kijkwijzer

Pár dobrých efektů a záběrů, ty ale kvůli zdlouhavosti filmu brzy přestanou uchvacovat. Introspekce hlavních postav příliš nezaujme. Amandin projev je plný úplně zbytečných vulgarismů, které - pokud zvolíte mizerný dabing v podání Nely Boudové - tahají za uši. Největším iritantem je však prepotentní Ruth a její stylizace do talentované, kosmopolitní, inteligentní, schopné a absolutně "cool" černošky. Aby byla ještě víc "cool" a "trendy," rekreačně užívá drogy - proč? Tento film nezachránila ani Julia Roberts.

Když se hororový thriller počátkem devadesátých let objevil v programu českých kin, byla to událost. Divák bývalého Východního bloku byl kosmopolitním městem hříchu nadšený. Amsterdam byl kultovnější než Londýn nebo New York. Londýnský East End měl legendárního Jacka Rozparovače, New Your zase Samova syna a klasik nizozemského hororu Dick Maas dodal amsterdamským grachtům sériového vraha v neoprenu. Detektivní příběh byl přesvědčivý. Zvuky potapěčského dýchacího přístroje, záběry z vodní hladiny na amsterdamské ulice a hausbóty a repetitivní monotematická hudba vytvořily dokonalý filmový dekor a iluzi v duchu tagline na českém filmovém plakátu „Dech, který přináší smrt. I dnešnímu divákovi se možná zalíbí exkurze do jedinečného Amsterdamu a stylu osmdesátých let a dech, který přináší napětí. Ve filmu má cameo roli i slavný nizozemský sloupkař Simon Carmiggelt a závěrečná skladba Loïs Lane se stala vcelku úspěšným radiohitem.

Více než šest set námitek proti uvedení filmu do kin v předmikulášském čase se Nesvatému postaralo o řádnou publicitu. Zejména filmový plakát, jenž zobrazuje sv. Mikuláše s biskupskými insigniemi a tváří popálené zombie, pobouřil mnohé křesťany. Za jeho stažení se zasadila i rodičovská organizace Ouders & Coo (nyní Ouders van Waarde). Zda to byl dobře promyšlený marketingový tah filmových tvůrců nebo pouhá náhoda, nevyřešila ani nizozemská rada pro reklamu RCC. A tak se typický zástupce třetí vlny tzv. nederhorroru stal druhým nejnavštěvovanějším filmem roku 2010. Profanace moderního zkomercionalizovaného Mikuláše / Sinterklaase najednou přestala znepokojovat a rok poté film vyšel na DVD. Filmový prolog odhalí příliš: úplněk v noci z pátého na šestého prosince přivádí „Mikuláše“ zpět na tento svět, nikoliv však už v roli štědrého ochránce dětí, nýbrž jako ten pravý mstivý krvelačný zabiják, který nemá s nikým slitování. Pak už zbývá jen přesvědčit pár nevěřících Tomášů a pustit se do nerovného boje s běsnícím zlem. Nebýt záběrů Amsterdamu a úryvku nejznámější mikulášské písničky Sinterklaas Kapoentje, film by spolehlivě prošel jako hollywoodský horor o vraždění teenagerů. Pokud série vraždících scén českého diváka omrzí, může svoji pozornost obrátit na fakt, že zatímco u nás se mikulášská tradice postupně vytrácí, v Nizozemsku má Sinterklaas váhu našich Vánoc.

Psychologický thriller Isabelle začíná velmi slibně. Znepokojující a stísněná atmosféra náhodného setkání neznámé znetvořené malířky Jeanne a věhlasné nizozemské herečky Isabelle vzbuzuje očekávání silného komorního příběhu. Jeanne ovšem brzy odhalí, že Isabelle má být prototypem neodolatelné ženské krásy, a právě v této chvíli ztratí celý příběh přesvědčivost. Vzhled Haliny Reijnové, která ztvárňuje Isabelle, je jistě nepřehlédnutelný, všeobecnou představu o smyslné kráse rozhodně nenaplňuje. Isabelle neoslňuje a kontrast mezi osud určující krásou a ošklivostí se tak redukuje na úspěch a popularitu na jedné straně a obludný život v osamění na straně druhé. Přesto posedlost Jeanne rozkladem a zkázou všeho krásného a životaschopného, která se stala pohonem její umělecké tvořivosti a obraz zachycující destrukci Isabellina těla jako vrcholného díla Jeanne určitě naplňuje žánr hororového dramatu. Isabelle se navíc jen tak nevzdává, což přidá filmu celkem velkou dávku akčnosti.

Kdo by nechtěl být ochraňován hlavní hrdinkou Antonií, která se za žádných okolností nebojí jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Antonia je velmi realistický film. Oč méně je vizuálně přitažlivý, tím více je inspirativní: Antonia je vzorem dokonalé emancipace od pokrytectví, pomluv, pověr a nešvarů malodušnosti stísněného venkova, v němž se pohybuje s velkou dávkou intuice, životní moudrosti a zdravého rozumu. Antonia má zkrátka srdce na pravém místě. Film ozvláštnily i dva záběry jako z magického realismu: zbabělost místního kněze rozhýbe i soškou Ježíše Krista a anděla. Přítomnost silného ženského elementu v tom nejlepším slova smyslu je dílem výrazné představitelky hlavní role Willeke van Ammelrooy, která nevyšla z role ani při komentáři rozpačitých nizozemských filmových recenzí. Radost z Oskara si zkazit nenechala a smíšené přijetí filmu doma trefně přičetla společenským předsudkům. Film má také jedno prvenství: Marleen Gorris se stala první ženou, která proměnila nominaci na Oskara za nejlepší režii celovečerního hraného filmu.