R´Hell

Hon je odšťavňovač emocí. Ačkoliv část filmu probíhala celkem předvídatelně, nemohla jsem se ubránit hluboké lítosti, která mě provázela téměř po celou dobu sledování. Režisér výborně vykreslil atmosféru maloměsta, kde se všichni znají a lidé jsou náchylní k ukvapeným závěrům a odsuzování a kde, pokud se jejich predikce ukáží jako mylné, sveřepě odmítají připustit si vlastní omyl. Hlavní hrdina se zmítá v kruhu, z něhož není úniku, ať dělá, co dělá a divák může jen bezmocně žasnout a dumat, zda kdyby se něco podobného stalo v jeho okolí nechal by se také unést davem... Herecké výkony jsou naprosto uvěřitelné, výsledný dojem však kazí pochyby o jisté vykonstruovanosti příběhu; není přece možné, aby po traumatu tohoto druhu dítě prošlo jen vágním rozhovorem s psychologem a pak mu každý věřil a vůbec nikdo se nezastal dříve oblíbeného prověřeného učitele a přítele...

Srovnání se Sherlockem překvapivě není vůbec od věci. S tím seriálovým má Ripper Street společný typ znělky a spád děje, s tím filmovým prostředí. Však sám seriál se odehrává v době, kdy svého detektiva Doyle vpustil do ulic Londýna. Zarputilý a spravedlivý inspektor Reid, se sympatickou tváří Matthewa MacFaydena, seriál táhne, ale jeho přátelé mu, až na Američana, pouze sekundují. Ripper Street chybí opravdu výrazný hrdina, nejlépe ten záporný, úplně nejlépe sám Jack. Uvidíme, jestli se dočkáme. Prozatím je to příjemná, tematická a poctivá kriminálka. Nic víc, nic míň.

Upřímně, moc se mi líbí ten pohádkově důvtipný příběh, který sepsal Tolkien a proto mě film, postrádající spoustu skvělých momentů, až tak nenadchnul. Naštěstí hlavní hrdina, Bilbo, si v podobě výborného Martina Freemana vybojoval mezi mnoha výraznými postavami skvělé místo, takže to celé opravdu působí jako cesta jeho a trpaslíků a ne jako prequel Pána prstenů, který je Tolkienovu rukopisu vzdálený. Peter Jackson se snaží zachovat formát, se kterým začal a co si budeme povídat, kouká se na to dobře, i přes příliš dlouhou stopáž. Jsem zvědavá, jak se Jackson popasuje s dalšími dvěma díly.

Nevím skoro nic o soukromém životě Davida Duchovnyho, ale pokud je pravda, co zde někdo píše, že se spíše podobá životu tady Hanka Moodyho než Foxe Muldera, pak smekám, protože udržet trvale zdrženlivý výraz v Aktech X dalo zřejmě více práce, než se zdá... Californication je další z nekorektních seriálů, jež se drží několika stále se opakujících, avšak skvěle fungujících témat, neboť to málo zahrnuje vše, co lidé očekávají od nekorektního seriálu. V důsledku toho je snadné přehlédnout nedostatky a nepřipouštět si například i fakt, že kdyby byl seriál o deset, patnáct minut delší, už by neměl co říct. Občas je Californication one man show, ale opravdu dobrou, protože Duchovny se pro tuto roli snad narodil.

Vždyť to bylo zábavné! Jistě, trochu vykradené (zdejší mrazíkofilové, kdybyste nebyli tak zahledění na jednu věc, jistě byste zmínili i bílého králíčka á la Alenka) avšak na Českou televizi nadprůměrné. Hlavní písnička je krásná (Ondra Brzobohatý je talent), herci skvěle obsazení (dobrá, Roman Vojtek je na nezadaného mládence přece jen trochu starý) a exteriéry prostě nádherné (zima! Rožnov!). Jako fanoušek starších klidných pohádek bych si odpustila ten ukřičený konec, ale jinak se mi moc líbilo.

Nevím, jaká je Anna Karenina jako knížka, protože jsem ji z nedostatku času musela odložit "u plesu" a pak se k ní už nevrátila. Film je však úchvatný. Z první hodiny seznamování se s ruskými šlechtici a jejich hrou na morálku jsem byla nadšená, graduje to právě u plesu, kdy se uklidnila rychlá a trochu matoucí sekvence úvodních scén a konečně jsem začala vnímat toto pojetí filmu jako naprosto přirozené a nesmírně zajímavé. Ke konci však Keira ztrácí dech, její Anna přestává být onou oslnivou charismatickou hvězdou smetánky (ač později opovrhovanou) a ve chvíli, kdy by napětí mělo vrcholit, nastoupily krásné obrazy a emocionální NIC. V důsledku toho ani konec není takový, jaký bych si ho představovala. I přesto jsou scény z odtažité falešné společnosti opět brilantní (dostihy, opera). Film se mi líbil, i když byl v druhé půlce poněkud utahaný. Ve srovnání filmů, které se objevují v multikinech, je skvostně originální.

Mám slabost pro lidi, kteří šli za svým snem a mám slabost pro dokumenty, které mi způsobí husí kůži. MF outdoorových filmů 2012, Brno.

Hodnotit americké seriály je dost ošemetné, protože co v jednu chvíli válcuje svou originalitou, v mžiku oka strmě padá dolů. Once Upon a Time dorazil do druhé sezóny a zatím stále vede první ligu. Není to pohádka evropského střihu, na kterou jsme tu zvyklí, ale pro odchovance Nekonečného příběhu a Disneyho je tato seriálová kombinace podobných děl téměř ideální. Oceňuji hlavní záporné postavy, balancování na hraně dobra a zla Mr. Golda je poutavé, Regina a její otrávená jablka jsou věčná. O něco míň se mi líbí pohádkové interiéry, někdy až příliš hraničící s kýčem, ale to se dá skousnout. Pohádka pro dospělé mě zkrátka baví.

Jasně, že jsme se u filmu usmívali, protože jsme všichni věděli, jak to dopadne. Sám o sobě by televizní film jako tento nijak nevybočoval z průměru, to by ale nesměla být hlavní hrdinkou žena, jejíž příběh táhne sám za sebe. J K Rowling obdivuhodně šla za svým snem, v dobrém i ve zlém, a tak vrátila fantazii i těm, kteří si mysleli, že ji nikdy neměli. A to mě přimělo zavřít mé kritičtější oko a nechat se unášet příběhem jejího života, natočeným snad trochu povrchně, aby divák věnoval dostatečnou pozornost HP indíciím, ale přece jen poutavě, citlivě a nebulvárně. A to se cení.

Velmi citlivě a civilně natočený snímek o dilematu jednoho dítěte a o dětstvím jako takovém. Námět je realistický, nijak zvlášť vyhrocený, asi tak, jak to v životě opravdu je. Všechny děti jsou přesvědčivé, skoro jako kdyby se kamera zatoulala na plácek a nikdo si jí v zápalu hry nepovšiml. Přes klidné tempo Tomboy dokáže zaujmout a i díky poměrně krátké stopáži se jedná o opravdu příjemný film.