Carthorias

Čekal jsem o hodně víc, asi zaúřadoval hype syndrom. Bezúčelné násilí ze začátku filmu je na dnešní poměry čajíček, ale v příběhu funguje dobře. Institucionalizace a brainwashing vprostřed filmu je dokonce za pět hvězdiček. Ale ten nehorázně se táhnoucí závěr, který vás nechává vyklusat, místo aby utnul napětí v nejsilnějším bodě, filmu škodí. Není to poprvé co se mi zdá, že by se film od Kubricka měl vyvarovat posledních 15-20 minut (u Olověné vesty snad 60 minut)

LFŠ 2019, film 3: Gus Van Sant se pokusil skloubit dohromady Shakespeara a vlastní scénář, a bohužel je to dost vidět. Trochu to připomíná scénu z Přátel, kdy Rachel udělala dort s hovězím. Samo o sobě dobrý, ale nesedí to k sobě, ten Shakespeare z toho prostě trčí. Což je škoda, protože Falstaffova postava je skoro to nejlepší co ve filmu je. Keanu a River hrají OK, i když zejména Riverův dějový oblouk na sobě moc masa nemá. Zbytek filmu je pak klasická flákačská nicnedělající existence. Ale v tomhle případě a u těchto postav to kupodivu ani moc nevadí.

Geniální věc, která na rozdíl od ostatních seriálů kvalitativně roste s každou další řadou.

Tak čekal bych všechno, to že Swank pojede 156 kol v závěrečném souboji proti té hnusné Němce, , to že prohraje a uvědomí si, že vlastně metaforicky vyhrála, to že vyhraje a následně se zúčastní souboje proti Rockymu nebo třeba Darth Vaderovi, ale to co se stalo v poslední třetině filmu mě posadilo na prdel (takhle překvapenej jsem snad nebyl od tý doby co jsem viděl From Dusk Till Dawn). Už jenom za to bych dal minimálně 3 hvězdy, takže není překvapení, že si tenhle film s úžasným Eastwoodem, Morganem nebo Swank zaslouží plný počet

LFŠ 43 (Film 8): Někdo má rád holky, jiný zase vdolky. A protagonisté tohoto filmu zase vdolky s kousky holky uvnitř. Proti tomu nemůžeme nic namítat, strava je to na proteiny bohatá, a šetříme životní prostředí. S čím ale mám problém, je způsob s jakým režisérka zachází s napětím. Tedy lépe řečeno nezachází. Je skoro až umění, dosáhnout toho,m že při promítání vašeho filmu o vraždících úchylných kanibalech, kde hlavní roli hraje rajcovní raketa a výraz "eat her pussy" má více než jeden význam, odejde znuděně polovina sálu z kina Pozor, ne znechucením, to by bylo snímku ke cti, nýbrž protože se nudili), ale nemůžu se jim divit. Sledovat některé postavy bylo vyloženě utrpení, kupříkladu černý doktor (Btw, všimli jste si, že černoši ve francouzských filmech jsou buď chlapci z okraje společnosti se srdcem ze zlata, nebo doktoři, právníci a jiná podobná elita?), jehož přítomnost jsem nepobíral, nebo hůř, pan Brown (ironicky je to běloch), jehož štěněcí pohled a ublíženecký výraz je vyloženě na facku. Tempo filmu je pomalejší než chůze Miloše Zemana po mrtvici a zápletka chatrnější než rozvodná elektrická síť v Zambii. Více lidí mi tvrdilo, že Claire Denis je taktilní režisérka, lépe řečeno, cže máte pocit dokonalého ponoření do plátna a vnímate více smysly než jen zrakem a sluchem. Musím přiznat že to je pravda, dosahuje toho zvýrazněním ambientních zvuků (křupání bot na štěrku, šustění peřin, vrzání kožené bundy při chůzi) a přiblížením záběru (celou dobu filmu jsem se nemohl ubránit pocitu že jsme moc blízko, jako kdybychom zasahovali do osobní zóny protagonistů), takže výsledkem je velice zvláštní pocit, skoro až voayeurský. Bohužel, to je tak asi jediné co můžu na filmu pochválit. Film trpí klasickým syndromem artového filmu, kdy výrazně vítězí forma nad obsahem, a jako celek je to prostě slabé. P.S. Vlažnější potlesk tu neměla ani Leni Riefenstahl

Letní Filmová Škola 2019, film 15: Jednoduchá hříčka o důležitosti sourozeneckého pouta. Bohužel, už při Dívce, co proskočila časem, mi u Hosody něco chybělo a tady se to potvrdilo v plné nahotě. Hosodovy filmy, ač můžou mít dobrý nápad, trpí na nedostatek představivosti. Ta by sama o sobě nebyla problém, spousta japonského manga a anime je plna vážných a realistických příběhů, nicméně Hosoda se jasně snaží kopírovat Miyazakiho a jednoduše na něj nemá. Tam kde Miyazaki staví propracované a žijící alternativní reality, Hosoda nabízí pouze střípky, jako např. Vlak pro osamělé děti, což je škoda. Btw, ten domek byl úžasný.

LFŠ 2018 Film 5: Byly doby kdy Douglas Fairbanks nebyl swashbucklerem a dobrodruhem s kaskadérskými žongli v každé scéně. Tenhle film je bohužel z těch dob. Vážně braná zápletka o poloindiánovi co se snaží zapadnout do společnosti ten film prostě neutáhne. Aspoň je zajímavé vidět, jak stupidní moralizování o tom že je bílý muž špatný a zlý nefungovalo už v roce 1916

LFŠ 2018, Film 12: Do hotelu přijde žena na pokraji smrti, kurva a spratek, a recepční říká: "Rád vás zde znovu vidím, slečno Lohanová." V tomhle filmu se ale jedná o tři různé osoby. Kurva se kurví, spratek je na facku a blondýna v posteli filozofuje nad takovými věcmi jako je vůně spermatu. Bruneta s blondýnou jsou sestry a nenávidí se, ale zároveň se milují (řekl někdo incest?). Spratek najde pokoj plný hobitů, kteří ho oblečou do šatiček. Jediná sympatická postava, hoteliér, mezitím obědvá párek se salátem (který zkombinuje do mimibazarovské variace párek v šatičkách, a poté mu ukousne hlavu), kořalku a čokoládu. Kurva se pak pohádá se sestrou a jde se zase kurvit. Sestra pak málem umře, takže kurva logicky čapne kluka a jede na vlak domů do Švédska protože proč by se měla starat, že. Shout out jednomu z největších drsňáků světové kinematografie, onomu Maďarskému (či co to má být za zemi) číšníkovi, který poté co do jeho pokoje vtrhne sestra ženské se kterou posledních několik hodin praktikoval horizontální tango, nehne ani brvou, s ledovým klidem počká až si holky vyřeší existencionální hádku v, pro něm nesrozumitelném, cizím jazyce, aby to následně do neutěšitelně brečící holky vrazil zezadu. Jak vidno, praví gentlemeni nevymřeli. Jo, a celé to má být o mlčení boha. Nevím.

Kamera moc pěkná, choreografie např. býčích zápasů též, intermezzo a němým filmem zábavné. Všechno to ale shazuje odporná postava jednoho z hlavních hrdinů, kterou se Almodovar snaží polidštit. Morální relativizování má svoje hranice, a ty zde byly překročeny o několik délek

LFŠ 2018, Film 10: Nějak nechápu, jak je možný, že se rozumně vychovaná, vysokoškolsky vzdělaná holka vyspí s feťákem, kterýho viděla dvakrát v životě. Jinak musím pochválit za nenásilnost, a za nevymezování. Chceš fetovat? Fajn fetuj. Chceš se vyléčit? Fajn, pomůžeme ti. Relaps? Nevadí, jedem znova. Chceš věřit v boha? Fajn. Nechceš? Taky fajn (maximálně dostaneš pár facek od jedné starožitné jeptišky). Thomas je jinak celkem sympatickej kluk, za což vděčí především svému představiteli, který tu existencionální úzkost trefil přímo špicově.