katakomb

Po hudební stránce opravdu povedená práce, prolínání různých grafických a výtvarných stylů bylo příjemným osvěžením. Chápu, že aby zfilmování knihy Prorok dávalo smysl (tím spíš v kresleném/animovaném pojetí), tak bylo nutné vystavět nějaký banální příběh, aby nedošlo jen na odříkávání příběhů bez výraznějšího dějového posunu, jako je tomu v knize. Nejzajímavější a společensky nejatraktivnější a nejžádanější myšlenky na různá témata (hlavně láska, práce a duševní bohatství a kvality) se povedlo dobře přenést a výtvarně poutavě doplnit. Jako pohádka s poučením a dobrým výchovným potenciálem je to určitě výborný materiál - pro děti i pro dospělé.

Díky výborným dialogům (často spíš monologům) vydal tenhle film mnohokrát za psychoanalýzu, o kterou člověk ani nemá zájem a přesto se koná. Naprosté překvapení, tento zádumčivý snímek, který jsem velmi rychle přestal považovat za nudný a neschopný mne vtáhnout do děje, mi otevřel pro mne dosud neznámé Woodyho polohy a sféry.

Naprosto chápu komentáře o tom, že film je nudný, prázdný, plochý, bez akce a šťávy, suchý. No dobře, ale jak zobrazit na plátně atmosféru manželské dvojice, jejíž společný manželský život je přesně takový - prázdný, plochý, bez akce a nudný a nakonec až zhoubný? Akčními scénami? Životem a rychlými prostřihy z tanečních bálů? Jiskřením mezi manželi a napětím, které by přenášelo až na diváka? To asi těžko... Nemyslím si, že Emma Thompson napsala špatný scénář, jak se tu dočítám. Nebylo to ani špatně natočené, ani zahrané. Ten film měl ukázat, dle obsahu výše, jak trpí žena ve viktoriánské Anglii v nenaplněném manželství. A přesně to ukázal! Při tomhle filmu máte chuť spáchat sebevraždu ještě než to skončí! Zároveň cítíte největší možný odpor k despotickému manželovi a jeho iritující pošahané rodině. A to je přátelé to ono! To je ten pocit, který musela zažívat Effie Gray, když žila po boku svého prvního muže. Takže pokud jste čekali romanci ve stylu Jane Austin, tak jste vedle. Ale to nebylo ani záměrem tvůrců.