Carthorias

Musím se předem přiznat, že sledování Formule 1 ve mně evokuje podobné pocity jako kdybych se díval 2 hodiny na toto: https://www.youtube.com/watch?v=A3lYAzF-jJc . Tohle ale není ten případ. Je to parádní jízda, film jako ze staré školy, se skoro až antickou epičností. Dva hlavní hrdinové stojící jako Hector a Achilles proti sobě v Aréně bohyně Niké. Brühlův Lauda jako archetyp puntičkářského Němce, proti němu Hemsworth jako James "Party-Boy" Hunt. Třetím hrdinou, který dostává film do úplně jiné dimenze je pak kamera a režie, která vás hodí přímo do sedadla monopostu (v podobném stylu jako například Gravitace) takže se jenom nedíváte do zblbnutí na okolo jezdící autíčka ale přímo se vrtíte ve vlastním sedadle, jako kdybyste očekávali náraz způsobený vaší neschopností zkrotit toho bujného oře. No a korunu tomu pak dává příběh, který je sám o sobě lepší než polovina Hollywoodských scénářů. Scény v nemocnici jsou asi nejsilnější částí filmu. Ještě navrch přihoďte Olivii Wilde a není o čem. Jeden z nejlepších filmů roku 2013.

Redford je prostě Chlap. Nevymlouvá se na neštěstí osudu, nestěžuje si, dívá se životu přímo do tváře a pokud se mu nelíbí co vidí, odpálí na to home run. Muž je jen tak dobrej, jaký jsou jeho zásady, nehledě na jeho slugging percentage, a to je ponaučení, který stoprocentně podporuju. Navíc už vím, odkud vzal Homer nápad na svoji superpálku.

Lego film je boží!! Od úvodní minuty se přes vás prelije prilivova vlna detinskeho nadšení, poháněna az naspeedovanym tempem filmu. Gagů je tady víc než kazdorocnich hospitalizaci po šlápnutí na kostku lega, a většina z nich je laugh out loud funny, namátkou vyberu třebas Millenium Falcon, Batmanuv song, Raketu!, atd. Dokonce i ten dvoupatrovy gauč po několikáté iteraci ve mne vyvolával cukání v koutcich. Dabing se vyvedl, což je vzácnost, važme si jí.

Gravitace změnila můj celkový náhled na film vůbec. Po strašně dlouhé době se někomu povedlo posunout hranice filmového zážitku zase o kus dál, zprostředkovat divákovi nový rozměr, pocit ztotožnění s hrdin(k)ou v rozsahu, který jsem ještě nikdy nezažil. To vše díky naprosto dokonalé technické práci režiséra a jeho týmu. Dobrých 90 procent filmu závisí na souhře zvuku, kamery a střihu (nebo jeho absence). Dějová linka je sice jednoduchá a ohraná (Ryanina dcera), ale v tomto filmu na tom absolutně nezáleží, tady je dějem obraz, zápletkou úhel kamery a dramatickou stavbou ticho. Na Gravitaci se člověk nejde do kina podívat, jde si ji užít, vychutnat. Zatím jasně nejlepší film roku (podle mě jeden z nejlepších filmů za posledních několik desítek let), favorit na Oskara a prostě celkově fantastická podívaná. P.S. 2D projekce na normálním plátně, počítám že 3D, a/nebo IMAX je ještě o několik stupňů výš

Už dlouho se mi nestalo, že bych byl ještě hodinu po skončení filmu v tranzu. Co vyzdvihnout? Vynikajícího Rushe, který je zde o ještě o level výš než v Králově řeči? Svíravý podkres Enia Morriconeho? Závěr, který je prakticky bez jediného mluveného slova a dopadne na vás jak olověná kovadlina? Práci kamery, hlavně při snímání obrazů? Možná je můj zážitek ovlivněn předchozí návštěvou kina, která byla jednou z nejhorších co jsem kdy zažil (Fuck you, Elysium!), ale s klidem můžu říct, že kdybych mohl za rok 2013 vidět jediný film, byla by to Nejvyšší nabídka.

Jednotlivé řady survivora hodnotím podle dvou kritérií: Zaprvé, kolik je ve hře zajímavých hráčů nebo figurek a za druhé, kolik momentů si z řady pamatuji (například z Thajska si nepamatuji nic). Co se týče castu, na straně navrátilců to vyšlo tak půl na půl (Cochran, Andrea, Corinne, Phillip, v jistém smyslu i Hantz, i když to je kapitola sama o sobě), na straně "fanoušků" byl jediný použitelný Reynold. Tady Caramoan body nenažene. Na druhou stranu, celá sezóna je plná nezapomenutelných momentů (Francesca a její kámen, Phillip a Stealth r Us, ten strašidelný meltdown, Malcolmovy čachry na kmenové radě). Hlavní téma bych ale osobně popsal jako: "The Ultimate Survivor Underdog Story". To jak moc se vám líbí tenhle příběh ovlivní váš pohled na celou sezónu, mě tedy strhnul a proto dávám 5, ale chápu i ta nižší hodnocení. Co nechápu, je přirovnávání této řady k těm nejhorším řadám typu Fiji, Thajsko nebo One World. Možná že už nemám tak vysoké nároky na kvalitu a Survivor stagnuje, ale Caramoan mi přijde jako nejlepší řada od HvV.

Zdá se mi, že si tady většina lidí plete hodnocení pořadu s hodnocením jeho účinkujících. V životě jsem neviděl tak vypatlaná individua, to je pravda, nicméně právě kvůli tomu je Hotel Paradise tak důležitý. Je to úžasná studie jedné sekce populace (a bojím se dokonce říct že většinové), která se pouze maskuje za výherní reality show. Nebojím se to přirovnat například k takové Katce od Třeštíkové. Zda to byl záměr producentů či ne, o tom můžeme jenom debatovat (osobně si myslím že je to jenom šťastná náhoda), nicméně unikátnost tohoto projektu je zřejmá.

Je mi trochu líto toho, že naprostá většina recenzujících uživatelů ČSFD srovnává Hunger Games s Battle Royale a šmahem odsuzují HG jako nedokrvenou kopii. Je to trochu jako srovnávat Requiem za sen se Strachem a hnusem v Las Vegas, pouze proto že oba filmy obsahují spoustu drog. Cílem Hunger Games není prolít na plátně hektolitry krve, či explicitně šokovat jako v případě Battle Royale (neshazuji BR, je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů). Tou pravou hrůzou je zde post-apokalyptická společnost vystavena na Orwellovských principech totální moci, proti které podrobené kraje nejsou schopny, či lépe řečeno nemají sílu a chuť bojovat, viz naprosto odevzdaná populace přihlížející dni sklizně. Centrum dekadence v Kapitolu dusí ostatních 12 krajů (s možnou výjimkou prvních dvou, sloužících jako populační zásobárna represivních složek) pomocí metod, které všem podrobeným přijdou jako neskutečně kruté, zatímco vládnoucí vrstvě připadají zábavné. Scény kdy se Katniss rozklepe jako sulc těsně před vstupem do arény nebo úmrtí Routy zasahují emočně přesně ta správná místa, kdy divák soucítí s hlavní hrdinkou (velký podíl na tom má také fakt, že Jennifer Lawrence je skvělá herečka), ale pocit úzkosti a nejistoty přetrvává po celou dobu filmu. Nejsilněji možná paradoxně v části filmu před vstupem do arény, při srovnávání dvou odlišných světů 12. kraje a Kapitolu skrz Cetkii Trinketovou (vskutku stupidně přeložené jméno) a její pokřivené vnímání událostí (když vykládá dětem jdoucím na smrt jaké mají štěstí, že se mohou v jídelním voze naládovat koláči). Vrcholem filmu je proto (skoro)závěrečná scéna s rulíkem, braná jako gesto odporu vůči tomuto systému. Ve zkratce, není to o tom že se 24 dětí pozabije v aréně, ale o tom, proč se má 24 dětí pozabíjet v aréně.

Po všech stránkách tak neuvěřitelně špatný film, že prorazil dno hodnocení a usadil se na 100 %. No,bavil jsem se ohromně. Naprosto debilní postavy pobíhají po letadle ve kterém hraje rocker metalový koncert (WTF?), nic co dělají nedává smysl a ještě k tomu internetový hacker, no prostě bomba, bombička!!! Scénář (jestli se tomu tak dá říkat) museli producenti snad vyvolat ze sedmého pekelného kruhu, určeného pro Z-kové filmy. Prostě tak špatný film, až je dobrý. Hodnocení filmu taky hodně pomohlo, že jej TV Nova nasadila na tu nejsvatější hodinu nejsračkovitějších braků, a to ve 3 ráno, kdy jsou u televize vzhůru buď alkoholikové, zhulenci, ztroskotanci nebo Petr Hapka. Výsledný efekt je ten, že se dostaví takový ten hřejivý pocit, kdy víte, že to co děláte je asi nejhorší možné trávení času, jaké se jenom dá představit. A to čas od času není špatné zažít.

Mistrné dílo a jeden z nejlepších (ne-li úplně nejlepší) film, který jsem kdy viděl. Všichni tady mluvíte o experimentu, minimalizmu, ale opomínate to hlavní, a to je děj. Ten je samozřejmě skvělý,(SPOILER) zvláště ten šok v 16. minutě, kdy padne na zem pán s talířem - Joyce Wielandové se musí uznat, že muže dokáže zahrát přesvědčivě, včetně hlubšího hlasu a ochlupení na tváři (KONEC SPOILERU). Film prochází klasickým dějovým schématem antického dramatu, a sice expozice (seznámení s bytem), kolize (paní a stěhováci nesou skříň), krize (viz SPOILER), peripetie (nájezd kamery) až ke katastrofě (konec filmu, kdy divák, lačnící po nášupu tohoto skvostu, zůstává nenasycen). Co se týče dialogů, ty jsou brilantní, tak dobře napsané jsem už hodně dlouho neslyšel, balancují mezi Clerks od Kevina Smithe a Tarantinovskými filmy. Škoda že slyšíme tak dvě a půl věty. Z herců bych vyzdvihl Hollis Frampton, která se na plátně objeví (pokud se nepletu) zhruba v polovině čtvrté minuty. Hollis sice není původně herečkou (určitě všichni znáte její režisérský magnum opus - Hapax Legomena VI: Remote Control), ale náročnou roli "paní, co má ukázat stěhovákům kam dát skříň", zvládla na výbornou. Samostatnou kapitolou je potom hudba. Tady se nebojím říct, že skladatel byl neprávem opomenut na udílení cen Akademie. Zvlášť skvělá je pasáž mezi 10. a 18. minutou. Zprvu jsem se obával, že se mi něco stalo s počítačem, ale pak mi došlo, že to je celé dílo geniální mysli Michaela Snowa. Bravo, tleskám. Bohužel se obávám, že jsem v 19. minutě ohluchl, ale to je pouze malá cena za zhlédnutí takového průlomového díla. Co se týče speciálních efektů, tak například kakofonie zvuků v 16. minutě, to je přímo zvukově editační poezie. Když si jenom pomyslím, jak musely být ty efekty nákladné (podle počtu ran padlo za oběť minimálně 6 talířů a nad tím už se nos neohrnuje). A když pomyslím na vizuální efekty, tak na svoji dobu je to velmi slušný standard. Ostatně nevidíte moc filmů z roku 1967, ve kterých můžete najít absolutně statickou kameru, bez záchvěvů. Tedy, ty drobné záchvěvy samozřejmě nepočítám, ba naopak ty podle mě akorát dodávají snímku na působivosti. Navíc, pokud se díváte na film na google videu, teprve potom oceníte vysoké rozlišení kamery a stříbřitost zvuku, která teprve dodá filmu ten správný šmrnc. Ke konci filmu potom dochází k prolínání do jiných žánrů, viz (SPOILER) sekvence s duchem (KONEC SPOILERU), Wavelength se tak stává svým názvem i dějem jakousi inspirací pro filmy typu Hlas smrti. Závěrečná scéna ve mně zanechala velmi hluboký dojem, má kvalitu přesahující médium filmu a mluví k nám jakýmsi nadpozemským hlasem (aluze k mimozemským filmům - viz blikání modrého světla). Obraz, který divák vidí na konci potom vystihuje celou podstatu filmu, a sice: "Jak jsem se mohl dívat 45 minut na takovou sračku"? A tímto dává Michael Snow průchod své genialitě. Zasloužených 5 hvězd. P.S. Pokud vás tento film nadchl, tak doporučuji vynikající kraťas "Mole Hills", který je k dostání pouze na DVD filmu Sunshine, v jeho sekci s bonusy