Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (1 233)

plakát

Anděl Páně (2005) 

S ohledem na fakt, v jaké žumpě se dnešní česká pohádka nachází, tak Strachovi beze strachu ty čtyři hvězdy dám. Scénář se sice v některých momentech možná až příliš inspiruje bezkonkurenčními S čerty nejsou žerty, ale co, radši budu koukat na ne zcela originální, ale zato kvalitně řemeslně odvedený pohádkový počin, než na nějaký zoufalý a povětšinou velice trapný pokus o moderní českou pohádku, kterými nás televize několik posledních let na Vánoce krmí. Co ztrácí Anděl Páně na originalitě (i když natočit dnes originální pohádku je jako snažit se vytvořit voňavý exkrement = nemožné) to dohání na parádním hereckém obsazení, v jehož čele stojí těžce válející Trojan. Dalším plusem jsou přirozené dialogy, které bezhlavě nelpí na takové té prkenné a strojové spisovnosti, jež se nevím proč usídlila v dnešní televizi. Postavy i jejich činy jsou tak uvěřitelné a člověk si k nim může vytvořit nějaký vztah. Prostě mě Anděl Páně potěšil a jako jedna z mála pohádek poslední dekády se může směle hlásit k odkazu nesmrtelné československé pohádky.

plakát

Andělský podíl (2012) 

Trochu sociální drama a trochu taková britská rošťárna s nádechem zrající whisky. Čekal jsem sice krapet něco jiného, ale i tak filmek do pohody. A ten přízvuk!

plakát

Anděl smrti (1998) 

Mysteriózní thriller s nezklamávajícím Denzelem, který možná není tak propracovaný, jak by mohl být, a zcela nevyužívá svůj potenciál, nicméně napětí dokáže vykouzlit slušné a v mých očích se jedná rozhodně o nadprůměrnou žánrovku.

plakát

Angel Heart (1987) 

Tak tohle byl fakt nářez. Musím se přiznat, že jsem neměl absolutní tušení jak to může skončit a závěrečná pointa mě celkem dostala. V první polovině se film jevil jako klasická kriminálka. Špinavé prostředí poválečného Harlemu, kde se člověk velmi snadno ztratí obzvlášť, má-li nesprávnou barvu kůže. Po přesunu na jih film na chvíli ovládla o něco odlehčenější atmosféra, kterou ovšem s prvními obětmi vystřídalo poctivé napětí a mysteriózní finále bylo skutečnou lahůdkou. Skvělý Mickey Rourke a démonický Robert De Niro (příště bych ale vynechal kontaktní čočky) jen doplňovali toto temné a promyšlené dílo. Jsem vždy neskonale potěšen, když v mém oblíbeném žánru narazím na takovouhle pecku.

plakát

Anglický pacient (1996) 

V jednotlivostech výborné, jako celek zbytečně dlouhé a v důsledku toho místy ubíjející. Minghella vypráví skutečně osudový příběh, jehož tragičnost se bohužel ve dvou a půl hodinách rozmělní a nepůsobí tak, jak by mohla. Je to škoda, protože závěrečná půl hodina je vážně doslova emoční bomba.

plakát

Angry Birds ve filmu (2016) 

Hru neznám (ano a stále existuji), ale doufal jsem, že to bude vtipnější, odvážnější a především poněkud vstřícnější dospělejšímu publiku. Sudekis svým komediálním talentem lecos podrží, ale scénář je vážně slabý stejně tak, jako rádoby vtípky z něj pramenící. Jedná se tak o generický nezávadný animák, který se bude nejmeším líbit, avšak jejich rodiče ho těžce odzívají.

plakát

Anna a král (1999) 

Tradiční výpravný velkofilm z doby, kdy ještě stříbrnému plátnu nevládly jedničky a nuly a filmaři se při navození velkoleposti spoléhali především na herce, kostýmy, kulisy a exotické lokace. Přílišná snaha o velkofilmovost je však také Anninou největší slabostí, protože svojí rozmáchlostí si tak trochu podráží nohy. Snaží se toho totiž zachytit a obejmout tolik, že ve výsledku příběh i stopáž bobtná do zbytečných rozměrů a prostříhání by filmu rozhodně prospělo. V této podobě se neubrání rozvleklejším pasážím a občasnému rozptýlení divákovy pozornosti. Nejsilnější mi Tennant přišel v intimnějších scénách, k čemuž mu výrazně dopomohla skvěle obsazená a zahraná ústřední dvojice. Jodie Foster i Chow Yun-Fat byli přesní a už jen kvůli jejich pozvolna se vyvíjejícím vztahu stojí za to Annu a krále shlédnout. Ještě bych vyzdvihl hudbu, která funguje jak ve filmu, tak na samostatný poslech a soundtrack rozhodně doporučuji.

plakát

Anna Karenina (2012) 

Přiznám se, že v ruských autorech mám velké mezery a Tolstého Annu Kareninovou jsem nečetl,...což se však po Wrightově adaptaci rozhodně nezmění. Největší problém jsem totiž měl se samotným příběhem, který mě ve své druhé půli již zcela nepokrytě nudil. Ruská telenovela postavená na odporu proti zkostnatělým konvencím a mapující morální "úpadek" jedné pionýrky, která upřednostnila ryzí cit před životem v přetvářce. Už si snad ani nepamatuji, kdy pro mě byly dvě hodiny tak nesmírně dlouhé, a kdy jsem si půl hodiny před koncem tak vroucně přál, aby už byl konec. Někdo by mohl namítat, že klasičtější forma by Anně slušela víc, ovšem pro mě bylo ve finále experimentální "divadelní" zpracování asi tím nejzajímavějším, co film nabízel. Neskutečně protrpěná záležitost.

plakát

Ant-Man (2015) 

Marvel ve svých tradičních kolejích, kde nezklamává, ale zároveň už ani nijak nenadchne.Základní otázkou u Ant-Mana bylo, zda a jakým způsobem se marveláckým komiksovým mágům podaří převést na plátno milimetrového superhrdinu, aby z toho nebyla směšná parodie. A balanc mezi vážnou a vtipnou stránkou se jim podařilo zachovat velmi slušně.Samozřejmě někdo může celou premisu mravenčího hrdiny smáznout jako naprostou frašku, ale dle mého názoru se na Ant-Mana dá v marvelovském univerzu úplně s přehledem pohlížet i s vážnější tváří. Tvůrcům se v mých očích podařilo ospravedlnit existenci hrdiny,kterého jsem považoval za naprosto zbytečného, a to není málo. Příběh je pak klasický superhrdinský origin, který na zadek nikoho neposadí, ale díky netradičním schopnostem ústřední postavy je zajištěn jakýs takýs prvek originality. Paul Rudd svoji roli zvládl bez problémů, ale filmu vévodí Hank Pym s tváří Michaela Douglase a především partička ultra "desperátů" poflakujících se kolem hlavního hrdiny (věřím, že jejich vlastní heist movie, by byl neskutečná prdel:-). Ant-Man rozhodně není filmem, na jehož pokračování bych se těšil jako pirát na návrat do Tortugy, ale svoje místo v marvelosvském vesmíru si našel a obhájil.

plakát

Apokalypsa (1979) 

Coppola v Apokalypse podává svůj osobitý pohled na válku, její zbytečnost, hrůzu a absurditu. Závěrečná půlhodina v Kurtzově ležení bohužel nesplnila očekávání (trochu zklamání), ale celou cestu k němu jsem si užil. Stupňující se napětí, deprese a pomalé propadání beznaději, provázeno velmi znepokojující hudbou, dokáže řádně pocuchat nervovou soustavu. Rozhodně zajímavý neválečný film o válce, jejíž působení dokáže člověka změnit k nepoznání a přivést na pokraj "šílenství".