Ramanam

Další z řady filmů, které jsou velmi dobře natočené, něco do sebe bezesporu mají, ale příběh samotný se mě osobně vůbec nedotkl. Nudil jsem se již od začátku a donudil jsem se až na úplném závěru, který byl tragickou a smutnou tečkou všech těch událostí, které proběhly předtím. Vikrant Massey zahrál svoji postavu citlivého mladíka Shutua na jedničku a opravdu jsem s tímto smutným hrdinou soucítil a bylo mi ho líto. Ovšem ani to nezachránilo neustálé a vytrvalé utápění celku v nezajímavém vyprávění, ve kterém se nic moc neděje a jen sledujeme množství postav jedné rodiny v jednom domě. Jejich jednání, charaktery a osudy, což je bez něčeho hodně výrazného pro mne naprosto nezajímavé téma. Ano, ten konec... Nemohu však díky pár minutám změnit výsledné hodnocení, které bylo již od začátku zcela konstantně usazeno na třech hvězdách, i když silných.

Takový román pro ženy, napsaný a natočený asi opravdu jen pro ženy, protože já se královsky nudil. Mít to klasickou indickou filmovou délku, tak bych dozajista trpěl, takto jsem to ještě přežil. Nebylo to špatné, ale jednoduše vytvořené pro jiné publikum, do kterého určitě nepatřím. Zapomenutelné a ničím výrazné hořké drama. Tannishtha Chatterjee hrála výborně, o tom se nemá cenu přít. Nemohu dát nic jiného než tři hvězdy, které drží provedení, ale rozhodně nikoliv děj samotný.

Velmi netradiční snímek a mohl bych podotknout i to, že pro jisté kruhy aktivistů za cokoliv, by to mohl být až kult. Nepamatuji se, že bych něco s podobným tématem z Indie viděl. Docela odvážné na tamní poměry. No považte..., jemně hodně nadržená bisexuální dívka po mozkové obrně naváže vztah se slepou muslimskou lesbičkou, kterou pozná na demonstraci proti zabití zcela jasně nevinného černošského chlapce, brutální a zcela jasně jen bělošskou rasistickou policií, které vládne nelítostnou rukou KKK. Tak to si asi myslí všichni ti uřvaní..., ehm...oni. Číst jen pár slov z obsahu, tak bych už sám zvracel a nechtěl bych tento snímek vůbec vidět. Ono to má ale jeden velmi pozitivní problém, kterým je vskutku výborné zpracovávní tématu a konečně výborně hrající Kalki Koechlin. Stále ji nemohu přijít na chuť, ale postavu postižené dívky zahrála skvěle. Moc se mi líbila jedna momentka, kterak ten americký mladík říká, že by rád jel do Váránasí, protože odtamtud je guru jeho otčíma, který vyzařoval velkým mírem. A hlavní hrdinka z Indie mu odpověděla, že tam je všechno, jen ne mír. To jsem se opravdu od srdce zasmál. Jasné poukázání na ten směšný pseudo-duchovní názor, že jen v Indii, Tibetu a bůhví kde ještě, lze dosáhnout klidu a míru. Krásně naivní lidská představa, která si vnitřní spojuje s vnějším, bez kterého to prostě dle nich asi nejde. Konec je velmi zajímavé drama, které chytí za srdce. Takovéto filmy moc nemusím a jdou totálně mimo mě, ale nemůžu dát méně než čtyři hvězdy, protože prostě a jednoduše to do sebe něco mělo. Kvalitní a dobrá filmařina, to prostě musím uznat a odměnit.

Příběh velmi nesmělého úředníka s dobrým srdcem, který má navíc opravdu velkou smůlu. I přes to dokáže v sobě objevit hrdinu a silnou osobnost v boji za svůj život, který je vlivem událostí ohrožen na zcela základní úrovni. Zde se jedná čistě jen o to, jestli přežít, či zemřít. Můžeme spekulovat, co by kdo udělal jinak a lépe, ale kdo se kdy ocitl v takové situaci? Pak mnohé věci, které se nám zdají logické selhávají, takže toto téma nechám být. Jediné, co se mi nezdá, je ta část, kdy musel hlavní..., no vlastně jediný hrdina tohoto snímku, podat na konci ten dle mého velmi silový výkon po dnech, kdy byl takřka bez jídla. Nevím, zda-li by byl přes celkovou únavu a vyčerpání těla, tohoto vůbec schopen. Ale jde-li o život, příjde na řadu vnitřní síla a on ji zřejmě našel. Příběh samotný je za tři hvězdy a chvílemi i nudnější. Zhruba po jedné hodině jsem se už koukal na čas, který zbývá do konce, ale poté mě to opět vzalo a vrátil jsem se do děje v napětí, co zajatce vlastního bytu napadne v touze po svobodě. Výkon Rajkummara Rao je výborný, a co je nejdůležitější, hlavně ono podání, způsob vypravování a zpracování nemá vážnější chybu. Proto přidávám na čtyři hvězdy. Prostě i z mála jde udělat hodně. Kdo toto dokáže si zaslouží zcela jasně uznání.

Obsah od Cinemaxu je zavádějící. Děj se neodehrává jen ve čtyřicátých letech, neboť sám otec rodiny říká, že mu trvalo čtyři roky, než se postavil zpět na nohy. Rozdělení bylo v roce čtyřicet sedm, takže když tyto dvě čísla sečteme... Dále připočteme přibližný věk dívky, kterou od narození sledujeme a máme rázem nejméně léta šedesátá. Vůbec žádné detailní vylíčení následků rozdělení jsem opravdu nenašel. Také za devět minut, kterých se to týkalo, by to zvládl jen mistr. Když jsem viděl tu širokou spolupráci zemí, tak mám už odpovědi na otázky, které jsem si kladl po celý čas, který jsem věnoval tomuto podivnému dílku. Co to mělo jako být? Co to mělo znamenat? Co je to za nesmysly? Úmorné a o ničem, zbytečné a pseudoumělecké. Dobrá, jeden Sikh nám na stará kolena zešílel a udělal si ze své čtvrté dcery syna, a také ji tak vychovával. Nikdo si ničeho z početné rodiny nevšiml, nebo možná ano, ale dělal, že nic. Z širokého okolí také nikdo nic nepoznal. I to jsem schopný překonat. A asi ani sama dívka nic nepoznala..., to se také běžně stává, ne? Určitě je mnoho žen, které se chovají a oblékají jako muži zcela dobrovolně. Proti gustu... Byla to taková dosti podivná rodinka, tak se nedivím raději vůbec ničemu. Když potom do toho všeho ještě přišel ten duch neduch, tak to už bylo na moje nervy opravdu moc, zvláště ten způsob zakomponování do děje. Je to nudné, plné podivností, neucelené, chybí zajímavý příběh, poselství, vývoj... Škoda slov. Emoce? Žádné, a když už, tak jen negativní. Některé filmy jsou prostě amatérské. Jedni to vůbec neskrývají, ba naopak, a ti druzí se snaží, aby to vypadalo na úrovni, i když jim to vůbec nejde. Zde se však snažili vytvořit nějaký úžasný a světový snímek plný hluboké životní pravdy, či bůhví čeho, ale výsledek je zcela pomýlený. Podařilo se jim však ve mně vyvolat opravdu silný odpor. Jedna hvězda za herectví, protože to rozhodně špatné nebylo. Vše zničil příběh, zpracování a postavy, nikoliv herci samotní.

Smutný, tragický a hořký příběh jednoho mladého studenta, kterému zemřeli rodiče a zůstal sám se dvěma sestrami. Sice se ho ujali příbuzní, ale ti by se dali označit za krkavčí. Sestry poslali do domova pro dívky, který žádnou kvalitou neoplývá a mladíka u sebe doma prostě jen trpěli. Ten se mezi tím seznámil s hrobníkem, se kterým velmi rád hrál šachy, a též se starší známou své tety, která ho zasvětila do tajů tělesné lásky. Jak se postupem časem ukázalo, tak i se svojí velmi početnou dámskou klientelou, pro kterou mladíka zneužívala jako prostituta. Dobrý člověk, na kterého jeho okolí zcela kašlalo byl rázem hozen do mlýnku lidských hyen a zrůd. Snažil se vydělat co nejvíce peněz, aby mohl své sestry přivést zpět domů, protože mimo něj na nich nikomu nezáleželo. Poté se začalo vše hrozně komplikovat a kazit, až za pomyslnou hranici, od které se již neodvratně schyluje k tragédii. Nejhorší na tom bylo, že hlavní hrdina byl opravdu velmi hodný kluk. Submisivní, citlivý, důvěřivý a manipulovatelný s dobrým srdcem, což není pro tento zlý svět dobrá kombinace. Shadab Kamal svou roli zahrál opravdu znamenitě. Jsem překvapen, neboť jsem v tomto námětu nečekal nic zázračného. Chvilkově odvážné, vnitřně silné, ale na druhou stranu i obyčejné s místy pociťovatelnou ztrátou zájmu. Musel jsem nakonec přidat na čtyři hvězdy, díky výbornému S. K. a jeho postavě, se kterou jsem opravdu cítil. Neotřelé a nové téma pro indickou produkci, které v sobě mělo něco zvláštního, mrazivého a znepokojujícího.

Obsah od oficiálního distributora opravdu nesedí. Matka nezemřela a sestře bylo nejspíše patnáct, když spáchala sebevraždu. Ten popis je vskutku až moc teatrální a zavádějící. Možná bych film přejmenoval na: „Dívka se zlatýma rukama". Hodně podivný příběh. K celkovému hodnocení musím zohlednit dva faktory. Ten první přidává takový zvláštní nádechem jinosti, až jemně uměleckého provedení. Ten druhý je však v čistém opaku nepřesvědčivý a nudný. Kalki Koechlin hrála sice dobře, ale její postava mě opět vůbec nebrala. Jediné, co mne zaujalo a rozesmálo, byla ta scéna z masážního salónu, kde hlavní hrdinka hrála na city tomu gaunerovi, který přišel na uvolňující proceduru. Jinak bída s nouzí a vůbec mi to nesedlo. Ač na konci to vypadalo, že půjde o osudové završení, tak se nic nestalo, a vše vyšumělo do ztracena. Zklamán nejsem, protože jsem nic moc zajímavého ani neočekával, což se nakonec i potvrdilo. Je to prostě o ničem, i když na indický film určitě lehce odvážné. Snadno a rád na tento zážitek zapomenu. Nic než tři hvězdy nelze směrem nahoru udělit.

„Jmenuji se Aamir Ali a výjimečně nejsem terorista." Něco podobného by si v klidu mohl říci hlavní hrdina tohoto příběhu. Ke vší smůle však narazí na své bratry ve víře, kteří teroristé jsou, a pak to s ním už jde pěkně z kopce. Plně jsem nepochopil tu překombinovanost s pobíháním po ulicích. Stačilo si na úkol zavolat nějakého negramotu z místní komunity, nebo si ho zavolat odjinud a bylo by to vyřešené. Sice se na to hlavní hrdina rovněž ptá svého přítele na telefonu, ale z odpovědi jsem moc moudrý nebyl. Film bez pochyb a zcela jasně demonstroval fakt, že všichni muslimové teroristé nejsou. Já osobně jsem napočítal jednoho doktora, který se právě vrátil z Londýna, jeho rodinu (ale kdo ví, že?) a ještě jednoho chodce, který šel po ulici. Ano, je to ten čtyřicátý od toto desátého auta zleva..., přesně ten. Víc jsem jich i přes velkou snahu nenašel. Jestliže se bude někdo z vás doma nudit a je nevyléčitelný optimista, může se pokusit tento rekord překonat. Alespoň se můžeme zamyslet, co bychom dělali, být v kůži doktora, kterému prostě nevyšel jeden den. Člověk se musí až ptát, proč lidé, kterým nevoní nic jiného než Islám netáhnou ke svým a zamořují ostatním vzduch svou zbytečnou existencí? Asi by poté přišli o možnost vraždit bezvěrce, ale oni by si jistě už nějak poradili. Takže kluci, alou domů! Žádný super trhák to vskutku není a výrazné nadšení se nedostavilo. Vzhledem k rozumně zvolené délce jsem se však nenudil. Rozhodně ke shlédnutí doporučit mohu, nejsem zklamán. Hodnotím třemi hvězdami, neb je to po všech stránkách průměrné.

Bože můj, tak silný a zajímavý námět, který se odehrává v překrásných přírodních scenériích prosycených klidem a oni to dokázali naprosto znehodnotit zpracováním. Ano, je to skutečně působivé a vše doplňuje moc krásná podkresová hudba. Je to až magické a snové, přitom smutné a tragické. To jsou dozajista velké klady a moc filmů se tímto uvnitřněným pojetím pochlubit nemůže. Žel ty zápory zde převládají. Vyprávění není dotažené a ucelené, jen jakoby kousky a trhanice, z kterých si skládáme celý příběh. Chybí tomu silnější emoce, myšlenky a ponaučení. Propracování postav a dějových linií je ledabylé, často se nedočkáme odpovědí. Možná je to i tím, že jsem viděl kratší verzi, která byla nešetrně sestříhána. Vše se zbytečně vleče, což ničí tu vnitřní reakci diváka, který díky tomu z příběhu vypadává, toť můj názor. Druhá část, která se odehrává v současném Japonsku je už naprosto zbytečná. Ač uznávám, že konec byl vydařený a měl smysl. Ovšem mě osobně celá druhá část pokazila tu první, ke které jsem měl také své výhrady, ale byla jasně zajímavější a silnějí. Chápu, že pro ten pocit hledání, bloudění životem a světem, následnému shledání se a dovršení tragédie (a viděno i z druhého konce - návratu do rovnováhy), to smysl mělo, ale kdyby to bylo zakomponováno již v minulosti (s výrazně předělanou zápletkou), velmi rád bych ten skok v čase oželel. Jsem potěšen, že zde byl uveden citát od skutečného tibetského velmistra Milarepy, a ne od dnes tolik protěžovaného a pop-ulárního Dalajlámy. Inspirace přišla z díla Alexandry David-Néelové, což mě potěšilo podruhé. Kdo tyto významné osobnosti zná, tak ví. Kdo ne, tak ať dle libosti pátrá. Škoda, dvakráte škoda za hrubě nevyužitý potencionál, mohl to být vskutku vyjimečný zážitek. Takto nemohu jinak, než jen za tři hvězdy.

Sledujeme dvě hlavní příběhové linie, které mají mnoho společného, a u nichž dojde k osudovému spojení až na samém závěru. Postavy mě příliš nezasáhly, ačkoliv jejich osudy k tomu přímo vybízely. Je to určitě i tím, jak se celý film až zoufale vleče, a tím již v zárodku potlačuje vskutku zajímavý a velmi lidský námět. Právě díky tomu jsem měl mnohdy pocit, že sleduji přímý přenos a jelikož se tam, až na pár momentů nedělo nic moc zajímavého, tak se dá vytušit, že to nebylo příliš záživné. Asi v tom byl záměr pro přidání té zvláštní atmosféry, která byla jednoznačně cítit, ale tento způsob zpracování si žel musí vybrat i svoji daň. Je zajímavé, že v indických filmech jsou někdy policisté znázorňováni jako naprosto bezmocní a zbyteční panáci bez kapky respektu, a jinde zase jako takřka všemocní tyrani, likvidující jakýkoliv odpor. Společné mají tyto dva různorodé pohledy to, že úplatky berou všichni a jsou ve své práci dost ledabylí. Také velmi často ve službách úplně někoho jiného než práva a spravedlnosti. Jednou za čas se najde nějaký policista, který jde příkladem, což je ale zase spíše kategorie superhrdiny kosícího své nepřátele po desítkách. Netuším, která verze je blíže k pravdě, ale i přesný střed mezi tím nebude žádný med. Navádění k vraždě? Jestli mají opravdu takový zákon, který by se dal ve shodě uplatnit na ukázanou situaci, tak ten papír s příslušným potiskem nemá vyšší cenu než toaletní papír. Další z řady snímků se západní koprodukcí, který až na pár drobností vyzdvihuje negativní stránky života v Indii, proložený navíc takovou plíživou bezmocí, ale na konci jiskřička lepších časů přeskočila. Mám prostě raději šťastnější vize, na ostatní stačí život sám. V hodnocení tak od půlky sváděly boj tři silné hvězdy proti čtyřem slabším. I když kvalitní filmařinu uznávám, tak ty věci, které to celé táhly dolů byly prostě silnější než pozitiva. Tři silné hvězdy jsou dle mého spravedlivé.