možná proto se mi tehdy tento komediální horor líbil pořídil jsem si jej na videokazetě, takže jsem jej viděl několikrát. Když jsem o 30 let později v nabídce společnosti NETFLIX objevil seriál Wednesday, jehož hlavní hrdinkou byla dcera Morticie a Gomeze Addamsových, netrvalo dlouho a začali jsme jej doma sledovat. No a líbil se mi moc, stejně jako dalším uživatelům ČSFD, kteří jej svým hodnocením katapultovali do předních příček žebříčku. A o co šlo ? Wednesday byla na začátku prvního dílu vyloučena ze střední školy poté, co vhodila živé piraně do školního bazénu v průběhu tréninku chlapeckého týmu vodního póla jako odvetu za to, že šikanovali jejího bratra Pugsleyho. Kvůli tomu dívku rodiče zapsali do Nevermore Academy v Jerichu, školy pro monstrózní vyděděnce, kterou kdysi navštěvovali. Dívčina chladná osobnost bez emocí a její vzdorovitá povaha jí znesnadňují běžné kamarádství se spolužáky a způsobilo, že se brzy dostala do konfliktu s ředitelkou školy. Zjistila však, že má psychické schopnosti, které jí umožňují vyřešit záhadné vraždy, k nimž docházelo v okolí města. Hlavní postavou první řady seriálu byla tedy 16-ti letá dívka v černém, kterou si zahrála Jenna Ortega, jež ztvárnila rovněž svou dvojnici z minulosti Goody Addamsovou. Ředitelku školy pro podivné studenty Larissu Weemsovou si střihla Gwendoline Christie, která byla v době vlastního studia spolubydlící s Morticie Addamsové. Naše hlavní hrdinka musela chodit k psycholožce Valerii Kinbottové na terapie, přičemž doktorku si zahrála Riki Lindhome. Pak tu byl šerif Jericha jménem Donovan Galpin (Jamie McShane) a jeho syn (Hunter Doohan), barista a obdivovatel Wednesday, se kterou chtěl začít chodit. Ze studentů akademie vyčníval malíř a další kluk, co chtěl chodit s naší hlavní hrdinkou, jenž se jmenoval Xavier Thorpe (Percy Hynes White) a uměl oživit postavy na svých obrazech. Nejvíce se mi líbila Enid Sinclairová (Emma Myers) vlkodlačí spolubydlící Wednesday, která se navzdory středečnímu nezájmu pokoušela stát se její kamarádkou. Naopak děsivá byla Bianca Barclayová (Joy Sunday), úspěšná studentka Nevermore Academy, která je sirénou a Xavierovou bývalou přítelkyní. V seriálu se objevila také známá Christina Ricci jako Marilyn Thornhillová, učitelka botaniky na Nevermore Academy, která se o holky starala na koleji. Z vedlejších rolí bych vyjmenoval mladšího bratra naší hrdinky Pugsleyho (Isaac Ordonez), jejich matku Morticii v podání vždy krásné Catherine Zeta-Jonesové, která navštěvovala Nevermore Academy, když byla mladší a otce Goméze (Luis Gurmán), kterého šerif Jericha pronásledoval kvůli dávné školní vraždě. Pak tu byl Lurch (George Burce), komorník rodiny Addamsových a Joseph Crackstone (William Houštin), který se údajně zasloužil o rozvoj města, ovšem pravda byla poněkud jiná. V osmi dílech jsme tak s těmito postavami sledovali napínavé pátrání po pachateli brutálních vražd, který nebyl vůbec běžným vrahem. Ostatně spousta postav se vymykala normálnímu životu a to se mi na seriálu líbilo nejvíce. Zvrácený humor v dobrém slova smyslu, jiné životní hodnoty, netradiční příběh v originálním prostředí, to vše z tohoto seriálu udělalo vynikající seriál. Už se moc těším na druhou řadu. Zcela po zásluze ode mne první řada seriálu Wednesday získala pět středečních hvězdiček *****.