PichyjePan

Když se v českých luzích a hájích objeví poměrně nadějný projekt, který je vytvořen pro Českou televizi, tak se jedná buď o skvělou podívanou nebo velké zklamání. Za minulý rok to bylo spíše zklamání. Tenhle projekt je ovšem něco úplně jiného, celé je to inspirováno skutečnou událostí a příběh je velmi povedený, ale pravda je taková, že tady je to hlavně o hereckých výkonech, jak dětí, tak i herců, které jsem považoval spíše za neherce, kteří se objeví sem tam v nějaké komediální roli, kde nemusí nic umět. No, nebudu lhát je to opravdu skvělý počin, který se netýká pouze nemocničního prostředí a není to úplný průser jako například Anatomie života (čtěte LOBOTOMIE života), nebo se nejedná o kriminálku, kterou celý svět a nejvíce mi zde milujeme...

Na Pirátech z Karibiku jsem měl vždy rád, že jsem se pokaždé dokázal zasmát, tady to bohužel bylo nejmíňkrát z celé série. Snad bude příště scénář lepší, i když bych si moc přál, aby už příště nebylo. Také bych nerad vynechal zmínku o CGI, kterého tu bylo tolik, že nevím jestli v tom filmu byli vůbec nějací herci. Doufal jsem v důstojné pokračování, ale toho se už asi nedočkám...

Toto ohlédnutí a rozloučení se s TBBT je dle mého názoru velmi pěkné a příjemně dlouhé, stejně jako jedna epizoda tohoto sitcomu. Neřekne a neukáže se tu toho mnoho, ale alespoň víme, kde a za jakých podmínek se těch 12 let natáčelo. Poslední scéna „dokumentu“ kde kamera jede přes studio a všechna ta známá místa jako obchod s komiksy, byt Sheldona a Amy, nespočetněkrát vyjité schodiště a především byt, ve kterém to celé začalo, zhasíná… Byla skvělá, co víc dodat?

Celý seriál bych přirovnal k ledničce po nákupu. Ze začátku se v ní vždy najde něco dobrého, nebál bych se říct vynikajícího (1. až 6. série). Postupem času, jak dny plynou, se toho v lednici nachází méně a méně dobrého a jíme už jen to co musíme, abychom to nevyhodili (7. až 11. série). Nakonec, když se tím prokoušeme přeci jen nalezneme ještě něco, co nám opravdu chutná a bylo to jen „zašantročené“ mezi těmi nic moc potravinami a „pošmákneme“ si na tom (12. série).

Po delší době, konkrétně od konce 6. série, konečně dobrá série. Ano, bylo tu pár né úplně podařených dílů, ale nebyly tu žádné, které by mi něčím vadily. Super bylo, jak vše směřovalo ke konci a kdyby předešlé série vypadaly jako poslední díl, tak by to bylo příjemně svižné a více zábavné. Poslední díl musím opravdu pochválit, tvůrci se ten konec a rozloučení se seriálem nesnažili natáhnout na více než nezbytně nutný počet dílů, čili jeden.

Never Gonna Give You Up. Po předešlé sérii jsem měl strach, že to půjde kvalitativně hodně dolů. První polovina této série mě docela nebavila a nudila, tak moc až jsem si dal na pár měsíců pauzu a pak si jí pustil znovu. Naštěstí druhá polovina byla opravdu skvělá, a dosti mi vynahradila tu nudu z první poloviny. Zároveň jsem zde rád, že se zde postavy neustále vyvíjí, jako u málo kterého seriálu, a především že Ray už taky nedokáže vyřešit vše tak jednoduše, jak tomu bývalo.

U téhle série mne nejvíce štvalo, že když už tam byla nějaká pěkná a dokonce i dojemná scéna/chvíle, tak jí úplně zničilo, až přílišné chování se jako sitcom (to znamená, že nacpali ten "smích" ůplně všude, kam to jen bylo možné!!!). Neustále se opakovali vtipy, které byly většinu času až nezvykle trapné a ždímaly se již zažité a již předtím vyždímané věci, jako například profesor Proton. Po šesté sérii jsem si říkal, že je to pořád vtipné a baví mě to, ale u této se to změnilo a dle mého názoru to tvůrci moc natahují, na což doplatil víc než jeden seriál...

Líbilo se mi jak “promyšlená” tahle pohádka vlastně je. Bohužel je zbytečně natahovaná, což jí ubírá na zábavnosti a já už si říkal, že by mohla končit. Naštěstí to ta finální pointa trochu vykompenzovala.

Rád bych řekl, že jsem horší pohádku neviděl, ale bohužel viděl, takže to vlastně nebylo tak špatné...

Nejlepší zakončení jaké jen mohlo být.