HanzoBureshi

Excellent! Takaši Miike a jeho Lesson of the Evil je spíše takový experiment, který má více diváckých skupin díky konečné události. Začátek nám představí důležité postavy a celkové prostředí ohledně školy. Trvá to asi 30 minut, než se něco stane, ale přes tu skvělou kameru a skvělé obsazení jsem to totálně hltal. Poté se z toho vyklubal poměrně slušný thriller, který měl perfektně hororovou atmosféru, a na to se koukalo ještě lépe a byl jsem zvědav, jaký čeká osud hlavní postavy, a jak už bývá zvykem ohledně kriminálek nebo těchto thrillerů, tak jsem čekal dva různé konce, jenomže režisér se přepnul a udělal z toho neskutečný randál, kde snad nikdo takovou akci ani nedoufal, tím pádem je konec pro někoho ztráta času, ale i když je konec téměř bez scénáře, tak stejně mě potěšilo, že konečně vidím něco jiného, než jsem zvyklý. Celkově jsem se bavil. Mé hodnocení: 8/10

Zjednodušeně se jedná o pohodový sympatický thriller, který je oháknutý v hororovém obleku. Když se řekne horor, tak většina čeká jumpscare nebo nějaký krvavý masakr, jenomže já vyhledával vždy jiný druh hororu. No a čirou náhodou, tak právě Sleep perfektně zapadá do téhle mé sbírky. Ale je to snad první případ, kde mě tento film bavil kvůli perfektnímu hereckému výkonu Yoo-mi Jeong, která ten film se svým kolegou neuvěřitelně táhli dopředu. Je tu až moc naprosto čistá kamera, kde jsou noční scény naprosto v pohodě vidět a jsou tu normální zvukové efekty, takže jak to, že to na mě tolik působí? Prostě tuhle práci na těch filmech mám rád. Samozřejmě tu všechno není dokonalý a v několika ohledech se jedná i snadně předvídatelné situace, ale je to naprosto pohodově čistá práce. Mé hodnocení: 7/10

Nikdy jsem ještě neměnil tolik názorů během sledování jednoho filmu. Úvod na začátku byl pro mě dost nezajímavý a docela i nad tou smutnou situací zbytečně hloupý. Poté když nastala nějaká scéna, tak šmik a najednou skok v čase, ten úvod mohl být lepší. Poté nastala ona zápletka, která mi přišla okoukaná a myslel jsem, že to bude nic moc. Mýlil jsem se! Protože z toho vznikla velká a zábavně napínavá podívaná, ze které jsem byl opravdu v šoku. Byl tu cliffhanger, který jsem nečekal, parádní drsná akce a v jednu chvíli tu byl i strašidelný moment, kde se thriller proměnil na horor. Konec sice opět spadnul trochu dolů, ale dalo se. Obsazení bylo dobré. V oblasti nadprůměru to rozhodně je. Mé hodnocení: 6/10

Vůbec nevím, jestli mám udělit 3 nebo 4 hvězdičky. Jižní Korea a sci-fi je docela výjimečná kombinace, ale nedávné The Silent Sea bylo pro mě opravdu skvělou podívanou. Black Knight je na tom podobě, jen bych tomu vytknul trochu více. Působí to jako levné béčko, protože každý CGI náhled na zničený svět nebylo úplně lahodou pro oči, příběh také nebyl něčím výjimečný a měl několik děr. Na to ale, že to je béčko, tak mi seriál ukázala fantastickou nálož pořádné akce, kde jsem se hodně bavil. Někdy zahrála i neskutečná hudba, která by se pomalu mohla rovnat velkému mistrovi Hansovi, takže tady klobouk dolů. Postavy byly sympatické a herecké obsazení bylo naprosto skvělé. Jestli někdy vznikne pokračování, určitě dám šanci. Dávám silnější tři hvězdy. Mé hodnocení: 6.5/10

Je to docela slušné K-drama, které je možná trochu obtížnější sledovat díky nehezkým činům, které se v tomto snímku odehrávají, takže je to docela i drsné drama, ale nečekal jsem, že mě tento typ filmu dokáže takhle vtáhnout do děje a všem fandit. Není tu skoro žádný soundtrack, ale když je člověk vtažen, tak to ani nevnímá. Hlavní postava slečna Baek je naprosto skvělá a Ji-min Han ji zahrála opravdu výborně. Kamera byla super a příběh je celkově také dobrý, jenomže ten příběh funguje dobře kvůli tomu, že je tam pár skulinek, které mohly být daleko chytřejší. I když ten film není úplně bez chyby, tak si myslím, že se jedná o nadprůměrnou záležitost, která za to zhlédnutí stojí. Mé hodnocení: 7/10

인간수업  je prostě další seriálový zázrak. Začátek je docela pomalu rozjíždějícím startem a divák čeká konkrétní směr ohledně byznysu hlavních postav. Jenomže poté přijde překvapivá změna, která se nemusí ze začátku líbit každému, ale poté se z toho stane neskutečný granát! Líbila se mi atmosféra mezi postavami, aniž by znali mezi sebou skutečnou identitu v této kriminální hře. Na to, že se jedná o školní život, tak mě opravdu překvapila slušná dávka akce a devátá epizoda je toho důkazem. Má to parádní hudbu, parádní postavy, vtipné situace, zvraty a velice překvapivý nápad. Všechny postavy byly super a bavily mě, ať už se jedná o super hlavní dvojici, rozkošnou Minhee nebo drsného pana Lee, a obsazení těchto postav je naprosto skvělé. Občas se seriál ubral zpět do školního života, kde to moc netáhlo, ale i tak se tvůrci snažili. Mé hodnocení: 8/10

Co se týče zábavy, tak tento film má jedno velké plus, protože akce je tu suprová a to neustálé tempo, které žene hlavní postavy dopředu je opravdu dobré. Co se týče podobných typů filmů, tak tyto projekty žádné velké příběhy nepotřebují, jenomže tady to je docela problém. Hlavní postavy mluví o poslední loupeži, jakoby bych s nimi měl prožít celý život, jenomže já je znal sotva jen 5 minut. Záporák je naprosto stylový, jenomže trpí stejným problémem. Jakoby se prostě spawnul a je hlavnímu týmu v patách celý film. Ale ten nejhorší spawn přijde teprve ke konci filmu. Bavil jsem se aspoň díky té akci, mělo to super hudbu, a ke konci mi ty postavy aspoň trochu přirostli, a finále mělo docela temný nádech. Akční zážitek jako jednohubka to je, ale mohlo z toho být něco více. Mé hodnocení: 6/10

Kdyby existoval stroj času, tak letím do Karlových Varů do roku 2005, kdy se tento film speciálně u nás o rok dříve promítal. Noriko's Dinner Table není žádným obyčejným filmem. Je to snímek, který slouží jako prequel, spin-off a sequel najednou, a to ke snímku Suicide Club (2001), a nejlepší na tom celé je, že se jedná o odlišný styl žánru. Co asi nejvíce na mě zapůsobilo bylo to, jak v tom snímku jsou jasná a závažná témata, které se postupem času přeměňují v napínavě psychologizující drama. Ten film má naprosto skvělý příběh, u kterého jsem hltal každou scénu. Režisér má také naprosto špičkově napsané hlavní postavy, které se protloukávají tímto světem pana Sona a je skvělé vidět vývoj charakteru skrz ten příběh. Hlavní obsazení je též hlavním důvodem dobré zábavy. Kazue Fukiiši jako Norika byla naprosto skvělá a Cugumi jako Kumiko na tom byla snad ještě lépe a Ken Micuiši je už v těchto filmech klasikou. Co se týče režie, tak už je asi klasikou, že Šion Sono nabídne naprosto neočekávané zvraty a šílenosti. Ten film obsahuje i spoustu vyprávění, kde nám každá z hlavních postav říká něco ze svého kousku života a promítá to do reality, to se tak skvěle poslouchá (v mém případě dobře čtou titulky). Nejzajímavější je asi to propojení s předchozím filmem Suicide Club, protože se nejedná o něco, co by ten film potřeboval a docela v pohodě by se bez toho obešel, ale kdo by to sakra nechtěl?! Zbožňuji tyto crossovery! Konec ve mě vyvolal takový pocit, že ani nevím, jestli mám být šťastný nebo smutný, a to je vzácnost. 160 minutová délka je pro filmového fajnšmekra naprosto ideální. Škoda, že existuje jen DVD kvalita, protože předchozí film má remastered Blu-ray verzi, takže budu doufat v budoucnu. Mé hodnocení: 10/10

Šion Sono je naprostý šílenec a jeho šílený Suicide Club je šíleně neskutečný, ten chlap je totiž sakra borec. Má to bizární příběh, má to levné triky a efekty, a přesto to všechno je to výborný film, a to je právě ten režisérův jedinečný a skvělý styl. Je tu několik sebevražd, nálezy tašek s ošklivě neobvyklým obsahem a naprosto i ujeté situace a postavy. Hlavní vyšetřovatel je dobrý Rjó Išibaši ho zahrál klasicky na jedničku. Líbí se mi také ty přeskoky z různých ohavností a brutalit do normálního rodinného života, které doprovázel geniální hudební skadba, je škoda, že nemá oficiální vydání. Někdy zahrála i skladba, která zněla jakoby se hodila do nějaké dětské pohádky a najednou začal velký masakr, to bylo také skvělé. Je to opět typ filmu, který nechá diváka na konci zamyslet se, ptát se na různé otázky nebo pátrat po odpovědích. Bylo to prostě šílené... Mé hodnocení: 8/10

Tokyo Ghoul není seriál, který by mi předvedl velký a vychytralý příběh, ale dokáže pobavit pořádnou akcí. První řada mi nabídla docela slušný opening, docela zajímavou hlavní postavu a celkově i zbytek týmu a jejich přátelské/rodinné pouto. Když došlo na akci, tak ta byla neskutečná a když do toho hrála hudba od Jutaki Jamadiho, tak to byl ten správný randál, Auferstehung je tak úžasná skladba! Finální bitva byla top a vývoj postavy byl neskutečný, jenomže poté přišla druhá řada. Druhá řada mi nabídla velice špatný opening, který mi přišel tuplem mimo, protože i když se jednalo o přímé pokračování finále, tak proč se tam najednou objevilo X nových postav, které neznám? Buď se nic nekonalo nebo se jednal o chaos, ale epizoda (終雨) byla opravdu bombastická. Další seriál s podtitulem Re asi vynechám, abych si to více nezhoršil. Mé hodnocení: 7/10