Seti

Tak po výtečném Skyfallu panuje na mé straně ze Spectre spíše lehké zklamání a musím konstatovat, že s novými bondovkami je to jako s počasím - je hezky, prší, je hezky a bohužel tentokrát zase docela krápe. V první řadě je často propírána přílišná délka. Ano, je pravda, že nová bondovská mise je dlouhá, já však s délkou problém v kině neměl, jelikož se na plátně tak do tří čtvrtin dějí vesměs zajímavé věci, které dokázaly držet moji pozornost. Problém nastal v poslední čtvrtině s nástupem hlavního záporáka, který je zoufale nevyužitý, a přestože díky Waltzovi disponuje určitým charismatem, tak je prostě slabý (je velmi smutné, když vás daleko více zajímá a baví béčkový záporák s postavou D. Bautisty, který pronese za celý film jediné slovo). V důsledku slabého hlavního záporáka pak celá posední čtrvtina filmu výrazně stagnuje a finále na mostě je pak naprosté zklamání. Ze scénáře Spectre panuje také mírné rozčarování. Copak o to, jako samotná Bond mise by předkládaný materiál stačil, ovšem scénáristé mají ambici udělat ze Spectre vrchol dosavadního bondovského restartu, který v postavě hlavního záporáka a jeho ďábelské organizace zaštiťuje všechny předchozí filmy, což všakl příliš nefunguje. A to zejména z toho důvodu, že hlavní dějový zvrat a osudové odhalení odehrávající se na pouštní základně proběhne v jediné větě! Já nevím, jak v případě ostatních, ale mě to prostě neuspokojilo. Stejně tak, jako se dle mého názoru příliš nepovedlo zachytit to ohromné globální nebezpečí záporákovy organizace, o kterém všichni ve filmu mluví. Ano, snaží se ovládnout několik světových tajných služeb, ale nějaké bezrpostřední faktické nebezpečí pro Jamese a jeho vyšetřování příliš nepředstavuje (mám na mysli, že by se stal svědkem či obětí jejího zhoubného působení prorůstajícím všemi oblastmi společnosti a fakt se nepočítá, že o tom mluví pár kravaťáků na schůzi). Čekal bych, že s postupujícím odhalováním této chobotnice začne hlavní záporák Bondovi řádně zatápět a udělá z něj skrze svůj vliv štvanou zvěř, ovšem James se všude pohybuje naprosto v klídku, jako by se nechumelilo. JInak více bondovského vtipu a o něco větší odlehčení je fajn, stejně tak jako Craig, který nastolenou bondovskou polohu stále dává s přehledem. Bondgirl má tentokrát větší úlohu a Lea byla dobrá volba. Když bych to nějak shrnul, tak Spectre je až na závěrečnou čtvrtinu fajn bondovka, která však doplácí na přehnané ambice svých tvůrců. Ti chtěli natočit větší Skyfall, ovšem jak všichni víme, když dvakrát točíš totéž, není to totéž. Pokud nového Bonda podrobím rozsáhlejšímu žánrovému srovnání, tak musím bohužel konstatovat, že z loňských špiónských fláků ho převálcoval jak Ethan Hunt, tak hraví Kingsmani a víc se mi líbili i kluci a holka z UNCLE. No nic, doufám Jamesi, že v další misi budeš mít zase hezky.

Sakra, ani nemůžu uvěřit, jak vážně se ten film snažil brát. A samozřejmě to byla jeho největší slabina, protože na seriózní thriller to byla až moc velká hovadina se zcela mimózním castingem. Eisenbergovi jsem seriózního smrtícího agenta nevěřil ani jedinou pikosekundu, při žádném chvatu ani výstřelu prostě nikdy. Po traileru jsem doufal, že American Ultra bude daleko více koketovat s komediálním žánrem, což se však ukázalo jako zcela liché přání, jelikož komedie to není...vlastně vůbec (zclea mi proto uniklo, jakou roli ve filmu hrálo věčné hulení hlavního hrdiny). Kdo od filmu čeká druhý Pinapple Express, tak bude těžce zklamán, protože tvůrci film ženou převážně do vážné thrillerové roviny, což vůbec nefunguje.

Rozhodně oceňuji, že se Pixar jako jedno z mála studií v Holywoodu nebojí přijít s novými nápady a zároveň je dokáže protlačit až na plátno v rámci molochu, jakým se Disney stal. Inside Out je přesně takovým příkladem, který vnáší svěží vítr i do samotného Pixaru. Hoši se odprostili od sequelitidy, jež je začala postihovat, a představují svoji originální vizi fungování naší hlavinky na základě našich vnitřních hlasů. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že celý model je přizpůsoben mladšímu diváctvu, a tudíž je vše hezky veselé, hravé a pokud možno hodně barevné.Můj hlavní problém s novým pixarovským počinem spočíval zřejmě v tom, že jsem nad ním až zbytečně moc přemýšlel. Protože co si budem povídat jejich koncept fungování lidské mysli zrovna dvakrát promyšlený není. Už jen přiřčení řídící funkce celému lidskému chování pouze pěti emocím je značně...zjednodušující. Především mi chybělo zahrnutí pro mě zcela klíčového elementu lidské osobnosti, kterým se odlišujeme od zvířat, a tím je rozum. Nejsme přeci pouze emotivní bytosti, ale také a především rozumové. Možná by šlo toto pominutí pochopit u 12ti leté hlavní hrdinky, ovšem u jejích rodičů asi stěží. Je mi jasné, že komplexnější model by bylo z hlediska vyprávění daleko obtížnější uchopit, ale takto to prostě u mě moc nefungovalo. Stejně tak u mě moc nefungovala hlavní zápletka. V rámci sledování sice šlo navodit atmosféru hrozící katastrofy, kdy se dvě hlavní emoce a s nimi řídící klíčové vzpomínky omylem ztratily z "řídícího centra", důsledkem čehož se začaly bortit stěžejní pilíře Rileiny osobnosti , ovšem už jen při krátkém zamyšlení stojí ústřední dějová linie na vratkých základech. Tvůrci celou dobu hrozí zapoměním, ovšem lze vůbec z ničeho nic zapomenout emoce? Rozhodně si nedokážup představit, že by takové zapomění mohlo způsobit jedno stěhování a pláč ve škole. Stejně tak nepravděpodobná je hrozba ztráty vlivu emocí na lidskou osobnost, která dle tvůrců "hrozí" před závěrečným spásným zásahem Sadness v řídícím centru. To by se jako z Riley stal terminátor bez citu? Je mi jasné, že je to film především pro děti a příliš to pitvám, ale prostě tyto rozpory nemůžu v kontextu filmu pominout. Jinak je Inside Out celkem zábavná záležitost, ovšem rozhodně jsem čekal, že ve filmu bude víc parádních konfrontací představených v traileru a ne jen po hříchu dvě. Každopádně je V hlavě jeden z mála filmů, u nějž závěr slibuje daleko zajímavější pokračování.

Skvělý starosvětský film a zároveň vzpomínka na doby, kdy se dobrodružné filmy skutečně natáčely venku, davové scény vyžadovaly mnohočetný komparz a herci se pro svou roli museli třeba naučit jezdit na koni. Howardova pionýrská vyprávěnka sice působí na dnešní poměry značně naivně, ovšem v kontextu hlavních hrdinů to funguje báječně a navíc to Tomovi s Nicole spolu náramně sekne. Když pak celou tuhle honbu za americkým snem doprovází úžasná hudba pana Williamse, dostavuje se u mě minimálně čtyřhvězdičková erekce.

Jo, mě se to líbilo. Když však člověk srovná "černé" geeky představené zde, s těmi "bílými", jež jsou k vidění třeba v Big Bangu, tak musí uznat, že geekovství je skutečně velmi široký a neurčitý pojem :-).

Atypická "hororová" romance snažící se přesvědčit diváka o tom, že jeden život strávený s tou pravou osobou je cennější než veškerý čas věčnosti bez lásky. Soud o této klišé myšlence nechť každý divák vyřkne sám.

No, popravdě moc nevím, co si o Ztracených v Mnichově myslet. Na české poměry zajisté velmi netradiční a originální, možná i chytré avšak bohužel zcela mimo můj vkus. V kontextu tohoto filmu musím konstatovat, že jsem příznivcem tradičnějšího stylu vyprávění a Michálkova festivalová progrese mě minula o slušný kus. Možná, kdyby celá tahle hra s divákem byla vtipnější, tak bych šel i do průměru, ovšem takhle je mi líto, ale nebavil jsem se.

Příjemná filmová jednohubka o zlobivých princeznách a jejich rozjařeném tahu slavícím Londýnem.

Asi tak podobně zábavné jako Despicable Me 2, takže žádný animákový šlágr. Věřím, že dětem se to mimoňovské přemízání a pitvoření líbí velmi, ale dospělcům bych doporučil trailer - dostanete to nejzábavnější, co Mimoňové nabízejí a to v krásných dvou a půl minutách.

Doba nezažitá, ale v Trojanově podání těžce užitá. Zdá se, že se v českými filmaři totálně vybrakovaném žánru hořké komedie může přeci jen čas od časuještě nějaký ten blýskavější kamínek vyhrabat. Trojanův Občanský průkaz je totiž skvěle vytrefená dobová sonda (potvrzeno z několika zdrojů), u níž si někdo s nostalgií zavzpomíná na "staré dobré časy", někdo se s oddechnutím otřese a ti mladší se asi nevěřícně podiví. Jedinečným Trojanovým trumfem je bezesporu obsazení neherců do všech hlavních rolí, což je z filmařského hlediska zajisté vždy riskantní tah, ovšem v českých luzích a hajích je to nezřídkakdy trefa do černého. Všichni jsou totiž ve svých rolích stoprocentně uvěřitelní a přirození. Samozřejmě jim k tomu nahrával scénář, který je velmi dobrý a většinu dialogů řeší poplatně době, tudíž velmi nenuceně a uvolněně. Občanský průkaz tak netrpí tou naprosto příšernou a v současnosti v české tvorbě často viděnou prkenou scénáristickou spisovností, která cpe hercům do huby dialogy, jež jsou sice jak ze slovníku spisovné češtiny, ale šustí papírem na sto honů. S Občanským průkazem se tak Trojan snaží přiblížit vyprávění skutečně lidských příběhů ve stylu Menzela či Svěráka a skvěle se mu to daří.