Crocuta

Kterak lesní panna Kateřina s jednookým žoldákem po lese běhali a do lidí bodali. Žižka - zde něco mezi Robinem Hoodem a gladiátorem - se zdatně ohání palcátem a i přes místy zběsilý střih si krvelačný divák to jeho (a jeho party) řádění může pohodlně vychutnat, vtipně a naturalisticky podaného násilí je zde dost a dost a choreografie soubojů není z nejhorších (ačkoliv mým favoritem co se bojové akce týče je jednoznačně ten náš národní symbol). Děj je sice značně překombinovaný, nějaký ten únos, zrada nebo zvrat se odehraje každých pět minut, ale na straně druhé -zaporáci jsou záporní, vesničané odporní, středověk ponurý, Vetchý s Vašutem si také nějakou tu kačku přivydělali a Ben Cristovao potvrdil, že na herectví je třeba mít hlavně dobrou hlavu!

Stejně jako kolega kolemjdouc musím jít tentokrát s hodnocením rapidně nahoru. Uvědomělá bloncka je ještě liberálnější, kulturně rozmanitější a sociálně empatičtější, krkavčí matka už vůbec nezvládá výchovu svého narušeného potomka a jejich šéf přitáhne do týmu třetí grácii, aby se s ní pustil do testování pevnosti manželských pout (svých i jejích). Už to všechno je podáno náramně vtipně, ale celá kriminální zápletka se navíc točí kolem bezdomovců a na ně navázané sociální služby a protagonisté příběhu pocházející z těchto oblastí jsou natolik svérázní, že o zábavu je postaráno měrou vrchovatou.

I já patřím k fanouškům německých krimi, Místa činu zvláště, ať už se odehrává v Duisburgu, Mnichově, Hanoveru, Berlíně nebo kdekoliv jinde a tak jsem se na drážďanský tým dost těšil. Bláhově. Kromě kriminální zápletky se tvůrci totiž rozhodli řešit především genderové stereotypy, postavení žen ve společnosti ovládané muži atd.atp. a vrahem je pochopitelně, jak se dalo čekat, osoba, které vadí cizinci, homosexuálové a mešity. Ústřední dvojice kriminalistek - jedna vulgární krkavčí matka a druhá semetrika ustavičně peskující a ryjící do svého partnera - jsou navíc tak nesympatické a protivné, že diváka dokáží otrávit spolehlivěji než kterýkoliv pachatel. Ta jedna * je jen a pouze za Drážďany, město stále krásné, i když díky té kolosální mešitě na břehu Labe už dnes vypadá tak trochu jako Istanbul.

Paco Plaza si tentokrát opět našel zaručeně děsivou tématiku, neboť péče o seniory bývá často hororem sama o sobě. Pokud je ovšem dotyčná babička takového ražení, jako filmová Pilar, výměna znečištěných plínek tu bude tím nejmenším problémem. Tísnivá atmosféra v ponurém bytě houstne, záhadné úkazy se vrší a ačkoliv zkušený divák brzy odhadne, co měla znamenat ona bizarní znepokojivá scéna z úvodu snímku, na působivosti vyprávění to neubírá (nemalou měrou i díky vynalézavé kameře a představitelkám obou hlavních rolí) a všechno spěje k očekávanému konci, který rozhodně nebude happy pro všechny zúčastněné.

Rozhodně se nejedná o žádnou "průměrnou inscenačku".  Jde o velice přesný popis mezilidských vztahů, přátelstvím počínaje, přes milostné avantýry a pracovní kolektiv až po mnohaleté manželství. Popis realistický a tudíž tragikomický, ve výsledku spíš dost smutný...

Plno známých britských herců tu hraje více méně přiblblá individua, ale dohromady jim to ladí a je to celkem sranda. A můj zvěčnělý oblíbenec Warren Clarke v další ze svých typických nerudných kreací je naprosto bezchybný.

Vizuálně vymazlený snímek s vysoce kvalitním soundtrackem, chytrým scénářem a výbornými herci, který ovšem stojí především na suverénně rozvedeném a zpracovaném prvotním nápadu. Daná tématika sice vypadá jako čistá hororová fikce, ale že dnešní doba k podobným poměrům nesměřuje, za to bych věru ruku do ohně nedal... "Fresh" se může každopádně směle zařadit mezi špičku značně bizarních a přitom bezchybně zpracovaných příběhů, po boku titulů jako "Konkurz" nebo "Dokonalost".

Sympatický snímek s hutnou atmosférou, který v sobě spojuje několik hororových subžánrů a s divákem si šikovně pohrává. Upozornila mne na něj recenze v časopisu XB1, která sice film dle mého hodnotí naprosto správně, ale nedoporučuji ji číst předem nikomu, kdo si chce "The Twin" opravdu vychutnat. Je to spoiler jako prase!

Zajímavé především pro někoho z oněch 15 000 českých rybářů, kteří ročně do těch severních vod míří (a k nimž se také řadím). Snímek by se dal natočit určitě dramatičtěji, vynalézavěji, či bůhvíjak jinak onačeji, ale jako realistické zachycení jednoho ze současných "volnočasových" fenoménů, myslím, funguje tak jak má.

Krystalicky ryzí dekadence. Vrcholná ukázka estetiky chátrání, zmaru, hnusu a zkázy, nabízející nesčetné množství výkladů, ne nepodstatné - nutno dodat černočerné - poselství, ale především výjimečný divácký zážitek, o kterém si troufám tvrdit, že nikoho nenechá lhostejným. Já osobně jsem jím byl zaujat dokonale - a zdaleka nejen proto, že se zde odkazuje nebo přímo cituje z mých oblíbených tvůrců (Bosch, Breughel, Dalí, mnohé z filmu mi připomnělo Chinu Miévilla nebo Jana Švankmajera), děl a mýtů. V poslední době mne zaujala řada snímků určených spíše užšímu diváckému okruhu ("Shepherd", "The Sadness" "Země potomků"), ale přes všechny jejich nepopiratelné kvality je v mých očích "Šílený bůh" v mnoha ohledech překonává a určitě se k němu budu nejednou - a rád - vracet.