alcachocolat

Mimi šéf je jeden z těch povedenějších animáků letošního roku. Ačkoli je to pro děti, i dospělí si tam najdou pár vtipů, kterým se zasmějou. Bylo to roztomile dojemné. Bratrská láska zvítězila nad zlem, počáteční nevraživost přerostla v přátelství. Může se to zdát jako klišé, ale nebylo. Na konci mi ukápla i slza.

Hrůza. Nemohla jsem to dokoukat. Něco tak příšerného jsem dlouho neviděla. Ani Kirsten Wiig nebo Zach Galifianakis to nemůžou zachránit. Trailer evidentně pojmul veškeré vtipné scény. Celkově byl film dlouhý, nudný, plný vtipů, které nebyly vtipné. Chvílemi jsem na to koukala a vůbec jsem nechápala, jak mohl někdo takovou blbost natočit. Zach tam hraje naprostého troubu bez názoru, který se zakoukal do kolegyně a klidně kvůli ní vykrade svého zaměstnavatele. Jo, to normální lidi dělají běžně. Sice to měla být komedie, ale dle mého názoru z toho vyšel nesmysl, na který nemá smysl koukat.

Ani nemůžu říct, jak moc jsem se těšila a jak moc jsem odcházela zklamaná. Pocit rozčarování, bezmoci a naprosté konsternace mě provázel celým filmem. Sledovat, jakou trosku udělali z profesora bylo téměř nesnesitelné. Vím, že většině lidí tento film přišel epický a skvělý. Nemůžu si pomoct, ale pro mě to byl nejhorší možný konec celé ságy x-menů. V podstatě jsme se nedozvěděli, proč už x-meni nejsou, co se stalo profesorovi, proč je na x-meny opět hon, existuje to místo z komixu, dostali se tam ty děti? Nevíme nic. Jen to, že z Logana je naštvaný morous, který ztratil svoje kouzlo a z profesora na prášcích závislá troska. Vážně je tohle konec, který si zasloužili? Ne, není. Vážně jejich smrt takhle odbyli? Ano, odbyli... A co ostatní x-meni? Co se s nimi stalo? Nevíme.

Když jsem se poprvé dočetla, že moji oblíbení Strážci vesmíru se dočkají remaku, nemohla jsem dočkat, až je uvidím. Ihned se mi vybavili vzpomínky na moje dětství, když jsem vysedávala před televizí a s nadšením sledovala, jak bojují s Ritou. Po shlédnutí musím konstatovat, že jsem si film zamilovala. Nejen z důvodu, že se jedná o mojí srdcovku, ale celé zpracování bylo skvělé. Strážci nemorfovali okamžitě, museli si projít cestou poznání jeden druhého, byly vykresleny jejich charaktery, minulost a jejich strach. Mělo to spád, ale i přesto tam byly dojemné okamžiky. Bylo to vtipné, čerstvé, bez zbytečných průtahů. A zazněla i znělka z originální rangerů Go Go Power Rangers. Byla jsem naprosto spokojená. Jen je pravda, že charakter Rity mohl být více vykreslen, např. kdy nastala ta chvíle a ona se změnila a chtěla zničit svět. Pro všechny fandy: jestli se chcete vrátit zpět do dětství a vidět roboty s rangery v akci, tak vyražte do kina.

Nedotknutelní se mi vryly pod kůži a staly se jedním z těch top filmů, které mohu sledovat pořád dokola. Mezi hlavními představiteli panuje obrovský sociální rozdíl, přesto se z nich stanou přátelé. Film byl citlivý, vtipný a v každém ohledu se dotkl mého srdce. Bylo to vtipné i smutné zároveň. Ačkoli je hlavní hrdina paralyzovaný, nechybí mu chuť a radost do života. Ano, litujete ho, ale ne v tom negativním smyslu. Spíše: je strašné to, co se mu stalo, ale podívejte se na něj, vždyť on si ten život umí užít i tak. Jasně, má peníze, pak je všechno jednodušší. Pokud chcete humor, co se nepodbízí, příběh, který neomrzí a atmosféru, která se vás dotkne u srdce, našli jste svůj film.