Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (65)

plakát

Armáda mrtvých (2021) 

Hamletovské drama o lidských citech a komplexnosti života v grandiózně zamotaném příběhu plném překvapeni a hlubokých filosofických úvah o zombiích…nečekejte. Některým tématům inovátorství sedí (ženy a nové babičkovské kalhotky z itošky), jiným ne (prezidenti a kolečková křesla). A jako přestárlý konzervativec (od malička masturbuji striktně jen pravou), jsem se zcela logicky připravoval připojit k místňákům a hnidopišsky zhejtnout úplně všechny nové nápady ohledně mých starých nemrtvých, pasivně agresivních kámošů. Ale spletl jsem se. Armáda zombíku s rotou alfa- evolved-rádoby-zombie-příšer (ty už prostě patří do řádu monster a ne do vědeckou obcí uznávaného zombificus classus) byla fajn. Úvod naprosto špičkový. Pak chvíli příběhového kómatu, který nás dokodrcal k druhé polovině filmu, kde Zack opět nabral dech a naservíroval nám maličko novátorsky pohled na Las Vegas a komunitu společensky nepřizpůsobivých zombčanů. Suprová akce s cool vypadajícími scénami. Ovšem pár zombie much by se též našlo…třeba poněkud divné příběhové zkraty, nebo obvyklé dementní nelogičnosti příběhu (jež mě brutálně se#ou už od dob, co povstala první filmová zombie z hrobu). Ale Bautistuv hrubosval v mozku hrál jako o život, jeho „dcera“ zahrála výbornou ultra-pizzu a film končil atomovým výbuchem u na pozadí zapadajícího slunce. Jako, co chceš víc voe? Doufám tedy, že bude opět nějaké pokračovaní (prej jo). Při čekání si ohřeju v mikrovlnce další zombie packu s kečupem a klíďo si to pustím zas a znovu.

plakát

Nightflyers (2018) (seriál) 

Ze začátku vypadá jako nízkorozpočtová scifi netflixovka za pár východo-indických žebrodolarů, ale viděl jsem i mnohem horši filmy, které se tvářily jako áčková prostitutka a zblízka šestá Zemanova podbrada. Toto si drží svůj temný styl a atmošku celkem rozumně. Příběh moc akční též není, ale téma zajímavé. Aneb jak může matka totálně zkazit (nebo po našem „spicit“- interpunkci ať si každý doplní sám) úplně všechno a všechny okolo sebe svou přirozenou touhou vše ovládat. No, který dospívající ufňukanec toto nezažil, ať se hrdě přihlásí a dostane řemenem na spravenou. Některé výjevy, i když vypadají jakože běžné gore, byly překvapivě hlubokomozkové. Ale to by se jeden musel trochu i zamyslet a né jen zamilovaně čučet na své přirození ve zvětšovacím sklíčku pod mikroskopem. Navíc díl, ve kterém se ukazuje, jak by svět dopadl cistě pod nadvládou nevyrovnaných žen brilantně vypráví, jak jsou potřeba zcela vyrovnaní mužští jedinci a sexuální mašiny (jako třeba Já), aby se to vybalancovalo. Série po posledním díle vyznívá dost temně, chlapi děkují ježíškovi za moznost uchlastat se k smrti a ženský přepínaj na ordinaci v růžové zahradě na uklidnění svého pocuchaného ega.

plakát

Frčíme (2020) 

Pomalu se řítíme do doby, kdy nám bude Disney prezentovat pouze šedo-žluto-hnědou obrazovku, jen aby nikoho neurazil. Ve zprůměrovaných 74,5ti minutách. To aby delší, čí kratší doba promítání nikoho neurazila - třeba lidi s malým penisem nebo príliš vytahanými pysky. Celou dobu budete mít na hlavě připnutý scanner myšlenek, jež bude hlídat, abyste náhodou nedali vetší přednost jedné z barev obrazovky. V případě, že byste se v záchvěvu erotických fantazii zadívali (v průměru) třeba více na žlutou, elektronický alarm scanneru automaticky odešle žalobu k vašemu nejbližšímu soudu za rasismus. Opomněli jste totiž (v průměru) jiné barvy více, než totalitní systém rovnoprávnosti diktuje. Toť vox populi dneška…Pixar už je dávno stráven v žaludečních šťávách nechutně tlustého pupku pana Mickeymouse a originalita, či nedej Ježís svoboda projevu v animovaných block-busterech totalitywoodu (nehledě na společenské nálady) se projeví až s další plně nezávislou produkcí.

plakát

Králové videa (2020) 

Výborný dokument pro jakoukoliv generaci, od tvrdých chlapů a sexuálních ledoborců z 80tek až po omnisexualní zženštilé uplakánky z přelomu milénia. První dvé třetiny supr zábavné – plné vtipných hlášek a historek z doby prvních, ilegálně pašovaných videokazet ze zahraničí (taková „kurva“ velká flashka), jež se pro nedostatek lingvistických schopností (a leností číst písmenka na obrazovce) české populace musely namlouvat jedním, monotónním hlasem naživo. Mnohdy úplně příšerně, alebržto zábavně... Na poslední třetině, jež se veze na vážnější notě pirátství a jeho právních implikací, je vidět že by naše skupinka nadšenců mohla ještě trošku zapracovat… ale budiž. Jde prostě vidět, že vtipný části dokumentu šly dát dohromady mnohem svižněji a s větším nadšením než ty vážnější (a těžkopádnější). Suma sumárum, je to po dlouhý době zábavný český snímeček. PS: Na pozitivním hodnocení nemá pražádný vliv, že od producenta dostanu tričko a VIP street workerku (rozuměj lepší "kurvu") dle vlastního výběru zdarma (za štědrý příspěvek na produkci filmu).

plakát

Soukromá válka (2018) 

Sice obvykle spoléhám na ověřené zprávy z fejzbúkové skupiny “MylujuPoloSflečenéhoPutyna” anebo jejich spřízněnou “jzemNegramotniNackovzskejDement” ale někdy je dobré vidět věci i z té druhé strany. Tedy…ženská reportérka (její reálna předloha) je mix Miloše Zemana a Lary Croft (imunní vůči chlastu a miliardám vyčazených cigaret a krutopřísně neohrožený dobrodruh). Na motokrosce přejede hranici do válkou rozmr…rozbité Sýrie, ujde s armádou 30 mil v Cejlonské džungli a dá vklídku dvakrát čajík s Kaddáfim. Námět dělaný přímo na velká plátna… Bohužel o tom tahle filmová katastrofa není. Místo brutálně akčních autentických dobrodružství natočili film o zlomené, zhulené čarodějnici, co furt fňuká jak má mizerný život, na svůj ptsd a tak obecně furt bečí. Fakticky mi to mých pár (chlastu odolávajících) neuronů nebere. Jak někdo může tak supr životní předlohu takhle sprasit? Jako bych chtěl natočit film o Albertovi Einsteinovi a celý dvouhodinový film věnoval jeho problémům se po ránu trochu normálně učesat s vyčerpávajícím doplněním záběrů stolice v míse. Okořenil bych to ale i třiceti sekundami o jeho objevech (protože to přece vůbec nikoho nezajímá). Čili jedna hvězda za Růžu, která udržela film nad hodnocením "odpad" a druhá za těch pár sekund záběrů z válečných zón.

plakát

Artemis Fowl (2020) 

Trochu jsem znejistěl při sledování prvních několika minut dalšího sériově průměrného prefabrikátu megakorporace Disney, jestli náhodou nemám přepnuto z hbo na můj privatexxxtwistedfucks akount. Přece jen udělat film pro děcka a začínající pubertální honiče, kde je hlavním motivem „honitba“ mladistvých (když nepočítám již skoro zesnulou Judi Dench) na artefakt zvaný „Velký žlutý žalud“ (v českém dabingu ještě příšernější „Žaludus“…) není trefa přímo do marketingového centra kakaového oka. Ostatně to bude pravděpodobně další artefakt do pokračovaní tohohle disnej-hnoje (vesmír pidišulínků bude ohrožovat „čokovokus chlupatus“). Hlavní hrdinové jsou příjemní asi jako tučné masařky na zdechlinách agrofert kuřat. Děj opět poupraven tak, aby ho pochopili i naprostí dementi a částečně i voliči spd. Na koho tento film zacílil je tedy zcela jasné. S postupně hloupnoucí populací je třeba zařídit archiv pohádek pro gramotné lidi z dob, kdy ještě psychopatičtí prodavači amerických mickymouzů nevládli celému průmyslu. Pusťte radši Harryho Pič...teda Pottera.

plakát

Polar (2019) 

Pro jednou opět perfektně odlehčená záležitost, se zákazem vstupu místní umělecko-kaziprdovské créme de la créme, jež už asi zapomněla, co je to bavit se u filmu. Mads je na assassinském důchodě a naučí nás (zcela nenásilným způsobem) jak vlastně chodí nájemní vrazi na důchod. A že to bude docela jízda. Madsík se v dědečkovských papučích ve své chatce bude starat o pejska, koupí si i rybičku a naseká sousedce dřevo….Dobrý ne? Kdo ovšem čeká storku o seniroských strastech příliš suché stolice je na omylu. Pohodku s inkontinenčními plenami mu záhy pokazí assassinské komando naprosto pitoreskních (slovník cizích slov r.1985) psychopatů, jejich opravdu odporně slizký boss a pár docela dobrejch prostitutek. Nelze ovšem očekávat obkreslovačku již poněkud unylých pokračování á la Mr. Wick, kde souboje trvají 20 minut a s vysušenými bulvami musíte čučet na každou modřinu co si Kiinu udělá. Tady Mike prostě všechny hned zmasakruje tím nejzábavnějším způsobem a (i když on sám rozstříleny na šráčky) hurá za dalšími jatkami dál. A že toho stihne docela dost. No prostě… nic pro konverzaci dvou a více transvego-neumím-se-ani-trochu-bavit intelektuloidů. Doufám, že se natočí dvojka a bude tam ještě více násilí a brutality a hovězího masa a vůbec.

plakát

Guru lásky (2008) 

Asi jen Mike Meyers dokáže udělat i naprosto otřesný film svým osobitým a zvráceně psychopatickým způsobem zábavný. Nic nedává smysl a džouky jsou o třídu levnější než becherovka v baru poslanecké sněmovny. Nikdo se tam ani nesnaží hrát…snad krom Jessicy Alby, která podává standardní výkon na hranici svých mentálních schopností. Tento snímek spadl tak moc hluboko pod úroveň hodnocení „odpad“, ze vytvořil svůj vlastní mini-vesmír (hned za dimenzí uschlých holubů z nosu a temně hnědých škrkanců otisklých na měsíc starých trenkách). Sám nevím proč, ale přesto jsem se tou bizarní směsicí špatné napodobeniny bangladéšského pouličního humoru od postižených retardů docela bavil.

plakát

Spider-Man: Daleko od domova (2019) odpad!

Vrchol korporátně hamburgro-žroutského edukačního systému pro negramotnou generaci amerikoblbů. V hlavní roli štkající, usmrkaný arachnický degenerát. Baby pavouka poslali (v návalu inovátorské zácpy) po světě s edukativním přesahem pro žáky pomocných škol. Aby totiž mladí amíci, místo žraní burgů a hrátek call of duty po školách s ostrou municí, měli alespoň ponětí o existenci jiných států mimo Trumpland. Opravdu vynikající a do všech detailů promyšlený děj uchvátil moje hnisající hemeroidy natolik, že začaly každých deset minut dívání krvácet a musel jsem si tedy 13x vyměnit jumbotampon do prdele. Víc toho ta moje zakrvácená rektální ruptura už asi nepobere.

plakát

Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) (2020) 

Jako první bych měl dodat, že zbožňuju dobře napsané hrdinky zasazené do kulervoucího příběhu (Vetřelec, Terminátor, Tomb Raider, Atomic Blonde, Westworld a bohužel už jen pár dalších). Tohle ale není ten případ. A ačkoliv je Jokerova holka docela fajn matroš na zajímavé příběhy, z nějakého důvodu „se rozhodlo“ že se uklohní účelovka (oficiální vládní slovník) na podporu boje proti všem „zkurvencům co si dovolili se narodit s koulema“. A tak se, milé děti, udělal další DC propadák s průměrným ratingem na který si nikdo za dva roky ani nevzpomene. Asi není úplně nejlepší strategie poslat do první linie rádoby áčkové produkce amatérského rejžu s celými dvěma filmy na kontě. Ale je to prostě první žena, co zrežírovala superhrdinský film a ještě k tomu koronavirem nepostižená asiatka. Takže z ní ve Svatém lese udělají bohyni veškerého dobra co na zemi existuje. Celkově je tento mistrovský počin vyplněn třemi hlavními motivy. Margotka neustále (a zcela vožralá) bečí o rozchodu s Jokerem a usopleně na něj nadává. Pak tu máme hromadu flashbacků pro doplnění příběhu až vám z toho začne cestovat vaše zadnice časem do dob kdy jste si kupovali lístky (v naději že se trochu pobavíte). A v poslední řadě (jen místy) slušnou akcí, na kterou se dá i koukat. Celé zasazeno do poměrně pankového stylu vyprávění (rozhodně ale nečekejte žádné Sex Pistols, spíše takový jemný pop-punčík od Avril Lavigne). Nějak jsem nepochopil postavu hlavního záporáka. McGregor působí jako mentálně zaostalý ňouma, který se dokáže přizabít i při luhování vlažného čaje. Budu věřit že to tak mělo být schválně…Taktéž účel nominace a nasledného reanimování starobylé, dost škaredé mumie jako jedné z havních aktérek mi nějak unikl. Jestli teda nemáte zrovna nic lepšího na práci, a došli jste do kina příliš pozdě na promítaní jakéhokoliv jiného snímku (jako se to přihodilo mě), tak tohle je ta pravá volba jak zabít dalších 109 minut vašeho života.