Welkeom tu Dongmakgol

Hluboko v korejských horách leží vesnička Dongmakgol. Její obyvatelé tu žijí v míru a harmonii a nestarají se o okolní svět. Nezajímá je válečný konflikt, který proti sobě postavil dvě sousedící země a v jehož krvavých bitvách umírají tisíce lidí. Jednoho dne se však život ve vesnici změní a to příchodem dvou jihokorejských vojáku, tří soudruhů z KLDR a jednoho amerického pilota. Ale změní se také životy příchozích vojáku a jejich pohled na svět už nikdy nebude jako dřív. Skutečně nádherný film plný emocí a po jehož shlédnutí budete mít takové zvláštní ale příjemné pocity. Nenudil jsem se ani chvilku, film nemá ani jedno hluché místo a dokáže z každé ať už sebevíc banální situace vytěžit maximum. Tohle se mi na něm moc líbilo - nejedná se o žádný americký über-mega film, ale přesto je svým způsobem velkolepější a zážitek z něj krásnější a silnější. (17.04.2007)

Zřejmě nejlepší jihokorejský film, který kdy byl mému oku dopřán. Dokonalé prolínání vtipných scének s dramatickými mi vzalo dech. Přitom se jedná o naprosto náhlé přechody. Celý film doprovází nádherné efekty a práce s kamerou. Podobně orientované protiválečné snímky toho řeknou vždy nejvíce. Moc pěkný film a hlavně se jedná o snímek, se kterými nebývám často v kontaktu, tudíž je můj zážitek ještě jaksi umocněn. Téměř 5 hvězdičková záležitost. (14.08.2012)

Korejská válka, zapadlá horská vesnička se světem neznalými obyvateli a americkým pilotem do níž se shodou náhod dostanou přeživší severokorejští i jihokorejští vojáci a aby přežili, musejí vydržet pospolu. Je zde pár vizuálně opravdu kouzelných scén ale přeci jen jsem čekal více než jen nápadem originální ale zpracováním trochu fádní příběh o tom, že válka je hnus ale když jí trávíte se zajímavými lidmi, může být i zábavná. (06.08.2011)

Ten film je velmi příjemný, a to je vše. Byť jsem nedávno nadával na přehnanou eklektičnost Korejskeho filmu The Host (i s tím, že šlo o tvůrčí záměr), zde naopak se žánry slily do takového nerozlišitelného tklivě humorného příběhu, dostatečně bizarního ale přitom "hluboce lidského", až jsem si vzpomněl na mnohé nešvary českého filmu (bez té bizarnosti a s tím, že to bych tomuto snímku přece jen křivdil) (25.07.2007)

Ať si říká kdo chce co chce, mě přišlo spojení tragických - byť předvidatelných - osudů hlavních hrdinů s komickými prvky velmi osvěžující a nápadité. Scénu s "poprkornovým deštěm" anebo matrixovský zápol s pašíkem z hlavy jen tak nevymažu. Pravda, patosu bylo habaděj, ale to jsem od korejské produkce už jako poučený divák čekal. Naopak mě příjemně překvapilo množství kameramanských vychytávek, které jsem si opravdu užil. Vítejte v Dongmakgolu je milý, sympatický příběh na jarní večer a to je víc než dost. (26.03.2010)