T-pack

Měl bych tomu dát extra hodně jenom kvůli pointě? To asi neudělám. Dost dobře odvedená anekdota, ale že by mě to nějak hluboce kulturně obohatilo. Asi si to za měsíc nebudu vůbec pamatovat. Je to prostě další z řady vtipných internetových videí.

Nevěřil bych, že takovýhle český film může dostat oscara. Na začátku se mi zdál trošku nudný a mírně zdlouhavý - to tempo zůstane, ale mně už to potom ani nevadilo. Hlavní postava byla naprosto skvělá a v podání Neckáře neuvěřitelně roztomilá (ehm, jsem muž!). Příběh možná mírně ujetý, každopádně více než uvěřitelný. Není divu, předlohu psal Hrabal - och, četl jsem 20 stran Obsluhoval jsem anglického krále a autora jsem začal nesnášet. A možná proto dávám filmu pět hvězdiček - že mi servíruje Hrabala ve stravitelné podobě. Z této předlohy znám právě jenom konec, ale hořkosladký závěr filmu se mi líbil víc.

Jsem rozjetý a hodnotím úchylné pořady (které v této internetové databázi možná nemají co dělat) našich ještě úchylnějších stanic a není dokonalejšího kandidáta na hudební potrat století. Cílová skupina tohoto pořadu je mi trochu nejasná, ale něco mi říká, že jde o náctileté holky bez vkusu, které listují Bravíčkem s vážnou tváří. Písničky s překladem jsou hrozivým varováním o anglické negramotnosti naší nové generace, přičemž jen dokazují, že překládat anglické texty je asi tak účelné, jako podpírat most klacky od nanuku. O směsici hostů se nebudu vyjadřovat, kultura hudebního popu je mi stejně vzdálená jako ruská architektura 17. století. Jednu jedinou hvězdu za dnešní díl - moderátor Nasty (který je intelektuálně možná výš, než většina Óčka) probíral sexualní dotazy z Bravíčka s jakousi doktorkou - a kdo zná Bravíčko, ví, jak skvostné dokáží tyhlety dotazy být.

Tenhle pořad je neuvěřitelné panoptikum obyvatel naší drahé republiky, který má všechny predispozice stát se odpadovou show. Naštěstí existuje pár faktorů, proč mu odpad nedám. Moderátoři Vydra a Boušková mě neodrazují a dokonce dokážou být na některých místech skoro skvělí. Sem tam si neodpoustí poznámku na adresu těch nejlepších zástupců českého národa a dokáže to být tak nekorektní, až mi z toho občas štěstím ukápne slina. Pak je to také perfektní umístění v programu Primy, protože posunout to byť jen o patnáct minut jinak, mohlo by dojít ke katastrofě. Posledním důvodem, proč je pořad vlastně snesitelný, je ono zvrácené potěšení sledovat v obrazovce spoluobčany, jejichž mentalita má možná stejnou frekvenci, ale jiný fázový posun a na které je zábavné dívat se v televizi, ale kterým bychom museli v přímém kontaktu asi pomuchlat nosy.

Rozhodně nejsem překvapen místním hodnocením. "Žurnalistický" pořad, jehož délka je (naštěstí jen) pět minut se kvalitou své produkce rovná největším klenotům televize Nova. Jelikož hosté, jediné potencionální lákadlo, nemají ani šanci zodpovědět nějaké pořádné otázky, neexistuje důvod, proč by někdo měl na pořad koukat pravidelně. Protože, kdo chce slyšet politiky, jde si pustit něco ve dvanáct, kdo chce vidět herce, kouká na filmy a seriály, kdo chce vidět zpěváky, zapne hudební stanici, kdo sestavuje seznam hostů mi není známo, ale asi jejich jména náhodně poslepu vytahuje ze sáčku. Ale co pořadu vydělává odpad se zaslouženým vykřičníkem je samotná moderátorka - Brambora Telecí. Je to neuvěřitelně arogantní a nepříjemná ženská, která se výborně hodí, aby provokovala kobry, být ale hostem tohoto pořadu, asi bych to nevydržel, a za některé otázky jí naplival do obličeje. Tenhle pořad je tak špatný, že si ani nezaslouží místo v historii prznění televizní zábavy.

Mám chuť něco hodnotit, jen abych se vyhnul učení, a z tohodle pořadu jsem, myslím, viděl dost na to, abych hodnotil. Václav Moravec je skvělý, což o to. Ale pořád je to jen politický diskuzní pořad a ten mě nebude bavit nikdy dost ani na čtyři hvězdičky, natož na pět. A krom moderátora je jediný další důvod, proč ten pořad občas nechám běžet, že v neděli v poledne obvykle není co dělat, než sedět na gauči a čučet na televizi a v neděli v poledne nic jiného prostě nedávaj!

Což o to, tenhle snímek není tak procpaný klasickými holiday season short prvky, ale pořád vznikl za stejným účelem a se stejnou otravnou myšlenkou. Halloweenu se věnuje podstatně méně animátorů, na druhou stranu s postavami, jaké známe, je toto zaměření jedině logické. Já asi potřebuju k nadšení z těchle speciálů něco vážně nového... co takhle kraťas na den svatého Patrika? Kde to třeba ani dobře nedopadne?

Jen další animák v duchu tradice "jsou svátky, uděláme z našeho úspěšného celovečeráku tematický kraťas". Nevím, jestli se mi tenhle zvyk líbí a ani, jestli se mi líbil snímek. Možná pobavil, možná mi znovu připoměl, proč bych měl svátky milovat. Na druhou stranu je tu spousta určitě - určitě výrazně nenadchnul, určitě nepřinesl nic nového, učrčitě mohl předvést víc. Naštěstí nebyli tvůrci tak drzí, a nenacpali do Číny ani Santu (proti kterému teda nic moc nemám) ani žádný vánoční stromeček nebo jinou ikonu západních vánoc, jen v něm opakují naše údajné hodnoty. To jen v té větě je samo o sobě dneska skoro klad.

Možná bych dal i čtyři hvězdičky, ale hvězdičku bych přidával za narážky na Star Wars. Ale jednak to není moc objektivní a navíc jsem si uvědomil, že na těch narážkách na Star Wars celý film stojí a většina humoru čerpá právě z Lucasova světa. Takže bez odkazů by byl film asi jen průměrnou (a možná podprůměrnou) road trip komedií. O druhou porci vtipů se tam staraly nejrůznější další popkulturní odkazy. A hodně filmu přidávají možná nečekaná skvělá camea. Jako fanda Star Wars bych snad uspěl, jako fanoušek Fanoušků bych na tom mohl být hůř. Tak už mi zbývá jen se ptát: jaktože protagonisti poznali Williama Shatnera, ale soudce Reinhold a doktorka byli jen dalšími postavami?

Na začátku jsem se hodně bál, že dokument bude neuvěřitelně zaujatý, jednostranný a subjektivní. Zhruba v prvních minutách druhé třetiny mě ten pocit opustil, nicméně ho zastoupil jiný a já se pro změnu obával přílišné citové hry snímku. A jak se dokument blížil ke konci, jen jsem film sledoval s pusou otevřenou. Ekologický aktivismus je podle mě úchylný výstřelek našeho století, delfíny skoro nesnáším a zabíjení zvířat pro jídlo mi nikdy nedělalo přehnané starosti. Ale nikdy bych si nedovolil upírat jim právo na život. Což je přesně to, co se v Taiji dělo. Dokument je navíc dost důkladný na to, aby sdělil (a to jsem třeba vůbec nevěděl), že zabíjení delfínů vůbec není součástí japonské kultury, jak nás zastánci jatek masírují, že delfíní maso je plné jedovaté rtuti a že ohledně jeho prodeje pořád funguje malé velké tabu. Překvapilo mě dokonce, že mě pobouřilo chování delfínů v zajetí, ale naprosto logicky, protože jim to očividně nesvědčí. Takže. I kdyby měl dokument snad citově vydírat diváka (což jsem z něj naštěstí necítil), v tomhle výjimečném případě by mi to ani nevadilo. Netajím se svojí láskou k civilizaci a lidem, některé věci jsou ale prostě špatně a odchyt delfínů je rozhodně jednou z nich... za téma, za zvednutí mých víček hvězdy, ale nejen za ně. Dokument je totiž naprosto skvěle zpracovaný. To špionážní ladění, ten příběh člověka, který za to tak trochu může, ty faktické ryze dokumentární vsuvky - vydělávají snímku brilantních pět hvězd. A mírně mění můj pohled na svět... už nikdy nechci vidět vodu tak karmínovou.