Florfila

Tak to je poprvé co mi ten malý skrček Ben Stiller nepil krev a dokázala jsem se s úsměvem koukat až do samého konce. Kéž by tak každý uměl žít... Někdo to pochopí, někdo ne... Skvěle zvládnutý snímek, podtrhující podstatu dnešního bytí... "Krásné věci se o naši pozornost neprosí." Pro krásné věci si občas musíme dojít...

Tenhle druh filmu mi nikdy moc neseděl... Ale tohle se povedlo! Žádné caviky kolem dokola, napětí mě nakopávalo prakticky od úplného začátku. Nebyla chvíle na vydechnutí. A Jake Gyllenhaal byl dokonalý... Vůbec bych se nebránila vidět ho příště v nějaké záporné roli. A konec mě překvapil. Až se závěrečným rozuzlením mi došel název Prisoners, do té doby jsem si s tím marně lámala hlavu...

Tenhle dokument mě svým provedením neuchvátil, ale líbila se mi jeho základní myšlenka. I když můj život nijak alternativně zaměřen není, rozhodně se tomuto duchu nebráním a sdílím názory osob v dokumentu vystupujících. Naopak jsem byla příjemně překvapena, že existují lidé, kteří si uvědomují jak je s námi manipulováno, především sdělovacími prostředky. Jsem jedna z těch, kteří odmítají sledovat televizní zprávy plné násilí a negace. Co potřebuji se vždy dozvím, aniž bych se musela zabývat autonehodami, zřícenými domy atd. Myslím, že tak nějak to v tomto dokumentu bylo vyjádřeno. A i když mi většina aktérů přišla jako hodně podivná, cítím k těmto lidem respekt a chovám je v obdivu, protože jsou schopni se částečně oprostit od vnějších nezdravých vlivů a žít v souladu s přírodními zákony.

U některých filmů se mi po jazyku plazí pouze otázka "Proč?". A tohle je jeden z nich... Pamatuju si špagety, umaštěnou pusu a sex... Vždycky jsem chtěla vědět jak vypadá lesbickej sex (dál než k polibkům jsem se v reálu nikdy nedostala). No a teď už to vím... A tak si říkám, ono se tu něco chystá? Začalo to nenápadně filmem Shame, pak nám předhodili Nymfomanku (oba dva filmy mimochodem super) a teď Adélu (Nebo Adélu a potom Nymfomanku? Čert ví.)... Jako by svět filmu začal nějak zahnívat a někdo si řekl, že sexuální savo bude tou správnou nápravou... Pokud by to mělo smysl, neříkám nic... Ale v Adéle jsem žádný smysl neviděla... Chladné, plytké, nicneříkající...

Nemůžu si pomoci, ale tu tíhu otrokářství jsem necítila... Ani když mě bičovali. Chladné, odtažité, s kamerou, která se od děje odpoutává co to jen jde...

Tohle se mi bude hodnotit těžko. V první řadě mě ubíjela délka filmu. Další mínusový prvek vidím v podání A. Karenina. Tady více než kdekoliv jindy, je mi ku velkému neprospěchu, že jsem nečetla knihu. :o( Nedokázala jsem správně dešifrovat pohnutky, nebo povahu Karenina. Tahle osoba mi byla celý film naprostou záhadou. Jednalo se o bezcitného člověka lpějícího na společenských konvencích, nebo se jednalo o muže jež byl zamilován do své ženy? Se zbytkem herců jsem neměla žádný výrazný problém. Co se příběhu týká, je určitě více než strhující, ale zásluhu na tom má jedině čas a prostředí, jinak by se nejednalo o nic zvláštního. Vysoké hodnocení, ale dávám z jiného důvodu. A to, pro experimentální divadelní zpracování. Kulisy, kostýmy, vlakové nádraží, vlak, gradující hudba, lidské figuríny na plese. Silně na mě působilo divadelní zákulisí, jež představovalo rušné ulice a nádraží tak věrohodně, až se tyto reálné a divadelní inscenace začali stírat. Jen díky tomuto jedinečnému zpracování jsem byla schopná vydržet. Domnívám se, že díky tomu se trochu zapomínalo na děj i na samotné postavy. Některé momenty zde byly pouze v náznacích a to přispívalo k tomu, že se člověk soustředil spíše na divadlo, než na cokoliv jiného.

V první hodině jsem vůbec nevěděla čí jsem. V druhé hodině se to začalo zlepšovat a v té třetí to tak nějak zapadlo. Nicméně budu potřebovat ještě alespoň 2 projekce, abych do téhle změti postav a příběhů pronikla, tak jak by si to tvůrce přál. Zlehka váhám zda 8 (a více?) hlavních postav a 4 různé dějové linie, není trochu moc. Ale nakonec se přikláním k tomu, že právě tohle dělá snímek tím nejzajímavějším. A poprvé jsem přímo fyzicky cítila, jak moc je dobře, když člověk zůstává přilepen v sedačce i na závěrečné titulky. Protože po tom, co jsem zjistila, že jsem ve změti masek a make-upu nestihla ani polovinu, byla jsem uchvácena. Tenhle snímek není pro nenáročného diváka, jelikož je třeba se pozorně dívat, všímat si každého detailu, poslouchat, jinak je zcela ztracen. Byla to krásná herecká symfonie. Takhle má dobrý film vypadat.

Nejblbější komiksovka jakou jsem kdy viděla. Prázdné, bezefektní a vyloženě nudné.

Proč byl tenhle film natočen, nad tím mi zůstává rozum stát. Snímek z kterého jsem si neodnesla lautr nic. Prázdné, nic neříkající, nudné.

Z Allenových oslav měst je tahle asi ta nejnudnější a nejdivnější. Ale zas taková hrůza to nebyla. Allen pro mě byl vždycky tak trochu nemastný, neslaný s občasnými výkřiky dokonalosti a to už se asi nikdy nezmění... A jak jinak, děsně mě naštval klasický obrázek párečku Gerwinga a Eisenberga. To je tak, když ženská svýmu chlapovi naservíruje svou kamarádku přímo do postele a podpoří to komentářem "nezamiluj se do ní", což je to samé jako hodit semínko do hlíny a pořádně ho zalít...