Crocuta

Kvalitně řemeslně (včetně řemesla hereckého) ztvárněný snímek, kde se filmařům povedlo divákům dostatečně srozumitelně sdělit, proč se hrdinka chová tak, jak se chová, i když se sdělením toho, co se jí v tu kterou chvíli odehrává v hlavě, je to už poněkud složitější. S alkoholem má drtivá většina populace bohaté vlastní zkušenosti a mnozí jistě i s nezvládnutou závislostí na něm, tudíž je obliba této tématiky jak u tvůrců, tak u konzumentů pochopitelná. Pro mne je v tomto ohledu nepřekonatelným opusem magnem fenomenální Fričovo "Dnes naposled", co se patologických projevů konečné fáze alkoholismu týče pak vyniká Figgisovo (a zejména Cageovo) "Opustit Las Vegas", nezapomenutelní jsou "Dobří holubi..." nebo Menšíkovsko - Filipovské studie "Ikarův pád" a "Tažní ptáci". "Zápisník alkoholičky" působivosti (alespoň pro mne) výše zmiňovaných titulů nedosahuje, ale jeho svojí kvalitu má a určitě není ztrátou času.

Linkovými autobusy jsem v Mexiku procestoval tisíce kilometrů a v rámci těch cest absolvoval řadu kontrol, které na check pointech prováděla armáda, federálové, migra - hledali drogy, migranty, zbraně... To bylo v roce 2008 a na jih od hlavního města, ale už v té době se Los Zetas etablovali kromě drog v dalším velmi výnosném kšeftu - vybírání výpalného od kojotů (převaděčů) a nemilosrdném masakrování těch, za které nikdo nezaplatil. Od té doby se v totálně zkorumpovaném systému situace jen zhoršuje, čím blíže k severní hranici, tím je horší. Zájemcům o tuto problematiku vřele doporučuji knihu salvadorského novináře Óscara Martíneze "Bestie - Na migrantech nesejde".

Tvůrci mne potěšili tím, že dokázali najít dostatek odvahy pro takovéto ukončení 2. sezóny (která byla podle mého názoru celkově podstatně lepší než ta 1.). Za tuhle epizodu by se nemusel stydět ani nejeden známý severský krimi seriál.

Neoriginální, hloupý, tuctový, blablabla... s podobnými - třebaže pravdivými - odsudky na mne nechoďte - když si chci v kině orazit a vypnout a manželka se chce škodolibě pobavit mou chronickou lekavostí, snímek podobný "Tarotu" je přímo ideální. Bubáci vypadají náramně, atmosféru to má více než slušnou, dívky jsou pohledné a vraždění docela zábavné, i nějaká ta krev se najde. A lekaček bylo pro mne tak akorát :-).

Nudný třetiřadý snímek se stokrát provařeným námětem (srovnání s "Lola běží o život" je úplně mimo mísu), kašírovanými a nepříliš zdařile natočenými souboji, spoustou sentimentu a patetických keců a také životních mouder, která hlavní hrdina poslouchá, zatímco se - i když mu jde doslova o vteřiny!!! - válí u rodičů na kanapi, vede nesmyslné plky v policejním autě, nebo polehává u popelnice - těch zdlouhavých přestávek, na to jaký má kvalt, je tu ostatně jak naseto. Bída. Ta jedna * za celkem obstojně zachycenou berlínskou atmosféru a hlavně za skok do metra se židlí přivázanou k prdeli :-D.

Dramatický snímek s dobrou atmosférou, zdařile zachyceným prostředím, poněkud překombinovanou zápletkou a dost pochybným vyzněním, v němž ke škodě věci hraje prim moralizování (musím uznat že velmi solidně zahrané) hlavní postavy, která ovšem sama není ani zdaleka bez poskvrnky a tak její jednání a soudy působí dost neupřímně.

Příběh statečných a obětavých vlastenců. Poslední věta závěrečného komentáře dobře ilustruje obvyklý postoj vlád vůči takovým lidem.

Skvěle natočená (už dlouho jsem v kině tak intenzivně nevnímal podobně zdařilé propojení zvuku - a hudby zvláště - s obrazem) iniciační jízda, která se sice nevyvaruje několika klišé (včetně jednoho, které jsem očekával od samého začátku), ale nesoudí, nabízí ne snad ty nejpravděpodobnější, ale přitom určitě ne nemožné varianty budoucího vývoje a zároveň je v některých ohledech nepříjemně jasnozřivá a realistická, včetně samotného závěru, který se může odehrát nikoliv jen "někde v Africe", ale v podstatě kdekoliv. A rozhořčené výkřiky naivků, kteří vidí svět (nebo alespoň tu jeho "vzornou" část) růžovými brýlemi, na tom nic nezmění.

Četl jsem obě knihy pamětí Jiřího Markoviče, stejně jako pět svazků monumentálního díla Viktorína Šulce o sexuálních vraždách, na jehož výsledné podobě se Markovič svými komentáři výraznou měrou podílel. Všechny kauzy, které se v seriálu objevily (i mnohé další, které si snad tvůrci nechávají pro další sezónu - Straka, Prokopské údolí, Doležal, Vocásek atd.) mám v živé paměti a tak mne v seriálu pobavily přesné citace některých dialogů (nejen s Hojerem), na které tento kriminalista vzpomíná, byť vrahovo vyjadřování bylo v reálu ještě o poznání drsnější než na obrazovce (místo seriálové "huby" Hojer zásadně vypovídá: "chytil jsem ji za tlamu", při dotazu na možné pocity oběti se ušklíbne: "Určitě se nesmála!" apod.) Jen my není jasný postup tvůrců při používání autentických jmen reálných osob - titulní postavy mají skutečná jména, ale z psychiatra Pavla Zemka je v seriálu Mudr. Zemen, z vraha Vorla Sokol (haha), z Tekverka Stahlverk nebo jak - proč? Koho to zajímá, ten si reálná jména dohledá pár kliknutími a jinak je to jedno. Jinak za mě velký dobrý, herecké výkony všeobecně nad očekávání zdařilé. A k poněkud přiblblé otázce jednoho kolegy: proč byl tohle náš nejlepší kriminalista? Inu nejspíš proto, že úspěšně chytal a usvědčoval vrahy a jiné nebezpečné jedince a zbavoval naši společnost jejich nežádoucí přítomnosti. Že by patřil do Bohnic si nemyslím, stejně jako si to nemyslím o Ládíkovi - ten skončil jak se patří - na šibenici.

Skvělý seriál, který jako celek hodnotím plným počtem mne v poslední epizodě jen drobně rozladil neautentickým zpracováním výkonu trestu smrti, kdy skutečnosti neodpovídá prostředí ani způsob provedení (byť některé konkrétní detaily Hojerovy popravy - třeba zmínka o zlomeném prstu katova asistenta - souhlasí). Toho, kdo se podrobně zajímá o penologii a konkrétně o pankrácké popraviště to snad zamrzí, ale uznávám, že drtivá většina diváků to ani nezaznamená. Jen drobná vada na kráse jinak úctyhodného počinu, jehož pokračování se jistě vbrzku dočkáme