Eldrick

John Wick Chapter 2 is a renaissance of an action movie.

Trainspotting mě nezklamal, nevaří totiž z vody, ale z nostalgie a je to kurevsky dobře natočený. Kamera a střih berou dech. Chvílema málem uroníš slzu, jak to brnká na city. Hlavně při flashbacích, kdy do toho hrajou podprahově zremixovaný Born Slippy.... Spousta scén je schválně natočená tak, aby evokovaly původní kult, ale zároveň film dýchá vlastním životem. Na druhou stranu plně chápu nedocenění či až zklamání, protože pokračování není věrné Porno předloze a opravdu se hraje hlavně na tu nostalgickou strunu než na nějaký vývoj.

Celovečerní cikánská reklama na hudbu francouzské kapely M83, jejichž songy je film doslova přejebán, že se to míjí účinkem. Bohužel tomu chyběla alespoň jedna sympatická postava. Takhle nebylo komu fandit, což je u rádoby gangsterky stěžejní.

ZMIZELÁ rozjebaná 3 jebnutýma kundama. Sledovat tuhle taškařici bylo asi tak příjemný jako návštěva psychiatrický léčebny. Aspoň že ta Emilka má co hrát.

Nejnudnější a nejutahanější Tarantino. Ze sálu odcházeli lidi už během první nesnesitelný hodiny. Vystříhat hodinu ze stopáže a dalo by se u toho neusnout. Quentinovi narostlo ego až moc vysoko, vykrádá sám sebe bez špetky inovace. Tam, kde byl vždycky nejsilnější, ve scénáři, tam najednou všechno vázne. Nedokázal prostě napsat tak nápaditej a zábavnej scénář jako dřív. Dojem mírní klasicky Richardsonova kamera, herci (nemůžu si pomoct, ale Rothův part musel být původně napsanej na tělo Waltze, ale ten byl asi už smluvně vázanej jinde, jinak si nedokážu vysvětlit, proč tam nehraje) a pak hlavně Morriconeho chytlavej motiv zahranej českym národnim orchestrem. Historka o velkym černym kokotu bohužel nezachrání moře vaty a prázdnejch keců bez dynamiky vyprávění. Tarantinův selfmasturbační divadelní western plnej hluchejch míst stojící na pár již dříve použitých nápadech z jeho předchozích bijáků. Uzavřená místnost (Gauneři, začátek Panchartů), postava schovaná v suterénu pod podlahou (zase Pancharti), řešení kdo je kdo (Gauneři), seznamovačka u dostavníku (Django), negerství (celá Tarantinova tvorba), obligátní Michael Madsen, kterej prostě hraje Michaela Madsena a vůbec veškerá konverzace u stolu připomíná rozvleklou verzi Panchartů, než se rozstříleli na sračku. Normálně by mi to sebecitování a opakování se nevadilo, kdyby to mělo nápady a zábavný momenty, ale tady je bohužel většinou postrádám. Dám tomu rozhodně ještě šanci, ale obávám se, že tímhle u mě Quentin nepochodí.

Neortodoxní dokument založený na Marlonových monolozích o sobě samém, když se snažil v průběhu života vyrovnat se svými vnitřními démony. Jestli si někdo myslí, že potřebuje psychiatra nebo psychologa, tenhle film Vás probudí z omylu. Když už si i největší herec všech dob dokázal pomoct sám, dokážeš to taky! Leckdo se Brandovi i sám najde. Navíc jeho mumlající monology působí skvěle jako ukolébavka na dobrou noc. Často si tak tenhle dokument pouštím na spaní.

Takovej Rourkův slabší ST. VINCENT postrádající více vtipu, zato překypující sentimentalitou. Mickey Rourke i po nejnovějších plastikách ksichu a transplantaci vlasů dokáže stále vykřesat z už tak gumový držky emoce, který mu prostě věříte, protože do toho dává něco ze sebe sama. Asi nejčastěji brečící herec ve svých filmech.

Prý film o lásce, já ale viděl art porno o prcání (klasickej tandem, trojka s 2 holkama, grupáč a pak dokonce trojka s transkou!), nebo aspoň o lásce k prcání jedný píči s bobrem (dobový ukotvení filmu není sice moc jasný, ale Francouzi jsou nechvalně známý svou netečností vůči depilaci jako takový i v 21. století). Noé je oldschool fanda do bobrů, jak později vysvětlil v rozhovorech, takže jasný bojkot vyholování. Nesympatický postavy, s nimiž se nedá příliš ztotožnit. Co se ale nedá Gasparovi upřít, je fakt, že se mu v době, kdy porno kina pomalu vymřely, povedlo dostat porno zas do kin. Navíc umělecky nasnímaný. Z odstupem času vnímám film jako mimořádně přesné vyobrazení nevyrovnání se s rozchodem. Nejsilnější zážitek z něj tak budou mít páry po čerstvém rozchodu. Kdežto pokud jste cyničtí single, budete vnímat film krásně s odstupem a řeknete si, tyhle typy paranormálních vztahů můžou považovat za lásku jen mladí a nevyrovnaní jedinci.

Pravdivý film o tom, že někdy je lepší si doma v klidu honit u porna než se trápit ve vztahu se sice krásnou píčou, která si vás ale neváží a dělá z vás ještě většího čůráka, než ve skutečnosti jste. Záchranou z letargie však je zralá 50ka, která vám ukáže, co je to pravá láska a sex, kdy najednou ani leštit bambus u péčka již není třeba.

Anton Corbijn, jedna z ikon hudební fotografie a videklipů, jenž se dal na sklonku kariéry taky na art film, je vylíčen ve velmi útrškovitém dokumentu jako neúnavný workoholik a zároveň skromný introvert, co nevěnuje čas ničemu jinýmu než svýmu koníčku, tedy práci. Nemá ženu, rodinu, kromě tedy své sestry, švagra a matky, s nimiž jsou vedeny rozhovory. Inu, i uctívaný nadlidi můžou vést nudný, stereotypní a smutný život, když jsou asociálové.