Sfinkter

Bizarní démonická zápletka se zvrtne na všech frontách. Překvapí zhušťující se atmosféra i některé psycho scény.

Zajímavá tématika natočená málo uvěřitelně, ale s poměrně zdatnými herci a určitým napětím.

Scénáristicky a celkovou kvalitou je Glimmer Man nejlepší Seagalův film, v začátku navozuje slušnou detektivní atmosféru a v hlavní roli si umím představit i jiné známé tváře Hollywoodu. Relativně brzy však dojde ke snaze vyplňovat šablonu "Posledního skauta" a ukazuje se i největší slabost snímku - hudba a úroveň soubojů - věci, na kterých stály předchozí Seagalovy filmy. Spolu s přicházející překombinovastí zápletky film nedovoluje hodnotit lépe.

Nevyužitý potenciál jako hodnocení sem sedí, dobrá atmosféra, barvy, kamera, obsazení a slibná první půlhodina. Parafráze klasické pohádky mi taky nevadí, ale opravdu škoda nudného vývoje a zkratkovitého finále.

Malé duchařské překvapení letošního roku s nenápadným námětem, ale velmi solidním provedením.

Vejdělek má z mého pohledu lepší filmy, absurdita a povrchní karikatura postav fungovala v Účastnících zájezdu, zde je to otazné. Na druhou stranu - pohádkovost a sentimentální naivita jako prostředek k vyprávění, když máte v hlavních úlohách perfektní herce se schopností teatrálního (ale cíleného a uvěřitelného) projevu, se snahou o připodobnění atmosféry k předloze, to je také cesta. A paradoxně mám pocit, že ke snímku se budou diváci rádi vracet v ne úplně blízké budoucnosti jako k zábavné veselohře s výpovědí o české nátuře.

Tady nelze kvalitu ignorovat, od kamery a střihu po napětí v jednotlivých scénách a scénář, o hercích nemluvě. Pro mě úžasný návrat do dob, kdy jsem hltal Seymour Hoffmana a Nortona, režiséři se nebáli kontroverze a celý svět se ještě nechoval jak rozmazlené dítě. Poklona před Spikem, protože na toto třeba hodně talentu.

Je to na rozmezí 3-4, ale krásná příroda a obsazení mi tahá hodnocení maličko výš.

Pro mě překvapení v dobrém slova smyslu, i přesto že jsem se chvílemi ztrácel. Snímek udržuje diváka v napětí a příběh je správně vygradovaný, i když jsme podobné mustry viděli již mnohokrát.

Po čase snižuji hodnocení, protože proti Pacifiku je zde objektivní úbytek kvality, špatné efekty i souboje, a navíc lehká nadváha už se na Seagalovi podepisuje. I přesto je zde trocha nostalgie, protože jsem na snímku byl s maminou v kině, pravděpodobně na konci roku 1995.