El.Negros

Abych to tak nějak sesumýroval… po Krvavé Opici v bikinách (u níž jsem nudou zestárl o dobrých 100 jaterních skvrn) přisel Ještěří král v bikinách (nebo z Bikini?..) u něhož jsem vydržel alespoň hlasitě nechrápat. A teď totok ....Stručně řečeno, parádní podívaná pro velké plátna. Monstrózní ošklivci se probrali náležítě nasraní na další sezónu MMA cage fights, ale místo klecí mají kontinenty a docela jebou na pravidla. Podpásovky jsou povoleny, stejně jako lejzry, atomovkový doping a dokonce i (velmi nemorální) dorůstaní končetin...A jako u každého zapasu, nejnudnější momentky obstarávají stupidní scény mezi jednotlivým řinčením gongu. Kdyby ten lidský kompars aspoň držel hubu a díval se na zápas milénia, ale voni prostě musej kafrat, srát nudnýma kecama a zabírat drahocenný filmový čas. Fighty a velkolepé nástupy monster nakonec převáží a divák (teda minimálně já) odchází s příjemné vlhkým pocitem v oblasti vlastního čůrátka. No…docela se těším na následující ohnivou romanci ošklivého lidoopa a atomové ještěrky.

Doposud Avengerové svorně vzdorovali běžně zažitému zvyku upadající kvality filmových pokračování. Ovšem to poslední dějství naštvaných jogínů v pestrých legínách mělo kvalitu náhrdelníků z pravého zlata ve slevě za 199Kč z teleshopingu na Barandově. Tam kde by člověk čekal boj tak epický, že by z toho popraskaly I ocelové koule terminátora, zbyl jen strojově supernudný CGI souboj , jež měl v sobě asi tolik napětí jako finále české fotbalové extraligy. Až na to, že u toho musel člověk sedět 3 hodiny v kině bez chlastu. Tam kde cekal trošku temného comigzu, bylo až hystericky uštkané “drama pro dospělé”. Chvílemi jsem mel chuť zařvat na celé kino: „KUR..A COŽE ! Kdo měl ten cocotský nápad udělat z posledního dílu (akcí nejnadupanější značky Marvelu) DOSPĚLÉ DRAMA pro přecitlivělé ufňukance a romantické homomileniály ?!“ Tohle zprznili ve stylu vzpomínkových dílů různých roztahaných seriálů o 20ti milionech pokračování… tzv fillerů (neboli plničů), kde se vzpomíná jak to bylo před 20 sériemi dozadu a kdy měli ještě všichni pupínky na xichtu. K podobným hrůznostem se většinou přistupuje, když dojdou nápady různých scenáristických kreténoidních existencí. V kině jsem měl chvílema pocit, že jsem na Titaniku s ženskými v přechodu, jež zrovna vysadily antidepresiva. Jediné, co mi trochu spravilo náladu, byl konečně pořádně vypadající a věčně nalitý nordický bůh hromu a zelený vegan-intelektuál. Jinak zhola nic. Musím si spravit náladu a znovu se podívat na Infinity war.

Docela chápu, že se tahle Márvelovka nemusela všem líbit. Nemá širokou paletu agresivních barev a pobíhá tam málo naolejovaných týpků v lesklém spodním prádle. Měl jsem sice též hnědou skvrnku strachu na tangách v očekávaní oxeroxování Thora "jedničky". Ale naštěstí tu nejde o pravěký scénář, který všichni dobře známe - mimozemšťan strozkotaný na cizí planetě potká slizku a nešťastně se zamiluje na pozadí válečného psychodramatu. Todlencto je odlehčený příběh s detektivní zápletkou spíše podobný Man of Steel…zrození Márvelovského protipólu supermana. Je fakt, že okamžitě víte, jakým směrem se naše kapitánka bude ubírat, kdo je padouch, kdo je dobrej a kdo úplně blbej. Na efekty se tu extra nehraje, filmek neaspiruje na nejlepší komixárnu nerdského universa, ba naopak ubíhá v pohodovém rytmu dobře načasované akce a vtipu. Casting na paní kápovou nemohl dopadnout lépe. Brie je v roli naprosto uvolněná a přirozená, jako modelka spodního prádla na soukromé "přehlídce" ve vile Dana Bilzeriana. Bez ní bych dal necelé 3 hvězdy.

Podobnou Únikovku hraju každé ráno na míse, obzvlášť po vydatné indické večeři. Úkol je jasný – vyluštit šifru z použitého hajzláku, kterou následně využiju na otevření vzduchotěsných dveří záchodu dřív, než se udusím jedovatým plynem. Někdy je zvýšena obtížnost hry faktem, že dojde právě onen hajzl papír. Tenhle remake Kostky má přibližně podobnou zápletku a úroveň zábavy, jako moje ranní dobrodružství a na dostatečné dobré béčko chybí dobře udělaný krvavý masakr. Něco víc, než pokečupovaná jakože-rozbitá hlava, nebo dětskými nůžkami vystřihaná díra do trička opatlaná malinovým sirupem. Ale oceňuju snahu o znovuzrození legendy, klasický odpočinkový námět I psychologii postav (dobrák, psychouš, chytrák, a zbytek maso a mlejn). Pokud už teda nesrkáte mlíko z cecíku, mrknite radši na Cube – chirurgicky přesně zasazené béčko do tématu (groupen-krvavy schnitzel -technology nerd-survival).

Snad první bezchybná netflixofka. Viděl jsem názor, že je to korejská verze prasátka Babe…hmm pak je tedy ve stejném příměru Barbar Conan americká verze Honza málem králem. Asi tak… Výborný náhled na sociopatické prostředí korporací očima malého dítěte, kde platí pouze jedno pravidlo – obchoduj nebo zemři. Fakt mě bavily výborné výkony všech herců. Na první pohled zaujme mírumilovná, růžové oblečená CEO agrochemické megakorporace (výborná Tilda Swinton) a panenská příroda, kde holčičky pěstuji originální druh bio prasátek se svými hodnými strejdy... Vše v rámci celosvětové soutěže o nekrásnějšího vepříka, jejíž vítěz se podívá na výstavu do suprčupr Nju Jourku. Ale nenechte opít vývarem z tesco-vepře ve slevě. CEO (Tilda) si s sebou od narození táhne zjevné genetické břímě svého psychopatického otce. Holčina, jež se stane hlavní hrdinkou příběhu (nad nímž ale nemá pražádnou kontrolu), žije v chudobě se svým ožraleckým senilním strýcem. A celá "bláznivě pozitivní" korporátní soutěž je jen další lež pro účel zamaskovat obchod s masem – vlastně si můžeme za prase dosadit cokoliv a kohokoliv. Úředníci, v čele s vyhořelou TV hvězdičkou (hlavní reklamní tahák celé praso-akce), jednoho dne prostě zvíře odvezou do tajné labiny na testy, a pak do továrny na zpracovaní masa.... Holka se ale jen tak nedá, vydává se svoji jedinou kamarádku zachránit…. a samozřejmě vůbec neuspěje. Její jedinou nadějí je banda vego-teroristů, jež náhodou potká. Celý film má až brutální nádech reality, nicméně skrývá i malou jiskřičku naděje v naivní dušičce hrdinky a pokřiveném bušidó mírumilovných ekoteroristů.

Moc toho přece nečekám od nových pohádek – nesmí se toho dotknout mág všech defektních mongolů a nízkosociálních filmů pro exekučně projeté hráče automatů Troška, mělo by to mít klasický děj a nejlépe žádné příliš revoluční nápady. Prostě porazit padoucha, zachránit slečinku a inkasovat poklad. To kurde pochopí i Zemanův čínský klon. Ale tohle bylo ochotnické divadlo z vesnice hrané náctiletými dětmi po obrně. Pod pódiem pokladnička na dvacet ká-čé na fond neschopných herců z prvního ročníku FAMU. Bohužel jsem též nepodíval na rejžovo portfolio – opravdové skvosty jako oskarový Freonový duch a festivalová lahůdka Rumplcimprcampr… Takže si jej logicky najala ČT, aby nám jako obvykle totálně zasvinila štědrovečerní stůl svým low cost exkrementem. Mladej princ jako vzor všech mileniálových slečinek – podvyživený omnihomouš co umí jen koulet očima. Na druhou stranu princezna, jež hraje asi pouze přes insta a další sociální networky, umí zjevně koulet sponzorskýma šourkama, jinak by jen nosila ve štábu kafe. Děj je ve stylu krátkých chudokrevných džouků, nesmyslně sestříhaných do sebe, jako show Jardy Soukupa. Korunu celému amatérskému plátku dává Kříž vypadnuvší z gótské seznamky pro mumie. Jo, dva čerti to nezachrání ať už je to Táňa s Liškou.

Zelený skřítek si zašel na noční neočekávanou návštěvu k Timu Burtonovi… se šperhákem a místo hlavních dveří normálně rozmlátil okno. Moc toho neukradl, bo byl mírně mentálně postižený…. jen předlohu Ukradených Vánoc od původního tvůrce, mistra Tima. Ale to je vedlejší, Skřetovi upravili scénář, aby byla podobnost jen čistě náhodná. A samozřejmě museli, přímo životně nutně, přidat velmi opruzující všem-okatě-se-vnucující multikulturní rámec a všechny scény s náznakem nevázané zábavy opilovat rašplí do tupých úhlů průměru. Ale dost kritiky. Jako vánoční příběh v 4k telce při 6té skleničce vína a nacpaným pajšlem bramborovým salátem docela slušný animák. Jen mi k tomu chyběli nějací podvyživení sirotci, co by přes okno mého luxusního bytu slintali na cukroví, jež bych křečovitě prskal při výbuších prasečího smíchu na svůj předražený koberec s ikei. Mám ale rád Benedicta Cucumberbitcha a jeho dabing – čili cokoliv, kde hraje/dabuje nějak nemůžu hodnotit úplně špatně. Jak to ten cazjl dělá ?!

Opět se prokázalo moje oblíbené rčení, že se I s malým Kašpárkem dá zahrát velké divadlo…… Ať si má v soukromí třeba oltáříček se svlečenou figurkou pana Spoka, ale na plátně to prostě umí svými origo-stuntmanskými kousky rozparádit (i tu helikoptéru pilotoval sám!). Ať se mu lije do žil každý týden nová krev malých čínských děti, ale pořád dokáže ze svého xs rozkroku na podpatcích vytáhnout pořádně chlupaté chlapské koule a vytřít nám s nimi zrak. A tak věru učinil. Jeden z nejznámějších fiktivních charakterů všech dob, Ethan Hunt, si ve svém temném špionském kutlochu opět otevřel obálku s dalším úkolem. Nejde o nic menšího než získat tři atomovky, postřílet zbytek chuligánů ze Syndikátu, a přitom se nenechat vodkrádlovat. Normálka ne? Ale autoři opět utáhli šroubky o pár nemožných závitů. Na všechno má tolik času, jako jepice před infarktem a neustále se pohybuje na hraně totálního nezdaru. Protivníci mají celou dobu očividnou převahu a Ethanovi se neustále věci vymykají z rukou. Jedinou titěrnou nadějí je jeho tým, jedna kámoška a schopnost opravdu efektně sprintovat přes celý Londýn. Vše podbarvené vypiplaným soundtrackem, až jsem si (urcrbajíc) říkal, jestli za ním nestojí samotný stréc Zimmer. Filmek, ač možná působil malilinkato více komorněji, dává každou minutou všem divákům na obdiv svou největší a roky vymazlenou filosofii – šance na úspěch právě téhle mise nikdy nebyla mizivější. A jsem rád, že se Ethan opět rozhodl ji přijmout.

Senzacechtivý Spiderman 2 (zkratku zde radši neuvádím) je mnohem vice komiksový, než jsem čekal. Jako by někdo nejdříve vymaloval klasický komiks a pak ho tam prostě šoupl (na plátna kin). Za scénářem stojí docela silná trojka borců, jež se přičinili o nejednu slušnou syfy šťávičku. Spidey v tomhle počinu dělá co má. Vymýšlí kokotinky ve vzduchu, hází vtipné hlášky, zachraňuje staré babky i mladé babky ze spárů pokřivených zmrdů, katastrofálně selhává ve vztahu se svou přítelkyni Gwen a je neustále švorc. I tak působí náš milý arachnid nějak vice dospěleji a sebevědoměji ve své roli (lokálního) superhrdiny než v prvním dílu, což mu docela sedí. Neskutečně únavné a monstrózně protáhlé ubrečeně-romantické scény z jedničky jsou nahrazeny…opět ubečenými romantickými scénami. Nicméně se na ně tentokrát dalo koukat. Působily mnohem promyšlenějším a vtipnějším dojmem. Ovšem Emma Stone (Gwen) mi přišla tak nějak postobrnozní. V emočně vypjatějších momentech vypadala stejně přirozeně, jako Kim na mírové konferenci. Ale všichni trochu znalí komiksové předlohy s klidem na duší ví, že záhy bude milá Gwen strnule čučet pouze do hlíny. Shrnul to bych to tedy takto: sáček na zvracení jsem z pohotovostní polohy protentokrát zajistil a uschoval na další příležitost. Po Raimiho pavoučí trilogii, první koukatelný kousek. A to včetně nejnovějšího hyperkorektního pavoučátka.

Vlastně nemám nějaké závratné výtky. Možná proto, že jsem film viděl před týdnem a už si moc nevzpomínám o čem byl. Vím jen tohle – dobří herci, pohodově hráli, příběh standard, vylil jsem si pivo na nohu. Tydlety hvězdné bonus příběhy bych prodal třeba Netflixu jako minisérii pro ospalá letní odpoledne, nebo promítal jako background na SW geeks party. Rozhodně ne jako velkofilm do kin. Tam se tohle dílko hodilo asi tak, jako bavlněné babičkovské spoďáry na třetí rande.