Ramanam

Akční podívaná s trochou komedie, s kterou tu mají mnozí, jak vidno, problém. Jejich boj. Rozjezd byl parádní a vyvražďovačka muslimských teroristů byla výborná, až mi jich bylo líto (ba ne, kecám). Celkově se mi akce velmi líbila. Nemilosrdná, stylová a vedená s radostnou hravostí. Problém nastal v momentě, kdy se zápletka v obchodním centru počala již citelně natahovat a skýtala mnohé nesrovnalosti. Závěrečné oživení ve vzduchu potěšilo kvůli dobrému provedení. V. Chandrasekar jen potvrdil svůj status mezi mými nejoblíbenějšími herci, stejně jako půvabná P. Hegde. Hudby bylo pomálu a za řeč stála jen píseň „Arabic Kuthu“. Čtyři slabší hvězdy.

Kousek na způsob západního „Seznamte se, Joe Black“ (1998). Takže ne úplně pohodový život (ač zdánlivě ano), narušený „náhodnou“ nehodou a dohodou, že za nějaký čas, který bude dotyčnému přidán k dobru, se bude snažit napravit své chyby vůči rodině a svým blízkým. To je téma, které prostě funguje, ačkoliv v tomto případě zpracování není nijak vyjimečné a až toliko srdcervoucí. Dovedl bych si ho představit v stokráte lepší formě, ale i to málo stačí k malému zamyšlení nad životem a k místům plným dojetí, což chválím. Potěšující shledání s Yuvalakshmi a charizmatickým „smrťákem“ Samuthirakanim. Písně? Tam nějaké byly? Bída! Čtyři slabší hvězdy.

Žádná velká sláva, ale díky účasti „Mega Prince“ V. Teje a zaměření na box jsem na konci mohl říci, že nelituji času, který jsem filmu věnoval. Opět nic moc nového pod sluncem. Stará křivda, láska, tvrdé údery, trénink, padouch a pomsta, i když ne toliko přímá, jako v jiných příbězích podobného ražení. Občas něco nedávalo smysl, včetně jednání postav, ale což... Obsazení S. Manjrekar do hlavní ženské role mě příliš nenadchlo a T. Bhatia, na kterou jsem se toliko těšil, si přišla jen zatančit v jedné písni, takže je vážně škoda, že si své úlohy neprohodily. Hudba v doprovodu dobrá, ale písně samotné jen průměrné. Lehce naivní a nevýrazné tři hvězdy.

Žádná sláva, ale při posunutí hranice mé tolerance jsem si to i užil. Budižkničemovi s dobrým srdcem Shivovi (T. Gopichand) slovo práce neříká vůbec nic, což dělá jeho otci (P. Raj) velké starosti. Shiva má však velké nadání na mlácení lidí, kteří páchají nepravosti, což se bude více než hodit, když místní padouch Kashi (A. Singh) zatouží po domě Shivovy rodiny..... S T. Gopichandem jsem měl dnes první filmové setkání a dopadlo věru dobře, je to sympaťák. Má oblíbenkyně Nayantara vše krásně oživila a jako vždy potěšil i P. Raj. Nepřesvědčivý a nepříliš výrazný příběh byl evidentně šit horkou jehlou. Hudebně parádní jízda s poutavou výpravou. Tři slabší hvězdy.

Myšlenka byla dobrá (vlastně to tak skutečně mezi lidmi funguje), ale její zobalení do značně nevýrazného příběhu, již takovou zářnou kvalitou neoplívalo. Jinak musím plně souhlasit s Remini. Postavy dosti podivné a ze začátku na nervy lezoucí. To se postupně zlepšovalo, ale když se to konečně „rozjelo“ a objasnily se „tajuplné“ důvody „filosofie krátkodobého zamilování“ u hlavního hrdiny, tak uběhly již dvě hodiny, což je tuze natahovaná a nudící okolnost. Pozitivem tak zůstávají asi jen herci, pár hlubších okamžiků a určitě zajímavý motiv. Prostředí Austrálie je oživující, ale Indii mi nahradit nemůže. Hudba povedená a její vizuální podoba parádní. Tři hvězdy.

Jako celek určitě lepší, než předchozí povídkový soubor z roku 2018. Ovšem tam se mi velmi líbila povídka poslední, na kterou tu žádná neměla. V první dílku nás babička obohatí o jedno „velké“ moudro, na kterém určitě něco je, ale asi jí samotné stačilo v životě málo, když své vnučce kladla na srdce jen toto. Tři hvězdy. V druhém se sejdou dvě ujeté ženštiny a začne „zábava“. Natahovaná nuda. Tři slabší hvězdy. Třetí je jiný. Ničím šokující, ale určitě osvěžující. Tři hvězdy. Čtvrtý a poslední kousek je nejvíce seriózní, vážný a se zajímavým závěrem. Tři silnější hvězdy. S výběrem hereček jsem byl velmi spokojený. Hudba do počtu. Výsledná trojhvězda.

Jeden z nejlepších filmů ze sportovního prostředí, který jsem kdy viděl. Pojednává o vítězné cestě indického kriketového týmu v roce 1983 na Prudential Cupu (Světový pohár v kriketu), konajícího se v Anglii a Walesu. Ačkoliv pravidla kriketu neovládám, jen laicky tuším, tak s tímto u nás okrajovým sportem (v Indii je naopak až náboženstvím) nemám vůbec žádný problém. Příběh je zaměřen hlavně na akci na hřišti, takže žádné velké odbočky nečekejte. Ale to vůbec nevadí. Natočeno je to parádně a bavila mě každá minuta. R. Singh si za svůj herecký výkon odnesl cenu Filmfare. D. Padukone byla jen do počtu. Hudba v doprovodu příjemná. Pět hvězd.

Takřka zapomenutý a zapadlý kousek, ačkoliv je plný hvězdných jmen. Osobně jsem si ho vyhledal kvůli D. K. Kumar, která toho žel v klasických filmech nahrála velmi málo, ale i tak mě stačila ihned zaujmout. Zde prostor sice dostala, ale tak bídný a upozaděný, že ani nemám co posuzovat. Hlavní myšlenkou je vštípit bratrství do srdcí všech Indů a Pákistánců, ačkoliv zobrazené války a konflikty jdou na vrub jen jedné strany. Zkuste hádat které? Ano, svět není černobílý, ale „přátelské“ muslimy známe již čtrnáct století vlastně všichni a všude, takže tady není o čem. S láskou a mírem musí začít pěkně u sebe, jinak to bude stále o tom samém. Ale zpět k filmu, než se rozčílím. Jedná se o klasický Bollywood silně prolnutý vlastenectvím (jenž je u nás likvidováno a dehonestováno), proti kterému nemám vůbec nic. Něco výrazně hlubokomyslného ani dějově rozvinutého nečekejte, ale i tak jsem se za ty více než tři hodiny nenudil a pravda, ani příliš nejásal. Akci střídá romantika, poté další akce. Sem tam se objeví i nějaké zamyšlení a jde se dál. Hudebně nabité a pěkné. Čtyři slabší hvězdy.

Příjemný moderní Bollywood. Příběh zajímavý, i když ke konci ztrácel na síle a závěr byl až příliš přeslazené klišé, ale to vůbec nevadí. Je pravda, že na začátku jsem měl jisté obavy, ale jak přišla změna prostředí a na scéně se objevila Nisha alias „Tinni“ (S. Kapoor), tak jsem ihned ožil. Následné sbližování s věčně ukecaným Rohanem alias „Mickeym“ (R. Kapoor) jsem si patřičně vychutnal. Následoval návrat a Tinnina konfrontace s opravdu vlezlou, ale dobrosrdečnou rodinou Mickeyho. Kdyby si Tinni stanovila hranice ihned na začátku, byl by klid, ale tím by i příběh končil v půli bez patřičného dramatu. Kor dar umění komunikovat s druhými nemá každý. Pokusy o rozchod byly vážně vtipné a pobavily. Toho se ujmuli K. Aaryan a N. Bharuccha. I po zvážnění to stálo za to, ovšem zhruba po druhé hodině jsem začal pociťovat, že se již trochu nastavuje na úkor kvality a záživnosti. A co to náhlé závěrečné prozření celé rodiny a hlavně Mickeyho? Ale dobrá..., hlavně, že vůbec přišlo. V úplném závěru bylo vidět, že se Tinni se svým osudem nejspíše smířila a svůj postoj k osobní svobodě a prostoru přehodnotila. R. Kapoor je vážně výborný herec se skvělou mimikou. S. Kapoor však nezůstala vůbec pozadu. Výsledkem toho byl velmi sympatický pár. Hudba se povedla včetně tanců a vše výtečně doplnila. Čtyři hvězdy.

Velké očekávání se proměnilo v mírné zklamání. Akční podívaná o boji proti muslimským teroristům chystajícím bombové útoky po celé Indii mě úplně nepřesvědčila. Příběh nebyl ničím a v ničem vyjimečný. K postavám jsem měl odstup. Milostná/vztahová zápletka nevýrazná. K. Kaif někde po cestě ztratila své dřívější kouzlo a živelnost. To pozoruji již několik let zpět. S příchodem posil v podobě Simmby (R. Singh) a Singhama (A. Devgan) se značně podivný závěr řádně přiostřil a o mrtvoly nebylo věru nouze. Vyumělkovaná agitka na mezináboženský smír je sice chvályhodná, ale nevěrohodná a naivní. Hudba je jako celek spíše jen průměrná. Čtyři slabší hvězdy.