Hydr0gen

3* jsem dal Man of Steel a Snowboarďákům, takže to se přece jen nehodá a proto dávám 4. Nicméně se jedná o úplně jiné čtyři než u First Class, kterou mi tento díl připoměl a dodal chuť shlédnout znova!

Film pro mě nefungoval ani na jedné úrovni tak jak měl. Na komedii málo vtipný, na lidské drama mi přišly postavy příliš schematické a budování přátelství mezi nimi moc vynucené a válečná linie byla byla pro mě úplně mimo (anonymní zmatení velitelé, kteří pořádně nevědí co chtějí a co dělají a dialogy mezi nimi šustěly papírem a divnou angličtinou až hanba). O osobně se podle mě hřejivá lidská komedie a brutální (proti)válečné drama prostě tlouklo až mi to bylo nepříjemné. Umím se představit, že to udělat jde, ale ne takhle suše.

Brilantní herectví, realistický scénář na bázi neskutečně působivých životních příběhů a kulervoucí závodní scény, které v některých momentech (Fuji) dostávají až artový rozměr. Jedinou nevýhodou filmu je poměrně dlouhá expozice, která musí vysvětlit pozadí formulí neználkům jako já, představit hrdiny, jejich vztah a vývoj a celkově nastavit situaci, aby bylo jasné, že "o něco jde". Film mě bavil celou dobu, ale někdy před půlkou, když už jsem se divák s postavami seznámil a naladil se na prostředí závodů, pro mě lehce ztratil tempo. Tak nebo tak je po celou dobu na co koukat, zejména díky hercům, jejich charismatu jednotlivě a vzájemné chemii. Jakékoliv zpomalení tempa je ale bohatě vykoupeno jednak v momentě návratu Nikiho na scénu nebo neméně emotivním závěrem, který následuje po epické vizuální onanii z Japonska. Nakonec nelze hodnotit jinak než za 5*.

"rozhodně ale film, který stojí za zhlédnutí." LOL. Ne.

A to nikomu nevadilo, že film neměl ŽÁDNÝ KONEC? Skončil v podstatě před finálním, nejdůležitější aktem, ke kterému to celé směřovalo... Sorry, ale to nezachrání ani Al Pacino, ani Helen Mirren, i když bylo výborní (zejména Al, samozřejmě).

Film, který je čistou hodinu času o mučení jednoho člověka bandou černobíle odpudivých grázlů, je fail od tvůrců i od dramaturgů festivalu. Po hodině jsem to zabalil, protože konec i náznak jakéhokoliv vypravěčství byl v nedohlednu. (KVIFF 2013)

Krásný design, výprava, kamera a efekty nevykompenzují scénář, který...no, ke kterému nemám slov. To, že nedává smysl je slabé slovo.

Technická stránka vč.kamery, dobové výpravy a atmosféry a také hudby(!) je na české poměry nevídaná. Herecká sestava samozřejmě nemůže zklamat. Ale to vše bohužel nestačí, pokud to slouží překombinovanému scénáři, který místy nedává smysl, nebo je absurdně vykonstruovaný. Škoda, nicméně Ondříček je borec.

Až přílišná podobnost s The Road bylo něco, co mi bránilo si film více užít. Zatímco v první půlce filmu se Hell v Cestě tak nějak inspirovalo při budování atmosféry a světa, který prostě Cestu připomíná, ve druhé až doslovně kopíruje. A zatímco zápletka, kterou si Hell z Cesty vypůjčilo, je v originále jen jakousi epizodou (i když jednou z neintenzivnějších), zde figuruje jako téměř hlavní náplň celého děje. Film naštěstí zachraňuje právě atmosféra, které věrně přenáší na diváka pocit beznaděje. Režie je celkově řemeslně dobrá a výborná práce s kamerou a jednoduchými barevnými filtry umocňuje pocit napětí a hlavně dává zdání mnohem dražšího filmu, než jakým Hell doopravdy je.

Nákaza je celkově hodně chytrý film s hodně chytrým scénářem - nechybí opravdu mrazivé zobrazení strachu paniky podané zejména formou strohých debat vladních a zdravotnických činitelů okolo stolu nebo přes konferenční hovory, vtipná práce s flashbacky (viz.komentář Traffica), dloubnutí do vlivu moderních mediíí (blogy, youtube jako jsme viděli v Kickass) a metanarážky na VELMI nedávnou skutečnost ("Necítíte, že je váš úřad čelí nedostatku důvěry po přehnané reakci na prasečí chřipku"). Naneštěstí právě scénář není bez chyb (jaktože nikdo neřeší, že imunní člověk nemůže být dále přenašeč?) a bohužel ani několika zbytečných "hollywoodských" klišé. Celé to naštěstí zachraňuje naprosto nekomprimisní režie, která chladně a s odstupem zachycuje průběh šíření nemoci, když přeskakuje z místa na místo, z jednoho nakaženého na dalšího a sleduje reakci úřadů a mezinárodních organizací. Minimalistická je i hudba a herecké výkony, kde nikdo na sebe nestrhává příliš pozornosti (možná kromě Juda Law, který si roli evidentně užíval). Zamrzí tak možná jen škobrtnutí, jako zmíněné kiksy a klišé, nebo když se některé věci vyřeší až podezřelo snadno, i když by bylo bývalo možné diváka v napětí ještě více vykoupat.