Eldrick

Robin Williams, budiž mu země lehká, mi nikdy nepřipadal jako komik, ale spíš jako taková smutná, sebepitvořivá figurka plná melancholie než humoru. Tenhle film je toho živým důkazem.

Učebnicová práce s kamerou, svícením a legendární lenses z NASA, ale jinak k uzoufání nezáživné kostýmní nedrama, kterýmu jsem zatím ani po 3. zkouknutí prostě nepřišel na chuť, protože obsah, co má být o romanci, je bezkrevná frigidní nuda bez ejakulace.

Krásně klišoidní americká limonáda jak ze žurnálu. Je to přeslazený jak moje ranní kafe, ale funguje to a Miley je prostě k sežrání a má šmrnc. Když vidim její hlavu, tak si vždycky vzpomenu na ůvodní scénu z HAUTE TENSION.

Polanského pokání po letech. Závěrečná scéna doznání je vlastně Polanského monolog, ale konec samotný je zklamání, protože vůbec nic nevyřeší a všechno předchozí divadlo přijde vnivěč. Sigourney Weaver bohužel nikdy nebyla kus ženský, z který by vám ztvrdla kláda a těžko si představit, že zamlada nevypadala jako kluk, takže její postavu v mladší verzi mohl prznit tak maximálně buzerant, ale budiž, poznamenanou psychopatku hraje přesvědčivě. Vzhledem k tomu, jakej měl Roman vždycky čich na rajcovní lolitky, tenhle castingový krok mi úplně nesedí. Naneštěstí filmu celkově chybí jakákoliv mizanscéna, takže se vůbec nedivim, že skončil v propadlišti dějin a nikdo si na něj ani nevzpomene.

Memoáry Polanského, které jsou natočeny z jeho vlastní perspektivy jeho dvorním kameramanem a producentem (a kamarádem v jedné osobě), který s ním vede i celý rozhovor, kde spolu prochází všechny podstatné události jeho života.

V jednoduchosti je hravost. Efektní Polanského reklama pro Pradu.

“If I had killed somebody, it wouldn’t have had so much appeal to the press, you see? But… fucking, you see, and the young girls. Judges want to fuck young girls. Juries want to fuck young girls. Everyone wants to fuck young girls!” - Roman Polanski. Samotná zúčastněná sama uznala, že už ve 13 byla sexuálně aktivní a že ji víc poznamenal spíš soud a celý ten hon na Polanského než onen akt, kdy byla omámena a pomilována do všech třech otvorů, a mezi řádky tak nějak naznačila, že asi předpokládala, že ji Polanski nebude ukazovat sbírku angličáků. https://www.youtube.com/watch?v=ks4DmdF5bh8 A teď vážně, Polanski byl svou náklonností k mladým dívkám nechvalně proslulý a matka oběti mu dceru vyloženě vecpala, aby ji nafotil. Mohla očekávat, že neskončí jen u focení. Polanski, vědom si své viny, spolupracoval a dokonce nastoupil na pozorování do vězení. Bohužel celý proces byl neustále mařen samotným soudcem, který nevěděl, co si s Polanskim počíst a jelikož Romanovi hrozilo 50 let místo původní dohody o podmínce, radši odletěl zpátky do svý rodný vlasti. Díví se mu někdo? Já ne.

Fincher úplně na jinym levelu ve srovnání s původní švédskou adaptací. Manifest inteligentních outsiderů-asociálů, kteří se perou se světem, do kterýho nepatří, což je společný prvek Fincherovy tvorby a tak trochu nepřiznaný autobiografický prvek, protože Fincher ty postavy miluje, protože se v nich sám vidí a právě podle toho si vybírá, který filmy natočí. Vypiplané do detailu. Hlubší a s emocionálním dopadem na diváka narozdíl od originálu. Po SE7EN a FIGHT CLUB, film, který jsem od Finchera viděl nejčastěji právě kvůli těm postavám a celkovýmu vibu.

Nechutná politická korektnost. Agitka na téma křížení kultur a mrdání mezi sebou prostřednictvím žrádla. Je to obludně pozitivní, nechutně pastelkově barevný a tak strašně vlezdoprdele, že jsem si ani nemusel dělat klystýr a hovna ze mě padaly samy z toho zasranýho kari, který prosakovalo z televize.

4 minutový close-up Miley s mrdkou na ksichtě. Velmi umělecké.