Ramanam

Profesionální fotograf a sukničkář (Emraan Hashmi) se ocitne ve finančních potížích. Jednoho dne, ještě před zahájením jeho výstavy, mu zcela osudově do života vstoupí neznámý zámožný muž (Dino Morea), který od něj zakoupí všechny vystavené fotografie. Poté za ním příjde znovu a odkryje pravý důvod svého zájmu o jeho osobu. Nemá zájem o umění, ale o druhé fotografovo nadání, kterým je svádění žen. Chce, aby mu svedl manželku (Udita Goswami), které se chce zbavit. Manželce se ale život v přepychu líbí a rozvádět se odmítá, proto ji chce touto cestou donutit, aby se zamilovala a sama o rozvod požádala. Poté muži slíbí další peníze a ukáže mu navíc fotografii své ženy, kterou fotograf ze své minulosti zná, neboť s ní měl konflikt. To bere jako výzvu, a proto přijímá a odlétá do Londýna, kde má boháč své sídlo. Začíná tak hra na kočku a myš, která se zamotá a fatálně zvrtne... Rozhodně žádný zázrak nečekejte, aby poté nepřišlo hořké zklamání. Další z řady béčkových filmů, jak příběhem, provedením, tak hereckými výkony. Musím ale vyzdvihnout hudební doprovod. Mnoho písní a kupodivu vzhledem ke kvalitě snímku vůbec ne špatných. Jako kompenzaci a protiváhu oproti zbytku s díky přijímám. E. Hashmi dopadl asi nejlépe a jeho postava nebyla až tolik výrazově plochá. D. Morea je spíše krasavec, než zajímavý herec. U. Goswami se snažila být hrozně moc sexy a všude kde se jen dalo ukazovala pupíček a své spoře oděné tělo. Žel, když to v někom opravdu není, tak mu ani zajímavé křivky nepomohou. Stejně jak D. Morea je nevýrazná a nezajímavá. Kdyby se to vzalo za jiný konec, mohl být výsledek určitě lepší. Nestalo se tak, a proto na lepší hodnocení, než jsou dvě hvězdy nelze ani pomyslet.

Velmi vydařený béčkový romanticko-duchařský film ze starých časů, které mám tolik rád. Právě směřování, které si nehrálo na nic strašně světoborného, brutálně hororového a vážného, se mi moc líbilo. O základech spiritismu autor něco věděl a poté to převedl v praxi na docela zajímavém příběhu, i když spíše pohádkovém, než na čisté šplouchanici v krvi. Zde opravdu nešlo o žádný klasický horor, a proto tomu nemohu z tohoto hlediska nic vytknout. Navíc ta doba plná krásných budov, knižních svazků, nábytku, svícnů, umění, oblečení, hry na piáno..., tam jsem prostě jako doma. I forma výkladu skrze křesťanství mohla našincům něco nabídnout. Herci nepříliš okoukaní. Nic zázračného, ale mé sympatie si určitě získali. Písně byly vskutku příjemné, hlavně ta na samém konci a velmi hezky zpestřovaly celý příběh. Ty místa, kde jsem se po celý film rozhodoval mezi třemi silnými a čtyřmi slabými hvězdami, byly jasně zapomenuty na samém konci, který byl prostě úchvatný a zcela jasně rozhodl a převážil hodnocení ku prospěchu čtyř hvězd. Nese i moc krásné poselství pro naši snahu zde. Navíc to čisté bílé světlo..., nejraději bych se v něm utopil.

Chytrolínek, vyčůránek a nemakačenko, toť hlavní hrdina. Bylo zajímavé pozorovat proměnu tohoto nuzného člověka až v psychopatického „zachránce" dívky, která po pádu z budovy ležela v kómatu. To vše jen díky tomu, že se dozvěděl, že se na něj dívka těsně před osudnou událostí ptala. Jinak by se choval klasicky..., jako naprostý opruz. Nevím, jak to mají v Indii, ale postrádal jsem více kontaktu s postiženou. Chyběl mi tam ten princip soucitu, povídání si s ní, předávání optimismu, nějaké to pohlazení, jak od rodiny, tak od něj. Ano, tak nějak k němu došlo, ale bojuji-li o život někoho, na kom mi tolik záleží, tak se snažím opravdu zcela jinak. Samotné stání u postele je sice hezké, ale nikam nevede. Je určitě zajímavé, že v takové zemi jako je Indie, jsem neviděl nikoho, že by se za mladou ženu modlil. Z flákače se stal pomalu doktor na slovo vzatý, ale popravdě mi to tam nesedělo. Co mě opravdu zarazilo, byla pasáž, kdy sestra mluví s hlavním hrdinou a říká, že s tímto povoláním má velké problémy najít si manžela, protože je zpochybňována její morálka, neboť se dotýká pacientů tam a tam... Na to můžu říci jen to, že takto myslí jen naprostý debil. Opravdu skvostná společnost, jenž takto uvažuje. Dívčin doktor byl skvělý a přál bych ho všem pacientům na světě, neb vše je o lidech. Škoda, že to nešlo až tak do hloubky, ale rozhodně to nebylo vůbec špatné. Kdo něco podobného zažil, tak si udělá obrázek sám. Rozhodně to není veselý příběh, ale na druhou stranu velmi příjemně lidský. Je moc hezké vidět a vědět, že někomu na někom opravdu záleží. Proto hodnotím za čtyři hvězdy.

Opravdu jsem čekal klasický horor jen s malou příměsí jiných žánrů. Toho jsem se však vskutku nedočkal (i když se jedná o jemnou duchařinu), a tak můžu říci, že jsem více než zklamaný, ale dobrá tedy... Chemie příběhu vůbec nefungovala. Nápady dobré, ale provedení se minulo účinkem a výsledek se prostě nevydařil, natož aby jakkoliv vystrašil, což je velká škoda! S takovým námětem se mohly vytvořit divy. Upřímně řečeno nešlo o nic super objevného, převratného a dechvyrážejícího, ale i tak se to dalo udělat zcela jinak a rozhodně lépe. Tvůrci to prostě sami zabili, a to bylo na tomto snímku nejděsuplnější. Vždy, když to vypadalo, že se to dostane do vyšších a kvalitnějších pater (třeba až do třináctého), tak následoval sešup mezi průměr a zazdění nápadů (kdesi v garáži). Veškerý strach a děs jde z televize a jedné „telenovely", a to je strašně málo. Dojde i na krev a mrtvoly, ale podané tak, že bych na to mohl vzít i členy a přátele nedělního čaje o páté. Je mi líto, chtěl jsem tomuto rozhodně ne špatnému filmu přidat, ale nevím za co... Je to průměr se vším všudy. Tři silné hvězdy jsou tedy maximem, ale více prostě dáti nemohu.

Rozhodně zvláštní, tragický, tísnivý, vnitřně rozervaný a jistým způsobem velmi dobře natočený film. Nalezl jsem tam opravdu mnoho zajímavých momentů a nápadů, které zřejmě přinesla spolupráce s Francií a Velkou Británií. Západní vliv a způsob vyprávění, zvláště v těch dramatických polohách, byl dle mého zřetelný. Příběh sám o sobě značně nudí a jde zcela mimo mě. Hlavní hrdinka (Deepa Sahi) je velký snílek, který se opájí svými představami. Vyžaduje každodenní dávku romantiky, nevšednosti a nepřetržitý zájem o svou osobu. Neustálé citové vzněty a život prosycený novým a novým vzrušením, touhami a dokazováním, že je pro svého partnera jedinou a nejmilovanější bytostí na světě. Její manžel však tyto představy rozhodně nenaplňuje. Sice ji miluje, ale je to suchar bez fantazie, upjatý a praktický člověk, který se více než o ni, stará o své pacienty a citové touhy své ženy nedokáže patřičně naplňovat. Žena se tak začne rozhlížet po svém okolí a snažit se plnit si své až nereálné sny prostřednictvím jiných mužů... Těšil jsem se pokaždé, když se na scéně objevil Shahrukh Khan, že uvadající děj oživí, ale nic výrazného se nestalo. Problém byl v postavách i v celém příběhu. Ani jedna postava se mého srdce nedotkla. Hlavní hrdinka byla trochu šílená a starala se jen o sebe a svůj citový život a na rodinu, co hůř, svou malou dcerku úplně kašlala. Ostatní postavy byly rovněž nesympatické. Každý svým způsobem, ale jak není komu přát a s kým se alespoň malinko ztotožnit, tak je vše odsouzeno na pouhé pozorování, což mě nebaví. Některé momenty byly zajímavě nasnímané a do toho devadesátková hudba, která to celé malinko zachraňovala. Písně průměrné, ale ten styl skládání a zpěváci té doby se mi prostě moc líbí. Že to nebude mít příliš pozitivní vývoj se dalo z chování hlavní hrdinky čekat. Byl to takový pozvolný lidský úpadek. Ač měla relativně všechno, chtěla mít ještě více, ale za vše se platí. Úplný závěr se mi naopak líbil a podtrhl to, že snímek určitě něco do sebe má, ale ani to nestačilo zachránit vše jako celek. Dlouho to vypadalo na tři hvězdy, ale jak se děj vyčerpal a nepřinášel nic nového, naopak ještě větší trápení, tak jsem musel jít o jednu hvězdu níže na výsledné dvě hvězdy.

Nevlastní bratříček filmu Baadshaho. Stejné obsazení hlavního hereckého páru a též shodný námět v podobě „pokladu". Ajay Devgan je prostě svůj, ale určitě sympaťák. Na Ileanu D'Cruz se moc hezky dívá. Zde není za rozporuplnou princeznu, ale za vzornou manželku hlavního hrdiny. Zatímco v Baadshaho je „poklad" nalezen ihned a příběh se točí okolo jeho zpětného navrácení (ukradení), tak zde se skoro celý film jen hledá a hledá a... nachází. Vše díky anonymnímu tipu a mapě, jinak by se klasicky nenašlo nic. Rozhodně by stálo za zvážení snímek přejmenovat například na: Domečku, otřes se, či Milionář z chatrče 2 (jak to bylo doopravdy). To, co se postupně nacházelo, bylo opravdu neuvěřitelné a vůbec se poté nedivím, že je v Indii taková bída. Tam snad kradou i posvátné krávy, a když ne přímo, tak alespoň berou úplatky, aby se neřeklo. O to více mě zarazil dav místních obyvatel, který se přišel zastat svého oblíbeného zlodějského gurua. Asi by vás napadl spíše opačný scénář, kdy se dav domáhá peněz, které jim byly rozkradeny, ale nikoliv v Indii. Tam si zlodějů dokáží opravdu vážit a patřičně je ocenit. Jak s tímto přístupem chtějí dojít ke světlým zítřkům opravdu netuším. Korupce a politika je v této zemi kapitola sama pro sebe. Právě největším mínusem celého příběhu je až zbytečně dlouhé zaměření se na hledání ukrytých peněz a cenností. Sice se občas, a to jen pár chvil podíváme i mimo dům místní zlodějské rodinky, ale mě to vpravdě nestačilo. Chápu smysl filmu, jako ukázku pro řadové Indy (bohatí si stejně vždy udělají co chtějí), že je důležité odvádět daně, které poté slouží ku prospěchu všem a jak to vypadá u někoho, kdo si tím nechce kazit život. Hodnotím za silné tři hvězdy. Výš jít nemohu z prostého důvodu, který jsem již popsal. Chtělo to pestřejší děj, ale jinak jsem spokojený.

Rozhodně příjemný a milý příběh. Mladý hinduista (Vicky Kaushal) pracuje v bance jako IT a sní o svém vlastním bydlení, protože celý život bydlí se svou rodinou v malých bytech. Má podivný milostný vztah s vedoucí oddělení, který však není úplný po intimní stránce a je navíc jen využíván k podivným citovým hrám své partnerky. Mladá indická křesťanka pracuje v té samé bance jako úřednice, též sní o vlastním bydlení a rovněž je ve vztahu, který ji vůbec nevyhovuje. Osud tyto dva spojí na svatbě jejich kolegy z práce, a to rovnou při společném tanci, kde přeskočí první jiskřička vzájemných sympatií. Poté se scházejí dál a přijdou na to, že mají společný zájem o vlastní bydlení a již i přímo vybranou snovou lokalitu. Ani jeden z nich si ji však nemůže dovolit, neboť ji může získat jen sezdaný pár. Vymyslí tedy plán, který jim oběma má přinést vytoužený byt. Ale jak to už bývá, nejde vše tak snadno, jak si usmysleli... Velice sympatický pár a mnoho vtipných scének, které mě opravdu rozesmály. Ve veselém duchu bylo i to srovnávání rodin rozdílného náboženského vyznání. Zde se nikdo nechtěl vraždit, či vyhazovat do vzduchu. Vicky Kaushal byl opravdu výborný a Angira Dhar roztomilá, i když ne tolik výrazná. Děj rozhodně průměrný, nic zázračného se zde nedá najít, ale veškerá práce šla od srdce a toho si cením. Postavy zajímavé a vskutku osobité. Navíc vše odlehčeno humorem, nadhledem a lidskou upřímností. Písně také průměrné, ale do příběhu hezky zapadly. Hodnocení je na pomezí tří a čtyř hvězd, ale zde se misky vah převážily ke čtyřem hvězdám. Hlavně kvůli všem těm pozitivním drobnostem.

Dle mého to na indické poměry rozhodně odvážné bylo, navíc, když se to týkalo muslimské komunity. Doufám, že se na protest proti vzniku a promítání tohoto snímku odpálilo mnoho náboženských fanatiků (ale pouze někde o samotě po modlitbě, či v kruhu svých blízkých spolubratrů) bojujících proti obscénosti, která by mohla provokovat jejich svaté a čisté hodnoty a v neposlední řadě samozřejmě samotného Boha. Protože on každý z nich zcela jasně a přesně ví, co Bůh chce/nechce, co má rád/nerad a kolik kostek/lžiček cukru si dává do kávy/čaje. Film o ženách pro ženy, na které je prioritně cílen. Provokuje svoji přirozeností a vyzdvihuje mnoho otázek, kterým musí ženy v těchto komunitách, žel i dnes čelit. V našem koutě světa toto naštěstí už řešit nemusíme a nikdo s tím větší problém nemá. I když je pár zemí v Evropě, kde to už tak nevypadá, kor za blbost se platí. Je to celé o touhách, snech, sexualitě, postavení ve společnosti, vztazích, právu na sebeurčení a svobodě, prosazení se, proti pokrytectví a řádu, který veškeré barvy života ničí a deformuje do šedé a černé. Vše dobře ukázáno na čtyřech příbězích žen různého věku, zázemí a životních osudů. Rebelující mladá studentka (Plabita Borthakur), která musí nosit černý celohadr ho vždy, když má možnost odhazuje, obléká džíny a mění se v typickou západní ženu. Další je mladá kosmetička (Aahana Kumra), která má tajný románek s fotografem, ačkoliv se má vdávat. Poté je tu i sympatická manželka (Konkona Sen Sharma), která touží normálně pracovat (musí tajně) a dosahuje dobrých výsledků. Má však velkou smůlu v podobě zcela stupidního a klasicky primitivního manžela, který o tom nechce ani slyšet. Svou ženu bere jen jako matraci, výrobnu dětí a k tomu ji ještě bez výčitek podvádí. Poslední je žena ve zralém věku (Ratna Pathak), která si ráda čte erotický román, který vlastně zasahuje do všech příběhů a zamiluje se do o mnoho let mladšího instruktora plavání. Prožívá tak na stará kolena ve svém světě tajnou, vášnivou a zapovězenou lásku... Pro západního mužského diváka to moc zajímavé nebylo. Film byl natočen s motivací upozornit na ženský svět a jeho problémy, který je v Indii a podobných státech do dnešních časů stále opomíjen, přehlížen a umlčován. Špatné to rozhodně nebylo, ale také nic, co bych chtěl vidět podruhé. Tři hvězdy za netradiční, ale přitom průměrný obsah, který se spíše zaměřuje na sexualitu samotnou, než na hlubší úvahy, psychologii a způsoby, kterými to lze změnit.

Indie, konec 19.století. Poněkud výstřední a nezvladatelný mladík (Ayushmann Khurrana) se zamiluje do tanečnice (Pallavi Sharda). Jedné noci se mu shodou náhod dostane do rukou kniha plná zajímavých nákresů okřídlených strojů. Ukryl si ji u něj místní podivínský vynálezce (Mithun Chakraborty), který se snažil utéct před policií, která měla za to, že se snaží vyrobit bombu a použít ji v boji za nezávislost Indie. Poté se jejich cesty opět spojí a postupem času vynálezce objevuje v mladíkovi nejen sám sebe, ale i jeho velké nadání pro technická udělátka. Proto, když je mladík vyhozen za neposlušnost z rodného domu, tak se u muže usadí jako jeho asistent a začnou spolu pracovat na skutečně převratné věci - létajícím stroji. Což se samozřejmě Britům vůbec nelíbí. Mladík navíc vedle vynalézání ještě řeší svoji lásku a mnoho překážek, kterému mu osud do života přinesl... Inu, příběh sám nebyl úplně vydařený. Problém byl i v hlavním hrdinovi, který mi prostě nesedl svým chováním. Hlavně na začátku mi opravdu lezl na nervy, a to není moc dobré. Poté se sice uklidnil, ale deficit sympatií už nedohnal. P. Sharda je hezká žena, to asi musí uznat každý, ale postavu jen zahrála, žádné emoce u mě nevzbuzovala. To ovšem nikdo v tomto snímku. Nejlepší postavou tak byl zcela jasně starý vědátor. Britové vykresleni opět klasicky a jednostranně, což mě už přestává bavit. Dále mi už poměrně vydatně lezlo krkem to neustálé zdůrazňování svobodné Indie a opěvování všeho indického. Proti vlasteneckému postoji vůbec nic nemám, ba naopak. V indických filmech se vlastenectví a hrdost objevuje (narozdíl od naší země, kde je vše bráno jako ultraneonacifašismus) poměrně často a líbí se mi, když má někdo rád svoji zem, ale tady to bylo dost mimo mísu a zbytečné. Jednou zmínit, proč ne, ale oni to tam cpali až moc uměle. Písní bylo dost, žel bez titulků, ale průměrných, takže to až tolik nevadilo. Co mě však nutilo občas přemýšlet o lepším hodnocení byl jednoznačně vizuál, místy až pohádkový a všechna ta možná hejblata, šoupadla a propracované detaily. Uznávám, že toto se tvůrcům vskutku povedlo. Velmi příjemné a bavilo to mou představivost. Přemýšlel jsem, jaká stránka a jaké plusy a minusy nakonec převáží a zohlední se ve výsledném hodnocení. Nakonec musím přeci jen ubrat na tři silné hvězdy.

Nacházím tu silné hodnocení, že by kvůli tomu konci? Neboť jinak opravdu nechápu za co. Čtyři příběhy, které se mezi sebou předhánění v tom, který je více nudnější, utahanější a o ničem. Dokonce i jinak výborní herci mě nijak neoslnili. Nejlépe u mě dopadla Konkona Sen Sharma a její postava, ale příběh s věčně uřvanou rodinou a novomanželem (Jimmy Shergill), který si ji ani nezasloužil, vskutku dost iritoval. Další hvězda Irrfan Khan zde nepředvedl nic vyjimečného. Ten ne moc šťastný vztah se starší ženou, kterou prožívala jeho postava se mi až hnusil. V tomto příběhu se v krátké scénce objevil Boman Irani a opět další nesympatická postava do sbírky. Ankur Khanna jako student starající se navíc o nemocného otce byl v pořádku, ale otravná skupinka kamarádů, která ho stále obklopovala už nikoliv. Tady totiž zanikla i nadaná Ayesha Takia Azmi. A konečně příběh o „záchranáři z neziskové organizace" (jinak velmi ziskové) byl už posledním hřebíčkem do rakvičky naděje, že se dočkám nějakého zajímavého a převratného snímku, jenž slibovala silná čísla v červeném poli. Dá se říci, že jsem při sledování trpěl v těžce prostupné šedi a nevýraznosti. Závěr? Očekávaný a odtušitelný z průběhu děje. Takřka bez emocí, protože to tvůrce vzal za špatný konec a nevytvořil z těch částeček již sám o sobě silný potencionál, který by na konci gradoval a zanechal v divákovi tolik žádané splynutí s dějem a postavami. Vcítění se v silně emočním přesahu, přeneseného i za rámec filmu samotného. Je mi líto, ale toto nebyl ani průměr, nýbrž jasný podprůměr dvou hvězd, i když silnějších.