Allenka

Ta stopáž je podle mě fakt trochu přestřelená, ovšem myšlenka filmu je prostě suprová, stejně jako neotřelá (rozuměj neexistující) výprava. Sledovat vývoj jednotlivých postav jen umocňuje představu, že lidi jsou prostě a jednoduše zlí, ať se člověk snaží sebevíc.

Stále jsem čekala, kdy se tam objeví Alex DeLarge. Když už tam byli i ti Hitchcokovi Ptáci, tak by si to Alex taky teda zasloužil.

Musím říct, že mi to teda Přelet nad kukaččím hnízdem nepřipomíná. Okej, prostředí stejné, ale jinak se jedná o zcela jiný film. Naopak mi skvělý výkon Angeliny Jolie nějakým způsobem neustále evokoval Brada Pitta ve filmu 12 Opic, ani nevím proč. Mouchy to má, neustále se mi honilo hlavou, kde je třeba nějaká ostraha. Když už mají tu potřebu neustálých kontrol, proč se v noci po všech slehne zem? Ale neuvěřitelná krása Winony Ryder a ten herecký koncert Angeliny Jolie tuhle stránku dobře kompenzují.

Podoba té jejich maminky se mi teda vůbec nelíbila, ale to je pro mě problém u mnoha filmů tohohle žánru. Nějak z toho pro mne v naprosté většině vznikne takový komický patos ve snaze působit co nejděsivěji. Ale ty pobíhající děti po všech čtyřech, to mělo styl.

Když nevíte co by, narvěte tam druhou světovou, pak to bude působit přeci hloubavěji. A zrcadla? Jistotka spousty hororů.

Ach, tak romantické, že tam prostě museli naprat přemoudřelou starší sestru, která prostě "ví" a nemocného otce, jen tak pro jistotu, kdyby závěrečný polibek náhodou ženskou část obecenstva nerozbrečel. A upřímně, mě ty oči Mily Kunis taky trochu děsily.

Spoiler nejspoilerovatější (a to až takovej, že to rozhodně nikdo nečtěte, pokud jste film neviděli. A možná ani kdybyste to viděli ;) ) : Nevím, jak se to všechno stalo, ale viděla jsem poprvé tento film s tím (podle mě klasickým, ale kdo ví?) happy endem. Takový to potkání na ulici. A najednou se na to člověk podívá o nějakej ten rok později a na konci zjistí, že to vlastně žádnej happy end nemá? Okej, následně jsem zjistila, že film má několikero konců, ale řeknu vám teda, konec s prenatální sebevraždou, aneb čtvrtým mrtvým dítětem (ha, proto ta narážka v půlce filmu), člověka rozseká. Zvlášť, když jsem měla celou dobu pocit, že to končí jinak a pak na mě bafne tohle. A celá tahle situace nejvíc umocňuje kompletní dojem z toho filmu. Na trhu je fakt více verzí - nic není takové, jak se zdá.

Miluju knihu Lewise Carrolla a miluju Disneyovské zpracování z roku 1951. Švankmajer Alenku pojal jinak a z Bílého králíka vytvořil tak trochu hororovou postavičku. Ale člověku to nedá a musí s napětím sledovat pohled do neuvěřitelné Švankmajerovy fantazie. Carroll je blázen a Švankmajer taky. ;) Pravila Alenka.

Podle mě se tenhle film může líbit jen ženám. A to ženám, které byly někdy opuštěny, odmítnuty a nebo se jim ten dotyčný prostě nikdy neozval. Které se to někdy nestalo? I ta Scarlett Johansson si nabije, a že to by jeden nečekal. ;) Co bych ale chtěla vyzvednout, je, to skvělé ztvárnění kamarádek (prakticky od všech hereček v tomhle filmu), které stejně vždy bezpečně vědí, že vám zavolá. A pokud ne, mají miliony důvodů proč tomu tak je. Krom toho zásadního - "protože tě prostě nechce!".

Tenhle film je důvod, proč si nepořizovat děti.