capák

Roztomile nešikovný Buster Keaton ve skvělé komedii, které se dnes už bohužel netočí. Příběh je vcelku jednoduchý, ale sledovat, co zase Frigo svým pronásledovaným/pronásledovatelům provede příště, je zkrátka úžasné. Na svou dobu zde navíc najdeme výborně natočené akční (!) scény a skvělý původní klavírní doprovod, který do každé scény padne jako ulitý. Oproti Chaplinovým filmům méně groteskní, přesto však vynikající dobrodružná podívaná plná osobitého humoru typického pro němé filmy.

Wrestler je dobrý film, i když osobně jsem od něj čekal možná trochu víc. Snímek z prostředí wrestlingu tu snad ještě nebyl (anebo alespoň o žádném nevím), a tak jsou scény ze zápasů či zákulisí divácky velmi atraktivní a Mickey Rourke se v nich opravdu vytáhl. Na to asi sázel i režisér a pokud byste od něj po jeho předchozích opusech čekali nějaké vizuální či kamerové orgie, nedočkáte se - jeho režie je v tomhle snímku poměrně strohá. Scény mimo wrestling bohužel zas tak zajímavé nejsou, protože to všechno už tady v jiných polohách bylo několikrát a mě osobně tady trochu zklamal i samotný Rourke. Netvrdím, že jsou tyto pasáže zahrány špatně, ale ve mě nedokázal vzbudit žádné emoce, žádnou lítost, satisfakci, nic, což je velká škoda. Na druhou stranu připouštím, že jsem měl od Wrestlera možná až příliš velká očekávání. Rozhodně je to film, který si zaslouží vaši pozornost.

Možná můj vůbec nejoblíbenější němý film. Je neuvěřitelné, že i bez zvuku a dialogů působí atmosféra snímku, která je dotvářena skvělými kulisami, i dnes velmi hororově, i když je pravda, že postava Dr. Caligariho už nevyděsí tolik, jako v době uvedení filmu do kin. Na druhou stranu postava Náměsíčníka má své kouzlo pořád a vraždy jsou natočeny velmi působivě. Bohužel se mi podařilo sehnat jen verzi bez hudby, takže ji nemůžu ocenit, ale za poslechu Dvořákovy Novosvětské symfonie je zážitek také nezapomenutelný. No a závěrečný zvrat bych u filmu z dvacátých let opravdu nečekal. Skvělé na něm je to, že lze pochopit dvěma způsoby a je na vás, který z nich si vyberete, který z nich se vám líbí víc.

Dojemný a citlivý film o stáří a cestě za dosažením cílů. David Lynch tady v pro něj netypickém snímku podobně jako v The Elephant Man dokazuje, že dokáže v divákovi vyvolat i příjemné a kladné emoce, přičemž však netlačí na pilu a nechává tyto emoce pozvolna vyplouvat na povrch. Závěrečná scéna je pak třešničkou na dortu jednoduchého, ale přesto velmi silného příběhu, který v Lynchově podání za použití úchvatných záběrů americké krajiny a skvěle padnoucí hudby, zahřeje u srdce.

Opravdu málokdy se mi stane, že je mi u sledování filmu trapně a že se stydím, že jsem se na něj vůbec začal dívat. Tohle je jeden z takových filmů. Možná vůbec nejhorší, jaký jsem v životě viděl. Myslím, že další komentář není potřeba.

Snímek, který v našich kinech dlouho chyběl. Velmi precizně natočený a historicky neuvěřitelně přesný film (stejné poznávací značky aut, stejný počet kulek, který byl podle policejních záznamů vypálen i ve skutečnosti, neuvěřitelná podoba herců a skutečných postav, či chirurgicky přesné rozestavení kulis na scéně), který si přitom po celou dobu udržuje od děje zdravý odstup a výhýbá se tak zbytečným emocím, které jsou u snímků tohoto typu spíše na škodu. K tomu navíc skvělí mladí herci a charismatický Bruno Ganz. Film je velmi důležitý, protože dává tu nejlepší možnou odpověď mladým lidem hlásícím se k levicové kontrakultuře, z nichž mnoho nosí trička s portrétem Che Guevary a ani pořádně neví proč. Víc takových filmů.

Vynikající depresivní, místy hororová atmosféra, vzkazy na ledničce a především opravdu famózní, na smrt vyhublý a bledý Christian Bale, který se pro roli dokázal neskutečně obětovat - to všechno dohromady tvoří velmi slušný základ tohoto filmu. Té závěrečné pointy je ale skutečně škoda. Kdyby se tvůrci vytáhli s něčím originálnějším, s něčím, co už nebylo v dalších x filmech, neváhal bych s absolutním hodnocením. Takhle to jsou ale "jen" slušné 4*.

Zajímavá ukázka surrealismu ve filmové podobě. Šesnáctiminutový sled vzájemně (ne)souvisejících bizarních obrazů a symbolů ve vás vyvolá nějaký pocit, ať chcete nebo ne. Může jít o nadšení, údiv či znechucení - to všechno je u Andaluského psa pochopitelné. Pro milovníky tohoto směru jistě ohromující dílo, pro ostatní diváky jde spíše o zajímavost, že i takové filmy na přelomu dvacátých a třicátých let existovaly, a o doplnění mezer ve filmovém vzdělání. Já jsem zůstal asi někde mezi. Jinak doporučuji snímek sledovat bez hudby (byla k filmu nahrána až později), ta se k němu totiž vůbec nehodí - veselá hudba u scén s klavíry, či mravenci působí úplně opačným účinkem, než pravděpodobně původně režisér zamýšlel.

Milý a upřímný snímek o cestě za splněním snu a o tom, že ve stáří život ještě zdaleka nekončí. Anthony Hopkins se do role ponořil s obrovským nadšením, stejně jako jeho postava do překonání rychlostního rekordu. Na konci filmu ve vás zůstane krásný hřejivý pocit a naděje, že v životě slovo nemožné neexistuje.

Na jedné straně zajímavé prostředí, chytlavá hudba a velmi slušné tempo od začátku až do konce. Danny Boyle má vše pevně v rukách, k tomu dobří herci, skvělá dětská dějová linka a klasický bollywoodský tanec v závěrečných titulkách. Na straně druhé místy až příliš laciná a naivní pohádka, navíc s předvídatelným závěrem. Pro mě Slumdog Millionaire filmem roku 2008 není a domnívám se, že několika soškám by to v jiných rukách slušelo více. I tak jde ale o zdařilý snímek, který vás na dvě hodiny přiková k obrazovce (či plátnu) a někoho navíc možná i dojme a pohladí po duši.