Ramanam

Toto naprosto zbytečné pokračování „Tanu Weds Manu“ (2011) bylo opravdu šílené, blbé a nedůstojné. Když jsem již vzal Tanu (K. Ranaut) na milost a věřil, že jim to s Manuem (Madhavan) bude klapat, tak přišlo kruté vystřízlivění a nevěřil jsem svým očím. Jak jsem v prvotině nadržoval Manuovi, tak nyní se to vše totálně zhroutilo a neměl jsem již žádné sympatie s nikým. Příběh bídný, postavy vyhořely. K. Renaut si zahrála dvojroli. Vedle klasické Tanu ještě Datto s odpuzující lesbickou vizáží i chováním. Hudba nevýrazná. Dvě silnější hvězdy.

Láska i hlupce přináší a nesnažme se to pochopit. Tak se nesnažím pochopit co Manu (Madhavan), pohodový a inteligentní slušňák, viděl na Tanu (K. Ranaut), jak se tomu dnes slušně nadává - volnomyšlenkářce na facku (to není o násilí na ženách, protože to byla kráva). Asi mu chyběl do života zmatek a neustálé bouře. On nevýrazný, jí bylo naopak všude plno, až moc. To by smysl dávalo. No nevadí, když se od toho odprostím, tak příběh nebyl vůbec špatný a měl co nabídnout. Hudba je žel až na výbornou píseň „Sadi Gali“ nevýrazná. Čtyři slabší hvězdy.

Zklamání. Po „Bhool Bhulaiyaa“ (2007) je to řádný krok zpět, vedle a pád do nikam. Začátek byl ještě slibný. Lehká duchařina přešla do komedie a já byl napnut, co bude dál. To, co bylo chvilku vtipné a nápadité, se mi opakováním po hodině docela zprotivilo. Poté se začne konečně něco jakože „dít“, ale to vůbec nic na doposud nevýrazném příběhu nezměnilo. Nefungovalo to po žádné stránce. Nedávalo to valného smyslu a ani ten „šok“ na závěr nebyl nijak převratný. K. Aaryana, K. Advani a Tabu jsem si však vychutnal. Hudba průměrná. Tři hvězdy.

Oddechl jsem si, neb se mé obavy nepotvrdily. Je však více než jasné, že v moderním Bollywoodu vanou čím dál tím více prozápadní větry. Což je fakt, který se mi nelíbí, ale musím ho akceptovat. Příběh je dobrý, i když v ničem převratný. V několika místech by však mohl být určitě lépe domyšlen a ošetřen, neb tam ztrácel na síle a smyslu. Beru to jako jakýsi „rozjezd“ k celé sérii. Myslím, že před deseti lety by bylo méně efektů, ale více emocí (Indie). Hudba je dobrá, ale taková konzumní. Ze silné čtyřhvězdy zvyšuji za výborný závěr na slabších pět hvězd.

Vydařené drama na téma mateřství. Anand (Jeetendra) a Devki (Sridevi) tvoří šťastný manželský pár. Po čase se jim narodí chlapeček, ale následné vlakové neštěstí je rozdělí. Anand syna zachrání, ale o Devki si myslí, že utonula. V nemocnici potká Yashodu (Jayapradha). Její manžel při neštěstí zemřel, stejně jako její nenarozené dítě. Oba páry se dříve poznaly, takže když Anand vidí, že žena odmítá bez dítěte žít, navrhne ve vypjaté situaci doktorovi, aby ji dal tajně jeho syna..... Výborní herci, emoce, dojemné momenty. Hudba příjemná. Čtyři hvězdy.

Průměr, který oživuje jen Govinda a J. Chawla z řady „Poučení s K. Khanem“. Atmaram (K. Khan) je starý flákač a sobec. Nechá se živit od svého staršího syna Vijaye (R. Kiran), kterého toto úsilí později stojí život, neb má mimo otce na starost i svoji rodinu a nemocného syna. Mladší syn Ravi (Govinda) zatím prožívá lásku s Radhou (J. Chawla). Po ztrátě syna Atmaram konečně prozře a snaží se svůj dluh vůči rodině splatit..... Zábavné a záživné jen místy. Zbytek tvoří příběh, který špatný není, ovšem k dokonalosti mu chybí mnohé. Hudba zdařilá. Tři hvězdy.

Inu, žádná sláva. Ravi (Jeetendra) pochází z bohaté rodiny. Jeho nevlastní matka (Bindu) hraje vysokou politickou hru, takže využije ku svému prospěchu fakt, že se Ravi zamiluje do Ushy (M. Dixit), prostého děvčete a sňatek naoko požehná. Šťastné dny Ushy končí, když je konfrontována s pravdou a pomstou Raviho nevlastního bratra Kirana (K. Kumar)..... První půle nepřinese nic záživného, druhá je lepší, ovšem i tak nic výrazného. Madhuri hraje matku i dceru, což nemusím. Hudba spíše průměrná, ovšem píseň „Tujhe Dekh Ke Khan“ je skvostná. Tři hvězdy.

Nejvýdělečnější film v Indii za rok 1993? Nechápu a hlava mi to nebere. Útrpné vyprávění o tom, jak Bunnu (Govinda) a Munnu (Ch. Pandey), dva budižkničemové, přivádějí svého rovněž ne úplně normálního otce (K. Khan) k šílenství svým chováním na pěst (doslova). Jak se zamilují, a jak se připletou do cesty zločineckému spiknutí..... Vtip nevtip, iritující postavy i příběh, záměny a hrozná opice k tomu... Má představa o vyjimečné komedii se rozplynula, ale kvůli Govindovi a neokoukaným herečkám jsem to dal. Hudba poctivá. Dvě hvězdy.

Poctivá práce. Karan (Govinda) nastoupí na dobrovolný vojenský výcvik. Tam se setkává s namyšleným Balim (M. Bahl), mladším bratrem místního zločince, a je ihned jasné, že si ti dva rozumět určitě nebudou. Vše vyvrcholí při vzájemném soupeření o srdce krásné Divye (D. Bharti), kdy se zhrzený Bali, vědom si moci svého bratra, neštítí ničeho..... Začneme komedií (A. Kher pobavil), poté vše nabere vážnější a říznější směr. D. Bharti umí „vykouzlit“ zpupný výraz na jedničku, naštěstí ji nevydržel dlouho. Budiž ji země lehká... Hudba je parádní. Tři silné hvězdy.

Rovnou se přiznávám, že mě Gurukant Desai (A. Bachchan) a osudy lidí s ním spjaté, příliš neoslovily. To však bylo prostředím a ústředním tématem. Obchody, továrny, boj s tiskem... Nic moc akčního, žádná výrazná romance, nic hlubšího, i když tam bylo více silných chvil, to ano. Navíc natočeno na západní způsob, kde jsem tu Indii jen viděl, ale příliš necítil. Ovšem je to natoliko kvalitní počin s výtečnými herci, že musím smeknout. A. R. R. má jasně rozpoznatelný styl skládání hudby, netypický, ale výborný. I když já raději klasiku. Slabších pět hvězd.